Mistr a Markétka ekniha

kniha od:


Koupit

Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Vložený příběh o Pilátovi, čtivost, popisy poskytující dobrý prostor pro fantazii a humor činí z románu knihu pro velmi široký okruh čtenářů....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/203608/mistr-a-marketka-203608.jpg 4.51816
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno: (ekniha), JHuslík
Orig. název:

Master i Margarita (1967)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (232)

Kniha Mistr a Markétka

Přidat komentář
pige
14. května

Čtu Mistra a Markétku každoročně. Pokaždé odhalím nějakou geniální maličkost, která mi, z nepochopitelných důvodu, během předešlého čtení unikla.

hynzek
13. května

Kdyby šlo dát šest hvězd, dávám šest.

Nejlepší je tupá Anuška, která koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila. Tudíž se zasedání nekoná. A tak nám zabili Berlioze, ne toho skladatele!

“Já vím moc dobře, jak vypadaj ruble! Já chci jen svoje. Jednou mi dali odměnu, tak jsem si šla koupit plátýnko!”

Všechnu moc imaginaci!
“Dostojevskij dávno zemřel.”
“Protestuju!” zvolal vášnivě Kňour. “Dostojevskij je nesmrtelný!”

MikulášV
07. května

Byly části kdy jsem se škrábal na hlavě a netušil co se děje. Myslím si, že tyhle části mi dojdou při dalším čtení. Každopádně je to krásný výsměch ruské antináboženské společnosti ve formě velmi vizuální komedie.

Bookoholic18
02. května

Klasiky miluju, ale při čtení této knihy jsem se celou dobu snažila v ní vidět něco dobrého, něco přínosného, cokoli pozitivního...a nic. Absolutně nic.

Jura999
28. dubna

Neuvěřitelná jízda...už od 1.stránky mě kniha vtáhla a svět už nikdy nebude stejný :DD Za naprosto revoluční považuji náhled na Ďábla jako takového - není považován za klasického zástupce zla, spíš jako prvek, který odhaluje pravou povahu lidí.
Postava Mistra také vybízí k přemýšlení - kdo to byl, že dokázal pravdivě(a přitom zcela odlišně) popsat dění kolem Piláta Pontského - člověka by mohlo napadnout, že si to jen vymyslel, ovšem Woland potvrzuje pravdivost románu.
No, po prvním přečtení to na mě udělalo silný dojem a nemůžu se dočkat, na co nového tam narazím při dalším přečtení. Teď si ovšem musím dát trochu čas.
,,Každý člověk i věc má přece svůj stín. Nechceš přece vyplenit celou zeměkouli a vymýtit z ní všecky stromy i živé bytosti jen proto, že uznáváš jen světlo beze stínu?"

boubaque
21. dubna

Kdyby zůstalo pouze u románu o dvou dnech během jarního úplňku v měsíci nísánu na počátku našeho letopočtu, bych byl nadšený. Má to spád, téma, napětí i myšlenkovou hloubku a je to prostě skvělé. Rámující příběh o Ivanuškovi (a Berliozovi) je mírně slabší, ale pořád je vlastně dobrý a zajímavý. Problém u mě nastal ve chvíli, kdy se Bulgakov pustil do satiry na stalinský režim v režii umělce Wolanda a jeho svity. Přestože se občas objeví až krutě ironická poznámka nebo trefná hláška ("Já protestuji! Dostojevskij je nesmrtelný!"), jako čtenář jsem byl nucen složit řádný vagon uhlí, než jsem se k nim prokopal. Co mě nejvíc děsí, je myšlenka, že nejspíš právě tahle satirická část způsobila ono nadšení na obou stranách železné opony.

Děsí mě i to, že kniha má ještě jednu rovinu, a tou je příběh titulních postav mistra a Markétky. Opravdu bylo nutné pětinu knihy (!) věnovat přeměně Markétky na čarodějnici a ďábelskému bálu?! Navíc když je Markéta jako postava plochá až hanba a připomíná ženské postavy z prvorepublikových romantických filmů (ty méně komplikované) nebo z knih Ayn Randové... Přestože asi chápu, že v meziválečném období snad mohla být chápána jako ideál podporující a milující ženy, přijde mi nepatřičné věnovat takový prostor postavě, která má v příběhu čistě instrumentální funkci.

Popis konečného osudu mistra a Markéty mi pak připomněl Heinleinovu knihu Job: Komedie spravedlnosti (vůbec bych se nedivil, kdyby byl Heinlein Bulgakovem přímo inspirován, vzhledem k společému zdroji motivů), u jejíhož konce jsem se chytal za hlavu úplně stejně. Snaha o pointu pak způsobí, že místo aby kniha končila nějak zajímavě, je třeba všechno sluníčkově vyřešit, vyřídit si se všemi účty (epilog byl s výjimkou Ivana utrpení, protože to byl další zbytečný metrák uhlí) a ukázat, že "peklo není zlé, ale spravedlivé". Nevím, možná je to specifičností českých pohádek, že mě tahle myšlenka nějak nedojala, ale za to, kolik je jí v konci věnováno prostoru, mi bohužel nestála. Bohatě by mi stačil pátý prokurátor Judeje, jezdec Pilát Pontský.

intelektuálka
02. dubna

Jedna z nejtěžších knih, které jsem četla - a určitě není na jedno přečtení...

Tolik směrů, které tu autor rozvíjí je třeba chápat v dobových souvislostech, tedy dostudovat si další údaje ...

Hlavní otázka je dobro a zlo v člověku - a odpovědnost za své činy ...

Jaké právo má ďábel k vykonání trestu ?
A je láska opravdu tak silná, aby zlomila zlo ?

V závěru se autor snaží uniknout - ve víře, že bude omilostněn - ovšem z jeho životopisu vyplývá, že byl těžce nemocen a pod vlivem opiátů.

Nevím, jak to uzavřít - po dalším čtení zřejmě mohu mít jiný názor.

Mirka2778
18. března

Už když jsem si "Mistra" půjčovala v knihovně, byla jsem spokojená a plná očekávání. Jenže s přibývajícími stránkami přibývaly i rozpaky a mě napadla myšlenka: "Tak jestli je tohle ruské vrcholné dílo dvacátého století, tak já raději zůstanu v tom devatenáctém." Asi se ještě někdy ke knize vrátím, abych zkusila pochopit...Co,že to na ní "všichni" mají? Ale v brzké době to určitě nebude.