Ministerstvo času

Knížka ve mně zanechala smíšené pocity. Námět mě opravdu bavil a dlouho jsem byla do příběhu plně ponořená.
Pozdější posun směrem k časovým paradoxům mě ale trochu vytrhl a začala jsem víc přemýšlet nad logikou než nad samotným příběhem.
Velké plus má pro mě autorčina práce s jazykem, protože text je chytrý, jemně ironický a moc se mi líbilo i použití starší podoby angličtiny u některých postav. I přes výhrady je to originální a zajímavé čtení

Téma veľmi zaujímavá. Historické postavy v dnešnom svete. Ich adaptácia a informácie z ich života. Len ten spôsob podania mi veľmi nevyhovoval.

Tak u téhle knížky mi vůbec nesedl styl psaní autorky.
Za mě to bylo spíše chvílemi krkolomné a děj mě taky úplně nevtáhl.

Nudný sci-fi román se zabitým potenciálem na téma cestování v čase. Jakákoliv zajímavá zápletka je doslova zakopaná v množství filozofování a nicneříkajících keců. Jak již někdo níže trefně shrnul, kniha je spíš ódou na kouření cigaret. Ano, o tom, kde hlavní hrdina vyklepával popel z cigaret nebo kde kouřil s hlavní hrdinkou, čtete pořád. Cítila jsem akorát znechucení. Myslím, že by si více propracování zasloužila spíš psychologie postav. A milovníkům tématu cestování v čase knihu nedoporučím už vůbec. Tolik nepřesností a nelogičností by milovníka tohoto žánru jen naštvalo. Knihu jsem dočetla se sebezapřením, protože jsem doufala aspoň v nějakou schopnou romantiku. No, doufala jsem marně.

Návod, ako pochovať zaujímavý námet pod kopu novodobej agendy. Keby som písala komentár po prvej tretine, máte tu odo mňa oslavné ódy, nadšenie by zo mňa len tak prýštilo. Reálne som všetko odkladala, aby som mohla čítať ďalej. Autorka totiž písať vie. Nápady má skvelé.

Ale potom miesto toho, aby to naplno využila, čítame o tom, ako slečinka poučuje sexi námorníka z 19. storočia o tom, ako trpí, lebo omg rasizmus, ako sa už vernosť vo vzťahoch nenosí a že je normálne, keď je niekto nebinárne konico, lebo sa na to cíti. Preháňam, ale princíp zostáva. Proste wtf. Sexi námorník má vraj s modernou dobou problémy, ale keď sa človek zamyslí, až tak veľmi nie, vzhľadom na to, ako rýchlo všetko prijal a spracoval.

Dej sa navyše čoraz viac zamotával, nie pre genialitu Bradleyovej, ale pre to, že skúšala to, i ono, aby z toho vykorčuľovala so cťou. Nevydalo. Akoby do jedného hrnca nahádazala, čo dom dal, ale bohužiaľ guláš z toho nevznikol. Iba ten písmenkový.

06.10.2025

Zaujímavý námet, v ktorom si autorka pripravila pôdu pre zaujímavé kontrasty. Lebo sa do moderného sveta dostanú historické postavy. No rozdielnosť moderného a „zastaralého“ (ktorá začína kultúrou a jazykom a končí spôsobom premýšľania) sa tu čoskoro zvrhla na neustále vysvetľovanie rasizmu a (nielen rodovej) identity. Takže v čase, keď na mňa vykukla aj nejaká tá zápletka, takmer som ju nezaznamenala a záver, pravdepodobne zamýšľaný ako vysoko metaforický, ma dosť výrazne obišiel. Podobne ako niektoré repetitívne filozofické state.

Hviezdica navyše za audio, vďaka ktorému som sa toho záveru vôbec dožila.

Sme v blízkej budúcnosti, hlavná postava, žena bez mena, polovičná Kambodžanka sa stáva premostníčkou jedného expata. Zaujímavosťou je to, že expat nie je zo zahraničia, je to Brit, ktorého agenti ministerstva zachránili tesne pred smrťou. V roku 1847. Ó, áno! Briti testujú možnosti cestovania časom, respektíve ako sa ľudia z rôznych historických období osvedčia vo svete našej hlavnej postavy.
Scifi knihy z cestovania v čase totiž často hovoria o tých dramatických udalostiach na ceste, ale nikdy nehovoria o tom, čo bolo potom. Ako sa bude správať postava z roku 1847, keď sa dopočuje, že ženy dostali právo voliť, že Británia už nemá kolónie, že Briti sa miešajú s Aziatmi, že existuje Spotify, a elektrina, a internet, a telefón, a všetko možné...
A čo je vôbec zámerom tzv. Ministerstva času, pod ktoré títo expati z minulosti patria?
Veľmi neotrelé, aj originálne metafory, aj celý nápad. Ale "pokulhávalo" to na postavách, ktoré k vám nevedeli preniknúť, neboli vykreslené dostatočne hlboko, aby ste pochopili ich motívy. Hlavne, sa s nami zahrávala hlavná postava, ktorá, a možno to bol zámer autorky, ale svojim charakterom mi prekĺzala medzi prsty (a mimo moje pochopenie tiež). Takisto dejovosť mizla na úkor konverzacií. A celé to ku koncu vyšumelo do ničoho...
Ale téma, nápad, obsah konverzácií presne, presne ako zo života mileniálov.

(SPOILER) Pozor, megaspoiler!!! - - - Převládající celkový dojem z knihy je asi dobrý, ale musí se to rozdělit na jednotlivé úhly pohledu :-) Autorčin styl psaní se mi velmi líbil, měla opravdu zajímavé postřehy a metafory, dokázala vyjádřit běžné vjemy velmi neotřele a text byl takový dobře plynoucí. Další velmi zajímavou věcí byla skutečnost, že člověk, který v knize vystupuje, opravdu žil a je dohledatelný a s ním se pojí celá záhada o osudu celé výpravy, která se objasňuje už mnoho let. V neposlední řadě musím zmínit i romantiku, která byla zpracována velmi dospěle a reálně a vyjadřovala vztah dvou lidí se vším, co k tomu patří včetně peprných scén, které však nebyly trapné, jak to poslední dobou v knihách bývá. Kniha však měla i hodně nedokonalostí, hlavně takřka žádný děj - téma cestování časem navozuje tolik možností, ale tady hlavní hrdinové hlavně plkali a u toho kouřili cigarety, případně trávu.... Také jejich rozhovory byly velmi "na úrovni", mnohdy až filozofické, čekala bych více řešení základních záležitostí, více dobrodružství. No a pak tu byl ten konec, to byla taková dost fantasmagorie, i když se autorka snažila to vše nějak vysvětlit - naivní a nelogické vyústění se zápletkou podobnou Terminátorovi :-) A drama největší se skončí pokynem "jdi domů" :-) Hlavní hrdinka rozstřílí stroj času a umře okolo plno lidí, tak za to dostane výpověď pro nadbytečnost a velké odstupné :-) :-)

Sešup, tak bych to nazvala. První půlka knihy zábavná, rychle utíkající, Graham Gore vtipný a okouzlující, jak objevuje 21. století. Postavy expatů zajímavé, hlavně Margaret, i v překladu pěkně napsáno....
A pak se to v půlce zlomí, autorka začne do všeho míchat rasismus, historické křivdy, politiku, špionáž, ani jedné z věcí se nevěnuje pořádně. A nakonec jsem hlavně chtěla sledovat Grahama a jeho proměnu, protože z hlavní hrdinky se vyklubala poměrně emocionálně nestabilní, ubrečená a pro svou práci naprosto nevhodná osoba, která svou naivitou a skoro až hloupostí připomíná spíš puberťačku z levných fantasy knih.
Cestování časem krkolomně (ne)vysvětleno, a celý závěr přitažený za vlasy.
Ale přesto dávám tři hvězdy, asi za tu první půlku

Audiokniha. Knihu jsem si vybrala, protože moje nejoblíbenější (a taky jediná) knižní influencerka Hailey Pham ji neskutečně moc opěvuje. První polovina knihy mne nadchla a dost jsem se nasmála. Autorce se povedlo vytvořit pár vtípků z procesu zařazování expatů do našeho času. Nápad mi přišel velice originální a vlastně celý koncept příběhu. Druhá polovina knihy je ale problematičtější - dost jsem se v příběhu a postavách ztrácela a vlastně jsem takto ztracená zůstala až do konce. Hlavní linii příběhu jsem tedy pochopila, ale podrobnosti mi unikly a ani nemám touhu to zjišťovat zpětně. Možná kdybych zvolila tištěnou knihu, na složitou druhou polovinu by se mi soustředilo lépe. Moc se mi to líbilo, ale nějak to od půlky drhlo. 3,5*

Knihu Ministerstvo času jsem dostala loni k Vánocům - konečně bylo na čase se do tohoto příběhu pustit a zjistit, o čem to teda je.
Ministerstvo času je takovou směskou několika žánrů - od sci-fi přes historický román až po romantiku a thriller. Možná trochu divočina, ale funguje to vcelku dobře. Téma cestování časem je pro mne docela vděčné, tak jsem byla zvědavá, jak si s tím autorka poradí. Tomu, jak to cestování časem funguje, se tu detailní popisy zas tak moc nevěnují, ale to fungování, jak tu autorka naznačuje, je za mne v pohodě, s tím jsem spokojená.
Moc se líbilo to pojetí lidí z různých časových epoch minulosti na jednom místě v naší současnosti. A to v kontrastu právě s tou naší současností. Co se liší, jak se s tím postavy vypořádávají a tak. Jasně - některé postavy tu dostávají víc prostoru než jiné, ale bavilo mne to. Moc se mi líbila postava Margaret - byť to byla vedlejší postava. Její mluva, uvažování a energičnost byly dost osvěžující a vysloveně zábavné. Spolu s komandérem Gorem to byla moje nejoblíbenější postava.
Naopak musím říct, že naše hlavní hrdinka, která má dělat "přemostníka" komandéru Goreovi, byla taková nijaká. Trochu leklá ryba, která je naivní, nezkušená a na můj vkus trochu laxní vzhledem k úkolu, kterým byla pověřena.
Musím říct, že ta první polovina knihy mne bavila o něco víc než ta druhá polovina. Člověk se v té první polovině seznamoval s postavami, poznával to prostředí a fungování toho procesu, kdy se cestovatelé z minulosti snaží adaptovat na nové okolnosti svého života v novém prostředí. Ale zhruba v polovině knihy jsem si začala říkat, kam se ten děj asi chce tak ubírat? Měla jsem pocit, že to trochu ustrnulo na místě a dlouho to nikam nesměřuje. Jaké to asi má mít tak rozuzlení? Kam to chce směřovat? Odpovědi na tyto otázky na můj vkus začaly přicházet o něco později, než bych ocenila. Za mne by to asi tak v té polovině příběhu chtělo trochu osekat a tu zápletku směřovat ke svému rozuzlení už o něco dříve.
V tom byl asi pro mne ten největší zádrhel - že to v polovině knihy bylo takové přešlapující na místě, než se to začalo rozvíjet ke konci, který byl naopak akční, nabitý zvraty a vysvětloval, co se vlastně děje.
Takže nakonec průměrné hodnocení. Jsou tu věci, které se mi líbily, ale mám pár výhrad, které mi brání hodnotit o něco výše.

Výjimečný sci-fi román. Vytkla bych mu zdlouhavost, ale bavil mě děj, výstižné popisy prostředí, nápaditá přirovnání. Zklamal mě až konec, nevysvětlená pravidla výběru doby a osob, nevysvětlené fungování časové brány - a špionážní praktiky se mi krajně nelíbí. Zvláštní byl i nápad - postava z přítomnosti a ta samá z budoucnosti ve dvou tělech? Každopádně je to knížka, kterou doporučuju k přečtení.

Sci-fi obvykle nečtu, ale zaujala mne postava komandéra Grahama Gorea a osud Franklinovy expedice, o které už jsem něco málo slyšela.
Bavila jsem se nad adaptačním procesem expatů (obzvláště pak Margaret mi přirostla k srdci), prožívala spolu s nimi i jejich přemostníky chvíle zmatku, smutku, ztrát.
Pokud vás baví cestování časem, historie, špionáž, směle se pusťte do knihy.

(SPOILER) Musím přiznat, že i přes občas zbytečnou rozvláčnost děje mě prostě zajímalo, jak to dopadne. Hlavně s Gorem a "překladatelkou". Gore byl velmi zajímavá postava - jakoby si vzal inspiraci z ledovců obklopujících lodě jejich polární výpravy. Na povrchu tak málo, tak málo dával najevo, ale pod hladinou jeho chladného přístupu se toho odehrávalo tolik...
Jinak byl děj knihy takový rozbředlý, těžko se mi vnímalo, co je vlastně důležité, jaké jsou souvislosti. Nepomáhaly tomu ani pasáže z doby, kdy vlastně už věděla, o čem to vše bylo. Měly asi vzbudit zvědavost, ale mě nějak více bavily ty mezikapitolky z doby polární výpravy. Byly velmi sugestivní a měly příjemný spád.
Poetické líčení počasí vlastně trochu rámovalo příběh, bohužel bylo velmi často jediným pojítkem. Jakoby se kniha odehrávala v nějakém divném bezčasí a děj plynul občas až nepříjemně pomalu.

Zajímavý design, geniální nápad cestování časem, zpracování pod psa a óda na kouření cigaret. To vše je Ministerstvo času.

Do knížky jsem se vrhla s nadšením. Postupně mne začaly obtěžovat dlouhosahle popisy a netradiční opisy ( ruce mu podél těla visely jako dvě chcíplé krysy - to stál vzpřímeně ani nebyl zraněn). Od poloviny knihy už jsem četla jen přímé řeči, protože děj ztratil spád. Ke konci mi bylo docela jedno, kdo je s kým nebo proti komu. Kdo je z budoucnosti nebo z minulosti. Doskákala jsem na konec, abych zjistila, co se stalo s Grahamem.
Postavy by si zasloužily lepší psychologické vykreslení a obsahu by prospělo vyškrtal podrobnosti o tom, jak hořela která cigareta a kam se z ní oklepaval popel.

(SPOILER) Kdysi jsem s nejlepší kámoškou taky psala fanfics. o našich oblíbených knižních/filmových/seriálových postavách. Bohužel autorka Ministerstva času ty svoje fantazie i vydala a já se nechala zlákat anotací a prima ořízkou. Chyba no. Nesmyslné uvedení do děje, časová brána funguje/nefunguje? Kde ji vzali atd. Bydlení s lidma z jiného století na základě čeho? Naneštěstí jsem předtím četla i knihu Terror od Dana Simmonse (taky slátanina, ale alespoň na reálném podkladu událostí, které byly inspirací k vytvoření postavy komandéra Gorea). Když odhlédnu od toho jak neuctivá je kniha k památce tohoto statečného námořního důstojníka: špatné vykreslení charakteru postav (téměř 40ti letý muž se chová jako teenager, který hraje deskovky s o sto let později/dříve narozenými "expaty", a btw vážně museli být všichni lesby, homo nebo bi sexuálové? Jako fakt? Takže veliky zklamání. Asi bych byla raději, kdyby si autorka své fantasmagorické představy nechala jen pro sebe :(

Na knihu jsem narazil úplně náhodou v knihkupectví. Ihned mě zaujala krásná obálka, ořízka, a hlavně zajímavé téma.
Ani jsem nedoufal, že se mi ještě podaří narazit na příběh, který je úplně originální.
V knize se střídají historická fakta, romantika, science fiction a přirozeně působící LGBT postavy. Většina postav k knize působí velmi charismaticky a je snadné si je zamilovat.
Kniha bude bavit nejen dívky.
Když jsem se dopracoval ke konci zápletky, děj se začal trochu motat. Ale protože se bavíme o nemožné schopnosti cestovat časem, není třeba vyčítat jakékoliv nedostatky.
Knihu mohu jedině doporučit.

Normálně takové knihy nečtu, ale zaujala mě anotace a historie Británie, která je mou velikou zálibou. Román Ministerstvo času nabízí originální pojetí cestování v čase, které mě opravdu překvapilo! Autorka skvěle využila historickou postavu komandéra Gora a zasadila ho do současnosti. Jeho příběh vychází ze skutečné tragédie expedice lodí Terror a Erebus, které na několik let uvízly v Arktidě a nikdo z členů posádky se už nikdy nevrátil. Viděla jsem na to skvělý seriál Terror - doporučuji. Existují i spekulace o kanibalismu mezi přeživšími. Skvěle, že tohle je v knize popsáno a mě jako britofilovi srdce zaplesalo, že si čtu o britské historické události.

V knize je Gore jedním z lidí, kteří byli zachráněni těsně před smrtí a přemístěni do budoucnosti. Zde dostává svou "přemosťovatelku", což otevírá prostor nejen pro kulturní střet mezi minulostí a současností, ale i pro romantickou linku.

Moc se mi líbilo, jak autorka pracovala s jazykem a myšlením postavy Gora, který byl z viktoriánské éry. Skvěle popsala Gorovo nepochopení některých aspektů moderního světa – například že ženy mohou mít akademické tituly nebo že vůbec došlo k holokaustu a jak to mohlo lidstvo dopustit.

Kniha je super kombinaci sci-fi, historie a romantikou.

Můj bookstagram: @booklover_mili

V knihobudke mi udrela do očí obálka s neobvykle farebným orezom. Zaujal i popis a hodnotenie tunajších čitateľov. Cestovanie časom sa mi páči a tu je spracované originálne. Len mi prišlo, že expati, ako sú tu nazývané osoby prenesené z minulosti, sa s novou dobou zžili akosi príliš jednoducho, bez výhrad a s úsmevom. Nekonal sa strach z diabolských vynálezov a bezbožnosti novej spoločnosti, čo by som očakávala… veď viera a tmárstvo bývali v ľuďoch hlboko zakorenené. Asi sa mi preto viac páčilo vykreslenie charakterov vo francúzskej komédii Návštevníci :)). Tu mi chýbal ten úžas, prekvapenie, neistota, odmietanie. Všetko šlo až neuveriteľne hladko.