Miluj bližního svého
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30621/miluj-blizniho-sveho-30621.jpg
5
1128
106
Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let minulého století, jako obžaloba nacistického totalitního režimu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 1983 , Melantrich
Originální název:
Liebe Deinen Nächsten , 1939
více info...
Přidat komentář
Výborně napsaná knížka (uměl to EMR jinak?), silný příběh lidí, který dnešní učebnice dějepisu odbývají několika řádky. Přestože popisuje temné předválečné období a velmi smutnou dobu, na mě nepůsobí depresivně. Pro mě symbolizuje naději a snahu člověka se o ní poprat. Patří k mým nejoblíbenějším knihám, k nimž se pravidelně vracím.
Skvělá kniha. Doposud jsem měla na historické romány nešťastnou ruku, a tak jsem byla vůči této knize poměrně skeptická, nicméně předčila moje očekávání. Doba v tomto příběhu byla příšerná a hlavních postav mi bylo líto. Bohužel se mi dost často pletly jména ostatních uprchlíků, jelikož jich v knize bylo opravdu požehnaně. Na to, že je to pro mě povinná četba, je to úžasné dílo... Kéž by byla každá povinná četba taková...
Výborná kniha, ve které autor živě popsal bezohlednost systému, který s určitou skupinou lidí nepočítá, všechnu tu beznaděj, drsnost a bezvýchodnost situace, stejně jako solidaritu, snahu nevzdat se a rozfoukávat ty jiskřičky naděje, že bude líp. Vykreslil pestrou paletu postav a jejich chování - pragmatického, přátelského, zlého, hamižného, udavačského, někdy otupěleného a lhostejného, unaveně odevzdaného, sobeckého i obětavého, laskavého.
Já mám Remarqua strašně ráda. Píše moc hezky. Patří k mým nejoblíbenějším autorům. A tato kniha mě v tom jen utvrdila. Krásný je popis vztahu mezi Kernem a Ruth. Celkově se mi líbí tehdejší vztahy, pokud se jedná o ty kladné vůči uprchlíkům. A celkově ta doba byla něčím okouzlující a zvláštní. Těžko popsat, rozhodně doporučuji přečíst.
Romány E.M. Remarquea jsou nadčasové a poplatné v kterékoliv době. Stále se k nim vracím. Zvykla sem si na jeho skvělý styl a hluboce lidské příběhy, které vrcholí prakticky vždy až ke konci díla. Zcela zaslouženě patří k nejlepším světovým prozaiků, jejichž myšlenky a styl, jakým je prezentují, nikdy neomrzí a vždy budou aktuální. Věřím, že i lidé zůstanou na takové inteligenční úrovni, že klasiky budou oceňovat, ale především chápat i nadále. Velmi mě děsí fakt, že někdo může označit knihu od Remarquea jako "odpad".
Erich Maria Remarque je zřejmě mým nejoblíbenějším spisovatelem. V jeho knihách vždy vítězí láska, přátelství a lidskost, a to navzdory všem útrapám hrdinů, navzdory nesčetným ztrátám, navzdory době, která ani jednomu zdánlivě nepřeje. Přes všechen smutek, který do svých děl vkládá, je to právě neochvějná naděje v člověka, která mi po dotčení knihy dlouho zůstává v mysli.
Román Miluj bližního svého není výjimkou. Vypráví o osudech německých předválečných emigrantů, kteří se potácí od místa k místu, nemajících nikde dveře dokořán. Musí se skrývat, aby nebyli vyhoštěni nebo dokonce zavřeni do vězení. Skrývat nejen před policií, ale i nesčetnými udavači, kteří vydělávají na jejich neštěstí. Některým z nich se podaří naučit se v znervózňujícím prostředí bez domova a jistot žít, jiným ne. Hlavní hrdina příběhu mladý medik Ludvík Kern patří mezi ty šťastnější. Potká se několikrát se světáckým Josefem Steinerem, zkušeným emigrantem a tulákem, který ho naučí jak v nejistém prostředí tajné imigrace přežít a nejen zdaleka to. A především pozná svou lásku Ruth, se kterou se shledává a znovu rozchází dle zvůle policejních úředníků a striktních zákonů evropských zemí. A tak tu opět vidíme lásku, bok po boku s přátelstvím a nakonec i lidskost nesčetných nápomocných, kteří jsou možná tím rozhodujícím jazýčkem na misce vah života a smrti všech přítomných.
Takové typy příběhu ve mě vždycky zanechávají ještě dlouho pocit soucitu s hlavními hrdiny příběhu.. zůstávají v mě hlavě a v mých myšlenkách... Krásně napsáno ..
Nevím proč, ale tato kniha (i přes svůj krásný název) mě vůbec nebavila a musela jsem se hodně nutit do toho, abych ji přečetla. Byla nezáživná, příběh téměř o ničem, neustálé přebíhání přes hranice a shánění jídla, bydlení v pochybných hotelech a všudypřítomný strach + neskutečně nudné pasáže, kde hlavní postavy hrály např. karty. Na druhou stranu chápu, jak hrozná musela být předválečná atmosféra, a to obzvlášť pro Židy. Proto této knize dávám alespoň 2 hvězdičky. Znovu už bych ji ale nečetla, protože mám dojem, že o této tématice pojednává mnoho jiných knih daleko zajímavějším způsobem.
Kniha je dějištěm několika osudů, které utváří zajímavý a ucelený obraz (nechci víc prozrazovat). Autor bravurně rozvíjí několik příběhů najednou, nabaluje zápletky a celý děj dokonale završuje. Zejména některé části a výborné okamžiky románu mě dostaly. Remarque je zkrátka mistr slova i formy, a já už se těším na některou jeho další knihu.
Má nejmilejší kniha od Remarqua. Líbí se mi putování postav po celé Evropě, jejich setkání v jedné zemi, rozloučení, aby se po různých cestách setkali zase v jiné. Nechtěla bych být v jejich kůži.
Jako obvykle mě Remarque nezklamal. Moc krásná kniha, která vtáhne do děje a vezme za srdce. Byly to tehdy opravdu těžké časy...
Remarque patřil mezi mé oblíbence. Přečetla jsem mnoho jeho knih a vždycky jsem byla spokojená, Sice je to pokaždé hodně smutné čtení, ale je tolik potřebné, aby takové knihy četlo hodně lidí.
Tak se mi zdá, že nás ve školních lavicích ošidili o podstatné informace nedávných dějin.. O utrpení Židů za 2. světové války (koncentrační tábory, vyhlazovací tábory aj. zvěrstva páchaná Německem a Hitlerem) ví dnes téměř každý, ale o tom, co Židé prožívali ještě v předválečné době (viz obsah knihy), ví už málokdo. Stejně tak je Remarque jedním z mála spisovatelů, kteří se zabývali tímto tématem předválečné emigrace a dokázali jej tak mistrně vystihnout.
"Miluj bližního svého" je má třetí kniha od Remarquea, stejně úchvatná jako obě předchozí (Na západní frontě klid, Cesta zpátky). Četla se mi jedním dechem a vyzdvihl bych na ní především propracovanou charakteristiku hlavních i vedlejších postav, jejich vzájemnou propletenost a taktéž věrohodnost celého díla. Těžce zkoušená láska Ludvíka a Ruth, provázená neustálým strachem a nejistotou, mi při četbě hodně připomínala Pavla a Ester z knihy "Romeo, Julie a tma" od Otčenáška. Remarqueova tvorba je pro mě zkrátka fascinující výklad a výpověď (mezi)válečných dějin, a taktéž sonda do mezilidských vztahů těchto krušných dob..
..."Vypijme doušek na znamení odporu k tomuhle papíru, milý Hubere! Je to zvláštní, jaké moci dosáhl nad lidmi! Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se však třeseme před potištěným papírem - až už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás však lze vyřídit už kouskem papíru!"...
Skvěle napsaný příběh o třech emigrantech, kteří nemají vůbec nic dokonce ani občanství. Jsou přehazovány z jedné země do druhé jako horký brambor nebo posíláni do vězení jen proto, že nemají kam jít. Přesto jsou schopni Kern a Ruth se do sebe zamilovat. A společně s jejich přítelem Steinerem přežít...
Rovněž mě zaujalo, jak je tento příběh odehrávající se před 90-ti lety aktuální. Když si člověk uvědomí, že žijeme v době, kdy čelíme expanzivní politice Putina nebo vlně emigrantů ze Sýrie nebo Ukrajiny a podobně jako v knize si je vlády přehazují jako horký brambor.
Myslím si, že Erich Maria Remarque tuto a i jeho podobná díla napsal proto, aby lidstvo na tyto události nezapomělo a poučilo se. Je smutné vidět jak neuspěl. Možná je to v každém znás ta touha po moci nebo po násílý.
Knihu si přečtěte možná se vám některé informace budou v budoucnu hodit...
Neuvěřitelná kniha, postavy jsou tak živé, že jsem to s nimi náležitě prožívala... Strašné časy...
9/10
krasne, a krute.......naprosta vypoved doby a jedne lidske viry, ktera se protrpela dejinami
Štítky knihy
Židé německá literatura 30. léta 20. století strach mezilidské vztahy vystěhovalci, emigranti
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Miluj bližního svého je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 933x |
| Čtenářské výzvě | 174x |
| Doporučených | 108x |
| Knihotéce | 643x |
| Chystám se číst | 259x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 6x |
Moje první Remarqueova kniha, kdy hlavní milenecká dvojice přežije, což upřímně dost překvapilo. Člověk si při jejím čtení náhle uvědomí, jak nehorázné štěstí je to, že má zázemí, rodinu, není pronásledován a štván bez důvodu a vlastní cár papíru, který mu dává právo na život.