Modlitba za Černobyl

12.11.2019

Těšila jsem se v podivném slova smyslu až jsem se dotěšila. Spíš jsem byla hodně zvědavá a krome fakt mě zajímaly i lidské příběhy, ale přišlo ohromné zklamání a já knihu dočetla prakticky z donucení. Ze všech příběhů, a že jich bylo mnoho, dávaly hlavu a patu max. 3, zbytek byl nehorazně chaoticky cumel myšlenek, kdy jsem přemýšlela, co tím chtěla babička říct, ale to by se ještě jakžtakž dalo, kdyby nepřišly části, kde je vícero a někdy skutečně mnoho lidí, není nijak označeno, kdo to tam zrovna vypráví a především, kde končí a kde začíná. Nu, tři hvězdy za tři srozumitelné příběhy a za noční můry o pudlíkovi, co se hrabe z díry ven ... Ač za to hvězda nepatří.

11.11.2019

Nikdy som pri čítaní knihy necítila takú bezmocnosť...Ak mám nejakú knihu označiť slovom "silná," tak je to práve táto výpoveď.

08.11.2019

Knihu jsem si půjčoval s tím, že jsem vlastně nevěděl, o čem je. Očekával jsem polovědeckou publikaci. Namísto toho jsem četl o osudech lidí, které ovlivnil výbuch v Černobylu. Jedná se o soubor přepsaných vyprávění s takovými lidmi, kdy autorka knihy prováděla spíše jen shromažďovací a redakční práci. Nejedná se o rozhovory, ale monology. Při čtení první části knihy máte pocit, že Černobyl je jen okrajové téma, ale zejména u poslední třetiny knihy už začínáte vnímat celkovou skládačku. Čtete tak vlastní vyprávění (někdy dost kusé a okrajové) lidí, zejména Bělorusů, které tato katastrofa ovlivnila. Jednou to je naprosto nevzdělaný vesničan a farmář, který ani po katastrofě nechápe, co je to ta radiace. Podruhé zase voják, myslivec či likvidátor katastrofy, kteří toho sice věděli více, ale i tak žalostně málo. A pak tu jsou i příběhy různé inteligence, vědců či politiků, ze kterých čiší zejména to, jak všichni byli z dané situace bezradní. Na začátku čtení jsem měl pocit, že mi kniha nic moc nepřinese, ale po přečtení jsem zjistil, že jsem alespoň z části pochopil mentalitu lidí, kteří v dané době nebyli sto pochopit, že je jedno, jestli radiace pochází z válečných atomových bomb nebo z mírových jaderných elektráren. Autorka knihy pak nevynáší žádné soudy, nepíše, co je (byla) či není (nebyla) pravda, co bylo špatně nebo dobře. Záleží jen na čtenáři, aby si to sám vyhodnotil.

Na tomto souboru příběhů mi vadila jedna věc. Nikde v knize jsem si nepřečetl, kdy tyto konkrétní rozhovory s těmito lidmi proběhly, kdy takovou informaci považuji za důležitou. Podle vydání knihy však k nim došlo asi 10 let po katastrofě (občas je v textu zmínka, která tento odhad potvrzuje).

Komu knihu doporučit? Těm, které nezajímají technické informace této katastrofy, ale příběhy jednotlivců, které neskončily v roce 1986.

07.11.2019

O Černobylu se všeobecně ví, tak nějak ho bereme jako součást i naší minulosti. Dnes už o něm asi aktuálně nepřemýšlíme. Ale pro lidi, kteří žijí nebo žili v zóně, je to přítomnost a budoucnost.
Rozhodně doporučuji si přečíst. Jak zpovědi těch, které zasáhl přímo výbuch (pozůstalí po hasičích, likvidátorech), tak těch, které vysídlili nebo těch, kteří zůstali.
Je děsivé, jakým způsobem se Sovětský svaz zachoval. Záměrné utajování informací, zlehčování situace. Nikdo ty lidi nevaroval, nikdo jim nic nevysvětlil. Mnohdy byli poslání na smrt s vidinou odměny ve formě pár rublů navíc. Strašné.
Na druhou stranu se hodně projeví mentalita obyvatel tehdejšího SSSR. Hluboko zakořeněná víra ve vládnoucí moc, touha být hrdinou.

Tak zde můžu napsat jedině “no comment”. Protože jakákoliv slova by byla prázdná a zbytečná. Zdaleka jsem nepřečetla všechny výpovědi, stačilo však až až.

27.10.2019

Ani ne po 100 stránkách jsem musela knihu odložit. Bohužel, nijak se mi nelíbila, styl psaní není můj "šálek čaje" a vůbec mě kniha nezaujala. Odložila jsem ji, bohužel jsem zklamaná. Čekala jsem od ní víc, ale jsou další knihy, které si chci přečíst.

19.10.2019

Tato kniha se mi hodnotí těžce. Ze začátku jsem čekal trochu víc historicko-technického popisu události, ale čím dále jsem se pročítal příběhy obyčejných lidí, tím méně mi to scházelo. Pochopil jsem, že o tom přesně kniha je a je to její nejsilnější stránka. Právě příběhy lidí od obyčejného řidiče traktoru až po ředitele jaderného ústavu. Kniha sama o sobě podle mého názoru nevypovídá ani tak o Černobylské katastrofě jako o archetypálním "sovětském člověku". Jediné, co mi tak úplně nesedělo, byly abstraktní a náboženské pohledy, ale do hlavy nikomu nevidíme, že? Každopádně velice silná kniha, která může přispět i k pochopení dnešního "sovětského člověka".

18.10.2019

Nevím co bych víc dodal... Tak neskutečně a krutě silné příběhy... Někdy zmatené? No... a co se divíme? Těžká kniha, z jistého úhlu pohledu... silná... autentická.. Černobyl... to není jenom katastrofa, statistiky a čísla... to jsou skuteční lidé a lidské osudy.... to nebyl jenom svět v ohrození.. to byli reální lidé, lidské osudy, city, lidské životy... skuteční lidé, ne čísla a statistiky... Něco se ve mně zlomilo, změnilo. Zatím to neumím popsat... nevím co, ale... děkuji autorce...

14.10.2019

Světlana Alexijevičová svým svébytným žánrem „dokumentární prózy“ vypráví příběh nikoliv černobylské havárie, nýbrž černobylského světa, a to ústy desítek lidí, kteří v tomto světě žijí. Vystěhováni byli jen lidé z třicetikilometrového pásma kolem elektrárny, více než dva miliony Bělorusů a Ukrajinců však musí dodnes (!) žít na zamořených územích a vychovávat na jedovaté zemi své děti… Řada silných momentů vynikajícího seriálu HBO (2019) vychází právě z této knihy, která mu dala vedle linky „velkých“ dějin i řadu „malých“, ale o to tragičtějších lidských příběhů. Manželka hasiče, která viděla na vlastní oči fyzický i psychický rozpad milovaného muže… Likvidátoři, kteří dřeli na zamořených polích nebo jako „bioroboti“ odhazovali extrémně radioaktivní odpad ze střechy elektrárny – ze silných mužů se staly trosky, které jejich ženy „otáčejí v posteli jako polštáře“… Je v tom hodně z povahy sovětského člověka, slovy jednoho ze svědků: „Ruský člověk v takových okamžicích prokazuje, jak je veliký! Jedinečný! Holanďany ani Němci se nikdy nestaneme. Nikdy nebudeme mít trvanlivý asfalt ani krásně upravené trávníky. Zato hrdinové se najdou vždycky!“ Lidský rozměr pak vystihla žena jednoho z desítek tisíc likvidátorů, která prý kdysi litovala, že nezažila velké dějinné okamžiky: „Teď uvažuji jinak: nechci žít historií, v historické době. Můj malý život se v tom okamžiku stává bezbranným. Velké události ho drtí, aniž by ho zaznamenaly. Aniž by se pozastavily…“ (9/10)

13.10.2019

Až dosud jsem u knížky veřejně nebrečela, nešlo to zastavit, ale ani nešlo přestat číst :( Šílené příběhy, šílená doba

09.10.2019

Tezke cteni.. obcas jsem se nemohla zacist, pribehy byly vypraveny tak nejak chaoticky, nekdy mi to prislo spis jako takove vykriky.. ale samozrejme je to dulezite a hlavne realne svedectvi, ktere je treba predavat dal. Od formy knihy jsem cekala neco jineho, ale jsem rada, ze jsem se k ni dostala. Co se tyce konkretnich pribehu, nekolikrat jsem se pristihla, jak me rozciluje, ze obyvatele z te oblasti nechteli odejit, jedli to radioaktivni jidlo/urodu.. ale ta vazba byla asi az prilis silna.

06.10.2019

Podobně jako ostatní knihy autorky jsem i Modlitbu musela číst po kapitolách a s prodlevami. Opět se jedná smutné čtení, ale autentická výpověď má obrovskou hodnotu.

02.10.2019

Kniha se mi četla strašně těžce a několikrát jsem jí odložila. Nevyhovoval mi ten styl neupravených monologů, kdy se dozvíte, kdo vlastně vypovídá až na konci úryvku. Taky mě štval obsah-vím, že za tohle autorka nemůže a právě o to jde, přiblížit tu dobu, myšlení lidí, ale mě to prostě strašně rozčilovalo, ta nevědomost nebo možná spíš neochota dozvědět se, pochopit, stádní chování - může za to opravdu režim, doba nebo samotní ti lidé? Nicméně uznávám, že práce na knize musela být spousta a věřím, že pro spoustu lidí to bude zajímavé dílo, obzvlášť po úspěšném seriálu, který je ostatně důvodem, proč jsem i já po této knize sáhla.

28.09.2019

Přečetla jsem asi čtvrtinu a dál se mi nechtělo. Vyprávění těch, kterých se dotkl Černobyl a různými způsoby jim zničil život, je jistě velmi důležité. Tedy obsahová stránka knížky je bez diskuzí. Vadil mi ale způsob, jaký autorka zvolila. Vyprávění prakticky bez jakéhokoli zásahu, které často nedávalo smysl, bez uvozovek (zvlášť když "mluvilo" víc lidí naráz, to byl úplný Babylon). Chápu, proč tuhle formu zvolila, ale za mě to kníže hodně uškodilo. Pořád jsem do toho zírala a říkala si "...éééé, má to nějakou souvislost...? A tohle? S čím...?". Tím pádem v podstatě odpadal požitek, možnost se do knížky vnořit. Škoda.

28.09.2019

Výborná kniha

26.09.2019

Hodně jsem viděla dokumentů o Černobylu,viděla tv seriál a četla knihu,ale teprve tato kniha vám ukáže co prožívali a prožívají obyčejný lidé zvané Černobylci.Je mi z toho smutno,že se to stalo a hlavně,že je stát neochránil a ještě jim lhal,kdyby hned po výbuchu hned evakuovali a mluvili o tom,byl by jistě velký počet dětí a lidí zachráněných.... .

22.09.2019

Tretia cast knihy, kde su svedectva ludi priamo zainteresovanych na udalosti, su SIALENE. Uz len kvoli tomu sa to oplati citat.

Neměla jsem sílu tuto knihu dočíst. Jistě je velmi přínosná pro čtenáře, srozuměné s problematikou, znalé historických souvislostí, a to přímo od přeživších svědků daných událostí. U mě ale touhu dozvědět se něco nového převážila tíseň nad pocity a trpkým údělem všech zúčastněných. Citlivým jedincům doporučuji začíst se do něčeho méně depresivního.

18.09.2019

Knizka rozhodne stoji za precteni, pokud to nekoho zajima. Ja cetla knizku kvuli serialu Cernobyl. Musim rict, ze nektere pasaze, me silene nudili a nejradsi bych je uplne preskocila.