Moji dvojníci
Miroslav Skála
Návrat do studentských let, aneb jak je těžké vyjít sám se sebou a kolik se při tom užije legrace. Poslední román předčasně zemřelého spisovatele.
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl dvakrát a vždy jsem se tak dobře pobavil, že jsem se rozhodl si knihu pořídit do vlastní knihovny. Psaná je v ich formě a vypráví veselou formou o potížích s vlastní osobou a dospíváním. Musím přiznat, že jsem se při ní několikrát hlasitě smál. Moc se mi líbilo i to použité zobrazení vlastní osobnosti pomocí Freudovy psychoanalýzy - jak je člověk rozdělen na: superego - ego - id (je to ovšem popsáno jako parodie na tohle schéma a člověk se při tom pobaví)
Jediné, co mě na knize mrzí je forma vydání - velmi levný pejprbek ze kterého vypadávají listy - přestože je kniha komická, zasloužila by si hezkou pevnou vazbu a klidně se zlatou ořízkou :-)
Ani nevím, proč Miroslav Skála spáchal sebevraždu, když dokázal napsat tak humornou knihu, ovšem její obsah naznačuje, přestože se jedná asi o fikci, že klauni bývají prý smutní - to mi jen tak vyklouzlo.
Zde je ukázka z 1. kapitolky, která je též na přebalu knihy:
Představuji si v pravěku takovou situaci:
Lovci se vrací z lovu zcela zbídačení a zkrvavělí. Mají za sebou střetnutí se stádem rozzuřených mamutů, z něhož vyvázli víc mrví než živí. Do smíchu jim rozhodně není.
Když po čase na tuto zlou událost vzpomínají, najde se určitě mezi nimi jeden, který ji vypráví tak, že se ostatní téměř svíjejí smíchy. A dostanou odvahu znovu na ty mamuty jít.
Nebudu vyprávět o mamutech, nebudete se také svíjet smíchem. Stačilo by mi, kdybyste po mém vyprávění s úsměvem usínali a ráno šli statečně do školy střední, vysoké i do školy života.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Svatební cesta do Jiljí |
| 1979 | Cesta kolem mé hlavy za čtyřicet dnů |
| 1981 |  Uvěřitelné příhody doktora Papula |
| 1984 | Holubník na odvrácené straně Měsíce |
| 1963 | Hovory s veverkou |
Kniha Moji dvojníci je v
| Přečtených | 14x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 2x |
Jemná knížka, která pohladí všechny citlivé (až přecitlivělé) duše, které těžce snášejí setkání s cílevědomými, rozhodnými a autoritativními lidmi. Obzvláště vydařená je úvodní pasáž o otcově „trenérské výchově“.
Leč být v kůži hlavního hrdiny Jiřího - nerozhodného, zmítaného věčnými pochybnostmi a „vnitřními hádkami“ - to není o co stát. Jiří sice vše popisuje s lehkou sebeironií a laskavým humorem, ale nemůžeme si nepovšimnout jakéhosi tichého zoufalství a touhy „být normální“.
Moji dvojníci je autorovou poslední knihou, vydanou pět let po jeho dobrovolném odchodu ze života, a možná nám prozrazuje něco z jeho nezáviděníhodných duševních rozpoložení.
Po knize stojí za to sáhnout už jen kvůli její přenádherné květnaté češtině („rád by se vmezeřit mezi carské důstojníky“, „její širokorozchodné oči“ atd.).
„Když odmalička slyšíte dvakrát (ba i víckrát) týdně - ‚to já, když jsem byl v tvém věku‘ nebo ‚už tehdy jsem měl ctižádost být ve všem první‘ - tak zcela zákonitě ve vás vznikne ctižádost být zcela nectižádostivým.
Otec tento můj vývoj vůbec nezaznamenal. Měl ke mně poměr trenéra dlouhodobě stimulujícího svého svěřence tak, aby podal špičkový výkon na vrcholu své kariéry. Používal od mého mládí velmi svérázných metod k posílení mé psychické a fyzické kondice.“
---
„Zasedli jsme ke stolu proti sobě jako státník proti státníkovi a také jsme opravdu chvíli hovořili o věcech, které obě strany nezajímaly.“
---
„Otec stisk klouby na rukou, až mu zbělely, zůstal stát a upřel na mě tvrdé oči: ‚Ještě máš mléko na bradě. Nevíš vůbec, co je věda, a jak to v ní chodí. Připomenu ti jenom velikána ze svého oboru, Galilea: I křivá čára může být nejkratší spojnicí mezi dvěma body - narazíme-li na překážky.‘ “