Milý pane Wilde

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dopisy z let 1954-1965. Prozaik a esejista Josef Jedlička, autor novely Kde život náš je v půli se svou poutí a románu Krev není voda, psal v 50. a na počátku 60. let po dobu více než dvanácti let dopisy svému staršímu příteli Václavu Wildovi. Své dopisy psal – při vší osobní naléhavosti – bezpochyby jako literární texty (propracované eseje), byť v daném případě určené v tu chvíli jen jedinému čtenáři. Jedlička, žijící v té době v Litvínově, do svých dopisů Václavu Wildovi vkládal s nebývalou formulační pečlivostí postřehy o současné době, o kulturním životě (filmech, divadle, rozhlasu), o politice, o dobových mravech, ale zejména o literatuře. Jedličkovy dopisy jsou mimořádným literárním dílem, skutečnou kulturní a společenskou kronikou své doby, plně srovnatelnou s jinými Jedličkovými knihami. Svazek je doprovozen fotografiemi, doslovem Aleny Munkové a jmenným rejstříkem....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14183/mily-pane-wilde-14183.jpg 51
Žánr
Literatura faktu, Literatura česká
Vydáno, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Milý pane Wilde

eiramka
29.03.2018

Tahle kniha je pro mne jako zjevení. Přiznám se, že jsem spisovatele Josefa Jedličku neznala ( a není divu, když patřil k zakázaným ) a ke knize jsem se dostala vlastně náhodou. Nejprve jsem ji prolistovala, pak začala číst - a už mne nepustila. Je to možná proto, že popisuje situaci v Československu v době, kdy jsem se narodila - v šedesátých letech. Formou dopisů ( a čteme bohužel jen zachované dopisy pana Jedličky, aniž bychom měli možnost se seznámit s odpovědmi pana Wilda) se ponoříme do života v době, kdy Československo upadá hloub a hloub do morálního marasmu a je jen slabou útěchou, že strašlivá léta padesátá jsou už za námi. Dopisy svědčí o hlubokém přátelství, o spřízněnosti dvou duší lapených v osidlech doby, která nepřeje svobodě v jakékoliv formě. Co je na tom nejhorší - při čtení si člověk mnohdy s obavou uvědomuje, jak malý krůček nás dnes dělí od cesty zpět. "....oni se nenaučili snášet příkoří, trpět, ručit svým osudem - jako to odjakživa dělala inteligence, která stála jen za zlámaný pětník - za své názory, oni se vzdali za kus tučného žvance, té jediné výsady, kterou kdy inteligent měl, totiž být protiváhou, soudcem a kritikem slepých ekonomických zákonitostí."