Moje cesta do fantazie
Lenka Poláčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490574/bmid_moje-cesta-do-fantazie-2Ma-490574.jpg
4
54
12
Jedno kouzelné léto změní všechno. Vítězná kniha 5. ročníku soutěže Hvězda inkoustu. Květa miluje anime. A ze všeho nejvíc filmy japonského tvůrce Hajao Mijazakiho. Když se musí s mámou a sestřičkou Klárkou přestěhovat z Brna do zapadlé beskydské vesničky, vymyslí hru. Dívky předstírají, že jsou ve filmu Můj soused Totoro a hledají lesní strašidlo. Jenže skutečný svět se tomu animovanému podobá pramálo. Zatímco Klára se v novém domě zabydlí snadno, Květu sužuje samota. Naštěstí i malé sestry můžou mít velké tajné plány…... celý text
Přidat komentář
Letní měsíce jsou před námi a sluníčko přímo vybízí k tomu, abychom vyšli ven, lehli si na nějaké klidné místečko se skleničkou limonády a začetli se do oddechovky. A tou Moje cesta do fantazie rozhodně je.
Už od malička jsem fanynkou nejen postavičky Totora ale i celé tvorby slavného japonského tvůrce animovaných filmů Hayao Miyazakiho. Kniha proto byla jasnou volbou a nezklamala.
Příběh dospívající dívky Květy Vás možná maličko dojme či v něm narazíte na okamžiky jež jste ve svém životě také prožili, ovšem rozhodně Vám nezkazí odpoledne :)
Knihu jsem si vybrala zejména podle obálky, která mě hned na první pohled zaujala, a to díky postavičce Totora, který se na ní nachází. Anotace mě už pak utvrdila v tom, že se mi kniha určitě bude líbit, a nespletla jsem se. Vyprávění je napsáno velmi čtivým stylem, líbilo se mi, že se zde objevovalo mnoho momentů z filmu o Totorovi (a nejen z něho), které ovšem odhalí jen ten, kdo film viděl. Příběh byl sice místy předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo, naopak jsem byla ráda, že není přehnaně komplikovaný. Kniha nemá čistě feel good atmosféru, ačkoliv tak může zprvu působit, ale v celkovém dojmu to na mě působí jako odpočinková kniha, třeba teď na léto. A milovníci filmů od Ghibli by o ni rozhodně neměli přijít.
Knížku jsem četla na spolupráci od humbooku a musím říct že byla fajn! Četla se skvěle a tím že je krátká, přečtená byla opravdu za chvíli. Trošku mi tam chyběl nějaký zvrat nebo prostě nějaké drama, ale nakonec jsem si to užila i bez toho. Teď, po dočtení mi chybí postavy a mrzí mě že se nedozvím, kam jejich životy povedou dál. Knížku doporučuju spíše mladším (věk 12-14 let).
Styl psaní je jednoduchý a krásně plyne. Na autorčinu prvotní knížku je to moc fajn.
Musím jen poznamenat, že jsem byla poměrně zmatená zařazením knihy do feel good.
Cítila jsem spíše nechuť vůči matce hlavní hrdinky a bylo mi holek líto.
Postupem času začalo pomalu svítat slunce a příběh se zbarvil do příjemných letních dnů, ale pořád jsem cítila lehkou úzkost.
Když pominu tuhle maličkost, tak velmi oceňuji krásné popsání vesnice a jejích slavností. Sice to nikdy nebyla moje věc (v tomhle jsem dost soucítila s Květkou), ale bylo to věrně popsané.
V knize se rozvíjela i velice slow burn romance, která byla dle mého hlavním feel good prvkem v příběhu. Určitě bych uvítala více stránek, jelikož vztah těchto dvou si zasloužil více prostoru a
nějakého vzájemného budování.
Líbily se mi také narážky na různá jiná anime a věřím, že bych to jako menší milovala ještě 10x více
Kniha sice nenaplnila má očekávání, ale nahradila je jinými zajímavými prvky! Určitě si přečtu i autorčiny budoucí příběhy!
Za poskytnutí eknihy ještě jednou moc děkuji @humbook a @endlessbibliophile ️
Knížku se mi povedlo získat v blogerské skupině Humbooku jako recenzní výtisk, děkuji za zaslání!
Květa se spolu se svou matkou a mladší sestrou stěhuje na beskydský venkov. Jakožto milovnice anime se snaží svou sestru rozveselit hraním si na jejich nejoblíbenější film Můj soused Totoro. Co všechno se ale může v novém domově stát?
Knížka je útlá a už od začátku nesmírně čtivá. Musím říct, že anime mi nic moc neříká, ale ani to nevadilo. Naopak mě nesmírně bavilo číst si, jak by některé situace vypadaly v anime filmu. Navíc je to knížka české autorky, která se odehrává v českém prostředí, což není úplně častý jev. Palec nahoru za to.
Květa se chvílemi chová jako správně nesnesitelná puberťačka. Někdy až moc nesnesitelná a introvertní. Klárka oproti tomu je krásně dětsky nevinná. Oproti tomu jejich matka je fakt na facku. Chová se jako přestárlá puberťačka, která je vůči svým dětem nezodpovědná až hanba.
V knížce se hodně řeší téma dospívání. Kromě toho se v knížce řeší i tématika dysfunkční rodiny a vztahů obecně. Co mě ale naštvalo, byla zmínka matky Květy, kdy prohlásila, že by nebylo normální, kdyby si Květa našla holku. A to jako proč?
Vyskytuje se zde very slow burn romantika, která je tak trochu upozadněna. Celkově je to moc příjemná feel-good knížka, kterou vřele doporučuji na letní čtení, třeba na dovolené v Beskydech!
Když jsem narazila na název a pak na obálku, tušila jsem, že se mi kniha bude velice líbit. Poté, co jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že se jedná o to pravé ořechové pro mě. Velkým bonusem bylo, že se ve knize sem tam objevily zmínky ohledně mého milovaného studia Ghibli, a tak tyto scény ve mě zanechaly velice úsměvné chvíle a vzpomínání na dané filmy.
Musím vyzdvihnout, že se knize povedlo nastolit atmosféru vesnice, a hlavně jejího léta. Zanechávalo to tak ve mně příjemný pocit, kdy jsem se několikrát přistihla u toho, že jsem se při čtení usmívala. Vlastně se ten pocit dá srovnat se sledováním filmů od studia Ghibli.
Hlavní hrdinku Květu jsem si velmi oblíbila a líbilo se mi, jak se strala o svou mladší sestru Kláru a chtěla, aby si na nové prostředí snadněji navykla. I když mi místy přišlo, že to spíše dělala pro sebe.
Moji cestu do fantazie vřele doporučuji každému, kdo má rád feel-good knihy, u kterých si oddechne a popřípadě si zavzpomíná na své mládí. Věřím, že v takovém případě vám i po přečtení knihy zůstane úsměv na tváři.
Děkuji mockrát za spolupráci s Humbookem.
Nejprve musím napsat, že jsem milovníkem anime a filmu studia Ghibli a nevím, zda kniha sedne i lidem, kteří to nesledují. Milounká a krátká feel-good romance. Květa je uvěřitelné hlavní hrdinka, která mi přirostla k srdci. Klárka byla úplně boží a Vil a jeho Totorovský úsměv úplně sladký. Líbil se mi i Jarda. Příběh plný filmů studia Ghibli s nádechem posečené trávy a vůní letních večerů při opékání špekáčků.
Keď som knihu videla, ostala som skeptická, myslela som si, že sa niekto chce nabaliť na na fenoméne Anime. Mýlila som sa. Pribeh ma neuveriteľne nádherne preniesol v čase o pätnásť rokov späť. Bola som rovnako trápna, ako hlavná hrdinka, tak som sa do nej vedela vcítiť. Celé to vonia nostalgiou pubertalnej introvertnej naivity, sveta dievcata, ktoré sa otáča do vlastného vnútra a sveta fantázie. Som milo prekvapená. Odporúčam všetkým otakom starším 20 rokov, pre tých naozaj kniha dosiahne žiadaného efektu pohladenia duše.
Když jsem se pustila do kraťoučké knížky Moje cesta do fantazie, která vyhrála ročník Hvězdy inkoustu zaměřený na YA feel-good contemporary, musím říct, že jsem byla vzhledem k mým očekáváním opravdu hodně rozpačitá. Příběh od začátku letěl vražedným tempem a místo hezkého hřejivého pocitu a postupného budování vztahu s postavami jsem od počátku pociťovala velmi silnou nenávist vůči matce hlavní hrdinky (a zároveň mírnou vůči hlavní hrdince :D). Lítost a bezmoc, to byly emoce, které mě při čtení doprovázely, a až v polovině knihy mi došlo, že to, co čtu, rozhodně není feel-goodko, minimálně ne tak, jak si ho představuji. A po dočtení mi ani nepřišlo, že se jedná YA (a pokud ano, tak spíše formálně). Pojďme se podívat na moje důvody proč a komu bych knihu spíše doporučila.
Hlavní hrdinka Květa se se svojí mladší sestrou stěhuje do Beskyd, protože její nezodpovědná máma si našla nového přítele, a rozhodne se svojí sestře tuto náročnou životní situaci ulehčit tak, že pro ni nachystá dobrodružství ve stylu jejího oblíbeného filmu Můj soused Totoro. To mi od ní přišlo neskutečně milé, ale velmi brzy v příběhu jsem si říkala „Ale vždyť to děláš pro sebe, kočko. :D“, a jak se ukázalo, nebyla jsem nakonec tak daleko od pravdy.
Květa je velmi cynická a introvertní hlavní hrdinka, která nemá žádné přátele a veškerý svůj volný část tráví u anime. Sice se v příběhu neustále podivovala nad „dětským pohledem na svět“ svojí mladší sestry, ale sama uvažovala dost dětsky, nebo minimálně ne na 17 let (můj odhad je spíš tak 14).
Že knížka je určena spíš pro mladší čtenáře než YA (13-18) naznačuje i romantická linka, která je velmi naivní a maximálně nevinná – je taková přátelská a připomínala mi spíš první zakoukání než lásku. Chybí nám tady nějaké budování vzájemné náklonnosti a i když jsem si na konci říkala, že je to hezky vymyšlené, rozhodně mě to neuspokojilo. :D A vlastně jsem vůbec nechápala, proč by se ten kluk měl do naší Květy zamilovat (nebo s ní chtít trávit čas, když už jsme u toho). :D
Na druhou stranu mě Moje cesta do fantazie zaujala širokou slovní zásobou autorky, hezkým stylem a čtivostí. Některé scény a věty mě opravdu chytly za srdce a říkala jsem si, že je to opravdu chytře vymyšlené a dobře napsané. Co mě ale trochu štvalo, to byla absence popisů emocí a výrazů postav v klíčových situacích, a když už tam byly, tak vyjádřené stylem „jak by to vypadalo, kdyby postavy byly kreslené“. Což, nechápejte mě špatně, bylo poprvé i potřetí vtipné, ale časem to začalo být otravné.
V textu je také mnoho dalších narážek na anime. Nějaké jsem možná ani nezaregistrovala, ale nepřišlo mi, že by to pro celkové pochopení příběhu bylo nutné. I samotný název je pak odkazem na film Cesta do fantazie. Kniha se původně měla jmenovat Hledání Totora (a po přečtení uznávám, že by to bylo ideální jméno), ale jelikož je Totoro právně chráněn, změnil se název právě na Moji cestu do fantazie, což jsem trochu nepochopila, protože to je za mě osobně úplně stejně právně pochybné, ztrácí to skrytý význam původního názvu a odkazuje to na film, který v příběhu zase tak velkou roli nehraje. (Rychlý právní kurz: Obecně je problém, když název nebo jiná vnější podoba díla odkazuje na dílo jiné.)
Hlavním důvodem, proč mi kniha nepřišla jako feel-goodko, bylo poměrně silné téma ne úplně funkční rodiny, které v knize zabíralo hodně prostoru, ale nedočkali jsme se nějakého většího rozhřešení, které by nás pohladilo po duši (i když potenciál pro to tam za mě byl). V knize se spíše dočkáme konstatování, že takhle to prostě někdy je, což není špatně a líbilo se mi, jak si hlavní hrdinka uvědomila, proč je její máma taková, ale prostě… nepatří to za mě do feel-goodka, minimálně ne v tomto vyznění, protože mi prostě bylo líto, že to takhle je a nemůžu s tím nic dělat (a z toho dobrý pocit nemám).
Ondřej (@ondrejxbooks) říká, že je to heavy-contempo, za mě je to spíš takový hořkosladký příběh ve stylu knih Jacqueline Wilsonové, které jsem četla jako dítě. A k tvorbě této autorky bych i příběh připodobnila nejvíc.
Knize jsem se rozhodla po přehodnocení žánru udělit tři hvězdy, protože si myslím, že je to objektivně hezky napsaná knížka pro děti, která může zaujmout, zejména jsou-li v podobné situaci jako Květa. Já jsem ale už bohužel z podobných „dívčích“ příběhů vyrostla a nemají mi jednoduše co nabídnout. (Teda já bych teoreticky měla být stará i na YA, ale vrací mě do golden dob dospívání, takže prostě srdcovka. :D) Myslím, že mladším čtenářům (cca 11-13 let) se Moje cesta do fantazie bude líbit, zejména pokud mají vztah k anime, ale pokud čekáte feel-goodko ve stylu Kasie West nebo Jenn Bennett, budete nevyhnutelně zklamaní.
Já se každopádně těším na další tvorbu autorky a moc doufám, že se mi třeba jednou více trefí do vkusu, protože potenciál u ní vidím veliký. :)
*recenzní výtisk
Na prvotinu to není vůbec špatné. Osobně mi sice anime a manga nic moc neříká, ale podobně jako Květa, i já moc ráda komunikuji skrze filmové hlášky a repliky, leckdy z animáků, takže jsem jejímu způsobu vnímání sakra dobře rozuměla. I když mě ta holka někdy fakt neskutečně vytáčela a zasloužila by si proplesknout. Ale to jsme si v pubertě zasloužili beztak všichni, takže to vlastně spíš přidává na důvěryhodnosti. Styl vyprávění je jednoduchý, ale milý, na prvotinu opravdu moc fajn. Příběh klidně plyne, zbytečně neuhýbá, je tam léto, mladá láska, potřeštěné malé ségry, krásná příroda mé domoviny...takže jo, proč ne, bylo to fajn. Nic náročného, prostě milá letní oddechovka, po které zůstane hřejivý pocit tam někde uvnitř. Protože když už nic, tak je to aspoň krásný příběh o tom, jak je vlastně super mít ségru. Když si teda rozumíte, že. :D
Štítky knihy
Beskydy vesnice stěhování sestry pro děti od 10 let anime (Japonsko) pro dospívající mládež (young adult) české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Moje cesta do fantazie |
| 2023 | Co zpívá Sojka |
| 2023 |  Věk přízraků |
| 2023 | 4 povídky |
| 2023 | Průvodce Věkem přízraků |
Kniha Moje cesta do fantazie je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 55x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 2x |
Já sama mám moc ráda filmy od studia Ghibli a to že se kniha odehrává v Česku mě taky nadchlo. Tuhle knihu je škoda minout, má fajn atmosféru, supr děj a postavy si oblíbíte. Čtení jsem si užila a rozhodně ji ještě znovu otevřu :D