Poselství práva

Je to jiné. Není to lepší ani horší, je to pouze jiné než původní trilogie. Ale možná proto mě to tak baví. Původní fantasy trilogie je uzavřená a nyní přichází lehce jiný, vtipnější a akčnější žánr. Člověk má chvílemi pocit jakoby četl úplně jinou sérii. Ale nevadí mu to.

Je nebo není tohle Mistborn?
Nová éra je znatelně jiná než předchozí a to je dle mého dobře. Je vidět, že autor si tady chtěl hrát a nebral se tak vážně. Postupně samozřejmě Brando dělá to, co vždy a začíná stavět příběh, který je mnohem větší než se původně zdálo.

Postavy jsou sympatické (ač zatím méně hluboké než původní parta), magie stále zajímavá, nové prostředí osvěžující, příběh zatím méně epický, ale stále velice silný.

Knížka má dobré tempo, poloviční délka předchozích dílů znatelně prospěla.
Není to původní Mistborn, není to tak epické, ale vlastně se mi to díky tomu líbí možná ještě více. Příjemné, více oddechové čtení, které krásně otevřelo příběh pro další díly.

Jako milovník Mistborna a Drsné magie je tato knížka dokonalým spojením. 10/10

Tak tohle mi bohužel vůbec nesedlo. Předešlé tři díly mě opravdu bavily, i když jsem tam občas bojovala s dějem, ale tady jsem s ním bojovala prakticky celou dobu. Doba se posunula, všichni hrdinové z předešlých knih jsou už pryč a má to s nimi pramálo společného. To bych brala, kdyby mě to nějak chytlo. Ale to se bohužel říct nedá. Zkrátka tomu chyběla nějaká šťáva, motor, něco, co by z toho dělalo skvělý příběh. Wax a Wayne mě ještě občas bavili, ale dějově mě to neoslovilo a nejsem si jistá, jestli budu pokračovat.

80%
dobré čtení

Brandon Sanderson píše novou kapitolu mistbornské ságy, která má s původní trilogií společné snad jen ono metalické umění, které propůjčovalo vybraným jedincům jejich mimořádné schopnosti. V moderním světě Scadrialu už neexistují tak univerzální spalovači kovů, jako ve Finální říši, zato tu jsou dříve vzácní twinbornové, vládnoucí jednou allomantickou a jednou feruchemickou schopností. Příběh samozvaného ochránce zákona Waxiliána Ladriana bohužel hodně ztratil z epické rozmáchlosti původního cyklu a spíš než k fantasy, pokukuje po kriminálním žánru ve stylu Velké vlakové loupeže. Oproti Elendovi a Vin Ventureovým, učenému Sazedovi, ďábelskému Marshovi, dokonce i nenápadnému Špukovi jsou hrdinové Poselství práva ploší a nevýrazní. Ona vlastně celá zápletka je taková nanicovatá a místo ke zřídlu míří do slepé uličky. Možná to jediné, co tenhle mistbornský apendix drží nad vodou, je potměšilé škádlení mezi Waxem a Waynem, zbytek je když ne rovnou k zahození, tedy k prozívání docela určitě. Tohle bylo opravdu velké zklamání…

Hrozně rád bych hodnotil výš, už jen proto, jak Mistborn miluju, ale tady to za mě prostě nejde. Tak nějak mi od Sandersona asi sedí víc epičtější díla.
Je tu spousta věcí, které se mi líbily. Prostředí a zvolené historické období byly super. Stejně jako v první trilogii byla perfektní a skvěle promyšlená allomancie. Bavili mě i samotné hlavní postavy, zejména Wax a Wayne, Marasi mi připadala trochu stereotypní.
Co mi naopak nevyhovovalo byl až přílišný důraz na akci a souboje. Jednotlivé bitky trvaly až moc dlouho a byly příliš časté. Detektivní zápletka byla dost slabá a i zaporák Miles (a hlavně opakující se souboje s ním) začal nudit. Chyběl tomu nějaký nápad, díky kterému by mi příběh utkvěl v paměti.
Nebylo to špatné, mé mladší já by si tohle užilo asi naplno. Současné já hodnotí začátek druhé éry Mistbornu jako průměr. Asi mohu doporučit pokud máte rádi Mistborn a třeba komiksy. Protože právě komiksy mi tenhle příběh velmi připomínal, Wax je prostě takový Batman.

Pokračovanie Mistborn je v tejto prvej časti skvelé. Ocitli sme sa pár sto rokov po udalostiach v prvej trilógii, vo svete, ktorý sa posunul dopredu, no žiaľ ľudia ostali rovnakí. Nové postavy Wax, Wayne a Marasi si čitateľ rýchlo obľúbi a Steris je veľmi zábavná osôbka. Nuž, Sanserson to zasa vymyslel veľmi dobre a som zvedavá kam nás zavedie v ďalších častiach. AJ

První díl navazující trilogie mě oslovil stejně jako předchozí díly. I když jsou hrdinové prvních třech dílů nyní již legendami, nové hlavní postavy - Wax, Wayne a Marasi se jimi nenechají zahanbit. Jejich vtipné popichování mě neskutečně bavilo. Žijí v modernějším světě ale s nepřáteli bojují podobně, s pomocí allomancie a feruchemie. Po řadě podezřelých krádeží ve vlacích a únosech mladých žen, přičemž jednou z nich je i Waxova budoucí snoubenka Steris, se rozhodnou zjistit kdo za tím stojí. Líbilo se mi to a těším se na další díl.

Knížka je oproti všemu, co jsem zatím od Sandersona četla, velmi tenoučká.
Určitě není lepší, než původní trilogie, pokud ale máte rádi svět Mistborn, pak určitě doporučuji. Cíle hlavních postav nejsou ani tak ušlechtilé ani tak nedosažitelné, jako v původní trilogii (na druhou stranu, popravení boha a záchrana končícího světa se překoná jen těžko). Jedná se o odpočinkový příběh na pomezí divokého západu a průmyslové revoluce. Myslím, že pokud k druhé éře budete přistupovat jako k povídkám ze světa Mistborn, nebudete zklamaní.

Co mě potěšilo, je využití předchozího příběhu i zde - při cestě městem narazíte na místa pojmenovaná po hlavních hrdinech, vytvořila se zde nová náboženství a šlechtické rody.

Oproti pôvodnej trilógii je to strašná slabota..

Mistborn, éra dvě, věk elektřiny, střelných zbraní a allomancie (a ostatních). Zpracovat, že první éra skončila a je čas začít novou, bylo těžké. Četla jsem to krátce po sobě, takže nové prostředí byl trochu nezvyk. Má to takový nádech gangsterské "kovbojky" v městském prostředí s jemnou detektivní linkou. Potěšily mě reference na postavy z první éry a celkově to bylo dobré, když se člověk odpoutá od toho, co bylo a přivítá to, co je teď. Hlavní dvojka Wax a Wayne jsou zábavné duo a Poselství práva je příjemný rozjezd další etapy.

Bála jsem se, že už to nebude ono, že mi bude scházet starý svět a jeho postavy. A vlastně ano, není to ono - je to jiné... ale taky dobré - a staré postavy mi scházely - ale nové jsem si také oblíbila.
A moc cením hromadu narážek na první sérii, ta historie tu hraje velkou roli. (A s některými starými postavami se přece jen setkáme.)

Posun v čase nabízí další nové možnosti, jak využít allomancii a feruchemii. Takže spousta nových nápadů. Allomancie se pro tenhle věk vlastně hodí mnohem víc. :)

(SPOILER) Záměrně jsem si dal rok pauzu po dočtení první série a myslím si, že to byl dobrý nápad. Je to jiné než éra jedna, ale stále dobré. Děj je docela uzavřený (přeci jen při psaní tohoto dílu ještě Brandon netušil že napíše celou trilogii s těmito postavami).

SPOILERY
Sanderson přináší nové nápady do světa mistbornů. Twinborni jsou velice zajímaví a např. u Waxe kombinace mincíře a manipulace váhy dává netušené možnosti. Rovněž se dozvíme o chybějící dvou kovech (které naznačil Sezed na konci první trilogie) a dvou dalších kovech (včetně jejich feruchemických vlastností) :)

Kouzlo první trilogie se Sandersonovi zkrátka nepodařilo udržet.

Měl jsem pocit, že svět Mistborn není dostatečně pestrý na to, aby se s ním dalo pracovat tak, jak to autor do budoucna zamýšlí, ale v tom musím uznat, že jsem se spletl. Druhá éra Mistborn opět ukázala zajímavé fantasy prvky a podobně + je pořád dobře napsaná, ale vzhledem k tomu, že to pro mě je už x-tá kniha od autora, nijak mě to neohromilo. Ještě musím pochválit postavy - z Archivu Bouřné záře jsem věděl, že je Sanderson oproti první trilogii zlepšil, a tady mi to jen potvrdil.

Ale jinak mě bohužel tentokrát příběh vůbec nezaujal, přišel mi chvílemi i dost naivní a podobně. Nevím, jestli s trilogií budu vůbec pokračovat, protože tentokrát mám pocit, že je "chyba" je asi u mně.

Stejně jako ostatní jsem se obával časového posunu od první trilogie a tím změny prostředí. A pak období do kterého to Sanderson zasadil. Ale obavy byly zbytečné. Oboje zvládl Sanderson skvěle.
Atmosféra věku páry se povedla. Musím říct, že allomancie a feruchemie do tohoto období sedí mnohem víc než steampunk. (Ten stejně nemá logiku. Vyžaduje počítačem řízené obráběcí stroje. Ale pokud je umíte vyrobit, pak steampunk nedává smysl…)
Právě pozdější období umožňuje vytěžit z metalických umění mnohem víc. Takže ten záběr nápadů je ještě bohatší než u první trilogie. Geniální myšlenky, které poháněly předchozí díly, působí i tady.
To je tím, že Sandersonova „magie“ je smysluplně a racionálně vymyšlená. Má své vlastní zákony a jasně dané působení. Logicky pak budoucnost nabízí víc možností stejně jako v našem světě než klasický „středověký“ fantasy svět.
Navíc tady chybí jakékoli rozepisování. Samotný děj sice probíhá v krátkém období, ale nemusíme číst stovky stran. Na mě to působí tak, že se Sanderson překonal. Tady nebyla vůbec žádná vata. Nebo jsem si jí nevšiml.
Díky tomu všemu extrémně vynikaly akční scény. Ty působily podobně jako z Matrixu. To nemělo chybu. Samozřejmě je třeba odpustit pár podivných zvratů a pohádkově naivní styl psaní. Mě to ale nevadilo.
Když uvážím jaký příběh nacpal Sanderson do 300 stran. Jaké to má vtipné dialogy, když se hlavní hrdinové popichují. Jak postavy používají allomantické a feruchemické schopnosti. A jaký to má závěr. Tak to co nesedí, nechávám plavat.
Navíc se zdá, že by to šlo číst i bez předchozí trilogie. (Pak se samozřejmě čtenář nebude orientovat v mytologii Finální říše.) Takže doporučuju vážně všem. Jen to má opět Sandersonův osobitý styl a náznak YA fantasy. Super zážitek na méně než polovině stran – jasných 5 hvězd. 95%

Návrat do světa Mistbornů jsem si užila :-)
Volně navazující díl je prostě volnější, ne tolik propracovaný, ale nový hrdinové Waxilián a Wayne jsou skvělá, sympatická a vtipná dvojka :-)
Nečetla bych ovšem nejdříve tento díl bez předchozích, kde je toho hodně vysvětleno o allomancii, feruchemii, kovech...
První tři díly tento sice nepřekoná a ani jsem to neočekávala (už podle počtu stran), ale pořád dobré počteníčko, bavilo mě a chvílemi jsem si vzpomněla na můj oblíbený film Američtí psanci :-)

"Ty jsi vždycky dokázal všechno vymyslet."
"Jo, když má člověk mozek, tak to pomáhá, nepřekvapuje tě to?"

"Kde jsi vzal tu kulku?"
"Našli ji v tom divadle. Dnes ráno jsem ji odkoupil od strážníků."
Waxilián zavřel oči, měl velmi osobitou představu o tom, co znamená "odkoupit".
"No nemrač se hned," hájil se Wayne, "dal jsem jim za to krásnou dlažební kostku."

Těšila jsem se na návrat do tohoto kouzelného světa, proto mě mrzí, že se ten návrat vlastně ani pořádně nekonal. Pokračování je hodně volné, kniha je dobrá, ale nemá grády jako předchozí díly. Snad se to zase zlepší, pan Sanderson umí psát lépe..

Tento díl mi připadal slabší, no...

Svěží vítr v Mistborn světě . Hrozně příjemně se to čte