Mistborn

Po Kole času a Elantrisu jsem se vrhnul na další sérii od tohoto skvělého autora. A musím říct že to opět stojí za to. Asi mi sedí jeho styl, protože u každé jeho knihy se musím přemáhat, abych ji odložil a šel už spát. A nebo čtu i v době, kdy normálně ne. Jinak je tu o ní napsáno už asi vše, ale systém magie neznalého určitě překvapí. Je dost originální, stejně jako svět okolo. První díl byl celkem fajn ukončen, ale otazníků zůstává do dalších dílů spousta.

Moja prvá skúsenosť s tvorbou Brandona Sandersona a myslím, že som vážne spokojný!

V prvom rade musím vypichnúť zopár vecí, aby som sa mohol posunúť ďalej. Za prvé, cítil som podobnosť s výstavbou príbehu aj z pohľadu napredovania postáv a ich osobností s 'Vôľou väčšiny'. A za druhé, do istej miery azda aj drobnú podobnosť so 'Štvrtým krídlom'. Hlavne teda vo výcviku hlavnej hrdinky Vin, ktorá mi často pripomínala Violet. A viete čo? Mne sa všetky tieto tri knihy páčili, takže som bol vlastne veľmi potešený!

Veľmi oceňujem originalitu aj celkovo premyslenú alomantiu či feruchemiu, ktorých fungovanie nám však Brandon našťastie aj pravidelne v texte pripomínal, lebo inak som na to takmer vždy zabudol. Ďalšie veľké plus dávam za vývoj postáv a dialógy. Fakt si myslím, že dialógy sú absolútnym jadrom či pilierom tejto knihy. Hlavne čo sa týka postáv Kelsiera, Vin, Sazeda a Elenda. Oh... Tá chémia medzi Vin a Elendom ma bavila možno aj najviac. Toto sa skutočne podarilo.

Ak sa na to pozriem s nadhľadom, kniha nie je najkratšia, tých takmer 600 strán značí, že je to pomerne rozsiahle dielo trilógie. No v tomto som trocha na vážkach. Na jednej strane tempo občas spomalí, ale nedá sa povedať, že by vás vyslovene začalo uspávať. Vždy sa tam totiž deje niečo, čo vás tak trocha núti byť v strehu. No a práve v takej ne/čakanej chvíli príde bum a Sanderson vás "preberie" aj keby ste mali v sebe tri dávky na uspanie koňa. Vo všeobecnosti to bolo naozaj super, no našli sa pasáže, ktoré doslova vyčnievali nad ostatnými. Postavy som si obľúbil a teším sa keď si nájdem čas na zvyšné diely.

Čo je však u mňa obrovské mínus? Nie však diela, ale slovenskej verzie knihy? Občas trocha kostrbatý preklad a predovšetkým neskutočný počet chýb!!! Tie už ale k @vydavatelstvo_ikar, žiaľ, asi patria. Narátal som tu približne rovnaký počet (cca 35ks) ako v prvom vydaní Štvrtého krídla. Smutné.

Prvá časť Mistborn je však podľa mňa must read.

INSTAGRAM: peterpanik_reviews

Tahle dobrodružná knížka se naší jedenáctileté dceři líbila, jednu hvězdičku strhává, protože se tam občas objevila nějaká nechutnost, přesto dalším dětem doporučuje.

Vin je holka z ulice, která mezi gangy přežívá, jak umí. Většinou k tomu používá svoji zvláštní schopnost manipulovat s cizími emocemi. Když ji ale potká mistborn Kelsier, rozhodne se ji cvičit, zasvětit do tajů alomancie a přibere ji do svého vlastního týmu fantasy Dannyho parťáků. Dostáváme se tak do geniálního orchestru kroků a intrik, kde každý má svou roli a úkol, který má za cíl v konečném master plánu svrhnout Finální říši. Boom. Pecka.
Nechápu, jak je možný, že jsem na tenhle klenot narazila až teď. Kdo to přede mnou schovával a proboha proč? Od první stránky to byla taková jízda, že jsem se občas bála číst dál, abych to nezakřikla. Sledovat celou partu, Vin a její špionáž i výcvik, Kelsier, který je prostě jen chodící charisma a jeho pupíčkovatost Elend… skvělý, boží, žádné poznámky.

Konečně jsem se dostala k této vychvalované a proslulé fantasy legendě. Všichni mi ji doporučovali a tvrdili, že je Sanderson skvělý vypravěč. A já tedy musím souhlasit. Ze začátku jsem si to tedy úplně nemyslela, přiznávám, ale jak jsem postupně objevovala nejen kouzlo allomancie a feruchemie (mimochodem, oboje jsou naprosto fascinující), a poodkrývala i životní příběhy postav, a to nejen těch kladných, propadla jsem tomu. Co mě naprosto dostalo, byli inkvizitoři, ta představa jejich vzhledu je přinejmenším znepokojující. Jak už jsem zmínila výše, potřebovala jsem trochu víc času na to, abych nějak vstřebala Sandersonův styl vyprávění. Hlavně jsem si ale musela zvyknout na Vin. Úplně mi totiž nesedla, což se ale v určité chvíli změnilo, v jaké, to nebudu prozrazovat. Naopak partu kolem Kelsiera včetně jeho samotného jsem si zamilovala okamžitě, takže radši ani nepátrám, proč mám takový problém s mladými dívkami, které jsou super nabušené? No jasné, to je vlastně ono, hehe. Tak to snad je jediná taková vada na kráse tohoto díla. Jinak posledních sto stran bylo velmi epických, ani jsem nedýchala a potřebovala si knihu rychlo dočíst. 95%

Klasický Sanderson. Je to propracované, složité, konec je epický, postavy dobře napsané (ač ne tak zajímavě jako v Archivu - zatím).
Alomancie se mi líbí jako magický systém a doufám, že další knihy koncept příliš nerozbijí. Mám rád hard magic systémy, kde autor dodržuje většinu času vlastní pravidla.
Kniha je sama o sobě rozsáhlá, ale mrzí mě, že začátek není pár kapitol z minulosti.
Vin je trochu "anime" hlavní postava, ale překvapivě mi nevadí a většinu času jsem jí fandil.

Těším se na další díly a hlavně na připravovanou TTRPG hru Mistborn. Rád si v tomto světě zahraji nějaký vlastní příběh.

Nie som úplne nadšená...
Knihu som dostala od svojich dcér a čítala som ju takmer dva mesiace. Keďže knihy, ktoré ma zaujmú, prečítam zvyčajne jedným dychom, niečo to o tejto knihe vypovedá. Kniha má cca 570 strán a zaujalo ma asi posledných 150. Tie som prečítala za jeden večer. Ale predtým som sa vyslovene trápila a musela som sa nútiť, aby som pokračovala ďalej v čítaní.
Svet, ktorý je vybudovaný v knihe, je veľmi zaujímavý. Alomanti, feruchemici, svet s červeným slnkom, kde z neba padá popol, nočné hmly, to bolo super. Ale nebavili ma postavy, ktoré autor vytvoril, nevedela som si k nim vytvoriť vzťah, vlastne ma vôbec nezaujímalo, čo sa s nimi stane. Zo všetkých postáv v knihe mi boli najsympatickejší Sazed a Marsh, čo vôbec nie sú hlavní hrdinovia.
Dej bol veľmi rozťahaný a nezaujímavý - až na posledných 150 strán, kde sa konečne niečo začalo diať. Ak by kniha mala o polovicu menej strán, bolo by to podľa mňa lepšie.
Takže nie, myslím, že ďalšie diely už čítať nebudem. Škoda, po nadšených recenziách som čakala podstatne viac.

Sanderson je grafoman a ďábelský génius v jedné osobě. Nevzpomenu si na současného fantasy autora, jehož knihy by před vydáním budily taková očekávání a doprovázela je tak silná aura legendy.

První arch trilogie Mistborn je do hávu legendy zabalený natolik pevně, že jsem se mu raději roky vyhýbal. Och, jak bláhové rozhodnutí. Už od pozvolného představování mytologie světa na čtenáře dýchne nezaměnitelná atmosféra a je mu představeno tolik postav, které by méně schopnému autorovi snadno upadly do chaosu. Sanderson je ale postupně profiluje v souputníky na cestě příběhem. Některé dokonce v miláčky — ahoj, Kelsiere, hi hi.
Na co se ale nedalo připravit, byla akcí nabitá závěrečná třetina. Tempo vyletělo díky spáleným kovům do nekonečných výšin a spolu s ním i všechno, co bylo v sázce.

Sanderson umí budovat světy, tajnůstkářsky poodhalovat mytologii a zároveň mistrně pracovat s širokou paletou postav. Úvodní svazek trilogie Mistborn odpálil moje očekávání ke hvězdám a otevřel mi brány Kosmíru.
Milý Kosmíre, čeká nás zábavný společný rok.

Knihu jsem začala číst na doporučení a nelituji. Zaujal mě život ve Finální říši, jednotlivé skupiny obyvatel. Fandila jsem Kelsierovi a celé jeho partě, takže jsem při čtení prožívala poměrně intenzivní emoce od naděje až po smutek.
Zároveň jsem přemýšlela nad hodnotami, jak je Sanderson postupně odhaluje a obhajuje. Nad příliš velkou mocí. Nad vládou, která má řídit stát po pádu dlouholeté diktatury, kdy představy o spravedlnosti jsou jen teoretické a každá skupina obyvatel má ty představy jiné...
Co nebo kdo je to mistborn? Doporučuji k přečtení každému, kdo má rád inteligentní fantasy.

Na začátku mi přišli Vin i Kel dost nesympatičtí, ale udržela mě u čtení pověst téhle knihy a taky určitá podobnost se sérií Páni parchanti. A jsem za to rád. Skvělá fantasy. Teda o fous lepší mi přijde Archiv bouřné záře, ale možná jen proto, že jsem ho četl první.

Knihu jsem kdysi rozečetla a odložila s tím, že se k ní nejspíš nevrátím, ale nakonec mě k četbě trochu popostrčila výzva. Proč jsem knihu odložila poprvé? Bylo to kupodivu kvůli alomancii. Je to opravdu promyšlený systém, na který měl jistě autor vykreslené celé schéma a myslím, že v dalších dílech ještě čekají nějaká ta jeho zákoutí, ale já žádné schéma neměla a v počátcích jen zdlouhavý slovní popis při čtení těsně před spaním prostě nestačí. Než jsem si zvykla na pálení kombinací různách kovů, zatahání, zatlačení...můj mozek automaticky vypínal, jak na hodině chemie. Na druhý pokus jsem se ale dokázala do celého systému dostat už ve druhé třetině knihy, a pak už jsem si konečně mohla užít i zbytek knihy. Nevím, jestli se pustím i do dalších dílů, možná někdy.

Začátek knihy mi dal zabrat ale jakmile jsem se začetla už to nešlo odložit.

5*/5*
Promyšlená akční fantasy z pera mého oblíbence Sandersona. První díl z momentálně sedmidílné ságy.

Od začátku nebylo těžké se začíst a příběh mě pokaždé vtáhl. Tahounem je hlavně originální magický systém a postupné odhalování zákonitostí světa Finální říše.

Postavy zezačátku vypadají dost šablonovitě. Co si budem, Pán Vládce zní už podle jména jako záporák, Kelsier působí jako klasický vizionář a egoista a Vin se chová mírně pubertálně. To vše ale vyvažuje skvělý učenec Sazed a postupné proměny a dobarvování jednotlivých charakterů.

Začátek je pozvolný. Plesy a podobné akce, kde se odehrávají intriky, daly knize víc dívčí nádech. Konec nabere šílené tempo, došlo k několika zvratům a jsem velmi zvědavá na další díly.

Jediné, co mi na knize vadilo - kromě zezačátku černobílých charakterů - bylo natěsnané, malé písmo. Počítejte, že vám kniha zabere poměrně dost času, přestože je čtivá.

Četla jsem hezké vydání z roku 2024. Poslední dobou mám štěstí na výborné i graficky zajímavé příběhy :).

Doporučuji čtenářům hledající fantasy, kde se klade důraz na dobrodružství a ne na romantiku. Mistborn je na pomezí YA a dospělé fantasy, tedy pro čtenáře od cca 15 let.

Tato série je již druhou sérií od Brandona Sandersona, kterou jsem začala číst. Stále mě udivuje, že nějaký autor ještě dokáže vymyslet svět s originální magií. A tomuto se to znovu zadařilo, klobouk dolů, pane Sandersone.
Začátek prvního dílu měl pomalejší nástup, ale konec to vynahradil, nemohla jsem přestat číst. Ještěže je tato série už dopsaná a můžu číst další díl!

Netrpělivě čekám na další díl Archivu bouřné záře a rozhodla jsem se zkrátit si čekání dalšími knihami od Sandersona. Jsem zase nadšená, Mistborn neni tak hutný a těžký na čtení, ale pořád je to zajímavý svět s úžasnými hrdiny a já se opravdu bavila. Cca posledních 150 stran jsem nebyla schopna odložit a i slza ukápla.

Moc, moc, moc lituju, že jsem tuhle knihu nečetla o pár let dříve - je totiž naprosto ideální pro všechny čtenáře, kteří chtějí pomalu opustit svět YA a přesunout se k fantasy pro dospělé. Jelikož jsem však tuto fázi již prodělala, byl pro mě Mistborn spíš zklamáním; náctiletá hlavní hrdinka, jednoduchý a dosti bezbarvý styl psaní, samá akce-akce-akce... Autor u několika postav naznačí jakousi tušenou hloubku, která se však nakonec buď neprojeví vůbec, nebo takovým podivně nevyzrálým způsobem, který ve mně nedokázal probudit jakýkoli větší zájem o jejich osudy.
Svět na první dojem působí propracovaně, ale zároveň tak trochu uměle. U spousty prvků mám pocit, že byly do příběhu přidány především díky nápadné vizualitě pro případné televizní zpracování spíš než kvůli tomu, že by jejich existence dávala extra smysl (mistpláště, mince,...).
V průběhu jsem se docela bavila, ale ani ne týden po přečtení ve mně z příběhu nezůstalo zhola nic. Další díly mě nelákají, možná dám příležitostně Sandersonovi šanci u Stormlight Archives - rozhodně však ne v dohledné době.

Skvělé skvělé skvělé! Posledních cca 200 stran nešlo přečíst jinak, než na jeden zátah a ty emoce na konci! Dlouho jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo.

Číst tohle před dvaceti lety,kdy to vyšlo,asi z toho budu nadšením bez sebe.. Uznávám,že tohle musela být kniha, která otevřela svět fantasy mladším lidem a jako vstupní brána to je bezesporu skvělé.Jenže..ja už starý kozel,fantasy mám načtených tuny a tak musím s lítostí konstatovat,že tohle mě bavilo mnohém méně,než jsem čekal a a chtěl.. Celé je to strašně YA, prokousat se všemi těmi bály a cukrováním pro mě bylo utrpením.. Nápad jako takový je výborný(připomíná mi to Prachmistry a Záhutí),ale stylově to vyznívá spíš jako Šest vran, které mě také příliš nenadchly..O světě jako takovém se toho moc nedozvíme,i když souboje jsou napsány výborně a samotný nápad se vznikem náboženství je taky dost originální.Co jsem ale opravdu nemohl vystát bylo neustálé vtipkování a smích postav..Asi to mělo navodit atmosféru přátelství,ve mně to ale vyvolalo jedině pocit lehkovážnosti.. Takhle se svržení tyrana opravdu neplánuje.. Podtrženo sečteno můj vztah k této knize je spíš trochu rozpačitě zvedlé obočí.

90%
super čtení