Mondschein
Ondřej Štindl , Josef Bolf
Román Mondschein je znepokojivou vizí světa po blíže neurčené katastrofě; sledujeme v ní komunitu přeživších, soustředěnou v severo či východoevropských kulisách, jejichž neurčitá pochmurnost odráží neradostnou situaci hrdinů: ti prošli dokonalým vymytím mozků a nyní žijí v totalitním státě, jenž odměnou za naprosté podrobení nabízí "oddych" ve virtuálním světě zvaném "Dorma" (původně šlo zřejmě o vojenský simulátor, nyní však Dorma nabízí lidem paralelní existenci, iluzi plnohodnotného života, ne-li dokonce iluzi svobodné vůle). Většina lidí toto uspořádání přijímá trpně; Eriku Vilksovi, hlavnímu hrdinovi knihy, se však pomalu začíná zajídat. Jeho nespokojenost přiživují matné záblesky vzpomínek na "svět předtím", na realitu vně Města i vně Dormy; přesto, že Erik patří k privilegované kastě členů "Ústředí" a klást si podobné otázky je proti jeho přísaze, rozhodne se přijít na to, kdo vlastně je a zda je daný stav skutečně tak nevyhnutelný, jak tvrdí establishment Města… Štindlova dystopie v mnohém odkazuje na zahraniční klasiky (Huxley, Orwell, Dick), v mnohém je zavázána domácí literární tradici (Egon Bondy); přitom ovšem nabízí svébytný, původní a napínavě vystavěný příběh o hledání lidské identity a fungování lidské společnosti. Svébytnou, paralelní rovinu příběhu vytvářejí ilustrace Josefa Bolfa, jenž je zároveň spoluautorem námětu knihy.... celý text
Přidat komentář
Štindl zná cenu úspornosti a dokázal z relativního mála vykouzlit přesvědčivou dystopickou realitu. Zajímavou přidanou hodnotou jsou pražské reálie ve formě virtuálního šidítka, ke kterému se obyvatelé té skomírající komunity utíkají jako k náhražce skutečného života. Výborný je konec, který nechává ve vzduchu viset otázku, jestli se hlavní hrdina náhodou nevydá cestou svého předchůdce. Ale ani ten mě k přidání páté hvězdy nakonec nepřiměl, přece jen to v rámci žánru není až tak výjimečné.
Čte se dobře, atmosféru vhodně doplňují ilustrace, ale vlastně není moc originální. Chyběla mi tam nějaká ta hlubší myšlenka. Doporučeníhodná jako zábava na pár večerů, ale nic víc.
Kniha je čtivě napsaná, ale jak zde bylo zmíněno v některém z komentářů, působí na čtenáře poněkud neosobně. Hlavní postavy zde nejsou téměř rozpracovány, takže ve výsledku si k nim čtenář nemůže vytvořit žádný postoj a sdílet jejich osudy. Co se týče obsahu, osobně mám rada postkatasrofické romány, protože bohužel s dnešním světovým vývojem mi to ani nepřijde jako nějak moc vzdálená budoucnost. Kniha je navíc doplněna "krásnými depresivními ilustracemi", které děj knihy ještě podtrhují.
Kniha se mi dobře četla, nenudila mě, vydržela jsem několik hodin v kuse číst. Líbí se mi autorův styl psaní, protože je chladný a nehraje na city. Ilustrace jsou nádherné a geniální. Koukáte na ně a každou chvílí se vám obraz před očima lépe a lépe vykresluje, jako kdybyste sledovali animaci. Hvězda dolů, protože mě kniha nezaujala natolik, jak bych si přála, a protože se postavám nedostalo dost prostoru pro bližší vykreslení charakterů. Takhle jsem se na ně dívala z dálky a bylo mi vcelku jedno, co se s nimi stane.
První třetina knihy je skvělá. Docela hutný text se čte skoro sám a vzbuzuje naději, že máte v rukou neobyčejné české sci-fi. Pak ale začne děj (a hlavně nápady) uvadat a poslední stránka se stává skoro vysvobozením. Je to škoda, začátek je opravdu nadějný, ale přijde mi, jakoby autor knihu dopisoval ve spěchu a trochu to na konci odfláknul.
Řemeslně víc než slušně odvyprávěný příběh originální maximálně tak mixem již viděného, respektive čteného. Žádný velký realismus nebo psychologie se nekoná, vzhledem ke stylu knihy to zamrzí hlavně u té psychologie postav, která sice zdánlivě má dostatek prostoru, ale nijak zvlášť se nerozvijí - všechny postavy jsou v podstatě jen šachovými figurkami na šachovnici, kterou z obou stran ovládá autor. A ani ta solidní, ale klasická forma, nemusí být zrovna ozdobou, když se člověk zamyslí nad tím, že desítky let po sepsání dystopií My, Konec civilizace či 1984 se o popis již dávno popsaného někdo snaží stylem stokrát čteným.
''Nakonec docelá dobrá kniha.'', pocelou dobu čtení jsem měl pocit, že se spisovatel snaží napodobit Orwella a Huxleyho... Kniha je velmi depresivní a obšírně popisující se každou věc, myšlenku, pocit atd... člověk si časem říká, už toho je něják moc... Vždy mě vadí, když čtu knihu a hlavní postavou je nějakej (blbeček), bohužel musím říct, že i v téhle knize jsem měl pocit, že hl. hrdina, dělá vše neuvědomělě a neumí se pořádně postavit za to co udělal a furt se omlouvá. 4 hvězdičky dávám díky konci, protože se povedl.
Výborný nápad. Ale něco tomu chybí, knížku jsem po několika stránkách vůbec neměla chuť číst a bojovala jsem s ní.
Výborný dystopický román. Děj není zahlcen technickými popisy budoucích "hejblátek", jde spíše o psychologii postav a imaginativní popis světa po blíže neurčené katastrofě. Při četbě se mi vybavily některé dost rozdílné romány, např. Cesta (McCarthy), Tma (Neff), Pošťák (Brin)...
Všechno jako bych v té knize už jednou někde četl, bohužel většinou lépe. Postavy nejsou vesměs dobře a uvěřitelně vykresleny, jednají spíše vůlí spisovatele, než logikou příběhu a charakteru. Spisovatel se dopouští i logických nesmyslů, kde postava Marty si na jedné straně nepamatuje z dětství názvy hub, květin, ale o stranu dále si přesně vzpomíná na pohřební rituály. Ve snaze o květnatý jazyk se pak autor dopouští až kýčovitých obratů "... a odešel do noci.".
Aby mě kniha více zaujala, musela by mít silnější téma, myšlenku, nebo by musela být více napínavá, strhující.
Ač nejsem fanynkou sci-fi, kniha si mě získala. Skvěle se čte, má spád a na rozdíl od mnoha jiných knih tohoto žánru není naivní. Ba naopak, až mrazí nakolik se Dorma podobá dnešní Praze. Ilustrace jen podtrhují pochmurnost atmosféry. A konec rozhodně není ulehčený a už vůbec ne milostnou zápletkou.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie
Kniha Mondschein je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 81x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 2x |
Vítězství formy nad těžko stravitelným a neoriginálním obsahem. První setkání se Štindlem zklamalo, ale nezabolelo tolik jako jeho následující román, kde se autor urval ze řetězu.