Mlýn
Michal Vaněček
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391225/bmid_mlyn-5BW-391225.jpg
5
959
322
Fascinující příběh podle skutečné události. Dva bratři. Jeden mlýn. A jeden slib… Strhující příběh dvou bratrů, kteří dali slib umírajícímu otci, že uchrání jejich mlýn a majetek proti všem. Lze takový slib dodržet za všech okolností? Může oddanost takovému závazku odolat i mašinériím totalitních režimů? Bratři svůj závazek splnili. Ale za jakou cenu…... celý text
Přidat komentář
Typově podobně zaměřená kniha jako třeba Mukl nebo Lustr pro papeže, byť ne s tak drastickým a pochmurným důrazem na léta ve vězení.V některých případech duo bratrů dokonce vyvolá i pousmání nad bezradností státních orgánů s nimi jakkoliv hnout.Krásný,dojemný a lidský příběh o síle slibu,doplněný citacemi z dobového tisku. Pro mě osobně ovšem byla nejsilnější postavou příběhu postava kněze. Stojí za přečtení.
- „Já jsem doktor Hejduk, právník, rozumíte.“
Karel vyčkával.
„Poslali jsme vám několik dopisů, dostal jste je?“
Karel se upřeně díval na právníka, bez hlubšího zájmu.
„Je to možný, já ani pořádně nekoukám, čím zatápím.“ -
Zase mi nezbývá, než se prodírat davem proti proudu. Připomínek zločinů (nejen) komunismu není nikdy dost; zapomínáním jsme odsouzeni k opakování stejných chyb. Pan Vaněček zvolil silné téma o dvojici bratrů, kteří od nikoho nic nechtěli, jen se v souladu se slibem daným otci hodlali starat o mlýn a přilehlé hospodářství. Kéž by raději řekli: „Ale ten grunt, tatínku, ten náš velký grunt já nechci.“ Jelikož rozsáhlejší nemovitosti v soukromém vlastnictví jsou vrchnosti v určitých dobách ještě větším trnem v choulostivých partiích, než v časech relativně normálních. Zároveň autor obtížnost a bezohlednost totality shazuje naznačováním, že ta bolševická mašinerie byla neschopná, bezzubá tváří v tvář švejkování. Tím šla veškerá snaha o věrohodnost do háje - vždyť koho chtěli zničit, toho zničili, pokud včas neemigroval.
Příběh je inspirován skutečnými událostmi, což jinými slovy znamená, že kdesi žili-byli nějací mlynáři, snažící se vzdorovat komunistickému režimu. Kolem tohoto základu autor vystavěl tragikomickou zídku smyšlených událostí a osudů, možná částečně vycházejících z něčích opravdových prožitků.
„Mlýn“ je výstižný název, okolo něj se všechno točí, zatímco totalita pracuje na semletí majitelů. Pod nadpisem by se však ještě hodilo přidat dovětek „aneb jak se žilo za komunismu pro teenagery“. Přesně takhle na mne román působil: jako psaný pro nedospělé čtenáře. Krátké kapitoly, jednoduché věty, aby děj byl pro každého snadno srozumitelný, neponechávající prostor k domýšlení. Hodně opakování, ať prosťáčci nad stránkami netápou. Postavy jsou šablonovité: klaďasové fyzicky zdatní, inteligentní až geniální, zásadoví, stateční, odolní. Osobní život omezen na práci. Padouši představují pouhé karikatury člověka: samí zapšklí hlupáci, slaboši a zbabělci (při ostřejší konfrontaci se správňáky se pravidelně pomočí a podělají). Šedý zbytek republiky akorát nadává u piva. Celkově se z toho na mě přenášely vlny negativních emocí, koncentrovaná zášť.
Všichni bez výjimky mají současný slovník, k tomu pražskej žargon a obsedantní potřebu uchylovat se k vulgaritám bez ohledu na společenské postavení a nevhodnost nadávek v dané situaci. Farář musí mluvit o prdeli, soudružka z MNV se zaklínat hajzlem a už úplně slyším starostu jak se v roce 1950 vyjadřuje stylem: „To je ale mazec, co?“ Dialogy byly místy vyloženě nejapné.
Pokud spisovatelský um pana Vaněčka srovnám s tématicky podobnou tvorbou např. paní Mornštajnové, Lednické nebo Körnerové… kdepak, tyhle dámy jsou na podstatně vyšším levelu. Bohužel se tedy musím přidat k nepočetné skupině kritických čtenářů jako haki34, Pavel1238, drew95, IvanaKa, Šura, invocation11 a dalších, jejichž spokojenost narazila na útes slabého literárního zpracování. Autorovy knížky pro děti a mládež jsou v daném stylu jistě vyhovující, „Mlýn“ si ovšem zasloužil vybroušenější formu. 65%
Průměrné hodnocení dávám, protože jsem dokázal dočíst až do konce. ALE. Tenhle román se dal udělat o tolik líp! Začít můžu třeba u postav. Jsou to vlastně jen karikatury - komunisti jsou hloupí a směšní, bratři chytří, ostatní jsou víceméně hodní. Vztah mezi bratry vlastně žádný...rádi spolu mlčí. Děj by měly ozvláštňovat úryvky z dobového tisku, ale vlastně se z nich nic zajímavého nedozvíme. Příběh nemá vlastně žádnou gradaci. Bratři si prostě žijou tak nějak na okraji společnosti, všechno si opraví, chladí pivo v náhonu (na tuhle větu jsem začínal být postupem času fakt alergickej) a pozor...nikdy nepůjdou k doktorovi. Ale nikdy. A pokud to nechápete, autor vám to neváhá opravdu hodněkrát zopakovat. Po skvostech typu Šikmý kostel nebo Vyhnání Gerty Schnirch takhle knížka bohužel působí spíš dojmem slohového cvičení. Nezaujme jazykem, postavami...slouží snad jen dobře jako kronika novodobých českých dějin. Ovšem jen pro někoho, kdo o nich neví ale vůbec nic.
Poslední dobou mám problém se do něčeho začíst a tady jsem narazila. Dobře narazila. Ćetla jsem jedním dechem ve dne v noci. Moc poutavý, dojemný a zajímavý příběh. Moc děkuji a doporučuji.
Pěkně napsané osudy lidí, kteří museli čelit hrůzám a bezpráví minulého režimu. A že těch lidí nebylo zrovna málo..Kniha se četla dobře, lehký jazyk mi vzhledem k tématu vůbec nevadil, právě naopak. Knihu doporučuji, je to průřez části dějin naší země.
Předesílám, že nízké hodnocení se spíše snaží srazit průměr. Vážím si příběhu, avšak zpracování opravdu pokulhává. Opakování slov ve větách hned za sebou, vtipů, které již byly řečeny, a popravdě ani autorovo subjektivní podávání historických událostí mi nesedlo.
Dobře zpracované ohlédnutí se za minulostí. Mám velkou radost z toho, že "Mlýn" stále žije.
„Drazí moji,“ pohlédl na ně, „nikdy nepodceňujte hloupost většího množství lidí…“
Velice silný příběh, který jsem po přečtení musela trochu rozdýchat.
Příběh dvou - pro někoho svérázných, pro jiné zas podivínských bratrů, kteří se v životě řídili pouze heslem: „Od nikoho nic nechceme a nikomu nic nedáme.“ Za hlavní poslání svého života přijali dodržení slibu daného svému otci, aby vždy chránili vlastní majetek a nedopustili, aby o něho přišli. Co ale dodržení takového slibu v kontextu dějinných událostí 20. stolení bude obnášet, to si asi ve chvíli slibu ani jeden z nich nedokázal představit.
Velice čtivým způsobem je zde ukázáno, jak zrůdné jsou jakékoliv totalitní režimy. Oba bratři jsou navzdory svému určitému podivínství dost sympatičtí, absurditu některých situací korunují svými až humornými slovními reakcemi, kdy se člověk navzdory mrazivé situaci kolikrát neubrání dokonce i smíchu. Například incident s potřísněnou holínkou hnojem a následná slovní přestřelka (vysvětlení orgánům) byla prostě skvělá! Nicméně to, co díky svému nezlomnému přesvědčení museli zažít, k smíchu rozhodně nebylo.
Musím se přiznat, že neméně mě zasáhl i osud faráře Hřiba, kdy mnou při jeho vyprávění „zážitků“ patnáct let následujících po jedné výstižné mši na jedné straně cloumal neskutečný vztek, na druhé straně mě deprimovala totální bezmoc a zároveň také fascinovala jeho neskutečná odvaha a síla.
„Když Bůh dopustí, aby dobří lidé byli vydáni napospas zrůdám, nemá jim co odpouštět.“
Navzdory těžkému a silnému tématu je kniha psána naopak velmi lehkým, jednoduchým stylem, kapitoly jsou většinou velice krátké a srozumitelné. Autor se vyhýbá podrobnějším popisům a detailům dané doby a prostředí a opravdu mě překvapilo, že i tak krátké a jednoduché kapitoly dokážou tak emotivně a přehledně zmapovat danou dobu a režim. Úryvky z Rudého práva atmosféru už jen krásně dokreslovaly. Většina kapitol má svoje pointy, a i když se někdy zdají zbytečné, každá svůj význam a zasáhne nějakým způsobem do dalšího děje.
Po přečtení poslední stránky s velice výstižným citátem Karla Čapka jsem si vzpomněla na úvodní myšlenku z knihy „Hlas kukačky“, kterou jsem četla nedávno a která mi připadá stejně výstižná i pro tuto knihu:
„Na některé věci se zapomenout nesmí už proto, aby se nemohly opakovat, protože plynoucí čas vždycky nahrává viníkům a lidská paměť je krátká.“
Pod tato slova se klidně podepíšu.
Velmi pěkně napsaná kniha, se smutným příběhem. Skvěle popsaná minulá doba. Každý kdo dnes říká "zlatý komunisti" by si ji měl přečíst !! Lidé mají tendenci na všechna ta zvěrstva páchaná komunisty zapomínat !!!!
Pan Vaněček píše dětské a odborné knihy, a je v tom dle oblíbenosti dobrý:o) To však nic neřekne o volbě jeho stylu pro knihu, jež čerpá ze skutečného života a ještě na více než sto let od r.1900 naší historie. Dobové titulky novin jsou sice překvapivé, ale zvyknete si a dokreslují co právě čtete. Strohý „ne-okecávací“ :o) styl je také zvláštní, ale má své kouzlo a zapadá do konceptu knihy.
Příběh? Dva bratři, s rodiči a sourozenci jsou pevné charaktery, což je Čechům trnem v oku. Bylo–je–bude. Přesvědčí se o tom za svůj život od obyvatel vesnice, přes komunisty po podnikatele. Nejslušnější označení bratrů je podivíni.
Když si promítnu kolik znám zásadových a čestných lidí, kteří se tak chovají pro sebe (mohou se podívat každý den do zrcadla) i vůči lidem kolem bez ohledu na situaci – stačí mi jedna ruka. Smutné, ale díky Bohu existují!! Těch, co vás využijí, použijí, zahodí, nedodrží slib, lepí med kolem pusy a v náročné životní zkoušce vás potopí (často bez zaváhání či s radostí) tak těch je. Bohužel také ti, o nichž jste si mysleli, že je po letech znáte… Znáte to jinak?!?
Jsou zde věty i pasáže plné životní moudrosti, nejen kázání faráře Hřiba, resp. reálného faráře Toufara. Vybere si každý, nejen dle doby, jež si k svému věku pamatuje. Bratři víc mlčeli, avšak když něco řekli stálo to za to – bylo to přesné! Mne zaujala jejich hláška „my státu nic nedáme a taky od státu nic nechceme“. Nadčasové, ne?
Myslím, že by se kniha měla zařadit do četby každé generace. Možná i do povinné četby, nabízí reálnou představu o naší minulosti.... Češi dost rychle zapomínají (nemusí jít o desetiletí) a co hůř, omlouvají v lepším světle něco, co bylo spláceno bolestí a krví, a nelze omlouvat!! Pak se diví… Stačí jakékoliv zprávy dnes. Jak jsme nepoučitelní:o(( Výjimečně čtu knihu podruhé, tahle k nim bude patřit.
Podle vysokého hodnocení jsem očekávala, že se mi bude příběh líbit, ale i tak Mlýn má očekávání ještě předčil. Pro podobné příběhy mám slabost, takže jsem si četbu užila.
Je to fascinující příběh, jehož námět čerpá ze skutečné události. Pro dva bratry představovalo splnění slibu daného otci celoživotní závazek, jehož splnění podřídili vše. Nepohnulo s nimi ani narukování k PTP, věznění, mučení ani psychiatrická léčebna. Oba hlavní hrdinové byli svým způsobem podivíni, ale já jsem si je oblíbila, sledovala jejich většinou hodně těžký život a fandila jim, aby dokázali to, co bylo pro ně nejdůležitější.
Příběh je spíše smutný, přesto se tu najde dost humorných pasáži a já se několikrát rozesmála.
Oceňuji dobové citace z novin, jejich délka byla akorát a vhodně přiblížily atmosféru konkrétní doby.
Tento román si rozhodně zaslouží pozornost a já ho nadšeně doporučuji. Mimo zážitek z četby mám tip na výlet - Hoslovický mlýn. :-)
Neobyčejný příběh obyčejných lidí , kteří chtěli jen splnit slib , že budou vždy pečovat o mlýn. Ale život se s nimi vůbec nemazlil. Nádherné , ale i smutné čtení. A nutí k zamyšlení.
Audiokniha: čte Pavel Soukup, procítěně, však s buketem pelyňku, empaticky s ironií v zádech
,,Nikdy nepodceňujte hloupost většího množství lidí a stejně tak lidskou závist.
To, že se lidé chovají jako svině, nesouvisí s žádnou ideologií."
Byli jednou dva bratři, kterým jeden mlýn patřil.
František a Karel, co osudný slib dali otci.
Bojovníci za svobodu a celý život ji měli v srdci.
Byl jednou jeden mlýn, jedné rodiny genius loci.
A možná genius loci nás všech...
Posloucháno fascinovaně, i když pro mě někdy zdlouhavé, se zatajeným dechem, s úctou a slzami v očích, však někdy i s úsměvem ve tváři, s několika otázkami na rtech.
Byla to tragédie nebo spíš komedie?
Stojí za to se nikdy nevzdat?
Je každý svého štěstí strůjce?
Jsou sliby chyby?
A co uděláme s ,,těma sviněma," co tu s námi žijí dál?
Je mnoho nevyřčených odpovědí.
Po epilogu nezbývá, než souhlasit:
,,Byli to hrdinové. Ti nejobyčejnější hrdinové."
P.S.: Však trochu hořká, ta pálenka z jablek...
Moc jsem se na tuhle knihu těšila, a tak jsem pak byla zpočátku trochu zklamaná, protože na prvních 70 stranách se skoro nic nestalo - šlo spíš hlavně o opáčko z historických událostí ze začátku 20. století. :-(
Běžně dávám knize na rozjezd 40 stran a když mě nebaví, tak ji odložím. Tady jsem se kousla a jsem ráda, že jsem vytrvala. Příběh bratrů Františka a Karla, kteří dali ve 30. letech 20. století svému tátovi slib, že mlýn zůstane jejich děj se co děj, je totiž opravdu silný.
I přesto, že mlýn, o kterém se v knize píše, opravdu existuje, samotný příběh je fikce složená ze spousty lidských příběhů. Jsou to ale reálné příběhy, které se opravdu za komunismu staly. Člověka z toho až mrazí.
Všichni teď hltají příběhy z 2. světové války, ale za komunismu to nebylo o moc lehčí. Ta neskutečná vytrvalost, se kterou se komunisté snažili z lidí vysát jakýkoli náznak odporu i několik desítek let je často až nepředstavitelná. Kolik práce si dali s každým jednotlivým člověkem. A aby to nebylo málo za názor jednoho člověka pykala při nejmenším celá rodina, ale mnohdy i několik dalších generací...
Příběh holtovického mlýna jde mnohdy docela po povrchu, co se emocí týče, ale to, co je jeho poselstvím, pochopí úplně všichni. Nedopusťme, aby se něco z toho opakovalo. Pamatujeme si, že tohle se tady opravdu dělo ještě před 33 lety. A to rozhodně není tak dávno, abychom na to zapomněli.
Poslouchala jsem jako audioknihu a právě její zpracování mě udrželo při poslechu. V mnoha chvílích, zejména ze začátku, jsem si uvědomovala, že kdybych knihu měla číst, tak bych jí odložila. Jako audiokniha ale fungovala skvěle. Krátké kapitoly, určitá strohost vyjadřování, malé množství postav a jejich určitá plochost, to vše audiokniha velmi dobře snesla a skrz to mohl krásně problikávat příběh a hodnota osudu mlýna i jeho mlynářů. A dozvěděla jsem se věci, které jsem nevěděla, a to vždycky oceňuju.
Nádherný příběh o dvou rádoby bláznech. Moc se mi líbilo, jak kniha popsala život v tak zvláštní době. Doufám, že se mi někdy poštěstí a pojedeme se tam podívat.
Naprostá pecka! Knížku jsem přečetla za jediný den. Už dlouho mě nic takhle nechytlo. Vlastně nemám nic, co bych vyčetla.
Moc pěkné. Styl literatury faktu. Žádná zbytečná omáčka okolo. Věřím, že vše v knize je pravda, protože mnoho stejných informací nám říkal i průvodce ve mlýně. V Hoslovicích jsem byla a při popisu mlýna jsem ho v duchu procházela zároveň s autorem. Kdo viděl pohádku Tři bratři, která se tam natáčela, si mlýn taky vybaví.
Ze začátku mě to moc nebavilo, do čtení jsem se dost nutila, styl psaní byl nezáživný. Ale postupně jsem si asi zvykla, postavy byly čím dál víc sympatičtější a příběh mě úplně pohltil. Až bude povoleno cestování, tak si určitě naplánujeme výlet do Čech a na mlýn se dojedeme podívat.
Štítky knihy
komunismus socialismus politická perzekuce bratři zločiny komunismu podle skutečných událostí znárodnění
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mlýn |
| 2019 |  Iluze pravdy |
| 2017 | Co má vědět správný Čech : 111 velkých vyprávění o malé zemi |
| 2010 | Chceš-li pobavit Boha, seznam jej se svými plány |
| 2016 | Staré pověsti české pro děti |
Kniha Mlýn je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 247x |
| Čtenářské výzvě | 224x |
| Doporučených | 130x |
| Knihotéce | 312x |
| Chystám se číst | 640x |
| Chci si koupit | 137x |
| dalších seznamech | 10x |
Moc si cením autorů, kteří se snaží vdechnout život skutečným příběhům z minulosti. Zároveň mě ale mrzí, když se skutečně jedinečné příběhy dostanou do rukou někomu, kdo se jich zhostí tak nějak všelijak, což je přesně případ Mlýna. Příběh je neskutečný, unikátní, silný, ale zpracování je tak moc bídné, že jsem měla nutkání knížku prostě odložit. A mrzí mě to, protože přesně na takových příbězích by se dalo neskutečně skvěle stavět. Neznamená to ale, že kniha nestojí za přečtení. Jen je třeba soustředit se na příběh samotný a ne na jeho "autorské podání".