Moje Británie

28.04.2022

Už to samozřejmě zestárlo, z Diany se královna nikdy nestala, Charles pořád čeká... Jiná témata jsou však nadčasová (rasismus, islámismus, nebo jen lidská hloupost). Ať tak či onak, styl, kterým je knížka napsaná, se mi líbil moc, každá kapitolka má cca tři strany, takže to pěkně odsýpá a až na pár výjimek nemá knížka šanci nudit.

05.07.2021

Je vlastně zvláštní číst tuhle knihu téměř třicet let po jejím vzniku. Vybavují se mi vzpomínky na dobu, kdy jsem mnohé z těch textů slyšel v Zápisníku zahraničních zpravodajů i mnohde jinde. Tehdy mě některé z nich, jak už to tak v patnácti nebo šestnácti letech bývá, velmi zasáhly a zásadně ovlivnily. Samozřejmě se mi vybavuje i charakteristický hlas Karla Kyncla. Ale co naplat, jeho Británie už je taky v mnohém jiná než bývala. Moudrosti a prozíravosti jeho postřehů to samozřejmě příliš neubírá... Celkový dojem: 85%

16.02.2021

Určité formáty holt ztrácí na kouzlu, když jsou převedeny do formátů jiných, což je i případ těchto páně Kyncla rozhlasových promluv. Také jeho nezaměnitelný hlas si musí čtenář pouze domýšlet. Co však nechybí jednoznačně, je autorova moudrost, laskavost a smysl pro humor i přes to všechno, co si musel zažít. Naopak, místo aby zahořkl, ještě svoje posluchače vybízí k životnímu optimismu. Pro mě je to navíc nostalgický výlet do raných devadesátých, a po třiceti letech se může čtenář i ohlédnout, kudy jsme šli a kam jsme to nakonec dopracovali. Což bohužel ten optimismus zase trochu zkrouhne... no nic, jdu na další kolekci autorových promluv.

29.12.2020

Knihu otvírá „hledání“ Ivana Blatného a následují knižně zpracované rozhlasové komentáře. Při čtení se mi vybavoval charismatický hlas autorův. Pamatuji si na smutný den (paradoxně) 1. apríl 1997, kdy v Českém rozhlase hlásili autorovo úmrtí.

26.09.2020

Autora si pamatuji zejména z jeho pravidelných příspěvků na vlnách českého vysílání BBC, které vždy zakončoval větou : Zde Karel Kyncl, Index on Censorship (měsíčník zabývající se všemi možnými projevy cenzury ve světě) - Londýn.
Z nich je sestaveno toto roztomilé vyprávění.
I když od té doby uběhlo hodně roků, n a v ž d y jsem si zapamatoval realistické vylíčení nejoblíbenější anglické vánoční pochoutky. Jde o yorkshirský pudink, druh svítku z vajec, mouky, mléka a hovězího loje, který se peče v troubě a podává jako tradiční příloha k rostbífu. Připravuje se dlouho předem a pak kdesi v chladu "zraje".
V mém případě nepoživatelné !

03.05.2020

Můj jeden z nejmilejších autorů, jehož novinářské postřehy podané s laskavým humorem jsou pro mne solí života.

18.02.2020

Pro mne klasika. Knížky Karla Kyncla mám ráda, mají čestné místo v mé knihovně a ráda se k nim čas od času vracím. Řada jeho komentářů je zajímavá a stále ještě aktuální. Při jejich čtení se mi navíc vybaví i autorův nezaměnitelný hlas.

19.01.2020

Kniha rozlasových komentářů mezi lety 1990 - 1992. Pan Kyncl reaguje a komentuje dění ve Velké Británii. S odstupem času je už dost věcí neaktuálních, ale i tak stojí za přečtení.

20.04.2019

Dokonalost je pojem relativní ale je to dokonalé.

15.05.2018

Kynclovy rozhlasové črty neztrácejí půvab ani v knižní nebo televizní podobě.
Úvodní text z 24.3.1990 O prezidentovi, anglické sestře a totálním básníkovi je poctou Ivanu Blatnému, Václavu Havlovi, ale hlavně Frances Meachamové. Zdravotní sestře, díky níž se dochovaly básně Ivana Blatného.

"Tečkou za touto knížkou je tedy poměrně banální mravní naučení, které neplatí jenom pro Británii a žurnalistiku: život je mnohem komplikovanější - a zajímavější - než naše neumělé pokusy analyzovat ho, pochopit a vysvětlit." (Tečka za knížkou, Londýn 10. srpna 1992, s. 221)

14.03.2015

V Anglii jsem nikdy nebyla, ale nezapomenutelný hlas pana Kyncla mi ji ve svých skvělých reportážích živě přiblížil. Knižní vydání jsem proto ve své knihovně musela mít. Super čtení...