Modlitba za Černobyl
Světlana Alexandrovna Alexijevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125284/bmid_modlitba-za-cernobyl-q5H-125284.jpg
4
1103
328
Šokujci pohľad na jednu z najväčších nukleárnych katastrof sveta. Autorka prostredníctvom výpovedí mnohých ľudí (likvidátorov, odborníkov, ale aj bežných rodín) zobrazuje osud bieloruského a ukrajinského národa. Kniha je akýmsi kukátkom do obdobia, keď z roztaveného reaktoru vyletovali do ovzdušia rádioaktívne splodiny, ktoré navždy pochovali krajinu a mnohé obce zo zasiahnutých oblastí. Obrazy zúfalých ľudí, evakuácia 30 km zóny, ale aj práca nič netušiacich mladých likvidátorov. Pri čítaní si začnete vážiť svoj život a bežné starosti, pretože žiť s Černobylom je žiť s neustálym strachom o vaše zdravie a o zdravie vašich detí. Absurdné opisy starých ľudí v zóne, smutný obraz vdovy po požiarnikovi a jej hrozné svedectvo o dlhom umieraní manžela, choré deti v nemocnici a začarovaná krajina opustenej zóny, v ktorej je všetko otrávené.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2002 , DoplněkOriginální název:
Чернобыльская молитва (Černobyľskaja molitva) , 1997
více info...
Přidat komentář
Originálně zpracované, velmi silné téma. Vypovídá nejen o katastrofě v Černobylu, ale celkově o ruské povaze a jejich pohledu na život.
Jako dítě jsem zažila výbuch Černobylu, pamatuji si jen trochu. Kniha je velmi silný příběh. Musela jsem jí odkládat a od čtení odpočívat. Zanechala velmi silné depresivní pocity.
Syrová, tíživá kniha, vlastně jen výpovědi těch, kterých se to týká v běžném životě. Ten styl byl zvláštní, a vlastně vypovídal víc, než kdyby se to více učesalo. Knihu jsem chtěla dát do čtenářské výzvy pod bod ukrajinský autor, ale autorka je běloruska.
Tíživé, depresivní, bezvýchodné. A jako audio ještě mnohem působivější.
Autorka je v podstatě jenom zapisovatelkou jednotlivých monologů. A kromě seznámení s tragédiemi jednotlivých zpovídaných, dává ve druhém plánu i klíč k pochopení ruské duše. Tedy spíš sovětské, ale stále přežívající.
Co na to říct? Tehdejší politické zřízení tutlalo vše, co bylo špatné. Opatření veškerá žádná, udržování lidí v nevědomosti... Silná kniha, ale psaná zvláštním stylem..
V této knize najdeme monology, případně odpovědi na nevyřčené otázky od lidí, které tato katastrofa nějakým způsobem zasáhla. Autorka je do knihy na které průběžně pracovala 20 let, zařadila bez nějaké větší literární úpravy. Na jednu stranu to přispívá k větší autentičnosti jednotlivých příběhů, což mě velice často nutilo až k slzám. Ale na druhé straně, se díky tomu některé popisy v knize možná zbytečně často opakují. Kniha je to nesmírně zajímavá a lidstvo by se z ní mělo umět poučit. Bohužel jak máme možnost v současné době sledovat, chtít po lidstvu, aby se učilo z vlastních chyb, je velmi naivní. Nakonec to dokládá samotný závěr, kde je zmínka o tom, jak lidé pořádají turistické zájezdy do této zamořené oblasti. Audiokniha je vydařená i když paní Lucie Kožinová v některých pasážích zbytečně přehrává. Na jejím načtení se dále podíleli tito narátoři: Zdeněk Mahdal, Eliška Beňová a Matěj Macháček.
Kniha je velmi silná, výpovědi srdcervoucí - jako celek zdrcující, ale vůbec mi nesedl styl. Byl to děsivý tok myšlenek nejrůznějších lidí okolo Černobylské elektrárny, ale jednotlivé příběhy se mi velmi špatně četly i kvůli “telegrafickému záznamu” a skoro nesouvislým “výkřikům” některých výpovědí. Toto nebyl můj šálek čaje.
Nakonec jsem knihu ani nedočetla, za což se v duchu omlouvám všem černobylským obětem i přeživším, protože jejich tragédie by neměla být zapomenuta.
Silné a smutné, četla jsem na druhý pokus, poprvé mě odehnal hned první příběh hasičovy vdovy. Záření je svinstvo, politika ještě větší.
Vytkla bych jen, že texty mohly být aspoň trochu učesány. Je určitě hezké nechat vyprávění v co nejvěrnější podobě. Jenže při 290 stranách vede opakování "ach jak jen dál, musíme dál" (ženy) a "chápete mě" (muži) k nepřehlednosti a splývání příběhů, což je škoda.
Velice silné příběhy, které kniha v sobě ukrývá. Autorka čtenáře nešetří a ukazuje pravou tvář černobylské tragédie. Najdeme zde vše, výpovědi obyčejných lidi, pracovníků, odborníků a dalších, kterým se po události změnil život. U některých svědectví se musíte zastavit, nadechnout se a příběh dočíst. Hodně silná kniha, díky které se na neštěstí a následky havárie nezapomene.
Silné. I ten styl psaní se k tomu prostě hodil. Pošle vás to do té krajiny kde se čas zastavil, obzvlášť pokud jste viděli nějaký dokument nebo film z této doby. Pak si to dokážete představit vizuálněji mnohem lépe.
Bohužel mi vůbec nesedl styl, jakým byla knížka napsána. :( Byl to takový "volný proud myšlenek" lidí ze zóny okolo elektrárny, ale velmi špatně se mi to četlo. :( Bohužel jsem zvládla jen asi třetinu a dál nedočetla.
Výpovědi lidí poznamenaných černobylskou havárií. Vdovu po hasičovi znáte ze seriálu, ale jsou tam i vysídlení domorodci, vojáci co byli nasazeni na likvidaci škod, vědci, novináři..
Nejlepší jsou ty výpovědi, co jsou věcné. Někteří tam ale zkouší filozofovat a to se nedá číst. Navíc je to zapsané tak jak to dotyční říkali, takže je to často senilní skákání od myšlenky k myšlence, spousta trojteček v textu...ta Alexijevičová je spíš zapisovatelka než spisovatelka, čte se to špatně a je to škoda, protože některé výpovědi jsou hodně silné a za přečtení to určitě stojí.
Málokterá publikace si zaslouží plný počet hvězd. Ale toto bych opravdu doporučila k přečtení všem! Provýchodním, prozápadním, černým, bílým, žlutým, duhovým - všichni tu žijeme. Nechť je toto příklad špatného systému, ze kterého by se svět měl (a hlavně musí) poučit. Nechť je toto památník všech, kteří trpěli a stále trpí. Obzvlášť dnes!
Monology, vzpomínky, zpovědi, osudy lidí zasažených katastrofou jménem Černobyl. Tolik smutku, beznaděje a zklamání. A taky víra měnící se v zlost, když zjistí, že byli oklamání a zmanipulování z důvodu utajení jejího skutečného dopadu. Mimořádně silná a poučná kniha.
"Radionuklidy rozeseté po naši zemi budou žít 50, 100 i 200 tisíc let, popřípadě ještě déle."
Alexijevič se ve své sérii knih obrací k člověku, k člověku sovětskému, ukrajinskému, běloruskému, ruskému... ke stavu jeho duše, k obyčejnému životu obyčejných lidí. Proto se zde čtenář nedozví, co přesně se 26. 4. 1986 v Černobylu stalo. Čtenář je však vtahován do světa post-černobylské války, nebo aspoň jak dobu po evakuací Pripiati a desítek dalších vesnic a městeček v okolí Černobylu s všudypřítomnými vojáky vnímali místní obyvatelé. Ti byli donuceni poté, co strávili dalších minimálně 48 hodin v nevědomí svým všedním, každodenním životem, opustit bez ničeho (vše bylo ozářené) své domy. Prý na dva dny. A ono to bylo na celý jejich zbývající život, někdy dlouhý jen pár týdnů. Člověk vnímá katastrofu samotnou, ale už mu většinou nedochází, co se asi tak mohlo dít v místě samotné události. A jak se k tomu sovětský občan stavěl či byl donucen postavit. Jaké hrůzy si musel prožít, jaké násilí, rabování a zabíjení celá ta tragická událost vyvolala. A přece jiní o válce nehovořili, protože tady přes veškerý vojenský výcvik nebylo s kým bojovat obvyklými zbraněmi, pouze proti vlastnímu lidu, ani proč se schovávat v protiatomových bunkrech, protože atom byl všude.
"Jsme velká země, milovaná, nejsilnější. Dřív nám říkali, že žijeme skromně a chudě, protože jsme prodělali těžko válku, lidé trpěli, zato teď máme mohutnou armádu a nikdo si na nás netroufne, neporazí nás. Ale my začali střílet jeden do druhýho."
V Modlitbě za Černobyl - přesněji za lid postižený jeho zkázou - více než v jiných Alexijevičové knihách vyplouvá na povrch ruská duše formována po staletí svými násilnými dějinami. Ruský člověk buď loví a zabíjí zvěř, nebo válčí, říká se v knize. Taky je tam ale plno lásky, soucitu a až nepochopitelného hrdinství. Právě to je ruskému člověku vštěpováno. Ne majetek a blahobyt, ale vlast, vlastenectví a hrdinství jsou to nejdůležitější. Ruský člověk tak osciluje mezi ušlechtilostí, sebevražedným hrdinstvím a bezbřehým násilím, protože spravedlnost neexistuje. V knize o důsledcích černobylské havárie autorka poprvé zpovídá i sama sebe a nevciťuje se toliko do duší druhých zpovídaných osob, protože ačkoliv je Černobyl ukrajinský, nejvíce bylo zasaženo Bělorusko. V Bělorusku bylo zamořeno celkem 23 procent území, na Ukrajině 4,8 a v Rusku 0,5 procent. A tak se Bělorusové stali černobylským lidem. Autorka poprvé knihu vydala 11 let po výbuchu, dále ji však doplňovala a celkem na ní pracovala 20 let. Autentické pocity přímých svědků katastrofy přináší dechberoucí obraz jednoho lidského neštěstí, k jehož hloubce přispěla nezměrná zaslepenost a demagogie sovětského vedení, která v reakci na volání po vědeckých vysvětleních, lécích nebo aspoň jódu vytáhla z rukávu staré známé nálepky jako agenti západních rozvědek, zakuklení nepřátelé socialismu, diverzantská akce... a dnes, v roce 2022, tomu není jinak.
"Celý život jsme bojovali nebo se připravovali na válku, tolik toho o ní víme, jenže teď z ničeho nic obraz nepřítele se proměnil. Máme nového nepřítele, či spíše nepřátele. Zabíjela pokosená tráva, ulovené ryby, zastřelená zvěř nebo třeba jablko."
Uf..co napsat, dozvěděla jsem se řadu nových znepokojivých informací. Netušila jsem kolik území a lidí v Bělorusku, tato hrůza zasáhla a zasahuje.. Bohužel nejs přesvědčená, že se lidstvo poučilo a nic takového nehrozí..V této době aktuální, víc než kdy dříve.
Ani tak ne kniha, jako kronika lidských příběhů, které pojí společný dějinný bod - obrovská tragédie.
Samo pojetí knihy, jako souboru neupravovaných vyprávění, je famózním formátem zpracování, díky kterému se kniha vryje hluboko do nitra každého čtenáře a donutí jej nezapomenout na hrůzy minulosti. Donutí jej přemýšlet, zamýšlet se a možná koukat, alespoň na chvíli, na svět jiným pohledem.
Není to kniha veselá, ani odpočinková. Není to kniha pro každý den, a přesto by ji si měl každý přečíst, protože lidstvo má tendenci příliš rychle zapomínat.
Štítky knihy
smrt ochrana životního prostředí atomová energie radiace Černobyl zamoření Bělorusko zločiny komunismu radioaktivita
Autorovy další knížky
| 2017 |  Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti |
| 2015 | Doba z druhé ruky |
| 2016 | Zinkoví chlapci |
| 1986 | Válka nemá ženskou tvář |
| 2018 | Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas |
Kniha Modlitba za Černobyl je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 1 574x |
| Čtenářské výzvě | 525x |
| Doporučených | 121x |
| Knihotéce | 535x |
| Chystám se číst | 872x |
| Chci si koupit | 218x |
| dalších seznamech | 13x |
Kniha má velice zajímavé zpracování, jsou to v podstatě jen výpovědi od lidí z Černobylu nebo okolí.. Některé mě bavily velice a zaujaly a některé se mi táhli strašně dlouho.. Sdělení knihy je všem jasné, je naprosto šílené co se stalo.