Mona

08.11.2019

Krásná, překrásná kniha, která ukazuje hledání Moniny osobní cesty, uvědomění si sebe a nakonec i rozhodnutí - jít zasvou intuicí, udělat správnou věc... Roztříštěnost a nepovnost formy může být pro některé čtenáře náročná, ale to, že to ne každý pochopí, a zorientuje se v tom, neubírá románu na síle. Přes krutosti popisované v knize je tam zakódovaná i velká křehkost. Knižní lahůdka...

23.10.2019

Nepochopila jsem, co na tom kdo vidí.
To, co na tom je silné, totiž nepramení z kreativity autorky, ale (bohužel) si to vymysleli a navzájem si dělají lidi po celém světě. BB to jen slisovala vedle sebe do knížky jak kytky do herbáře.
Výsledek je jak když někdo usne u TV u zpráv o válce s IS, v polospánku ještě absorbuje Na cestě (Objektiv, Koření apod.), upoutávku na Ordinaci (Modrý kód a pod.) a Četu - a pak z toho má noční můru.
Ano, sice se to dobře čte, ale když si odpreparuji ten efektní kaleidoskop samoúčelných hrůz a brutalit popůjčovaných všude možně po Asii, Africe a Blízkém východě a zmutovaných do jedné nábožensky fundamenální totalitní společnosti, moc toho nezbude.
Jen neurčitý příběh stárnoucí zdravotní sestry, kterou kdo ví proč zaujme jeden z mnoha pacientů. Která měla blbý dětství, žije v blbý době na blbým místě a tak má naprosto nepřekvapivě taky blbej život. Přičemž on byl válce, tak má z toho naprosto nepřekvapivě trauma. Jediné trochu překvapující tak je snad jen to, že ho nedostala bomba ale konzerva.
Buď je nijaký příběh jen záminka vyjádřit se rádobyangažovaně k tomu, co se ve světě děje hrozného, nebo mají ty děsy být jen kořením nijakého příběhu.
Obojí se mi příčí.
Se sebezapřením za tři: průměr z 5 za čtivost, 0 za vše, co mě na tom iritovalo.
Musím ale uznat, že k utrpení, které se ve světě děje a které BB použila, bychom neměli být lhostejní jen proto, že to je na jiném konci zeměkoule a možná lepší takováto iniciativa než žádná.
Podtrženo sečteno: docela schizofrenní čtenářský zážitek.

21.10.2019

Mona je moje první setkání s autorkou (když nepočítám článek Proč nejsem feministkou). Knížku jsem přečetla za 1 večer a vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Dokonale vykreslená tíživá atmosféra a pocit bezvýchodnosti a zmaru. Nic už nebude jako dříve. Líp už bylo a přichází pomalý, ale jistý konec makronek a svobody.

Autorka má osobitý styl a vypráví poutavě, přímo podmanivě. Určitě si budu chtít přečíst i Jezero a další její knihy.

17.10.2019

Na knihách Biancy Bellové mě baví, jak nenápadný příběh načrtnutý mimo prostor a čas mě neúprosně pohltí a doznívá ještě dlouho po přečtení.

05.10.2019

Atmosféra hutná a nehostinná stejně jako v Jezeru, příběh se mi líbil dokonce o něco víc.
Mona uvězněná v nefungujícím světě plném tradic, zvyků a válek. Jak dlouho vydrží žít podle pravidel mužů?

30.09.2019

Rozpadající se svět i společnost, mezilidské vztahy sešněrované pravidly náboženské totalitní společnosti, zbytečná válka a utrpení a spousta raněných v rozpadající se nemocnici. A tam Mona, zdravotní sestra, která prožila nelehký život a nyní žije v rozpadajícím manželství a rodinném životě, a mladý muž, skoro chlapec „rozpadající se“ fyzicky i duševně a vlastně umírající. Bianca Bellová opět dokázala, že umí vybrat téma, které zaujme, že umí navodit ponurou a snad i bezvýchodnou atmosféru, i když se zdá, že k tomu používá úsporné prostředky a že dokáže svým vyprávěním nechat na čtenáři, aby si v příběhu našel to, co hledá.

28.09.2019

Mona se mi do rukou dostala více méně náhodou. Doporučil mi jí pan knihkupec. Mluvil o ní zaníceně a s nadšením.
Kniha mne překvapila, od autorky jsem před tím nic nečetla. Vlastně tu po dočtení uvažuji, jak moc je nebo není skvělá.
Jsem ráda, že jsem měla tu možnost na autorku narazit. Knihu budu ještě nějakou chvíli zpracovávat.
Přečteno jedním dechem.

Autorka patří mezi mé oblíbené. Na knihu jsem se moc těšila a nezklamala. Ale podle mne zatím její nejslabší kousek. Chtělo to víc propracovat.