Mít s kým běžet

20.05.2022

Mé počáteční nadšení (autor se chvílemi umí vyjadřovat velmi malebně) začalo poměrně brzy mizet někde v hodně velké dálce, až se ztratilo úplně a zcela.
Ať na to koukám z jaké strany chci, nemůžu si pomoct… je to celé takové evidentně vypočítavé a na efekt. Nebo vypočítané na efekt. To je jedno. Tím pádem mi tam chybí alespoň náznak nějakých skutečných emocí. Zvláštní, na někoho působí kniha silně pocitově, na mě jako akce a sled obrazů bez pocitů.
Zároveň se tady také jedná o klasickou a čistokrevnou Young Adult. Na tom samozřejmě není nic závadného; pokud by se ovšem nestyděla si to přiznat, nehrála si bůhví na co a já s ní nemusela zbytečně ztrácet čas, který je vzácný.
Protože na tyhle naivní bábovičky, i když zabalené do krásného jazyka, jsem už prostě Old Adult.

06.02.2022

Nevšední příběh převyprávěný mistrovským způsobem. Autor potvrdil své literární kvality, které jsem již ocenil v mém komentáři ke knize Přijde kůň do baru.

14.07.2019

Zvláštní. Kniha je po všech směrech napsána dobře, postavy nejsou ploché, jejich příběhy zajímavé, ale přesto mě neoslovila. Dlouho jsem nemohla přijít na to proč, ale po chvíli, kdy jsem si od knihy odpočinula, jsem to rozlouskla: na můj vkus je straaašně pomalá a graduje méně, než jsem čekala. Obsahuje spousty popisu - míst, pocitů, minulosti...až to maličko nudí. Také mi moc nesedí jednolitý text bez kapitol, který pomalost děje v mých očích ještě zesiloval. Knihu jsem asi v polovině odložila a už se k ní nechtěla vracet. Když jsem ji jela do knihovny vrátit a cesta pomalu ubíhala, neodolala jsem a dopustila se knižní prasárny, a sice přečtení posledních pár stran knihy. Překvapilo mě, že kniha končí opravdu přesně tak, jak jsem si myslela. Jazyk je dobrý, kniha je kvalitně napsaná, avšak celé je to jaksi unylé, včetně závěru. Chápu, je to spíš pocitová kniha o objevování sebe sama, o snaze porozumět sobě, svým pocitům i světu kolem, avšak je to podáno tak, že mě to bohužel moc nebavilo. Špatné to ale taky není a rozumím kladnému hodnocení. Osobně však další knihy od autora zřejmě nevyhledám.

16.01.2019

Skvělé, syrové.

08.10.2018

Cesta za poznáním sebe sama. Román o síle, odvaze a lásce. Možná je to trochu naivní pohádka, ale nechceme někdy právě to? Nedoufáme všichni v dobré konce? Příběh mi utíkal, zajímal, ke konci trošku váznul, ale nic to výzarně nezkazilo. V knížce je spousta námětů k zamyšlení, mně ale brnkla až ta úplně poslední věta:

"...ještě nikdy nepotkala člověka, se kterým by se jí mlčelo tak hezky."

Člověk toho může s druhým spoustu napovídat, to ale ještě neznamená, že si opravdu rozumí. Moje vydání mělo jednu zvláštnost - název na pevných deskách byl opačně - na konci a vzhůru nohama. Omyl, který mám jen já nebo dalších 100? :-)

16.01.2018

Měla jsem co dělat, abych knihu neodložila. Ze začátku to bylo hrozně nečtivé - moc úvah a myšlenek a žádný děj. Nakonec jsem knihu dočetla. Úplně nadšená jsem z ní nebyla, ale nakonec tam byl pěkný příběh.

03.01.2018

Čtu zdejší komentáře a zjišťuji, že se kniha všem četla s lehkostí, že je přímočará, jednoduchá, milá atd. Já jsem z knihy neměla vůbec dobrý pocit - ne pro její kvality, ale pro skutečnosti zde popisované. Po celou dobu mě neopustil dojem, že město je plné ztroskotanců, feťáků, zlodějů a lidí na okraji společnosti. Měla jsem obavy, co se stane na další straně. Kniha na mě působila depresivně a temně. A to i přesto, že byl zachráněn muzikant s talentem od boha. Bavily mě lehce filozofické úvahy, ale další knihy od Grossmana už asi vyhledávat nebudu.

22.09.2014

Taková milá člověčinka...chvílemi zavání naivitou a lehkou neuvěřitelností, ale vůbec to tentokrát mojí maličkosti příběhu neubíralo... mám slabost pro náznakové a pomalu plynoucí vyprávění, kdy si pointu a myšlenky poskládáváte krůček po krůčku... čte se s lehkostí, i přes mnohdy náročnější témata ze života společnosti "on the edge" ...

22.08.2013

Co se to tady děje, pomyslela si unaveně. Jak to všechno začalo, jak se z toho najednou stal můj svět, můj život. V určité chvíli, říkala si, vybočíš jediným kratičkým krokem, nepatrným jak tenounký vlas, a potom musí následovat druhá noha, a zničehonic ses ocitla na neznámé cestě. Každý krok je víceméně logický, rodí se z toho předešlého, a ty se najednou pohybuješ uprostřed noční můry.

08.06.2013

"Někdy člověka poníží víc, když ho mají rádi, poněvadž ho nechápou, než když ho nenávidí, protože mu rozumějí."

Naozaj jednoduché čítanie, a áno, ostala som zaskočená práve tou jednoduchosťou textu. Aj keď nemám s čím porovnávať, píšem to len s ohľadom na to, že som očakávala niečo iné, ale čo sa týka samotného príbehu, ten vás vtiahne tak, že z mierneho poklusu pomalého otáčania stránok sa ku koncu rozšprintujete tak, že stránky budete prevracať rýchlosťou blesku.
Tento beh s Asafom a Dinkou, bolo pre mňa skutočným spestrením aj pobavením a doboru návnadou na ďalšie Grossmanove knihy.
Na záver ešte jedna citácia, ktorú si nemôžem odpustiť.
"V určité chvíli, říkala si, vybočíš jediným kratičkým krokem, nepatrným jak tenounký vlas, a potom musí následovat druhá noha, a zničehonic ses ocitla na neznámé cestě. Každý krok je víceméně logický, rodí se z toho předešlého, a ty se najednou pohybuješ uprostřed noční mury."

12.05.2013

Ak ste čítali Grossmanovu Viz LÁSKU, pravdepodobne budete pri čítaní Mít s kým běžet zaskočení jednoduchosťou a čitateľnosťou textu, čo však nevyhnutne nemusí byť zlé – a presne to platí aj v prípade tejto knihy. Možno sa tiež pousmejete nad autorovou snahou extrémne diferencovať postavy na kladné a záporné, ale určite vám to nebude vadiť. Dej vám takmer určite bude pripadať – slušne povedané – mierne „pritiahnutý za vlasy“, ale aj tak knihu neodložíte, pretože jej nechýba dávka správne odstupňovaného napätia. Postavy obklopuje tajomstvo majúce korene v minulosti, postupne sa odkrýva zápletka a kniha pomaly vťahuje do deja. Niektoré dlhšie pasáže venované určitej postave majú schopnosť pohltiť natoľko, že pri čítaní úplne zabudnete na ďalšie postavy. Celkovo je román Mít s kým běžet peknou pripomienkou a akýmsi poukázaním na pravé životné hodnoty. A tiež o úcte k sebe samému, o hľadaní svojho miesta na svete a hľadaní ľudí, s ktorými stojí za to prežiť život.

Najlepším Grossmanovým dielom pre mňa naďalej zostáva román Viz LÁSKA. Ak Viz LÁSKU ešte nemáte za sebou a chystáte sa prelúskať všetky dostupné Grossmanove knihy, ktoré vyšli v češtine/slovenčine, odporúčam začať práve románom Mít s kým běžet, pokračovať Ženou, ktorá uteká pred správou a na záver si vychutnať Viz LÁSKU, v opačnom prípade môžete byť trochu sklamaní. Ale zrejme je to aj tým, že kým Mít s kým běžet by som skôr odporučila ako čítanie pre mládež, román Viz LÁSKA je už celkom iná liga…

28.03.2013

Jedním slovem neuvěřitelné. Nemyslím tím nehorázné, prostě jsem tomu příběhu nevěřil. Asi nejsem cílovou skupinou čtenářů, tou budou nejspíš mladší lidé. Mě tenhle sladkobolný příběh, nebo lovestory přišel zoufale naivní, vykonstruovaný. Tuhle trochu lásky, tady trochu napětí, zahustíme osudem, okořeníme palestinsko izraelskými narážkami. Snědl jsem tuhle kaši všechnu, čekaje na dně nějaké překvapení, ale nebylo tam nic.