Mindaugas

24.07.2012

Velevážený kolega Glyp mi tohoto autora doporučil jako litevského Shakespeara a já mu musím dát za pravdu. Historické téma M. rozvíjí s takřka romantistní emotivností, ale zároveň intelektuálně. Dramatický příběh vypráví o knížeti, které se pokusilo sjednotit litevské rody, ale korupce moci jeho původně bohulibé záměry čím dál více zbarvuje krví. Mindaugas si na jednu stranu uvědomuje, že se stává tyranem. Na druhou stranu ale vidí dost důvodů, proč svoji duši pro politické záměry obětovat. Jsou to důvody dobré? Je to rozpolcený tragický hrdina, nebo psychopat? Nebo je to, co páchá, jen zcestné zvěrstvo? Jaká morálka platí pro vládce? Za jakou cenu je možné realizovat politické ideály? Zajímavě, přezajímavě se Marcinkevičius ptá. Neupadl také do pastí, kterých jsem se bál: především smyčky vlasteneckého patosu. Autor je naopak vůči národní minulosti velmi kritický a nesmlouvavě polemický, což je sympatické.

Mindaugas je pokrevně zpřízněný s MakBethem, ale uchovává si osobitost a svébytnost.

No a plusem je také to, že se můžeme ponořit do fascinující litevské historie, k čemuž se věru mnoho příležitostí nenabízí.