Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324683/bmid_modlitba-za-cernobyl-kronika-budouc-jjj-324683.jpg
4
1103
328
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu , Historie
Vydáno: 2017 , Pistorius & Olšanská
Originální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva) , 1997
více info...
Přidat komentář
Vo svojej podstate vynikajúca kniha, asi najlepšia akú som na tému Černobyl čítal, ale ... Ľudia niekedy zbytočne moc tlachají a mne to občasné tlachání dosť sťažovalo čítanie. Světlana nemusela nevyhnutne všetko zahrnúť do knihy, mohla to trochu prečistiť. Našťastie toho zmateného tlacháni nebolo v knihe veľa, ale dosť na to, aby som znížil moje hodnotenie.
Life must go on!
Ve vzpomínkách těch, co zažili havárii Černobylu nebo přijeli dobrovolně i méně dobrovolně pomáhat při likvidaci katastrofy, se dozvídáme mnoho nejen o samotné tragédii, ale především o ruské duši. Vidíme, jak organizace záchrany lidí pokulhávala, jak nikdo pořádně nevěděl, co má dělat a hlavně se setkáváme se zatajováním skutečného nebezpečí. Mnoho lidí tak bylo (možná zbytečně) obětováno smrti. Kniha se nečte lehce, ale záměrem autorky nebylo předložit nám poutavé čtení, ale shromáždit výpovědi lidí, kteří se na likvidaci havárie podíleli. Můžeme si přečíst výpovědi opuštěných žen, kterým muži zemřeli na černobylskou nemoc, výpovědi žen s nemocnými dětmi, výpovědi tehdy mladých mužů, kteří havárii likvidovali i výpovědi lidí na vyšších postech. Havárie Černobylu ovlivnila život v Bělorusku paradoxně více než válka.
Já sama jsem výbuch zažila a vím, že veškeré ( a značně kusé) informace u nás jsme se dozvídali z vídeňské televize a ne od naší vlády. Ničivý rozsah tragédie byl socialistickými zeměmi bagatelizován a pravá skutečnost se začala velmi pomalu odkrývat až daleko po revoluci.
V zamořeném území v Bělorusku prý v současnosti žije cca 2000000 obyvatel.
Nejsem si jistá, jak tuto knihu hodnotit. Obsahově se jedná o mimořádnou zpověď lidí, kteří byli zasaženi obrovskou tragédií. Cením si autorky a její snahy všechny tyto postižené vyslechnout a zaznamenat jejich příběhy. Kniha je ale velmi zmatečná a opravdu náročná svoji formou. Někdy jsem se v jednotlivých monolozích ztrácela. Také myslím, že vidět seriál o Černobylu je velké plus, některé příběhy jsou evidentně insprovány knihou. Nakonec ale obsah vítězí nad formou a já dávám čtyři hvězdičky. Kniha vyvolává spoustu otázek, nejen k Černobylu, ale i k lidstvu a společnosti celkově. Závěrečný ,,epilog,, je svým sdělením absurdní a vede opravdu k pozastavení a přemýšlení nad celým světem. Pokud se chcete pouze dozvědět fakta k samotné tragédii, knihu nečtěte.
Nedovedu si představit, že bych tuhle knihu přečetla na jeden zátah. Dávkovala jsem si ji po částech cestou MHD a vyhovovalo mi to mnohem víc, protože jsem pak mohla víc přemýšlet nad jednotlivými příběhy a nechat je zapůsobit.
Ty výpovědi se po čase skutečně docela opakují a je pravda, že mé počáteční nadšení někde v půlce opadlo a ke konci už jsem se trochu přemáhala. Jenže já si myslím, že v tomto případě ani není nutné přečíst to celé. Stačí pár příběhů a můžeme se seznámit s dopady katastrofy na obyčejného člověka, jeho myšlením, způsobem, jakým na ni vzpomíná, ale také s jinou mentalitou a pojmem sovětský člověk.
Takže i přes tu trochu přemáhání na konci dávám pět hvězd, protože rozhodně nelituji, že mi ta kniha přišla do ruky. Obohatilo mě to a ten nezvyklý formát se mi také líbil. Jen se to prostě podle mě nedá přelouskat za jeden večer naráz.
Osobně doporučuji se nejdříve podívat na seriál Černobyl a potom přečíst tuto knihu. Jak už tu bylo zmíněno v jiných komentářích, příběhy jsou trochu nepřehledné a člověk neví moc o čem je řeč, třeba u nějakých detailů, ale když už znáte seriál a souvislosti, tak si to dokážete lépe představit. Celkem depresivní kniha a nečte se lehce, ale hodně zajímavé téma.
Realita lidí, co to prožili. V půlce jsem musela přestat a číst něco jiného a po čase se vrátit.
Je to surové počtení... tím ale nechci říct že bych snad čekal knihu o Černobylu jako procházku růžovou zahradou.
První polovina super, pak mi to přišlo takové opakující se a celkem utahané.
Zajímavě pojatá kniha o "havárii" v Černobylu. Autorka pro nás zaznamenala zpovědi lidí, kterých se tato katastrofa bezprostředně dotýká, ať už jde o lidi, kteří bydleli v blízkosti jaderné elektrárny, nebo lidí, kteří se podíleli na likvidaci odpadu a odstranění "škodlivin" a nebo lidí, kteří v té době rozhodovali, co dělat. Když se čtenář pokusí vžít do těch let a do této šílené situace, je to velmi mrazivé a těžké čtení, které je plné bolesti, bezradnosti, opuštěnosti, zoufalství, ale také snahy pochopit, naděje, velké odvahy a smíření se osudem. Podle mého názoru, nikdo nemůže tyto lidi opravdu pochopit, i když by se sebevíc snažil, pokud to samé nezažil. Žijeme na západě Čech a pamatuji si, že v roce 1986 jsme z lesa nosili stovky úplně zdravých velkých hřibů. Babička z toho byla nesvá a řekla nám, že velké množství hub přináší válku. A měla pravdu - svým způsobem válka už probíhala, jenomže lidé nevědí, jak se v takovém případě bránit :-(
Neskutečná kniha, které se daří předávat bolest a zoufalství vrchovatou měrou. Forma není úplně nejpovedenější, nebo tak prostě nejsme zvyklí číst, ale místy to byl trochu chaos. Nicméně poselství tady formu zcela určitě převáží...
Drsné čtení, smutné příběhy... Katastrofa, bolest z nemoci, bolest z přežití, zoufalství, vyhnanství, srovnávání s válkou a teprve někde daleko snad jiskřička naděje
Má to opravdu vypovídající hodnotu, dosti drsné příběhy, přesto sem se do čtení musel nutit.
Audiokniha. Tato kniha mi otevřela nové obzory. Člověk to bere jako tragédii, lituje lidi, ale to je všechno. Oni tam musí žít, rodit a umírat. Důsledky si naplno neuvědomuji. Velmi silné příběhy...líbilo se mi, že lidé mluvili upřímně a že se o ně někdo zajímal.
Kniha mne zatím příliš nezaujala svým zpracováním. Ano, příběh Černobylu je silný a hodně pomůže, ale pro mne tu knihu nezachrání.
Nejvíce silný je pro mne pořád příběh Ignatěnkové. Zbytek by bylo vhodné učesat, protože je to buď zmatek a přeskakování z jednoho na druhé a nebo se to po x stránkách sleje v jeden veliký zmatek, kdy si vyloženě užíváte, když ten či onen příběh psát souvisle, případně když čtete něco co jste nečetli v 5 předešlých výpovědí.
Třetí část knihu výrazně zvedá. A ano je to ukázka kontrastu, lidí v oblasti a dá se říci "střední až vyšší" třídy.
Zatím 3*, uvidím jak to budu cítit po dočtení knihy Černobyl. Historie jaderné katastrofy.
Příběh Černobylu mě vždy zajímal a seriál na HBO jsem viděla už několikrát. Proto jsem od této knihy čekala hodně. Bohužel jsem úplně nedostala, co jsem čekala. O samotném výbuchu v knize moc není, ve jménech jsem se ztrácela... Někdy je němé více.
Politická propaganda je pěkné svinstvo a komunistický režim taky. Politika kladená nad lidské životy je naprosto šílená a těžko pochopitelná. Číst vzpomínky těch lidí bylo pro mě něco hrozného. Vůbec mi nevadilo, že se některé opakují. Pořád přinášely vlastní pohled na katastrofu, která vyprávějící na do smrti poznamenala a nejen je, i když ti to měli přímo z první ruky. Kniha se nečte zrovna lehce. Musela jsem si dát pouzy na rozdýchání a přemýšlení. Taky jsem chtěla knihou mrštit do kouta. Brala jsem si ty příběhy lidí příliš osobně. Zasáhly mě. Černobyl je opravdu místo, kde bych v daný moment nechtěla být, ale jednou bych se tam chtěla podívat.
Může za to seriál HBO GO Černobyl. Doma jsme to s manželem hltali a já byla tím tématem tak oblouzněná, že jsme stahovali dokumenty a v nich o této knížce mluvili a já ji musela mít. A tím, že ten seriál byl nový a aktuální, tak knihaři toho využili a opět dali tuto knihu do tisku.
Objednala jsem si ji a vůbec nelituju.
Akorát to není kniha, kterou by jste zhltly na posezení. Musíte u toho přemýšlet, uvažovat, často vás přepadnou city a musíte přestat číst, protože je vám z toho úzko.
Jako u každé historické události je mnoho pohledů a mnoho poznatků, tak je i mnoho nepoznaného či neodtajněného, co už se svět nikdy nedozví.
Ale pro obohacení obzoru a názoru na určitou historickou událost je knížka naprosto perfektní. Jen vás to samozřejmě musí zajímat.
Adekvátní provedení, taková koláž, která ale po určitém čase začne být zoufale repetitivní, především v nevědomosti obyčejných lidí, kterých se katastrofa dotkla a kteří samozřejmě slepě věřili tomu, co po nich vláda chtěla - sledujete jen, jak to přímo zničilo jejich životy. Zaujalo mě, že nejčastější věta svědectví lidí byla "Lepší by bylo, kdybych zemřel / kdyby zemřela." Ta perspektiva na člověka, na lidskou rasu. Ale pořád se nemůžu srovnat s tím, že Alexijevič dává dohromady víc jakousi reportáž a je ceněná víc jako investigativní novinářka, než jako spisovatelka v pravém slova smyslu. Vadí mi to "hraní na city", že kniha je přepis toho, co říkají nějací lidé a že téma samotné odvádí pozornost od skutečných kvalit textu. S tím zápasím. Je to zajímavý pohled do duší a mysli lidí, kteří byli přímo ovlivnění, ale zároveň jsem necítil nic navíc. Knihu jsem si dřív koupil, dal ji našemu dědkovi a ten ji přečetl, než zemřel. Pak jsem ji prodal s většinou jeho dalších knih. Nikdy jsme se o ní nebavili. A teď se cítím, že kdybych ji přeskočil, jak se mi posledních pár let dařilo a jak jsem chtěl, tak bych o moc nepřišel. Světlana Alexijevič mi prostě nesedí.
Knihu jsem se rozhodla nedočíst, protože pro mě byla příliš psychicky náročná, nemohu tedy hodnotit. Kromě osudů lidí postižených černobylskou katastrofou se setkáváme s dalšími tragickými příběhy, např. při vysídlování národnostních menšin po rozpadu SSSR.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Kniha Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 1 573x |
| Čtenářské výzvě | 524x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 535x |
| Chystám se číst | 871x |
| Chci si koupit | 218x |
| dalších seznamech | 13x |
Modlitba za Černobyl je jedna z těch knih, co se mi dost silně zapsaly do hlavy i do srdce. Autorka záměrně nejde po vědeckých faktech a číselných údajích, ale zaměřuje se na příběhy, vzpomínky a pocity "obyčejných" lidí, jejichž životy Černobyl nesmazatelně poznamenal - ať už jde o obyvatele zasažené oblasti, hasiče, vojáky či likvidátory, kteří na místě pracovali, nebo manželky těchto mužů, kteří byli do oblasti povoláni.
Jednotlivá vyprávění jsou velmi silná a hodně emocionální. Autentičnost a sílu daných vyprávění podtrhuje i to, že se kniha nečte snadno nejen po obsahové stránce, ale i po té formální - autorka zachycuje vyprávění lidí v jejich syrové a jaksi neučesané podobě. Na řadě míst můžou jednotlivé vzpomínky působit jako nesourodý, volný proud myšlenek, kdy se řečník i odmlčí, nebo přeskakuje z jedné myšlenky na druhou... Čtenář se tak musí místy hodně soustředit, aby pochytil celé sdělení. Stylově to může působit neohrabaně, možná krkolomně, těžkopádně. Autorka sama do knihy takřka nevstupuje, nechává mluvit přímo ty lidi, s nimiž hovoří. Toto stylové pojetí je však zde zcela záměrně. Ale chápu, že ne každému to musí vyhovovat. Přiznám se, že i já občas bojovala.
Častými tématy, na něž čtenář v jednotlivých výpovědích naráží, jsou srovnání s válkou (co z toho bylo horší?), strach (z čeho přesně ho lidé měli, zda ho cítili hned nebo později), sepjetí s domovinou a ornou půdou (řada lidí odmítala ze zasažené oblasti odejít či se po vystěhování zase vracela zpět), hledání viníka či snaha celou situaci pochopit.
Pokud je Černobyl téma, které vás nějak blíže zajímá, a chcete se dozvědět i něco "navíc", než jen vědecká fakta o jaderné elektrárně a o výbuchu, tuto knihu určitě doporučuji...