Morové noci

Rozsáhlý román mého oblíbeného autora o tom, jak morová epidemie dramaticky zasáhne do poklidného života malého ostrova obývaného rovnoměrně muslimy a křesťany, Turky a Řeky. Příběh ukazuje důsledky zpolitizování epidemie, které vyústí v převratné historické události v dějinách ostrova, to vše autor líčí spíše s ironickou nadsázkou, někdy až satiricky.

Zbytečně rozvláčné a ani mě příliš nesedla hra na autora – vypravěčku. Pamuk je výtečný spisovatel a spousty pasáží, stejně tak jako námět, je kvalitní. Určitě by v četbě pomohly i znalosti osmanské historie, protože jak jsem pochopil, v knize je spousty aluzí na reálné situace.

Tak jsem se dokousala konce rozsáhlého románu o morové epidemii. Eknihu jsem si musela pustit do uší, jinak bych se konce nikdy nedočetla a po třísté stránce bych odložila a byla by mou druhou nedočtenou knihou v životě. Bylo to tak dlouhé, že jsem si každou hodinou říkala, prosím ať už přijde konec. Na knihu jsem se moc těšila a mám na seznamu další Pamuka knihy, jen si musím dát dlouhou pauzu, než se pustím do dalšího příběhu. Morové noci byly mou první knihou autora a klobouk dolů před tak rozsáhlou prací, až se divím, že jeho samotného bavilo psát léta a léta o snaze zavést karanténu do morem zasaženého ostrova a vyplodit tento nehorázný počet stran. Opět jsem se utvrdila, že méně je více.

Možná, že kdybych pravidelně sledoval turecké telenovely, tak by to dávalo větší smysl. Bylo to zvláštní. Všcihni až na doktora Nuriho a šejcha Hamdullaha se tam chovali velmi prazvláštně, což na takovém množství stran dá docela zabrat. Nakonec mi došlo, že to asi byla satira, ačkoli s podtónem vážné literatury.

Já to fakt dočetl. Ale bolelo to. Šíleně dlouhé slohové cvičení vypsaného nobelisty.

Kniha začala velmi nadějně. Pamuk je mistr slova a květnatých souvětí. Bohužel by knize slušelo tak o dvě stovky stránek méně. Těch posledních sto stránek už jsem se docela nudil. V každém případě celkově moc hezky vystavěný příběh. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce 2021, tak podobnost s covidem, antivaxerstvím a obecným stavem současného světa je čistě náhodná, o to však děsivějši. Jinak je to tedy další kniha od nakladatelství Argo, která se mně rozpadla.

(SPOILER) MOROVÉ NOCI (2021) jsou zatím posledním, jedenáctým a dosud nejrozsáhlejším románem (v českém vydání 672 stran) tureckého spisovatele ORHANA PAMUKA (*1952), nositele Nobelovy ceny za literaturu (2006). Pamuka mám rád, četl jsem vše, nejvíc se mi líbily romány Bílá pevnost, Černá kniha a Jmenuji se Červená a autobiograficko-esejistická kniha Istanbul, naopak nejméně romány Tichý dům a Rusovláska, ostatní s nějakými výhradami, např. šestisetstránkovému Muzeu nevinnosti by prospělo zkrácení. A ještě výraznější zkrácení by prospělo Morovým nocím. Pamuk je téměř vždy mnohomluvný, podrobný, nikam nespěchá, až to připomíná romány z 19. století. Morové noci ale už překračují únosnou míru, ten román čtenáře udolá, je místy až únavný, strašně podrobný a více než román připomíná historické pojednání, což je ovšem úmysl, neboť vypravěčkou je historička, která vypráví o morové epidemii na (fiktivním) ostrově Minger kdesi mezi Kyprem a Rhodosem v roce 1901. Naštěstí je děj románu, zalidněného desítkami postav, tak bohatý, zajímavý a dosti nepředvídatelný, že pokud to čtenář nevzdá, bude nejspíš zvědavý, co bude dál a jak to všechno dopadne…
Minger s hlavním městem Arkaz je provincií Osmanské říše. Vypukne zde epidemie moru, kterou na ostrov přijede ze sultánova příkazu řešit doktor Nuri, který se oženil s dcerou sesazeného sultána a neteří současného sultána princeznou Pakize. Nuri má také objasnit vraždu hygienika, který na ostrov přijel pár dní předtím. Ostrov má obyvatelstvo napůl muslimské a napůl křesťanské (hlavně Řekové) a etnické i náboženské napětí se vyostřuje, je tu odpor proti karanténě, ostrov se ocitne v blokádě západních mocností a posléze dojde k nečekanému vývoji, který má pro Minger osudové následky. Divoký vír událostí plný pučů a protipučů, rostoucího počtu mrtvých i napětí a strachu mezi obyvateli popisuje Pamuk ústy své vypravěčky vskutku důkladně a detailně, což bohužel dosti brzdí spád; na druhou stranu si trpělivý čtenář užije paralely s nedávnou epidemií covidu i s různými opatřeními, stejně jako grotesknost vytváření historie a mýtů jednoho národa a politické šarvátky a intriky, které se v historii stále opakují.
Obdiv mám k překladateli tak rozsáhlého díla, který na rozdíl od čtenářů přeskakovat nebo to vzít místy „rychločetbou“ nemůže.

Pamuk je mimořádně citlivý autor, od kterého bych hltala i nákupní seznam.
O morové epidemii na imagirnárním ostrově Minger mě bavilo číst, i když jsem se místy ztrácela v tom, "o co komu jde", těch revolucí a kontrarevolucí tam bylo docela dost, resp. těch motivací k nim.
Text vyžaduje plné soustředění a ponor, což je samozřejmě někdy náročné.