Mlha
Miguel de Unamuno
V tomto svém románu předvedl proslulý španělský filosof a spisovatel v ústřední postavě dona Augusta Péreze, „muže s duší utkanou ze snových mlžin vlastních i cizích“, onen existenční typ, u něhož rozum bez jakékoli dávky vůle a citu je schopen způsobit pouze pochyby o svém bytí a tragikomickou frašku namísto v plném smyslu slova prožitého, a tím hodnotově potvrzeného života. Autor tu opět jedinečně exponuje svůj pocitový problém, vycházející z voluntarismu a lidské konečnosti.... celý text
Přidat komentář
Čteno v originále v rámci přípravy k maturitě ze španělského jazyka a literatury. Kniha je zvláštní, asi jsem ji úplně nepobrala. Nevím, zda to bylo věkem, nebo španělštinou....
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1927 |  Tragický pocit života |
| 1987 |  Ábel Sánchez |
| 1971 | Mlha |
| 2007 | Celý muž / Nada menos que todo un hombre |
| 1999 | Svatý Manuel Dobrotivý, mučedník |
Kniha Mlha je v
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 3x |
Španělský filozof, esejista, kritik, prozaik a básník Miguel de Unamuno (1864 - 1936) patřil k čelným představitelům "generace 1898", která si kladla za cíl duchovní obrodu Španělska. K jeho nejproslulejším dílům patří filozofický esej Tragický pocit života v lidech a v národech (1912) a román Mlha (1914), pro který autor vymyslel pojem nového literárního žánru, tzv. nivoly.
Mlha (Niebla) je obrazem vnitřního života bohatého mladíka Augusta Péreze, který už nemá rodiče a jednoho dne se při náhodném setkání zamiluje do Eugenie, dívky žijící u strýce a tety a vyučující hru na klavír. Augusto pocítí povrchnost dosavadního života, probudí se v něm schopnost milovat a touha oženit se a začne být přitahován i jinými ženami. Eugenia ho odmítá, svolnější je pradlenka Rosario, a tak se Augusto zmítá v pochybnostech, což řeší s přítelem Víctorem, ale i s manželskou dvojicí svého sluhy a kuchařky, s Eugeniinou tetou a strýcem-anarchistou a dokonce v četných monolozích i se svým psem Orfeem.
Když Eugenia, zamilovaná do někoho jiného, posléze svolí, že si Augusta vezme, zesměšní ho nakonec útěkem s původním milencem a Augusto se rozhodne spáchat sebevraždu. Ale to už do hry vstoupí samotný autor Unamuno, s nímž se setká Augusto a román tak nabízí zcela překvapivé vyústění, které jakoby předznamenávalo pozdější postmoderní postupy, přičemž nechybí ani epilog vyprávěný psem (a před vlastním textem románu najdeme zase prolog z pera hrdinova přítele Víctora, na který v postprologu reaguje Unamuno, který pak ještě popíše Historii Mlhy).
Svérázný román je komponován z dialogů a vnitřních monologů, postrádá popisy a vlastně i zápletku, hrdina se skrze lásku dobírá své identity a mlha je zde symbolem nevědomého každodenního života. Augusto stále o všem pochybuje, o sobě, o lásce, o životě: "...myslit znamená pochybovat a jen a jen pochybovat. Věřit, vědět, představovat si můžeš bez pochybování."
Sice jsem původně čekal něco zcela jiného než hořce komediální příběh lásky s tragikomickým "postmoderním" zakončením, ale nakonec to bylo docela pěkné a hlavně zvláštní čtení.