Modrá
Maja Lunde
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373541/bmid_modra-nVS-373541.jpg
4
279
82
Klimatické kvarteto série
< 2. díl >
Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi. 2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se – úplně sama a s podivným nákladem – vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala. 2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
Blå , 2017
více info...
Přidat komentář
Když jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, co od ní můžu čekat. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se docela líbí, a že jde o environmentální román. A jelikož mám ráda knihy s hlubší myšlenkou, chtěla jsem to zkusit.
Kniha má pomalejší rozjezd, až jsem se bála, že asi nepůjde o nic světoborného, ale příběh se četl snadno a rychle odsýpal. Ani jsem nevěděla a vydýchávala jsem konec.
Kniha se nečte snadno, protože nám nastavuje zrcadlo, nastavuje zrcadlo našemu lidství.
Vůbec jsem nečekala, jak tohle skončí a teprve až v druhé polovině jsem začala tušit, kterým směrem příběh jde. Žasla jsem nad tím, jak jsou oba příběhy pro sebe navzájem důležité a tesknila jsem nad hořkosladkým koncem.
Kniha nám dává možnost si hrábnout do svědomí, ale také je to příběh veliké naděje. Kniha na mě hodně zapůsobila.
Doporučuji, pokud máte stejně jako já rádi knížky, které vás zasáhnou a mají přesah.
Není to úplně jednoduchá kniha. Myslím si, že nebylo cílem autorky nás pobavit, ale spíše se zamyslet jestli tak, jak zacházíme s pitnou vodou, přírodou je udržitelné. Za mě - začít každý u sebe.
Kniha obsahuje dve hlavné dejové linky, ktoré majú spoločnú tému, a to je nedostatok vody spôsobený klimatickými zmenami, nadmernou industrializáciou a nezodpovednými zásahmi ľudí do prírody.
V Nórsku roku 2017 sa novinárka a aktivistka za ochranu prírody Signe plaví na svojej lodi Modrá. Dozvieme sa jej životný príbeh a pokusy k zastaveniu ničenia ľadovcov, vodopádov, riek a fjordov, ktoré sú charakteristickou črtou prírody Nórska.
Vo Francúzsku roku 2041 putuje David s dcérkou Lou po rozsiahlom požiari do utečenského tábora, kde je nedostatok vody, ako takmer všade na svete. Opis migrácie populácie z juhu na sever do miernejších podnebí za vodou.
Autorka trefne upozorňuje na následky globálnych ekologických problémov a predostiera nám blízku budúcnosť. Podmienky, kde je voda na prídel, všade je sucho a nič nerastie, či možnosť sprchovať sa len v utorky si vieme len ťažko predstaviť. Sme opísaní ako generácia, ktorá ignoruje klimatické problémy a jediné, čo nás zaujíma je lepšie víno, väčšie chaty a rychlejší internet.
Knihu som zhltla na jeden záťah a mrazilo ma z pomyslenia na to, že stačí 5 rokov extrémneho sucha a tento príbeh môže byť bližšie k realite, než by sme chceli.
Krásné dva příběhy, kniha bude patřit k mým nejoblíbenějším, líbila se mi o moc víc než Historie včel. Zpočátku jsem se nemohla začíst, chtěla jsem knihu odložit, naštěstí jsem pokračovala ve čtení a zhruba od poloviny jsem se nemohla odtrhnout! Čtivý román, poučný, smutný, plný bolesti ale i naděje a konec byl úžasný, oba příběhy se propojily. Doporučuju všem, nejen milovníkům a ochráncům přírody.
Dva příběhy, které spojuje loď Modrá a také plýtvání vodou - alarmující v lince ze současnosti a devastující v budoucnosti. Dystopie jsou populární, jen tahle působí tak moc reálně, že se z toho až svírá žaludek. Když si člověk představí, že jeho děti by se za nějakých 20 let mohly potýkat se stejným světem jako David, je to přinejmenším děsivé... Ráda bych vyzdvihla konec - respektive oba konce. Na jednu stranu smutné a nepříjemné, na druhou stranu happy endy se vším všudy. Už dlouho jsem nečetla tak dobré zakončení knížky!
Silný příběh... respektive dva příběhy. Signe a její loď, David a Lou (a Anna a August a Marguerite), 2017 a 2041, v tom proplétání i (bez)naději jednodušší Atlas mraků. Modrá jako voda, modrá jako Noemova archa, modrá jako hlubina. Přečteno na jeden zátah.
"Všechno se může seběhnout tak rychle. Jeden den tě probudí budík, dáš si snídani, jdeš do práce, pohádáš se, zasměješ se, miluješ, umyješ nádobí, strachuješ se, jestli vyjdeš do cizího platu... nepřemýšlíš nad tím, že všechno, co máš kolem sebe, může jen tak zmizet. I když slyšíš, že svět se mění. I když to vidíš na teploměru. Nepřemýšlíš nad tím, dokud nepřijde den, kdy tě místo budíku ráno probudí křik. Plameny dosáhly k tvému městu, tvému domu, tvé posteli, k těm, které miluješ. Hoří ti domov, vzplane ti povlečení, doutná ti polštář, a ty nemůžeš dělat nic jiného než utíkat." (s. 88-89)
Nebojte, ještě není všechno ztraceno...
Krasne! Smutne. Kez by vsichni prestali splachovat a zalevat pitnou vodou, zrusili bazeny na kazde zahrade, omezili spotrebu plastu a obecne jeho vyrobu. A spoustu dalsich drobnosti. Kdyby to udelal KAZDY, melo by to smysl. Bojim se ze toto nas v budoucnu opravdu ceka. Nebo nase pravnoucata.. Konec je napsany tak uzasne, ze cekam na dest a pujdu se ven asi naboso probehnout. Chce se mi z toho plakat
Do této knihy se mi moc nechtělo. Při první kapitole (příběh Singe) jsem myslela, že odložím a číst dál nebudu. Ale dala jsem druhou kapitolu a přehodnotila jsem. Nakonec se mi kniha líbila a bavily mne oba příběhy, konec jsem čekala jiný, ale byl překvapivý.
Plné hodnocení nedávám, protože mě vyprávění nechytlo od začátku a také mi některé části připadaly moc dlouhé (popisy řízení lodi). Ale od poloviny jsem byla lapená a napnutá, jak vše dopadne. Oba hrdinové mě trochu štvali (David víc), ale tak nějak normálně, nejsme všichni dokonalí (i když v 66 bych chtěla mít takovou fyzičku jako Signe). Téma je alarmující a působivě popsané, i to vzájemné propojení příběhů v samotném závěru se mi líbilo.
Dopsáno později: na Modrou jsem si vzpomněla při pohledu na fotografie vyschlých kanálů v Benátkách, prázdných říčních koryt v Provence nebo nízké hladiny jezera Garda. A kdykoli je někde zmíněný tající ledovec, je mi (nyní, po přečtení knihy) jako by vymíral další ohrožený druh živočicha... A ono je to ještě mnohem horší.
Mnoho lidí tady píše, že kniha je poutavá i přes ta nízká hodnocení, ale souhlasím... Jediné dobré bylo že kniha je spojená s přírodou, jinak mi vůbec nedávala smysl... očekával jsem že by postavy mohly mít nějaké fyzické spojení ale nic... přemáhal jsem se abych jí dočetl...
Vůbec nechápu, proč má Modrá tak nízké hodnocení, mohla by mít klidně 90 % . Opět vynikající román! Líbí se mi, v kolika vrstvách lze chápat název knihy Modrá a jak se vnímání vody, moře, ledovce, vláhy vůbec - z různých úhlů pohledu proměňuje. Geniální. Vřele doporučuji.
(SPOILER)
Modrá je z trilogie ta nejlepší. Opět různé časové roviny (vnímám tři - minulost a přítomnost Signe, budoucnost), ovšem tentokrát mi budoucnost připadá reálnější než v Historii včel. Signe je skvěle napsaná postava, jako by seděla při čtení vedle mě.
Nemám to ve zvyku, ale zde si dovolím něco málo prozradit z dalšího děje:
jestli vás zajímá osud Davidovy dcerky, přečtěte si další knihu M. Lunde: Kůň Převalského.
V tomto fascinujícím románu se autorce podařilo velmi sugestivně popsat to, co je pro existenci člověka nejzásadnější, vodu. Dvě dějové roviny, které se nakonec protnou, jsou obě stejně zajímavé. V té první se téměř sedmdesátiletá žena vydává sama na nebezpečnou pouť oceánem, aby se setkala s mužem, kterého milovala. Tento příběh se odehrává v r. 2017.
Druhá dějová linka se už odehrává v budoucnosti, v r. 2041, kdy je vody katastrofální nedostatek. Mladý muž prchá napříč Evropou se svou malou dcerou. V utečeneckém táboře, kde se nakonec ocitnou je už ale všeho nedostatek, nejen vody. Když objeví opuštěnou plachetnici v pusté zahradě daleko od pobřeží, svitne jim naděje na záchranu. Tento román je druhou částí enviromentální tetralogie. Ten první, Historie včel, si získal velkou čtenářskou pozornost, ale dosud jsem ho nečetla. Po přečtení této knihy, to určitě udělám. Moc doporučuji všem, kterým není osud naší planety lhostejný...
Kniha se mi líbila, ovšem Historie včel se mi líbila víc. Přesto je téma knihy Modrá alarmující, a vzpomeňme si na ni, až budeme zase nadávat, že už zase prší. :):):)
Po přečtení Historie včel jsem si brousila zuby na Modrou. Ovšem v tomto případě, mě zpracování tak zajímavého námětu, neoslovilo. Čekala jsem víc, větší drama asi :).
Přece jen z mého úhlu pohledu - bez vody, to s námi bude ještě horší, jako bez včel. I když, kdo je schopen určit, co je horší - hlad, žízeň? Jen je fascinující, že tahle science fiction je daleko blíž pravdě budoucí, než si mnozí z nás dokáží připustit.
Kniha mě lákala už dlouho, něco mě k ní táhlo. Asi i proto, že modrou barvu mám nejraději. To, že se jedná o součást klimatického kvarteta, jsem nevěděla. Ale nebojte se, jedná se o samostatný román, který je součástí této environmentální tetralogie, do které patří i knihy Historie včel nebo Kůň Převalského. A nebyla jsem zklamaná, dostala jsem silné příběhy k zamyšlení prostřednictvím životů hlavních protagonistů.
Sledujeme dvě dějové linie v současnosti (rok 2017) a v blízké budoucnosti (rok 2041).
V roce 2017 se setkáváme s téměř sedmdesátiletou Signe, která se vydává sama na riskantní cestu přes oceán ve své plachetnici. Pluje z Norska až k jižním břehům Francie, aby přivezla své dávné lásce prapodivný dar. Signe je už od mládí velká ekologická aktivistka a vždy bojovala za zachování původní přírody své rodné země, především krásných vodopádů Sester - Søsterfossene.
V roce 2041 potkáváme Davida a jeho malou dcerku. Oba jsou na cestě přes vyprahlou Evropu, která trpí velkým nedostatkem vody. Dostávají se do francouzského uprchlického tábora, v jehož blízkém okolí naleznou v jedné opuštěné zahradě, daleko od mořského pobřeží, starou plachetnici.
Kniha přináší děsivé ekologické varování, nutí k zamyšlení, ale je to velice propracovaný a napínavý román. Oběma hlavním hrdinům jsem fandila a prožívala s nimi jejich strasti. Doporučuji k přečtení všem, kdo se rádi zamýšlejí nad ochranou a budoucností naší modré planety.
Tak tato kniha se mi líbila, ale musím bohužel uznat že Historie včel byla o krapet lepší:) Ale i tento příběh nebo spíše tentokrát dva příběhy, jeden ze současnosti Signe, ale i ta budoucí Davidova, byli velice zajímavě pojednány...Rozhodně tuto knihu nezatracujte!
Tato kniha mě už od začátku moc nebavila. Dějová linka Signe se mi navíc četla opravdu špatně, protože zde byly neskutečně dlouhé souvětí u kterých jsem měla problém držet se myšlenky. Vše bylo na můj vkus příliš protahované. Nápad knihy zajímavý, provedení už horší.
Štítky knihy
ekologie mořeplavba moře a oceány útěk norská literatura voda
Autorovy další knížky
| 2017 |  Historie včel |
| 2018 |  Modrá |
| 2019 | Sněhová sestřička |
| 2021 | Kůň Převalského |
| 2018 | Nejúžasnější věc |
Kniha Modrá je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 384x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 216x |
| Chystám se číst | 291x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 1x |
Velké zklamání. Tak životně důležitý prvek, jakým je voda, si podle mě zaslouží pořádnou hloubku, propracovanost, data, důraznější varování. A ne ublíženou starou aktivistku a druhou dějovou linku v budoucnu, která je spíš čekáním na Godota...Trpělivě jsem četla a nic moc se nedělo. Dočetla jsem do konce...a nic moc se nestalo.