Mirákl
Josef Škvorecký
Danny Smiřický série
< 6. díl >
Román, první Škvoreckého kniha napsaná v emigraci, je bezprostřední reakcí na události roku 1949-1970, které autor v několika časových rovinách logicky propojuje s počátky komunistické éry. Danny Smiřický nastupuje jako učitel na dívčí školu v českém maloměstě. Autor s ironickým úsměvem sleduje, jak se jeho erotické problémy absurdně prolínají s právě probíhajícím bojem proti kulakům, který ohrožuje výuku. Události kolem známého "čihošťského zázraku" zase odstartovaly režimem podporovanou vlnu násilí proti církvi. Danny se nakonec dostane do Prahy, kde se mu podaří proniknout mezi soudobé literáty a seznámit se na vlastní kůži s absurditou tehdejší kulturní politiky, a s údivem sleduje proměny svých známých, kteří připomínají skutečné osobnosti české kulturní scény 60. let 20. století. Předností knihy je přesné vystižení dobové atmosféry, ale především autorův svébytný humor a bezprostřednost při vyprávění nejrůznějších historek.... celý text
Přidat komentář
Četl jsem za bolšecika ještě v samizdatu, jako dvanáctej průklep přes kopírák a za dva dny jsem odevzdával knihu dalšímu zájemci. Dost dobrý, Liška musela bét betálná mrcha.
Mirákl je velký společenský román, nicméně lze pochopit, proč není tolik oblíbený jako Kunderovy texty reflektující politické dění (Žert, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost). Je to méně uspořádané a sem tam chaotické. Přistihl jsem se, že některé dějové linky nesleduju tak pozorně a nevadí mi to, naopak to četbě spíš prospělo a víc jsem si ji užíval.
Síla Škvoreckého románu tkví podle mě překvapivě v politických tématech, k nimž jako jakýsi pendant vystupuje skvěle zakomponovaný motiv miráklu (Čihošťský zázrak, zázračné vycestování žida Kohna po r. 1939 z Prahy, Arašidovův příběh o vodce aj.). Rozpoznat lze i starého dobrého Škvoreckého, známého z Prima sezóny či Tankového praporu, a to zejm. v kostelecké škole, kde působí jako profesor. Finále této dějové linky je nicméně rozpačité: podá výčet toho, jak dopadli jednotliví protagonisté (ředitelka, tělocvikářka, Liška aj.). To je takové ledabylé.
Velký čtenářský zážitek. Dávám pět hvězdiček z pěti.
doháním svůj čtenářský rest starý bezmála čtvrt století a doporučuju Mirákl všem "mírně pokročilým"
conradovská metoda psaní s asociativním navazováním epizod, trefná jazyková charakteristika postav, zpochybnění tradičních symbolů národa, víry, politiky (holubice, hvězda), intertextualita a metaliteratura a především pak propojování a variování "zázraků" (čihošťský 1949 a pražskojarní 1968) s racionalitou a dedukcí detektivního žánru, zdůrazněného v podtitulu románu
prostě vynikající čtení, už jen to Škvoreckého umění grotesky vložené do tragédie (vstupní kapitoly s důvodem Dannyho pohlavní abstinence nebo průběh kosteleckých maturit na dívčí sociální škole)
"Kde je hranice mezi pevnou vírou a tvrdohlavostí?"
Kniha se mi velmi líbila, hlavně pro její obsah, v němž nám autor zachytil příběhy Dannyho Smiřického na pozadí důležitých událostí od poloviny 20. století.
Těžké čtení, ale potřebné čtení, čím dál víc, a to - zejména - pro nás, kdo v té hrůzné době (ještě) nežili (ti, kdo zažili, si to připomínat nemusí a povětšinou o tom neradi mluví a neradi vzpomínají).
Nečetlo se to snadno, nejen kvůli objemu a autorově stylu hojného přeskakování mezi postavami a tématy a časovými rovinami, přičemž pouhá přítomnost některých epizod v románu mi zůstala záhadou, stejně jako mi nešlo rozklíčovat hojně literárních jmen, zejména skutečných umělců té doby (dohledávala jsem všude možně, ale vcelku mě uspokojilo, že se mnohde uvádí: "XY je asi A nebo možná B", "Z je zřejmě kombinace C a D a E" atd., takže nerozklíčovat neznamená pro mne jako čtenáře žádnou pohromu, natož ostudu).
Hrubě ovšem nesouhlasím s tím, co tvrdí anotace:
"Skvělý humoristický román a zároveň detektivka s politickým pozadím."
Na prvním místě prostě byla politika, tedy líčení naší doby poválečné a hlavně kolem roku 1968, tedy politika, politika a zase politika ve všech hrůzných projevech na nejrůznějších úrovních (nejděsivější byla epizoda o studentkách, které se maturity výhradně z rozhodnutí strany a vlády ani nemusely dočkat).
Na druhém místě byl samotný "mirákl", pokus o zjištění, jak to celé bylo, kdo co kdy a jak nastražil (proč bylo vcelku jasné), když už bylo jasné kdo a proč to celé nepřežil... (ale detektivkou bych to nenazvala, a zřejmě ani autor ne - ten věděl, jak na ně, tady se spokojil s tím, že Pravda jako pachatel nebývá dopaden...).
Humor? Ano, občas, samotný Danny byl výjimečně (míněno zřídkavě) k popukání, ale jinak byl prostě člověk své doby, ovšem vnímavý umělec a velmi vnímavý kantor na vyšší dívčí... Takže humoristický román tohle, při vší úctě, tedy opravdu nebyl. Děsivý obsahem stejně jako popisovaná doba, autorem zaznamenaná jen s malým odstupem, a v tom byl román opravdu dobrý.
Pozn.: dovedu si představit, jak by s tématikou Miráklu naložili moderní autoři (spíš ovšem myslím na autorky) současnosti, a po padesáti letech by z toho udělali/y hotový hit (jako to dělají s tématy válečnými) - jenže bez autentické znalosti reálií by z toho mohl vzniknout jen jakýsi populární vývar, jednoduchý, sice čtivý (s pěkně označnými daty, místy a dnes už i správnými jmény), ale bez špetky autenticity a nevyžadující od čtenáře (pra)žádné (za)myšlení.
Děj tohoto románu, prvního po emigraci, není pro mne nějakou zvláštní novinkou, všichni moji blízcí tuto dobu pamatují, převážnou část pozměněných jmen si dovedli převést do skutečných, nakonec i já toho dost pamatuji. Co mne ale nejvíce oslovuje ve všech knihách autora, které jsem dosed četla, je jeho brilantní zacházení s českým jazykem, schopnost předkládat čtenáři události a historky velmi přesvědčivě ,s přesnou dávkou ironického nadhledu. Vyslovené myšlenky mají nadčasovou platnost, jako by byly psány pro dnešní dobu, jsou vysloveně vizionářské.
Zhruba první třetinu knihy jsem byla na pochybách, kdy se román vlastně odehrává a o co v něm jde. Chaotické přeskakování (bez jakékoliv datace kapitol) mezi poválečnou dobou, rokem 1968 a dobou krátce po něm a možná ještě nějakým dalším obdobím (nepochopila jsem, kdy se odehrávají části líčící pobyt Dannyho v Americe) na mne působilo opravdu matoucím dojmem. Řadu skutečných postav, které v knize vystupují pod pseudonymy, jsem určila až podle výkladů knihy na internetu, a to ještě ne všechny, některá jména už dnešnímu čtenáři ani tak asi moc neřeknou. Moc jsem nepochopila ani smysl přesazení skutečných událostí, proč přesazovat "čihošťský zázrak" do Náchoda??? Možná kniha dávala více smyslu dobovému čtenáři, znalci emigrantských či disidentských kruhů, ale pro mne bylo poměrně obtížné ji rozklíčovat, ač jsem vlastně také už pamětníkem. Některé scény byly vtipné, byly zde i zajímavé dialogy a postřehy, nicméně můj šálek kávy to není. Z cyklu o Dannym se mi nejvíce líbili Zbabělci a celkem i Prima sezóna.
Musím se smát. Hledala jsem na internetu rozklíčování jmen spisovatelů ze IV. sjezdu SČSS a z nějakého blogu na mě vykoukly příspěvky nynějších maturantů s jejich zasvěcenými komentáři o knize Mirákl ( jedna z dívek se upřímně svěřuje, že "tuto knihu teda zatím číst nebude, není to nic pro ni, počká si, až dílo nebude tak IN...)
Šťastná generace, která si při skládání zkoušek z dospělosti SMÍ vylosovat - dnes už tak samozřejmě - dílo, které jsme my staří četli v usmolených vydáních, zašpiněných prsty desítek/stovek předchozích šťastlivců, nezřídka doplněných tužkou vpisovanými odkazy na skutečné postavy.
Mirákl řadím dle mého o stupeň výš nad Zbabělci, odráží se v něm tíha moudrosti mezitím nabyté na základě smutných skutečností včetně autorovy k dokonalosti dovedené umělecké fabulace.
Dějově se proplétající linky, skvělý popis doby, hledání skutečných předobrazů reálně vykreslených charakterů více či méně obyčejných životů. Mám ráda lehkost a přesto plnost textu, který se tak příjemně čte.
"Život je detektivka. Pachatelem je pravda. Je to špatná detektivka. Pachatel vždy unikne."
Krásný autobiografický příběh Dannyho Smiřického. Krásně popsaná atmosféra doby.
Knihy o Dannym Smiřickém čtu v různém pořadí, takže jsem si na střídání času docela zvykl. Knižka mi pomohla trochu pochopit události roku 1968. Ne proč to dopadlo špatně, ale proč si někdo myslel, že to špatně nedopadne, s těmi lidmi, kteří byli u moci. Moc jsem nepochopil záměnu osob za jiná jména, ale asi to souvisí s promícháním několika osudů do jednoho.
Potom mi i připadá, že popisy těch lidských příběhů se autorovi jevily jako hrozné, ale podle toho, co je dostupné nyní z jiných pramenů, ty skutečné příběhy byly často horší, a to nejen v brutalitě, ale zejména v tupé nesmyslnosti.
Nebudu vám tvrdit, že se mi tento román Josefa Škvoreckého četl dobře. Protože se odehrává v několika časových rovinách, vyžaduje soustředěnost, rozhodně ne mou roztěkanost. Pokud ale máte chuť přečíst si o tom, jak se Dannymu Smiřickému žilo v začátcích komunistické éry, tak do toho.
Danny Smiřický je na české literární scéně už notoricky známou postavou. Milovník žen a Škvoreckého alter ego se poprvé objevuje v roce 1948, ale veřejnost měla možnost se s ním seznámit až po dlouhých deseti letech, kdy bylo Škvoreckého dílo konečně režimem povoleno. Danny Smiřický se v jeho dílech objevuje opakovaně, například v Tankovém praporu, ve Lvíčeti, Prima sezóně, Příběhu inženýra lidských duší nebo také v Miráklu. A o Miráklu teď také bude řeč.
Mirákl je první knihou Josefa Škvoreckého, kterou vydal v exilu. Odehrává se pár let po konci druhé světové války, v období mezi léty 1949 až 1970. Danny Smiřický nastupuje jako učitel do dívčí školy a samozřejmě jeho přítomnost nezůstává u studentek bez povšimnutí. A tak musí řešit nejen své milostné problémy, ale také tehdejší politickou situaci, která se ho osobně dotýká. Komunisté totiž začínají vést válku proti kulakům (bohatým rolníkům) a tím ohrožují výuku na střední škole. Kromě toho se na pozadí všech událostí, které Dannyho potkají, odehraje takzvaný „čihošťský zázrak“. Během kázání kněze Toufara v obci Čihošť se několikrát pohne půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Celou událost začne vyšetřovat i StB, neboť se o ni zajímají i místní obyvatelé. Komunisté záhy `čihošťský zázrak` využívají k tomu, aby posílili represe proti církvi a vytvářeli proticírkevní propagandu.
Danny se později dostává do Prahy a stává se součástí tehdejší absurdní literární společnosti a ještě nepochopitelnější kulturní politiky. Toť k ději jako takovému.
Zatímco první třetina románu, která se věnuje hlavně Dannymu a jeho vztahu s `Liškou`, se mi četla jako po másle, druhou třetinu, kterou Danny tráví v Praze, jsem skoro nevnímala a některé pasáže tak musela číst opakovaně. Až u třetí jsem se zase chytla a pozorovala, jak se Danny a jeho spřízněná duše `Liška`, která dříve nechápala víru v boha ani nic, co se víry a církve týkalo, změnili. Abych byla upřímná, mnohem raději mám Arnošta Lustiga nebo Milana Kunderu. Přesto je Mirákl už třetí kniha, kterou jsem si od Josefa Škvoreckého přečetla. Ne však kvůli ději jako takovému, ale hlavně proto, jak výstižně dokáže popsat atmosféru tehdejší doby. Sympatický je mi také jeho bezprostřední styl vyprávění a smysl pro humor.
Své místo na vrcholu české literatury má opodstatněně, to rozhodně, v mé knihovně má také své místo, ačkoliv tuším, že k jeho knihám, které mám již přečtené, se už nevrátím.
To zmatení byl asi záměr, ale způsobil, že jsem si četbu neužila, změnil ji v půlroční utrpení. Oceňuji experimentálního ducha... Ale pro nevědecky naladěného čtenáře to skutečně není. Jsem velmi zklamaná také proto, že mi přišel nápad udělat z Číhošťského zázraku detektivku naprosto výborný, avšak byl udušen, utlučen, utopen v tom všem ostatním, co bylo v přesile a nedalo mu moc šanci se prosadit.
Mirákl určitě není kniha, po které by člověk sahal, když chce odpočinek, ale když máš na knihu čas. Příběh není jednoduchý, bez varování se mění časové roviny (člověk nemá to vodítko, co teď u knih bývá, že je na začátku kapitoly uveden třeba rok, kdy se tato část odehrává), je zde dost postav a hlavně geniální odkazy na minulý režim. A to věřím, že jsem neodhalila všechny narážky, protože jsem trochu mladší ročník. :-)
Zpočátku mě trochu mátlo míchání různých časových rovin, ale pak jsem to přijal. Vytvářelo to takovou zvláštní podivnou atmosféru... Vznikl vynikající román, který jako by patřil i do mého života, neboť i já jsem téměř Dannyho generace a vše to kolem mne míjelo.
Pro mě nejlepší kniha od Škvoreckého.
Má několik dějových rovin, ve kterých je na začátku náročné se zorientovat. Když ale přistoupíte na autoru hru, skvěle se pobavíte.
Jsem ze "šedé zóny" - tak mě Mirákl bavil. Množství postav mi nevadilo, "konspirační" přejmenování hlavních aktérů bavilo. Asi nejvíce jsem se bavil při objevení se Vrchcolába a velmistra Bukavce. Ivana Hrozná - super! Jako živá a takových jsme v životě potkali. Milostné eskapády vypravěče ? Ale vždyť jde o "svůdníka" Dannyho a je samozřejmé a zejména lidské, že si fandí (někdy skoro samec alfa+).
Mirákl mám rád, je dobré se občas k některým kapitolám vracet.
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Mirákl je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 266x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 3x |
Tak jsem se vrátila o nějakých padesát let do minulosti, kdy jsem četla Škvoreckého Mirákl. Děj se odehrává ve dvou rovinách. Tou první je počátek padesátých let, doba čihošťského zázraku, tou druhou je doba našeho dalšího zázraku - pražského jara 1968. Ti, kdo čtou nebo četli Škvoreckého znají Dannyho Smiřického, který v jeho knihách figuruje a který si v této knize po dvaceti letech detektivním způsobem dává dohromady indicie událostí jichž se sám kdysi náhodně zúčastnil. Průběh osmašedesátého roku předvádí Škvorecký bez jakékoliv idealizace, ukazuje při tom širokou škálu autentických typů, které si čtenář dokáže zařadit a ví o kom je řeč. A co je u Škvoreckého obvyklé a co se mi líbí je, jak dokáže nadlehčit závažné existenciální otázky, které si každý z nás v životě klade. Ne každého kniha osloví, ale zcela jistě doporučuji k četbě.