Miss exitus
Aleš Palán
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405928/bmid_miss-exitus-3EO-405928.jpg
4
99
38
Nový román známého publicisty a spisovatele Aleše Palána zavádí čtenáře do prostředí domácího hospice. Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Borisovi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie… Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech.... celý text
Přidat komentář
Jsem z knihy taková rozladěná, nedokáži posoudit jestli je to bolavým tématem a nebo formou psaní....prostě toho bylo tak nějak moc a k sobě to neladilo....
Obsahově a tématem silný příběh. O umírání nepíše kdekdo a pan Palán ten proces popisuje uvěřitelně. O části knihy popisující podnikání otce Emy se nechci moc rozepisovat, ta z příběhu trčela jako kukačka z kosího hnízda. Nepatřičně.
Ovšem když už se mi líbí téma a příběh, tak bych ráda plynule četla aniž by mě rušila nebo zdržovala forma psaní. Tady se to bohužel stalo. Pořádně jsem se vlastně nezačetla celou knihu. Na vyprávění v druhé osobě bych si snad zvykla, ale absence uvozovek v přímé řeči mi vadí tak moc, že se takovým knihám zcela cíleně vyhýbám. Chci číst příběh, ne uvažovat jestli je čtený text vyřčenou větou hrdinky, vyřčenou větou někoho jiného, myšlenkou hrdinky nebo komentářem vypravěče.
Kniha se mi ze začátku četla trochu těžce, kvůli du formě, ale pak jsem se naladila na pomalé, meditativní tempo hlavních hrdinů a fakt jsem si to užila. Téma smrti a umírání je v naší společnosti dost obávané a velice neradi se o něm bavíme. Proto jsem přivítala knihu, která se opírá o zkušenosti lidí, kteří jsou se smrtí v každodenním kontaktu. A teď budu mít nadlouho o čem přemýšlet.
Dobrá kniha se pozná podle toho, že vás donutí cítit a myslet. A to tohle kniha udělala. Jen ji asi nečtěte, pokud máte nějaké větší deprese a podobné problémy, pak by vám asi spíše ublížila. Hodnocením si zatím nejsem vůbec jistá, protože se sice, jak jsem již psala, jednalo o velice silnou knihu, ale já ji nejspíš neumím úplně docenit. LCR 2020 2/8
Běhal mi mráz po zádech, jak dokonale Aleš Palán zachytil umírání - před pár lety mi doma umírala maminka a tohle bylo jako deja vu.
Miss Exitus je náročná kniha, nejen svým námětem - umírání v přímém přenosu se u nás moc knižních děl nevěnuje, ale i formou. Autor zvolil pro celou knihu tzv. du-formu - vypravování ve druhé osobě jednotného čísla a navíc zásadně nepoužívá uvozovky, takže je velmi obtížné rozpoznat řečníka i samotnou přímou řeč. Dá se na to zvyknout, ale pár desítek stran mě to stálo (a chápu, že tenhle způsob psaní dokáže od knihy řadu čtenářů odradit). Trochu rozpačitá jsem byla i z linky vracející se do minulosti, otázka privatizace a divokého podnikání mi přišla na příběh nějak násilně naroubovaná, vč. černobílých hrdinů/zloduchů. Udělat z tohohle příběhu "detektivku" asi nebyl úplně nejlepší nápad.
Samotný popis umírání, posledních chvil člověka a pomoci v podobě hospicové asistence je ale podán velmi vkusně a citlivě. Myslím, že je dobré podobná témata otevírat a přibližovat veřejnosti, smrt je totiž něco, o čem se ve společnosti nemluví, něco, co se nejčastěji odehrává za zdmi nemocnic či ústavů, a to i přesto, že většina z nás si přeje jinou, dobrou smrt - doma, mezi nejbližšími. V tomhle ohledu pro mě román znamenal docela osvětu, paliativní a hospicová péče v první linii, představení toho, jak to také může fungovat. A nebylo to zdaleka tak depresivní, jak jsem původně čekala (mimochodem, pokud by Vás tohle téma zaujalo, pak rozhodně doporučuji knihu Průvodce smrtelníka od Ondřeje Nezbedy).
Ze začátku jsem měla co dělat, než jsem se do knihy začetla, jako již u předchozí knihy Ratajský les. Bála jsem se, že to bude stejné mučení jako u Ratajského lesa ( 3 dějové linky, jsou pro mne trochu komplikované, když si u knihy chci odpočinout). Ovšem tady musím kladně hodnotit jak námět, tak schopnost autora popsat děj i prostor. (3 dějové linky chybí, možná to bude tím :) )Poslední stránky jsem zhltla jako malinu. Za mne dobré, neurazí :)
Moc pěkná věcička. Autentická, uvěřitelná, dobře vystavěná s bezva koncem. Jaký propastný rozdíl proti tomu co jsem četla před tím.
Docela velké zklamání, celek jak rozvrkočený účes, či pověstný eintopf. Základem je komorní příběh, samostatně použitelný jako motivační četba pro budoucí pracovnice paliativní péče. Pokud by ovšem nebyl přetaven v provinční detektivku. A miss exitus, ta je tam snad jen pro název celého dílka. Ono pověstné nadskočení na židli ve mně vyvolala epizoda, která je jak z Tichých roků od paní Mornštajnové, doufám že nenastává móda komolení jmen, klíčového významu, vycházejících z úst ležících dam... Autora si vážím hlavně jako dokumentaristu s umným beletristickým zpracováním faktů, zde však už multižánrově nezvládnutým.
Autor již řadu let spolupracuje s Asociací hospicové a paliativní péče a mohl tak své zkušenosti zúročit ve své nejnovější knize. Těžké téma se snažil zpracovat citlivě nikoli depresivně. To se mu povedlo. Zejména ústřední motiv fotografování právě zesnulých pro studentskou práci je velmi zajímavý, hodný k zamyšlení i diskuzi.
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/soutez-krasy-mrtvych/
Téma umírání a jeho dopadu na jednotlivce i rodinu z pera Aleše Palána nevyzní tak depresivně, jak by se mohlo zdát. Ale ani mě nezasáhlo tak jako například kniha Ondřeje Nezbedy Průvodce smrtelníka. Možná je to tou formou smyšleného příběhu, kdy je samotné téma smrti i hospicové péče hluboké, ale je doplněno tak trochu prvoplánovými zvraty a vztahovými problémy. Možná té akce bylo v jednom dni příliš, postavy byly jasně vymezené (klaďas Irena, záporák Zuzana), na druhou stranu, ono je to tak trochu i v životě, že...
Aleš Palán není průkopníkem tohoto tématu v české literatuře (jak je mu často přisuzováno), ale je dobře, že se o něm píše čím dál více.
Vynikajici. Kniha me oslovila a styl psani mi sedl. Nyni se jdu pustit do knihy rozhovoru s Marii Svatosovou- Nebo se vratit domu.
Asi jsem pochopila autorův záměr i zvolenou formu, ale kniha mě navzdory zajímavému a naléhavému tématu vůbec neoslovila.
Jen ten jediný a skromný komentář pode mnou mě přiměl si knihu najít a koupit. Aleš Palán se pustil do velmi těžkého a citlivého tématu, se kterým se dříve nebo později setká asi každý z nás .... přečteno jedním dechem, výjimečná kniha.
Štítky knihy
stáří etika osamělost umírání hospic péče o seniory rodinná tajemství maloměsto Telč
Autorovy další knížky
| 2018 |  Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři |
| 2019 | Jako v nebi, jenže jinak |
| 2016 |  Ratajský les |
| 2021 | Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději |
| 2016 | Brnox. Průvodce brněnským Bronxem |
Kniha Miss exitus je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 146x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 60x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Potěšil mne autorův styl psaní, kdy nám předkládá v jedné řadě linii vypravěče s mluvou postav. Tzv. přímá řeč se tu nedá snadno odlišit, což ztěžuje variantu letmého čtení. A to je jedině dobře. Pozorného, vnímavého čtenáře si tato novela svým tématem, i příběhem samotným, zaslouží. Dovedu si ji představit i jako úspěšnou divadelní hru.
A ještě citát: "Většina věcí v našem světě je tak trochu dobrých a trochu špatných, záleží, jaký se z nich namíchá koktejl. Ale pár takových není, jsou černé, úplně černé." /s. 139/