Mladost - radost
J. H. Krchovský (p)
Vybrané juvenilie básníka J. H. Krchovského z let 1978-1981. DOSLOV (POKRAČOVATELE) AUTORA Tento výbor si nečiní ambici být mojí řadovou sbírkou, a už vůbec ne ve chronologickém smyslu; to by jí pak totiž náležel podtitul „Nultá“. Jednou z pohnutek k vydání této knížky (kromě neveselé okolnosti mých letos dožitých 45 let) byla častá poptávka ze strany především mladších čtenářů či posluchačů po mých starších, dosud nepublikovaných textech. Ač je mi záhadou proč, mnohým z nich jsou prý bližší moje sbírky rané. Snad proto, že je psal jejich vrstevník, byť již před čtvrtstoletím. I z toho důvodu, že se jedná jen o určitou část čtenářů, vychází tato knížka v nevysokém nákladu a má být pouze jakýmsi doplňkem ke sbírkám dosavadním, řadovým. Kuriozitou, řekněme. Při výběru textů jsem v převážné míře přihlížel ke znaménkům „plus“ (+) a k vykřičníkům na okrajích stránek výchozí materie, zažloutlého strojopisu, v němž takto svého času kladně „známkoval“ (červeně) moje výtvory tehdejší můj „arbiter“ a rádce Egon Bondy. (Básně, jež jej přinejmenším nezaujaly, ponechal bez označení, kdežto ty vysloveně špatné opatřil důrazným „Non!“) Vybraným básním jsem zde ponechal jejich chronologické pořadí, až na několik málo výjimek, kdy jsem dal přednost zvolené grafické jednotě (delší text vždy vlevo). Do textů jsem zasahoval minimálně; vedle několika škrtů, úprav slovosledu či rytmu, jsem se snažil soustředit jen na odstranění pravopisných chyb a zjevných nesmyslů. Svůj pseudonym na titulu uvádím v závorkách z toho důvodu, že do roku 1981 ještě neexistoval; vymyslel jsem si jej až v létě 1982 (z „konspiračních důvodů“) na naléhání právě E. Bondyho. Při čtení vzniklého celku jsem si citelně uvědomil, že tento soubor (mimo jiné) výmluvně dokládá známý (mně dávno) fakt, že jsem od počátku byl (nemohl nebýt), jsem a provždy budu, autorem úzce monotematickým. Že jde o témata zásadní, jediná a nevyčerpatelná. Možná vyčerpávající... Že je opustit nejen nechci, ale ani nemohu; alespoň ne dříve, dokud neopustí ona mne, což se stane až při mém (dokonaném) odchodu z tohoto světa. A že jsem za to čtvrtstoletí sice ušel relativně značný kus cesty, avšak moc daleko jsem přesto nedošel, ani neutekl. Od „svých“ témat, od sebe. Že jsem těch uplynulých pětadvacet let kráčel na jakémsi „duševním rotopedu“, v soustředných kruzích či ve spirálách, že jsem šlapal jako medvěd ve šlapacím mlýně, mučil se jako vůl u žernovu, či „vesele“ běhal jako veverka v točící se kleci. Že jsem běžel na jednom místě jako o život, a nejednou mi o něj doslova i běželo, a že, ač o něco starší a trochu jiný, obohacen o „poznatky ze své pouti“, jsem vlastně pořád (znova) tam, odkud jsem vyšel. MLADOST jsem cestou nějak pozbyl, zůstala mi pouze ta - „RADOST“... /Brno, jaro 2005/... celý text
Přidat komentář
Z poezie jsem do dnešního večera četla pouze Kytici od Erbena (na kterou nedám dopustit). Všechny ostatní pokusy většinou ztroskotaly po přečtení prvních dvou básní. Krchovský je zjevně výjimka. Nemůžu říct, že mě tato sbírka jako celek extra nadchla, ale je pravda, že jsem v ní našla své favority a prostě musela číst dál. A najednou byl konec... Ráda si od autora přečtu něco dalšího.
další skvěla sbírka básní moderní básnické dekadence autorovy první básně vydaneé poprvé knižně
Copak mohu se mít rád?
usínám, a nejdu spát
a přitom mi vůbec nikdo
nebrání v tom, abych spal!
a tak je to u mne se vším
- něco chci, a dělám všechno
jen abych to nedostal
***
Budu se opakovat, ale s poezií je to podle mě tak, že to buď máte, nebo nemáte. Pan "K" to má. Někdy je to o počtu slov, jako v této sbírce, ale to je holt možná ta "mladost". Čtením jsem si krátila čekání na Nekonečný diář...doufám, že to bude "radost".
Děkuji, pane "K"
"...Nevěřím žádnému
a vůbec ne bohu
jen sobě zrádnému
svěřit se mohu
Sobě se svěřím
hlavu si chytím
a zdrhám k dveřím
stíhán svým bytím..."
Raná Krchovského sbírka. V momentech je to možná na autorův přesný, úsporný styl až nečekaně ukecané, ale je zajímavé sledovat ten vývoj, ta existenciální ostrost je tam od začátku. Narazit na cokoliv od Krcháče je tak trochu jako najít drahokam, je to vzácný jako šafrán... někde to je, venku, někdy udělají dotisk a když se k tomu dostanu, neváhám si to pořídit, nebo přečíst, ať už je to v jakékoliv formě. Pro mě je to samozřejmě obtížnější, protože nepatřím k žádnýmu čtenářskýmu kultu, nebo undergroundové scéně a i možná proto je občas srážka s Krchovským taková, jaká je. Býval jsem černější, stejně jako autor, z něčeho jsem se vymanil, ale řekl bych, že ty témata tu jsou a vždy budou, pořád. Jsou příliš univerzální, než abyste od nich utekli. Smrt. Realita. Smysl.
"LIDI JSOU ODPORNÝ STÁDO DOBYTKU
maj hlavy dutý a v nich hnůj
ke zkrášlení a užitku
(to je návrh můj)
mohli by nosit v hlavě kytku...
ptal jsem se starého zahradníka
jakou (- myslel jsem, že růže...)
zavrtěl hlavou: "Žádná kytka
v takovým hnoji žít nemůže."
/Zima 1978/
Autorova raná tvorba, jiná a přece stejná než novější díla. Je znát, že to psal mladý člověk, novější tvorba je propracovanější a ne tak monotematická. Tahle sbírka je jedna velká depka, ale mě se to četlo skvěle, mám ráda Krchovského, ať už novější či starší básně. Takže za mě plný počet.
Básně Krchovského hodnotím jako geniální záležitost. Spousta věcí napsána s lehkostí a polopatě, i přesto, že jde o poměrně náročný obsah. Neustále se dají hledat skryté, nové významy. Důkaz, že poezie nevymírá v žádné době.
Přiznávám, že mě tato sbírka oslovila hodně, obvzlášť její první polovina, pak přiznávám, že už to nebylo tak skvělé. Obě níže zmíněné básně patří mezi mé oblíbené, ale jestli mě některá skutečně dostala, pak to byla tato:
JE MI ZLE, AŽ TÉMĚŘ KRÁSNĚ
Přesto jdu spát, sfoukl jsem svíci
ani čaj jsem nedopil
Co chci, to vím celkem jasně
jenom nevím, jak to říci,
abych to sám pochopil
Sen už dohrál... Cívka se snem
dokola se prázdná točí...
připadá mi víc než zcestné
k bezesným snům zavřít oči
Copak mohu mít se rád?
usínám, a nejdu spát
a přitom mi vůbec nikdo
nebrání v tom, abych spal!
a tak je to u mne se vším
-něco chci, a dělám všechno
jen abych to nedostal
Je vidět že se jedná o autorovu prvotní tvorbu. Básně nejsou tak chytlavé a promyšlené jako v Krchovského dalších sbírkách, které doporučuji, a proto dávám tři hvězdy a s touto knihou doplňuji sbírku Krchovského básní.
"Mám dojem, že se vyvíjím
jistě, ne asi
rostou mi fousy
padají vlasy
vlásek po vlásku, hleď,
a taky už si nemyslím
že na každou otázku
existuje odpověď"
Úžasné básničky. :-)
Já ho prostě miluju... Je to navýsost chmurné, pesimistické a vulgární, ale současně fascinující...
Lidi jsou odporný stádo dobytku
maj hlavy dutý a v nich hnůj
ke zkrášlení a užitku
(to je návrh můj)
mohli by nosit v hlavě kytku...
ptal jsem se starého zahradníka
jakou (- myslel jsem, že růže...)
zavrtěl hlavou: "Žádná kytka
v takovým hnoji žít nemůže"
Krchovský je srdcovka, proto dostal čtyři hvězdy a nejen tři. Tahle sbírka mě osobně příliš neoslovila a místy mi básně příliš rytmicky drhnou. Nicméně beru ohled na to, že se jedná o nejpůvodnější díla a před publikací do nich bylo jen minimálně zasahováno.
Pročíst se to dá, zamyslet se nad tím taky, se slovy a obrazy to umí.
Ale mám raději veselejší literaturu.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Básně sebrané |
| 1998 | Básně |
| 1997 | Noci, po nichž nepřichází ráno |
| 2004 | Nad jedním světem |
| 1997 | Leda s labutí |
Kniha Mladost - radost je v
| Přečtených | 111x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Hrobnická kolonoskopie perem.
Pro mého nejlepšího kamaráda je Krchovský persóna, jenž ho utvářela, přivedla k poezii a dost možná i vlastní tvorbě. Napsal jsem mu, že se mi líbí název sbírky Mladost - Radost, načež odepsal, že to ať si na začátek nedávám - prý je to čistá depka. Já depku nechtěl, ale nic jiného jsem narychlo nenašel. Depka to byla, ale sakra Krcháču já nemohl se nabažit a listoval dál tvým hnusem, byť takovým mizantropem sám nejsem.
TUPĚ HLEDÍM DO NOVIN
nemohu usnout přesto
když o své smrti
zas se nic nedovím...
za zády hoří město
v tunelu štěkaj chrti
a v ruce s pivem ledovým
já hledám v tváři gesto
kterým si odpovím...
kam zmizela jsi, cesto?
ve tmě i proti světlu
dál tupě hledím do novin
zprávy o nebi, bohu i peklu
zprávy o všem
ale o mně nic...
sedím na štosu volovin
vyčkávám a čtu si...
uprostřed dvou kolejnic
tahám si střeva z pusy