Stříbrná dýka

08.11.2025

(SPOILER) Včera mi při hrabání listí Kajetán Písařovic ( můj oblíbený interpret) začal číst úvodní kapitoly knihy Stříbrná dýka.

A ze začátku jsem byla v rozpacích z neustálého pití piva, opilosti, kocovin a bitek.

A málem jsem poslech ukončila.
A to by byla velká chyba.

Nesmírně mě zaujal smutný osud Jana Jiřího odehrávající se v Terra Felix v r.1631
Jedna dýka a zrada nevěrné ženy....

Kapitoly ze života Albrechta z Valdštejna, vlastně v kostce celý jeho dost bouřlivý a asi dost smutný osud.
Zrada a smrt ubodáním.

V současné lince vyprávění hraje hlavní roli zrzka ze zelenýma očima, replika historické dýky...nu a bodné rány.

Doporučuji milovníkům historie, detektivního pátrání a piva.

PS: Na konci knihy má Záva naději na získání místa v Národním muzeu a tak se třeba jeho život změní a my se konečně dozvíme víc o manželce, dceři a Jezince.

07.11.2025

Poslouchám v Audiotéce, je to můj třetí příběh se Závišem Br…, stále chlastá a přitom stihne odvést práci, vyřešít kriminální případ, pomilovat se a dostat několikrát nakládačku, prostě “ superman. Přesto mě toto čtení baví a dozvěděla jsem se něco z historie.

v první knize jsem bral Záviše jako člověka, kříslého osudem, který se dostává ze své mizérie svým způsobem. Po třetí knize se z něj stává jen obyčejný ochlasta. Nechápu, jak v takovém chlast-tempu dokáže fungovat, pracovat a teď dokonce navázat romantický vztah. Prostě, ten chlast knihu a celý příběh dost sráží, je ho tam moc a popisy "pochlastávání" zabírají podstatnou část knihy. Záviš se nikam neposouvá, stává se z něj otravný, věčně nalitý, nebo po chlastu toužící pitomec. Tak doufám, že se snad trochu vzpamatuje a příští příběh nebude z odmašťovny. Byla by to škoda, protože i přes všechny výtky je to velmi čtivé.

Když on ten Záviš je mi něčím sympatický :-), i když je to takový ochlasta! :-/ Zbývá mi si přečíst ještě první díl. Detektivku hodnotím pozitivně, příběhy mají spád, humor (někdy spíš černý) a jsou i zajímavé tou historickou linkou a vykreslením života v pohraničí.
ALE v knize jsem našla asi 10 chyb (ke konci jsem to už moc nepočítala) - slova navíc (obvykle to bylo 2x jsem), uvozovky, chybějící slovo (se), gramatika (se stresu) ... Škoda, doporučuji pečlivější kontrolu před vydáním :)

Knížka se četla opět velmi dobře. Znovu se tu střídají dvě časové linky. Ta historická vypráví příběh z doby, kdy místnímu panství vládl Albrecht z Valdštejna. I zde se objasňuje vražda a tahle linka se mi líbila moc. K té současné mám několik výhrad. Záviš se zde opravdu překonává v jeho pivní disciplíně. Co a kde vypil je tu věnováno dost prostoru. A k tomu tu autor Závišovi dokonce dopřál romantickou zápletku, která mi ale moc nepasovala k celkovému zjevu, jak je tu vylíčen. Vyšetřuje se zde pomálu.
Celkový dojem je tentokrát trochu smíšený. Fandím Závišovi, aby malinko prozřel, tolik se nelitoval, a hlavně se tak moc nepokládal do té své pivní polohy. Ze zákulisních drbů se ke mně dostalo, že je již napsané čtvrté a pracuje se na pátém pokračování. Jsem zvědavá, jakým směrem se postava Záviše posune a na jaké místa činu se ním podíváme. Jen bych si přála, aby toho chlastu tam bylo míň, fakt.

Do detektivní série Místo činu jsem se vrhla čtením té zatím poslední, třetí knihy, ale to asi nevadí, jelikož Záviš pokaždé vyšetřuje jiný zločin. Tentokrát ve Frýdlantu, který ale vůbec neznám.

V knize se střídají vlastně dvě detektivní zápletky. Jednu řeší historik Záviš ve Frýdlantu, druhou řeší šlechtic v 17. stol. Nesouvisí spolu, spojuje je jen dýka.
Bylo zajímavé, sledovat dvě linky, tím spíše že Záviš je historik, tudíž je v knize historie docela dost. Poutavě vypráví třeba o Valdštejnovi. Taktéž autorova záliba v historických zbraních je z knihy zřejmá.

Záviše z minulých dílů neznám, ale zde byl prvotřídní alkoholik. Nedokážu uvěřit, že po každodenním pití a kocovinách zvládl pracovat a to ještě na stavbě, takže fyzicky velmi náročná práce. A nic se mu nestalo. Čekala jsem, že spadne ze štaflí nebo se bouchne kladivem.

Jinak to byl docela roztomilý člověk, třeba jeho láska k Tereze byla taková naivní a roztomilá. Nepřišlo mu nic divného a poté co ano, tak mu to vlastně nevadilo a odpustil by jí cokoliv. Líbilo se mi, jak byl galantní k ženám a zachraňoval je z nesnází.

Děj měl spád, autor používal hovorový jazyk, někdy až přímo putykový :-) a zároveň v paralelním příběhu i řeč šlechty v dobách dávno minulých.

Určitě si přečtu i předešlé příběhy. Především mě zajímá, proč to má teď s dcerou tak, jak to má a co se stalo s Jezinkou.

Kniha má také krásnou obálku, je to paperback, takže super do kabelky.

(SPOILER) Na 100 % podepisuji komentář přede mnou od pinar. Mám z toho naprosto stejný pocit. Jestliže v prvním díle jsem se Záviše zdráhala označit za alkoholika, tak v tomto díle (druhý jsem nečetla) už je z něj závislý ožrala a i ta jeho bezdomovecká zchátralost už na mě občas byla too much. O to víc když se rozhodne navázat romantický vztah. Tahle milenecká linka Záviše a Terezy mi vůbec přišla jako nejslabší místo příběhu. O nějaké romantice nemůže být řeč - což od takovéto knihy navíc s takovýmto hlavním hrdinou asi nikdo nečeká - ale vzhledem k tomu, že z jejich vztahu autor udělal nosné téma tohoto dílu, tak to nejde přejít mávnutím ruky. Tereza jakožto ženská postava je jen povrchně zpracovaná a naprosto nedůvěryhodná - v chování i v motivaci. Důkazem toho je, že si ji jako postavu nedokážu v představách nijak zhmotnit. A Záviše s ní dohromady jako pár už vůbec ne - všechny obrazy toho páru mi přijdou absurdní. To, že se Záviš chová poněkud hloupě, by se snad dalo zdůvodnit tím, že je zblblý zamilováním, ale v úplném závěru už ani tohle u takhle starého chlapa neobstojí. Vždyť ona proboha chladnokrevně, sobecky a plánovaně (připravovala to min. 4 měsíce) zabila svého přítele jen kvůli tomu, že ji podváděl a chtěl/nechtěl se s ní rozejít (v tomto závěrečném doznání jsem se logikou ztratila)… A Záviš by se i přesto chtěl s takovouto kudlankou dát dohromady??

Trochu v rozpacích jsem i z těch poněkud stereotypních a posměšných popisů měst, kam Záviš zavítá. Popisuje je doslova jako místa, kde jsou lidi jednodušší, existenčně ztracení a typickým obyvatelem je agresivní cikán. Tak jen tak přemýšlím, jak tahle zjevná pražská arogance může působit na čtenáře z těchto částí republiky?

Každopádně abych jen nekritizovala… moc se mi líbila vložená povídka ze 17. století, kniha je opět velmi čtivá, hlášky Záviše vtipné (mimochodem styl humoru mi trochu připomíná Leoše Kyšu, kterého teď souběžně čtu) a i přes všechny výhrady k němu, je Záviš Brieftrager skutečně zajímavá postava. A i když jsem nad ním v průběhu knihy trochu zlomila hůl, tak závěrečný epilog zní slibně a jsem zvědavá, jak bude jeho příběh pokračovat dál.

Tak nevim. Prvni autorova kniha Dovci kamen euforie, druha uz min AA tato knížka uz vlastně opakující se motiv na pozměněné téma. Jakoby hlavním motivem byl detailní popis každodenního rytmu života alkoholika, uz mne nebavilo podrobné popisování popíjení hlavního hrdiny, jeho pět piv a vice denne v nevábných restauračních zařízení. Toto téma se opracovává detailně v každé kapitole, nic zajímavého a vůbec nového nepřináší. Pro mne zajímavá jen historick paralela s vraždou ze 17. St. A povídání o Valdštejnovi.

báječná série skorodetektivek, kdy hlavní hrdina rýpe do případů, o kterých policie ví víc, ale nic mu neřekne, takže na to často přijde sám, jen k tomu dostane pořádně přes hubu. tentokrát dostane na frak ve Frýdlantu, ale vrátí mu to v popisu ve stylu: "to je ale díra, kdo tu proboha může bydlet?"

A Záva furt chlastá a furt pátrá... a celkem mu to jde... příjemná oddychovka