Modlitba argentinských nocí
Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345354/bmid_modlitba-argentinskych-noci-kFI-345354.jpeg
5
150
25
Nebudu nikdy dobrým teologem, pokud budu jen studovat názory jiných, psát vybroušené rešerše a nikdy nepocítím žízeň živé bytosti po Bohu. Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám; jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj.... celý text
Přidat komentář
Na knize mě toho zaujalo spoustu, takže nevím, co vyzdvihnout dřív. Namátkou: Upřímnost a opravdovost, s jakou autor píše. Různorodost témat souvisejících s křesťanstvím i lidským životem obecně. Hloubka myšlenek a jejich inspirativnost jak pro věřící, tak pro nevěřící. Atd. Škoda, že kniha byla z knihovny, stálo by za to mít ji doma, ráda bych se k ní ještě někdy vrátila.
"Nejsme racionální bytosti, které občas užívají emoce. Jsme emocionální bytosti, které občas užívají rozum."
"Seznam hříchů, které bych určitě a nikdy neudělal, se s věkem začíná povážlivě ztenčovat."
V tak tenké knize je uschováno tolik moudra a zajímavých myšlenek…Úvahy Marka Váchy mám velmi ráda. Zodpoví mi některé otázky, nad kterými uvažuju dlouhodobě a vzbuzují jiné, nad nimiž bych možná nikdy sama nepřemýšlela. Ke knížce si stálo za to vzít Bibli a taky zápisník. Některé myšlenky se mi tak líbily, že jsem si je vypisovala, abych o nich případně mohla přemítat i později a nezapomněla na ně.
Tato útlá knížka je studnicí řady zajímavých myšlenek katolického kněze v otázkách víry, ale i života a hledání jeho smyslu. Své myšlenky přibližuje čtenáři za pomocí biblických příměrů a citátů. Řada myšlenek je pro čtenáře podnětných a inspirujících k vlastním úvahám na daná témata. O autorovi jsem i dříve věděla, neznala jsem však žádnou z jeho knih, toto je pro mě novinka. Knihu jsem poslouchala v audioverzi v podání samotného autora, jehož přednes je velmi příjemný.
Ta kniha je plná tak krásných myšlenek! Je mi nesmírně líto, že je Bůh v myslích tolika křesťanů uvězněn v krabici, a na panu Váchovi se mi velmi líbí to, s jakou otevřeností Ho hledá ve všem okolo, že se nebojí tyto krabice otevírat a poukazovat na argentinské nebe. O tom je tato kniha:)
Jedním slovem prostě úžasné. Nepodbízivé nenásilné předávání evangelia, kterým se prolíná líčení vlastních zážitků a přírody.
Pokud by byli všichni katoličtí kněží jako Marek Vácha, neměla by církev podle mého názoru problém s odklonem lidí od víry. I když někteří zarytí katolíci by mohli být i pobouřeni spojováním prapůvodní pohanské víry s důrazem na respektování přírody a všeho živého s citáty z Bible... Pro většinu věřících i nevěřících však musí být nádherný zážitek zaposlouchat se do kázání tohoto osvíceného duchovního. Jeho myšlenky jdou dál, až do tradičních náboženství, do prapůvodní víry, ze které se všechno odráží a pramení... Nejsem katolík, ani mě Marek Vácha ke katolíkům nepřivedl, spíš mě velmi mile překvapil svým netradičním přístupem a krásnými myšlenkami, se kterými možná nemusíte souhlasit, ale neškodí se nad nimi pozastavit a zamyslet...
Krátké kapitoly k zamyšlení, které člověka časem přinutí znovu se k nim vrátit. Nejen že obsah je u Váchových knih obohacující, ale zamilovala jsem si také jeho styl psaní, který je velmi lehký, příjemný a bohatý.
Zajímavá a inspirativní kniha, která nabádá k dalšímu přemýšlení. Nedávno jsem navštívil také přednášku pana Váchy, ve které prezentoval některé myšlenky z této knihy a z knihy Neumělcům života. Rozhodně stojí za to si ho poslechnout i naživo :)
Krásná kniha, skládající se z úvah nad různými tématy. Od komentářů ke Genesis, stvoření světa a lidské nedokonalosti, které byly zajímavé a podnětné, a dpolněné odkazy na další literaturu, přes upřímné až vlastně básnické vyznání víry v Boha prožívané v argentinských horách, přes humornou kapitolu o omylech ateistů, po velmi vážná témata utrpení, samoty, zla a dobrého Boha, kde se autor nebojí přiznat, že ne na vše má odpověď. Autor o všem uvažuje upřímně a do hloubky.
Skvělá, poslední dobou jsem na Váchových knihách závislá a neustále se k některým pasážím vracím. Mám dojem, že nejen ateistům, ale především katolíkům tak trochu ujasní některé zkreslené představy...
Marek Orko Vácha byl a je pro mě doslova zjevením ... jeho skloubení víry a vědy, etika v medicíně, jeho živé přednášky, knihy, fotografie... I Modlitbu argentinských nocí jsem přečetla jedním dechem, ale už teď vím, že se i k této knize budu vracet. Nutí mě přemýšlet a za to děkuji.
Gender štváči a křesťanské feministky mě budou kousat ve zlých snech, ale Marek Vácha mě jako celkem průměrnou ženu inspiruje tím, jak ve své křesťanské víře zůstává chlapem. Až moc často se setkávám u věřících mužů v otázkách víry s takovou docela těžko popsatelnou antimaskulinitou, s vnitřním příklonem k ženským postojům v prožitcích víry. Pan Vácha se prostě sebere, vyleze na skálu, sám se plahočí argentinskou pustinou a u toho se modlí. To je prostě tak dobré... A tak inspirativní pro dnešní muže, a nejen věřící samozřejmě. A právě v této jeho knize je to podle mého názoru velké téma a dá se zde hodně načerpat.
Úvahy a komentáře Marka Orka Váchy jsou tím základem, na kterém se mohou sejít všichni, kteří dokáží vnímat současnost bez předsudků. Smiřuje selský rozum, dar víry i přísnou logiku přírodních věd. A po stránce řemeslné, tedy literární, stručné, precizně formulované, široce srozumitelné a bez stopy vzdělanecké pýchy.
Aneb, s trochou nadsázky, hlas PRO bloudící na obou pólech pouště.
:-)
Když čtu knížku, mám ve zvyku mít po ruce notes, do kterého si zapisuji zajímavé myšlenky, na které v knihách narazím. Po čase si je čtu, přehrabuji se v nich, rozjímám nad nimi a pokouším se je rozvíjet, aplikovat do svého života atd... "Bohužel" z Modlitby argentinských nocí nemám jedinou poznámku, a to proto, že tato kniha je takovými myšlenkami doslova narvaná... Takže se prostě budu vracet k celé knize, která je opravdu úžasná, oslovila mě asi nejvíce z autorových knih...
Díky Orko! Kdybys po večerech nepsal to, co se ti honí myslí, nebyla bych teď tou, kterou jsem...
Skvělé podměty na přemýšlení. Líbí se mi jak autor přistupuje k věcem reálně, tak jak je obvykle život přináší... :) Super kniha, doporučuji!
Velmi zajímavé úvahy na různá témata, každého osloví nejspíš něco jiného. Mě zaujaly myšlenky o rozhodování a zodpovědnosti (člověk je samostatná bytost), o projevech lidské neúcty k přírodě, o předsudcích, které mají nevěřící lidé vůči věřícím (některé jsou opravdu k vzteku, protože jsou tak hloupé, ale přesto velmi rozšířené). Nemusím se vším souhlasit, ale líbí se mi to, že pan Vácha je vzdělaný ve více oborech a díky tomu má na různé věci komplexnější pohled - např. na propojení člověka a přírody s Bohem.
podmětná kniha, odkrývající autorovu lásku k cestování a fascianaci Božím stvořením. Poeticky pojaté eseje dotýkající se mnoha témat, která osloví tu člověka zasazeného do katolického prostředí, tu člověka, který má prostě rád život a táhne ho to k něčemu nad námi...doporučuju tuto krátkou knihu všem, čte se jedním dechem...
Můj první pokus s autorem, a ne špatný... Spousta dobrých podnětů do života, kromě toho občas taky slušné zamrazení v zádech. Zařazuji do knihovničky a jistě se k textu ještě vrátím.
Pro někoho možná depresivní, pro mne často velmi inspirativní. Měla jsem ji půjčenou, ale stála za to, abych si ji koupila do knihovny.
Štítky knihy
náboženství příroda víra Bůh a člověk duchovní život křesťanský život kněží pastorace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 | Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Kniha Modlitba argentinských nocí je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 213x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 57x |
| Chci si koupit | 11x |
Marek Orko Vácha je nejspíš pro málokoho neznámou osobou z řad duchovenstva, i když možná méně známou než Zbigniew Czendlik, kněz původem z Polska. Oba vystupují v roli popularizátorů katolické víry, jen každý po svém. Vácha působí prostřednictvím akademické sféry, Czendlik pak umělecko-populární. Oba rovněž publikují, a to opět v duchu svého duchovně-kulturního zaměření. Vácha, který mj. hovoří o evangeliích coby sbírce paragrafů, je mi svým podáním duchovních myšlenek podstatně bližší než Czendlik, i když moc knih jsem od obou kněží zatím nečetla. Nespadám totiž úplně do kategorie hledajících, čímž se vylučuji ze skupiny primárních adresátů. Ráda si nicméně přečtu různá zamyšlení, které inspirují k zamyšlení a rozšiřování obzorů. Člověk se přece neustále vyvíjí, i když už třeba nehledá kudy a kam se ubírat na duchovní cestě. Sám Vácha nicméně toto hledání a jeho smysl relativizuje tím, že jedinec (moderní "psychonaut") vlastně nehledá duchovní cestu, ale okamžitý a silný duchovní zážitek, který se nicméně obvykle nedostaví a hledající se pouští na cestu dalšího duchovního experimentu s různými lákavými obaly tu buddhismu, tu mistra Osho nebo doktora Steinera ("christologie"). A tak se Vácha dostává k novotvaru fast-religion nabízející paralelu s fast-food/em.
Vácha se v této své publikaci odráží od ztichlé noční argentinské oblohy. Vlastně by mohl být v celé řadě jiných končin světa. Podstatou je nebát se být sám se sebou, v odlehlých koutech přírody, a umět si nejen poradit s noclehem ve stanu pod stromem nebo rozděláním ohně, ale dle mého také odolat svodům celosvětového informačního networkingu. Pouze tak se myšlenky v hlavě mohou zklidnit a člověk se může ponořit do ticha svého nitra, duše i hlavy. Andské hory jsou však jen počátkem byť právě v horách se dle Váchy duše setkává s Bohem a Váchovi slouží coby odrazový můstek pro celou řadu úvah o náboženství, víře, ateismu, hříšnosti... a jejich roli v lidské společnosti. Váchova argumentace pro váhající, pochybující a chybující je zábavně přesvědčivá, když říká, že sv. Petr, první budoucí papež, který umřel mučednickou smrtí, v Novém zákoně selhal vždy, když o něco šlo. Jidáš se po svém selhání oběsil, Petr pak hořce rozplakal. A tak oheň Krista i jeho apoštolů nakonec mohl zachvátit celý svět. Takže hříšníci, není nikdy pozdě, resp. nic (a žádný hřích) by vám nemělo bránit obrátit se k Bohu a víře, říká tímto Vácha. No jo, je to tedy na vlastním svědomí, jak říkám já. Váchova apologetika katolické víry je vskutku obdivuhodná vzhledem ke vzneseným argumentům. Věřím taky, že je i účinná, už i proto, že samotnou víru v Bohu tak trochu odbožšťuje, resp. zlidšťuje.
K dávnému uctívání Slunce dnes: "Ze školy víme, že slunce je směsí vodíku a helia, gravitací se hroutící do tvaru koule, kde probíhají proton-protonové reakce. Hořící kouli plynu není důvod mávat."