Modrá
Lucy Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270607/bmid_modra-RKD-270607.jpg
4
407
164
„Co se stane, když je pravda unášena vlnami pryč z našeho dosahu…“ Poklidný výlet na moři? Ani náhodou! Koupání v průzračné vodě a popíjení tropických koktejlů se až příliš brzy promění ve zlověstnou noční můru… Lana a její nejlepší kamarádka Kitty se vydají hledat svobodu a dobrodružství. Jejich sen volně cestovat se jim splní, když získají možnost plavit se na Modré – jachtě, která pluje z Filipín na Nový Zéland. Spolu se svými novými přáteli rychle podlehnou kouzlu vzdálených ostrovů a divokých večírků na jachtě. Z ráje se ale brzy stává peklo – Lana a Kitty zjišťují, že každý na palubě má nějaké tajemství, a navíc jeden z jejich nových přátel po jedné hádce záhadně zmizí... Nebezpečné vlny nedůvěry a lží ohrožují nezávazné letní dobrodružství na lodi, někteří se však svého vysněného ráje nehodlají jen tak vzdát… a to za jakoukoli cenu!... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , CosmopolisOriginální název:
The blue , 2015
více info...
Přidat komentář
Wau, to byla skvela kniha. Bylo to napinave, proste jsem jen musela cist a cist dokud nebyl konec. Rozuzleni az na posledni strance bylo dokonale. Cekala jsem obyc romantarnu, ale nevadilo mi, ze misto toho jsem sostala pribeh temer s detektivni zapletkou.
Příjemné čtení, které mi přesně pasovalo k obálce knihy. Originální, celkem i překvapivý příběh.
Ale těch chyb!! To zapomněli v nakladatelství knihu před vydáním přečíst? Přes 60 chyb a překlepů na 300 stranách celé čtení opravdu dost rušilo!
Kniha určitě stojí za přečtení, naprosto jsem ji hltala, i když některým pasážím by neuškodilo zkrácení. Pak je také neskutečná škoda, že se zde objevuje nespočet gramatických chyb a překlepů, kvůli kterým text utrpěl.
Mně se kniha moc líbila! Děj byl napínavý a nepředvídatelný. Poutavě napsáno. Líbilo se mi rozdělení časové osy na před, potom a nakonec! Přehledné a jasné. Dozvěděla jsem se i mnoho věcí o jachtaření a plavení na moři. Za mě četbu doporučuji!
(SPOILER)
Zklamání a vztek. Nic víc po dočtení necítím.
Knížka začíná poněkud zmateně. Prolínají se totiž hned tři časové roviny - nepřehání to ti autoři už trochu? Musela jsem číst několikrát, abych se zorientovala, ale dobře.
Hlavní hrdinka Lana zjišťuje, že se potopila loď, jejíž palubu ona sama opustila před osmi měsíci. A to nejspíše po velmi bouřlivých událostech. V kapitolách, nazvaných „nyní“ Lana zjišťuje, zda někdo z jejích bývalých přátel nehodu lodi přežil. V kapitolách označených „tenkrát“ se zase dozvídáme, co se vlastně na lodi kdysi událo.
Je možné, že kdybych se do čtení ponořila na letní dovolené, někde na pláži u hotelu, asi bych byla schopná mnohé odpustit. Leč, začetla jsem se v nesprávnou dobu, bohužel. U nás všude zima, nevlídno, covid a hroutící se ekonomika. Mějte pak rádi partu pařmenů líně brázdící břehy Filipín. Vůbec mi nesednul jejich pohled na život, to bezcílné bloumání od ničeho nikam. Jasně, jde o partu mladých lidí, co si užívají života, já jim to vážně nemám za zlé, jen vysvětluju, proč mě příběh nechytnul.
Být o dvacet let mladší, možná bych mluvila jinak, ale jsem si skoro jistá, že ani tehdy by mě nelákalo spát měsíc v jedněch plavkách, ráno si oblíkat tričko ztuhlé od soli a snídat sklenku rumu.
Toť k základní ose příběhu, která se ale zas nezdá tak špatná. Kdyby se do ní autorka nesnažila vtlačit toliko oblíbená traumata z minulosti. Vždyť by to bezvadně fungovalo i bez nich, proboha! Ne! Zas dítě, co přijde o svou matku, zas ubodání těhotné ženy, zas a znova něco pro zvrácenou společnost, která si to žádá. Já teda ne.
Příběhu by taky prospělo, kdyby byl o polovinu kratší. Táhl se a čpěl až hrůza, úplně by stačila jedna hlavní událost bez zbytečného lepení kudrlinek okolo (závěrečný zvrat, boj na palubě, drogy, vztah Kitty a Dennyho, vzpomínky na dětství…).
A když už bych to jako čtenář hodlala zkousnout, zprasí to celé sloh. Opakování slov, podivné míchání vět v přítomném a minulém čase, chvílemi úplně bez logiky. Nepřirozená, krkolomná slova. Pár ukázek pro představu, myslím, že mluví za vše:
...
Lana přecházela po svém apartmánu, prsty zabořené hluboko v kapsách. Obraz, který malovala, nedokončený zasychal. V normální den by se zrovna chystala odejít do práce. Ale teď neměla ani pomyšlení na to, jít do galerie a vařit zákazníkům kávu. Nemůže myslet na nic jiného než na Modrou. Ví, že Námořní centrum je 30 kilometrů vzdálené. Projíždí kolem jejich cedule každý měsíc, když jede do velkoobchodu nakoupit výtvarné potřeby pro svoji šéfovou.
Denny bezmyšlenkovitě přitakal, jako by se jeho myšlenky toulaly jinde.
Po večeři Shell a Heinrich sklidili misky ze stolu, propláchli je ve velkém džberu s mořskou vodou, a pak je odnesli do podpalubí, kde je doumyli sladkou vodou. Aaaron úzkostlivě šetřil vodou.
„Nemohla jsem spát. Za dvacet minut mi začíná hlídka, tak jsem si řekla, že ti budu dělat společnost.“ „Přišla jsi právě včas. Už se mi chtělo hrozně spát.“ „Přichází to nečekaně, viď? Co jinak hlídkám říkáš?“
...
Hřebíčkem do rakve závěrečného hodnocení byl však patos, který ze stránek odkapával, jak bourbon z červené knihovny. Ta hluboká moudra, co se brala vážně, zatímco jejich autor potahoval šluky jointa a upíjel svou pátou sklenku rumu (nic jiného tam ani nepili). Nedalo se to, prostě nedalo:
...
Pozorovala oblohu plnou hvězd. Pršely z černé noci tak živě, že měla pocit, že stačí natáhnout ruku a prsty je budou moci pročesávat.
Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující, trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev.
Usmála se: “Možná, když člověk žije nějaký čas mimo, učí se zbavit toho, čím není. Naučí se stát tím, kým vždy chtěl být.“
“Věříš tomu, že nenávist pochází z pocitu ublížení?“
...
Ne, tak já věřím, že z pocitu ublížení vzniká mizerné hodnocení. Dvacet procent a nazdar!
Dočítané... ešte spracovávam, celý príbeh prečítaný jedným dychom a záver ma úplne dostal. Naozaj skvelá kniha ako všetky od tejto autorky.
Až do strany cca 100 nuda. Nic, žádný děj. Další strany už zajímavější, ale nejsem nadšená. Nejpůsobivější okamžiky jsou vlastně až ke konci příběhu.Stručný popis na obálce knihy působil daleko dobrodružněji.
Musím říct, že za mě trochu zklamání. Anotace zněla zajímavě … čekala jsem větší napětí, psycho, ale bohužel :( Lana a Kitty jsou přizváni na plavbu jachtou Modrá v čele s kapitánem Aaronem a dalšími členy posádky Dennym, Shell, Heinrichem a Josephem....Když za záhadných okolností zmizí jeden z nich, nedůvěra a lži se vetřou mezi posádku a končí bezstarostná plavba! Jaká je síla přátelství a jak dobře znáte lidi, s kterými se plavíte?....
Více jak do poloviny knihy se nic zvláštního neděje, popis bezstarostného života na jachtě, moře, příroda, přiblížení jednotlivých členů posádky, každý z nějakého důvodu utíká před svým osobním životem, nese si své tajemství. A pobyt na jachtě je pro ně bezpečné útočiště, kterého se nechtějí vzdát. Chvílemi zdlouhavé a nudné. Kniha mě více chytla až v její poslední části. Kdy už vás prostě zajímá, jak to bylo s Josephem. A proč je Lana nyní tam kde je. Celá kniha je vyprávěna z pohledu Nyní a Tenkrát, něco vytušíte sami, ale mnohé je překvapení. Samotný závěr knihy byl opravdu dobře promyšlený a pozdvihl celou knihu.
Těšila jsem se na prostředí ve kterém se příběh odehrává. Ale neustále líčení pití alkoholu s následnou kocovinou mě nějak přestalo bavit. Plus dávám za překvapivé rozluštění zápletky, a minus za "konec dobré všechno dobré".
U knížky MODRÁ jsem se fakt bavila a po dlouhé době i nenudila. Četla se krásně a vše bez chybičky do detailu popsané. Sama jako bych byla na plachetnici a plavila se po moři. Potápění, slunce, vítr vás čechrá ve vlasech a hlavně ta svoboda. Prostě dokonalost :-) A opět zase, když už jsem si myslela, že je vše řečeno a odhaleno, pletla jsem se……
Poslední kniha, kterou jsem od autorky ještě nečetla (kromě té nejnovější) a skutečně mohu říct, že Lucy Clarke je pro mě jistota skvělého čtení.
Od začátku mě kniha bavila, po dlouhé době zase něco trochu jiného než jsem zvyklá. Pro mě neobvyklé prostředí, jelikož jsem už dlouho nečetla žádný příběh odehrávající se na lodi či na moři. Měla jsem trochu obavy, aby začátek nebyl moc utahaný, ale ne. Příběh se pěkně vyvíjel a i když může být předvídatelný, nevadilo mi to. Napínavé je to i tak.
Co se týče postav, ze začátku jsem se mírně ztrácela ve jménech. Ale jen chvíli. Každý ze členů posádky je jiný a to mě právě bavilo nejvíc. Každý z nich měl ten svůj příběh, své tajemství a svou minulost. A přesto měli jedno společné - touha zapomenout. Všechno je v pohodě až do chvíle, než zmizí jeden z nich...
Super oddechové ale zároveň napínavé čtení. Bála jsem se, že tato kniha nebude tak kvalitní jako ostatní autorčiny knihy. Byla jsem však mile překvapená. Bylo to skvělé. Jen tak anotace je trochu zavádějící.
Po knize Posledni nádech, která se mi moc nelíbila, jsem neměla velká očekávání. Naštěstí mě kniha mile překvapila. Stíny nad zalivem se mi líbila hodně a tahle kniha se ji skoro vyrovná. Krásně popsána atmosféra na lodi, hlavní zápletka zajímavá. Líbí se mi, že na konci má čtenář pocit, že už ví vše a poslední stránka vás překvapí ještě jednou. Knihu mohu doporučit a 4 hvězdy dávám proto, že stíny nad zalivem byla o hvězdu lepší.
Podle hodnocení čtenářů přede mnou jsem čekala pecku. A ona slabota a roztahanost. Vidím to tak na 2,5 hvězdičky.
Přiznám se, že kniha mi přišla opravdu velmi jednoduchá. Pořídila jsem si ji z důvodu atraktivního prostředí, ktére zůstalo z mého pohledu nevyužité.
V půlce knihy došlo k jisté události, od které začala hlavní hrdinka neustále fňukat a postupně mi začala neuvěřitelně lézt krkem. Závěrečné “rozuzlení” bylo jenom další autorčino fiasko, ať žije happy end.
Na knizku jsem se tesila, nalakana atraktivnim prostredim. Zacatek me trochu zklamal a zacala jsem si rikat, ze to bohuzel moc dobre nebude, ale pak se to postupne rozjelo a nakonec jsem s vysledkem vcelku spokojena a zaver me prekvapil. Jen tech preklepu, dost to rusilo plynulost cteni.
Spisovatelku mám moc ráda, všechny její knihy přečteny, Modrá se mi líbila nejvíc. Už se těším na novou, která brzy vyjde.
Mně se knížka moc líbila, stejně jako Stíny nad zálivem. Zpočátku hodně pohodový výlet, který by se líbil každému z nás, jen se nechat unášet za obzor, dýchat, užívat si, snít... Pak se situace změní stejně jako počasí a přichází odvrácená strana této idylky. Jeden z pasažérů z plachetnice zmizí. Co dál? Dozvíme se jak to bylo doopravdy? Na závěr nám to autorka prozradí a musím uznat, že mě to dostalo...
To byla jízda! Kniha se netvářila nijak zvláštně, ale opravdu mi sedla jako pr...na hrnec. Je odpočinková i napínavá, najdete tam jemnou romantickou linku i trochu cestopisu, bezstarostnost i odpovědnost postav. Četla jsem na podzim, škoda, že jsem ji nezabalila do kufru vloni na jachtu...
Štítky knihy
ostrovy tajemství dobrodružství mezilidské vztahy jachty thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stíny nad zálivem |
| 2015 | Modrá |
| 2015 | Poslední nádech |
| 2020 | Pozvala mě dál |
| 2022 | Trosečníci |
Kniha Modrá je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 515x |
| Čtenářské výzvě | 64x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 257x |
| Chystám se číst | 246x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 6x |
Skvělá kniha. Napětí od začátku do konce. Překvapivý závěr tomu dodal pomyslnou třešničku... Já si rozhodně budu chtít přečíst i další knihy od autorky :)