Minutové romány
Peter Altenberg
Výbor z díla známého vídeňského prozaika (1859-1919) obsahuje na sto básní v próze, jež sám autor definoval jako "extrakty života". Jsou to drobné črty vynikající jemností stylu a mistrnou pointou, v nichž básník zachycoval své originální postřehy ze života soudobé Vídně. Obsahuje předmluvu Pavla Eisnera a recenzi F. X. Šaldy na Altenbergův román Prodromos.... celý text
Přidat komentář
Čtení této knihy mi přišlo jako když se v muzeu podíváte, jak vypadala světnice v dávných dobách. Není to zcela nezajímavé, ale že by mě to nějak oslovilo, přinutilo k zamyšlení, inspirovalo, to se nestalo. Text a příběhy nejsou příliš nadčasové, a tak je to jen takové svědectví o své době (podobně jako některé kdysi silně provokativní texty nám dnes přijdou krotké, třeba od Alterbergova současníka Schnitzlera).
Lidství v mnoha barvách, um mála slov, krátké etudy života, dokonalost v okamžiku. Kouzlo smíchu i nostalgie, dotek něčeho, co každý z nás jednou prožil. Nechtěla jsem, aby přestal povídat, přála jsem si nekonečnou záplavu liter.
Štítky knihy
rakouská literatura středoevropská literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  Minutové romány |
| 2003 | Noční život ve Vídni |
| 2004 | Vídeňské historky |
| 2004 |  Extrakty života (nový výbor) |
| 1982 | Ten blázen Altenberg |
Kniha Minutové romány je v
| Přečtených | 21x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 22x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 4x |
Skvělé lehce melancholické, někdy sentimentální, ale občas i notně jízlivé a ironické básně v próze či krátké povídky, tedy vlastně minutové romány. Líbí se mi ten střih, jak se náhle jen jedním slovem nebo spojením změní nálada. Vlastně je to neustálá oscilace mezi množstvím pocitů. Občas jako kdyby Altenberg vzal nějaký velký román z 19. století a snažil se příběh a ten vír pocitů dostat do krátké miniatury o pár odstavcích. Často to není příběh, ale zámlky, náznaky přerušeného rozhovoru, nedořečené věty, co dává tušit pointu jednotlivých příběhů. Často jsou ale příběhy ponechány bez pointy; jen pocit a náznak, trochu jako u Virginie Woolfové, někdy jsem si zase vzpomněl na Kafku. Občas jen popisný biedermeier s ostnem melancholie. Kdyby místo jména Peter Altenberg bylo Ivan Wernisch, nedivil bych se. Doporučuji.