Ministerstvo času
Kaliane Bradley
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542398/bmid_ministerstvo-casu.jpg
4
54
54
V blízké budoucnosti se mladé překladatelce naskytne možnost lukrativní práce na novém, záhadném ministerstvu, které přesouvá „expaty“ z různých historických epoch do současnosti a zjišťuje možnosti cestování časem. Hlavní hrdinka se stane jedním z „přemostníků“ a jejím úkolem je starat se o komandéra Grahama Gorea, jinak známého jako „1847“. Dle historických záznamů komandér Gore zemřel během ztracené Franklinovy expedice do Arktidy – nyní se však musí seznamovat s tak bizarními skutečnostmi, jako je pračka, Spotify, feminismus či rozpad Britského impéria. Jeho přemostnice s ním má bydlet, pomáhat mu s adaptací a také sledovat každý jeho krok. Během následujícího roku se jejich zprvu rozpačité soužití začne vyvíjet v něco hlubšího, zároveň však vyplouvá na povrch pravá povaha projektu, který jejich životy spojil. Dokáže láska překonat překážky času a historie? A lze historii změnit?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Ministry of Time, 2024
více info...
Přidat komentář
Ministerstvo času mě zaujalo svým námětem – myšlenka začlenění historických postav do současného světa je bezpochyby fascinující. Bohužel mé nadšení postupně trochu opadlo, ač byla kniha dost čtivá. Druhá polovina příběhu mi přišla méně dynamická, jako by kniha postupně ztrácela dech. Hlavní postava mi v některých ohledech nesedla a milostná linka měla své slabší momenty. Co se týče samotného cestování časem, kromě zajímavého konceptu přenosu lidí z minulosti do přítomnosti mi chybělo hlubší a originálnější zpracování tohoto tématu. Celkově tedy kniha úplně nenaplnila mé očekávání.
Mám slabost pro knížky s nejednoznačně vymezeným žánrem, takže tahle si mě přitáhla okamžitě, a po přečtení musím konstatovat, že právem. Nadchl mě krásný jazyk a pozvolné tempo beru jako plus, ne mínus. Příběh byl zajímavý, i když jistou část pointy jsem odhalila celkem brzy, ale závěr mě přece jen zaskočil nepřipravenou. Vyzdvihnout musím práci překladatelky, poprala se s tím opravdu se ctí.
(SPOILER) Ze začátku čtení rychle odsípalo, ale jen proto, že mi popisy přišly ořezané a vždy nedokončené. Dokud spolu hlavní postavy nezačaly spát, tak všechno bylo popisováno skoro až bez emocí (což samozřejmě odpovídalo povaze zeměstnatkyně ministerstva), teda samo sebou kromě popisů hrdinčiny rodinné minulosti, která je zmiňována až otravně často. Nicméně ve chvíli navazání milostného vztahu, jsem byla až překvapená jak tento nezvyklý pár miluju a zbožňuju jejich energii. Ke konci jsem do knihy byla tak začtená, že jsem byla až zděšena z otevřeného konce a doteď to beru velmi nemile. :)
(SPOILER) Trochu mě zklamala dějová linie, a to, co se nakonec vyklubalo jako pointa příběhu. Trochu více jsem předpokládala, že se příběh bude dotýkat hlavně expatů a jejich adaptaci. To že se příběh svinul do špionážní akce s love story se mi nezamlouvalo. Přitom samotný nápad super. Ke Grahamovi jsem získala velké sympatie. Slepičí kabelka mi ke konci příběhu lezla na nervy. Tato postava byla velmi naivní a prakticky k ničemu.
Musím říct, že jsem se těšil na sci-fi o cestování časem a nejdřív jsem byl trochu zklamaný. První dvě třetiny knížky byly spíše romantickým příběhem, kde se dva lidé poznávají, lehce okořeněným historickými tématy a srovnáním s přítomností. Pak se to ale celé zlomilo a tempo se výrazně zrychlilo. Najednou se z knížky stal dobrodružný román, který si hraje s časovými linkami a já jsem měl pocit, že jsem dostal, co jsem chtěl.
Pro lidi, kteří by rádi začali se sci-fi a zajímá je cestování časem, je to skvělá volba! Pro ostřílené matadory tohoto žánru je to však spíše odpočinková knížka.
Kniha má nějakých 480 stránek a já vůbec nevím, kdy jsem to přečetla, to byla taková rychlovka, to tak skvěle utíkalo, ten příběh mě moc bavil, i když nějaké výhrady jsem měla, ale i přesto jsem velice spokojená. Po komandérovi mi bude smutno, ale po slepici se slepičí kabelkou ne (kdo četl, ten ví).
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Za mě super kniha o cestování v čase ... ze začátku jak se v jednadvacátém století dokáží vyrovnat jedinci z minulých století... ke konci bylo zjištění, že i hlavní hrdinka se setkala se svým druhým já z budoucnosti ... bylo to zajímavé zjištění... příběh se mi líbil... byl svižný a prokládaný minulostí Goreho (účastník výpravy na Arktidu) - jeden z hlavnějších účastníků příběhu...
Ministerstvo času, román, který po svém vydání proletěl zahraniční sociální sítě a zaznamenal obrovský hype!
Stojí opravdu za to? Čtenáři se dělí do dvou skupin: ti nadšení a ti šíleně zklamaní.
Jaká je kniha podle mě?
Super! Navíc pokud si vezmu, že se jedná o debut, tak jsem o to spokojenější.
Příběh stojí na zajímavém námětu - v blízké budoucnosti jsou z historie přivedeny osobnosti, které se poté začleňují do naší společnosti. Naše hlavní hrdinka dostává na starosti komandéra Grahama Gorea, se kterým ji čeká rok společného soužití...
Kniha je v zahraničí označována za scifi, vyhrála také tuto kategorii v anketě Goodreads Choice Awards 2024. Za mě je to ale spíše společenský román se scifi prvky.
Příběh se četl prakticky sám, ale uznávám, že prostřední třetina by šla klidně trošku zkrátit.
Na celém příběhu mě rozhodně nejvíc bavil postupně budovaný vztah mezi hlavními hrdiny, působil velmi přirozeně.
A velké plus dávám i za to, že jsem se dozvěděla něco nového z historie, komandéra Gorea jsem doposud neznala.
Myslím si, že Ministerstvo času za váš čas určitě stojí, nejsem sice tolik nadšená jako jiní čtenáři, ale super čtení to rozhodně bylo!
Velmi zajímavý mix žánrů - sci-fi, historický román a taky romantika. Kniha se velmi dobře četla, bylo poutavé číst, jak by lidé z minulosti zvládali život v dnešním světě. Nicméně konec byl dost rychlý a vlastně nevím, co si mám o něm myslet. Odhalily se zajímavé informace, ale bylo to celé nějak na sílu.
Velmi specifická kniha na pomezí několika žánrů (sci-fi, historická fikce, romantika, společenský román poukazující na některé nerovnosti ve společnosti). Kniha mezi čtenáři na Goodreads vyhrála za rok 2024 1. místo v kategorii sci-fi, ale pokud sci-fi nečtete, nenechte se tím odradit. Příběh má spíš jen sci-fi prvky (s výjimkou úplného závěru, kde je tento žánr více znát).
Není třeba se děsit rozsahu knihy 470 stran, textu na stránce je méně,než jsem já zvyklá, (v zahraničních edicích má kniha rozsah průměrný... 330 - 350 stran).
Příběh vyžaduje trochu čtenářské trpělivosti, protože má relativně pomalejší spád a není příliš akční. Místo toho si můžete užívat promyšleně vystavěný příběh a krásný, ale dobře čtivý jazyk. S jazykem si autorka opravdu hraje - nejen že postavy z historie si zachovají mluvu své doby, ale i současný text je psaný nápaditě. Na ukázku:
“Podzim naplno vmašíroval do města. Dny zahnívaly a vlhly jako cosi zapomenutého vzadu v lednici.
Kde možná půjdu proti proudu je grafická stránka obálky. Ta se mi moc nelíbí - přijde mi jak vytvořená ve wordu na přelomu milénia a k obsahu knihy mi vůbec nesedí. Stejně tak sytě barevné plochy na ořízce. Nicméně obálka je převzata z originálu.
A proč hodnotím "jen" 3,5/5? Bohužel mě příliš neuspokojil závěr knihy. Posledních cca 70 stran skoro jakoby psal někdo jiný. Děj je najednou akční a mnohem více technický a z nějakého důvodu to v tomto případě nevnímám jako plus. Také příběhy postav jsou ukončené jen náznakem a o vlivu událostí na případnou změnu budoucnosti se taky nedozvíme nic. Člověk se prokousavá knihou a místo odměny na konci najde prázdnou díru. Nehledě na to, že nemůžu říct, že to málo, co jsem na konci dostala jsem vlastně plně pochopila. Některé odstavce jsem četla dvakrát a stejně přesně nevím, co tím chtěla autorka říct. Ještě 50 stran před koncem jsem myslela, že budu knihu hodnotit rozhodně výš. Opravdová škoda!
Kaliane Bradley oslovila svým debutovým románem o cestování v čase tisíce lidí po celém světě. I já se nechala tímto tématem nalákat, proto moc děkuji @knihybeta za možnost si knihu přečíst v rámci #spoluprace
Hlavní hrdince se naskytne možnost pracovat pro záhadné ministerstvo času jako přemostnice. Na starost dostává muže z minulosti – komandéra Grahama Gorea, známého také jako „1847“. Jejím úkolem je pomoci mu adaptovat se v moderním světě. Ze začátku to není vůbec jednoduché, pro Grahama je to úplně jiný svět. Po nějaké době je však evidentní, že jejich vztah se vyvíjí úplně jiným směrem než tím pracovním.
„Odjakživa žil uvnitř mě, i v letech předtím, než jsem ho poznala. Připravili mě na to, abych ho milovala.“
Autorce se podařilo vytvořit příběh, který mi kolikrát bral dech. Při čtení jsem pociťovala celou škálu emocí, některé pasáže jsem četla dokonce i se slzami v očích. Řekla bych, že to bylo umocněno i tím, že si autorka pro svoje dílo vybrala skutečnou, v minulosti žijící postavu. Postava Grahama byla úžasně propracovaná a jeho pohledy do minulosti, kdy se účastnil Franklinovy expedice, pro mě měly přidanou hodnotu. I další postavy z minulosti byly zajímavé. Především Maggie jsem si hodně oblíbila, její hlášky mě skoro pokaždé rozesmály. Věřím ale, že překlad této knihy mohl být pro překladatelku skutečná výzva.
Přesto mi v příběhu něco chybělo. Asi bych si představovala lépe propracovanou romantickou linku a emocionální hloubku příběhu. Autorka také často zabředávala do složitějších témat, díky čemuž se mi kniha chvílemi hůř četla.
I tak se ale jedná o knihu, na kterou jen tak nezapomenu. Je evidentní, že autorka do tohoto titulu vložila kus sebe a toho, co ji nějakým způsobem oslovilo a zaujalo. Díky ní Graham Gore opět ožil, i když jen na stránkách tohoto románu.
Hodnocení: 3,5/5*
Nakonec dočteno. Šlo mi to pomaleji než bych chtěla. 4. Obstojné. Stojí to za přečtení.
„Všechny činy mají následky. I to nejmenší rozhodnutí, které účiníš, každá volba slova ovlivní někoho jiného. Všichni jsme navzájem propojení. Arthur třeba přestal chodit do kostela, protože v zákopech přítomnost Boha nevnímal. Opravdu věříš v Boha, který dopustil to, co se dělo na západní frontě? Nebo v Osvětimi?"
„Ano. Neříkám, že se mi to zamlouvá nebo že tomu rozumím. Bůh je kapitán, jehož rozkazům musím věřit. Zná tuto loď lépe nežli já."
Mladá překladatelka dostane v blízké budoucnosti velmi zajímavou a lukrativní nabídku zaměstnání, stane se z ní tak zvaná přemostnice pro expata - muže, který k nám přicestoval z minulosti, konkrétně z roku 1847. Jedná se o komandéra Grahama Gorea. Expatů i přemostníků je více, vzájemně se znají a setkávají u různých společných událostí, já si nejvíc oblíbila Maggie :-) U ní paní překladatelka odvedla opravdu skvělou práci :-)
Kniha se četla moc dobře, stránky hezky ubíhaly i přes dlouhé kapitoly :-) Líbily se mi i záblesky z minulosti, ze ztracené Franklinovy expedice do Arktidy, které se Graham účastnil. Líbily se mi také vtipné momenty, kdy se minulost střetává s přítomností a přemostnice musela Grahamovi vysvětlovat jak fungují různé moderní vymoženosti a také určité události z naší historie - Grahamovy budoucnosti :-)
I přes to všechno mi bohužel v příběhu něco chybělo, těžko říct, co přesně, definovala bych to jako hloubku příběhu, byl takový plochý, povrchní, nedokázala jsem se do postav moc vžít, chyběly mi tam hlubší emoce....a je to velká škoda, protože potenciál tam určitě byl.
Taky mám většinou u všech knih s touto tématikou problém se samotným cestováním časem, jakmile nad ním začnu moc přemýšlet, zamotám se a jsem ztracená :-D Ale to je spíš můj subjektivní problém :-D
A musím tedy vyzvednout nádhernou obálku a ořízku, ta mě opravdu uchvátila ;-)
Koho by nelákalo cestování časem? A co takhle rovnou pracovat na novém a záhadném ministerstvu, které přesouvá lidi z minulosti do současnosti?
Hlavní hrdinka pracuje jako přemostník a nyní má za úkol starat se o komandéra Grahama Gorea (účastník ztracené Franklinovy expedice na Arktidu). Musí mu pomáhat s adaptací, ukazuje mu moderní vymoženosti, což je pro něj třeba i obyčejný vysavač a nehne se od něj na krok.
Fantasy, sci-fi, romantika, akce, v této knize najdete od každého trochu. Na autorčin debut se mi to četlo velmi lehce a neskutečně mi to utíkalo. Vůbec se nedivím, že se Ministerstvo času dostalo do dvou kategorií v Goodreads Choice Award.
Tahle kniha mě zaujala nejen obálkou a barevnou ořízkou (v podstatě nepřehlédnutelnou), ale i anotací, která slibuje velmi zajímavý příběh. A věřte, že přesně to dostanete, ale jestli v tom dobrém nebo špatném smyslu, to musíte zjistit sami.
Děkuji nakladatelství @knihybeta za knihu. #spoluprace
Tahle knížka se ke mně dostala víceméně náhodou a asi to tak mělo být. Dostala mě námětem i kombinací žánrů.
Pamatujete si na dětskou knižní sérii Rudá jako rubín, Modrá jako safír, Zelená jako smaragd? Tak tohle je ono, jen malinko míň pohádka a malinko víc krev.
Do knihy jsem nešla s velkým očekáváním, zaznamenala jsem převážně rozporuplné recenze. Jako odpočinkové čtení mě to ale rozhodně nezklamalo a já s čistým svědomím doporučuu dál těm, kdo chtějí okusit trochu Arktidy, trochu near-future Londýna, trochu romantiky a trochu transgeneračního traumatu.
Do knihy jsem šla s velkým očekáváním. Zajímavé téma, i čtivě napsána. Ovšem jsem nyní teprve v polovině a už mě lehce nudí. Tak nevím zda se přemoct a dočíst ji, či ji definitivně odložit.
Vyloženě nejsem milovník nebo čtenář sci-fi a fantasy knih, ale Ministerstvo času mě velmi mile překvapilo. Vůbec jsem netušila o jaký půjde děj, ale hrozně se mi to líbilo. Kniha je čtivá takže děj opravdu rychle ubíhá. Najde se v ní i lehce romantická část, takže je to v podstatě odvětví pro všechny. Je to napínavé s velmi dobrým nápadem. Dávám 4 hvězdičky jenom protože se mi moc nelíbil konec. Jinak naprosto super čtení.
Příběh udržuje svého čtenáře neustále v napětí. Chce událostem přijít na kloub, ale zároveň sympatické hrdiny nechce opouštět. Závěr knihy, který jsem rozhodně nečekala, jí jen nasadil pomyslnou třešničku. Hledáte-li pod stromeček knihu, která je nejen hezky vypravená, dobře přeložená a čtivá, ale zároveň o ní budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení, Ministerstvo času je tou správnou volbou.
Celé v recenzích.
Ministerstvo času
V knihobudke mi udrela do očí obálka s neobvykle farebným orezom. Zaujal i popis a hodnotenie tunajších čitateľov. Cestovanie časom sa mi páči a tu je spracované originálne. Len mi prišlo, že expati, ako sú tu nazývané osoby prenesené z minulosti, sa s novou dobou zžili akosi príliš jednoducho, bez výhrad a s úsmevom. Nekonal sa strach z diabolských vynálezov a bezbožnosti novej spoločnosti, čo by som očakávala… veď viera a tmárstvo bývali v ľuďoch hlboko zakorenené. Asi sa mi preto viac páčilo vykreslenie charakterov vo francúzskej komédii Návštevníci :)). Tu mi chýbal ten úžas, prekvapenie, neistota, odmietanie. Všetko šlo až neuveriteľne hladko.