Miluj bližního svého

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden z nejangažovanějších a nejznámějších Remarquových románů vznikl jako odezva na politické události v Evropě třicátých let, jako obžaloba nacistického totalitního režimu v Německu. Autor v něm pranýřuje fašismus ve všech jeho projevech a současně nastavuje pravdivé zrcadlo i tehdejším západoevropským vládám a jejich farizejskému jednání. Děj nás zavádí do jemu dobře známého prostředí německých emigrantů, kteří byli nuceni opustit své domovy a nevěří, že se ještě někdy vrátí zpátky. Jedním dechem sledujeme pohnuté osudy nedostudovaného medika Ludvíka Kerna a jeho velké lásky, židovské dívky Ruth, kteří jsou pro svůj rasový původ štváni napříč Evropou, příběh levicového poslance Josefa Steinera, jeho ženy Marie a dalších běženců, kteří zalidňují onu dramatickou scénu, již vytvořily samy dějiny v předvečer druhé světové války....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228511/miluj-blizniho-sveho-228511.jpg 4.5971
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné

Vydáno: , Melantrich
Originální název:

Liebe Deinen Nächsten, 1939


více info...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Miluj bližního svého

CharlotteD
12. června

Zajímavá kniha, ale prvních pár stránek jsem se měla problém začíst. Ve finále je to kniha, která opravdu za přečtení stojí a po cca stránce padesát vás vtrhne do děje, že ji během jednoho dne přečtete. Příběh Ludvíka a Ruth je opravdu silný. Moje druhé setkání s Remarqeuem a nelituji. Přečtu si toho od něj více.

Ctv
14. května

Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.


Popko
14. ledna

Pro přehled klasiky stojí za přečtení. Doba pred druhou světovou válkou nebyla jednoduchá. Hlavní postavy nedostudovaný Ludvik Kern a jeho přítelkyně Ruth Holandova byli neustále na útěku, vyhoštěni ze různých zemí Evropy, a to jen pro svuj židovský původ.

laura
23.11.2020

Poprvé jsem to vzdala. Nějak mě to míjelo. Ale za pár let jsem tuhle knihu vzala znovu do ruky a jo, líbilo se mi to. Bylo to depresivní (ale to by člověka nemělo u Remarquea překvapovat), kruté, bolavé, bylo to plné naděje a zároveň i bezmocnosti. Postavy mi připomínaly figurky na šachovnici. Každou chvíli je někdo vyhodil z domečku...

Útěky tam a zase zpátky, odvaha, odhodlání, láska, naděje i víra - to všechno tam najdete. Já je obdivovala, já jsem je litovala. Bylo to jako naskočit do jedoucího vlaku - který už v žádné stanici nezastaví...

Silný, opravdový, bolavý příběh. Ale tak už to Remarque holt má...

čuřil
15.09.2020

Je to už dříve co jsem jí četl, ale stále to je výborná kniha. Sic mám od pana Remarqua top někde jinde, u tohoto spisovatele nelze šáhnout snad vedle, doporučuju.

GaleW
25.08.2020

Opět musím napsat, že E.M.Remarque je PAN SPISOVATEL. Mám od něj přečteno i v knihovničce více knížek, každá vypráví jiné lidské příběhy, ale každá je čtivá a čtenáře velmi obohatí. téma odsunu Židů z Německa ještě před válkou jsem vůbec neznala, o to víc mě knížka poučila.

Mahuleno
31.05.2020

Román reaguje na třicátá léta dvacátého století, kdy nacistický režim v Německu vyhání řadu lidi z vlasti (především, ale nejenom, Židy) a dělá z nich tuláky Evropou. Vyprávění o osudech těchto uprchlíků, či spíše vyhnanců, je obžalobou nejen totalitního režimu v Německu, ale i dalších států západní Evropy, které tyto běžence nepřijímají. Obžalobou fašismu a jeho zvrácené ideologie:
-
Marill vyprázdnil sklenku: „Tvrdé doby. Mír se stabilizuje děly a bombardovacími letadly, lidskost koncentračními tábory. Žijeme v přehodnocování hodnot, Kerne. Dnes je útočník ochráncem míru, bitý a štvaný člověk kazimírem světa. A to existují celé národy, které tomu věří.“
-
V postavách románu představuje autor různé charaktery, city a vztahy: nezištné kamarádství, solidaritu, zradu, bezmocnost, zoufalství a strach, ale také nenávist a lásku. Příběhy emigrantů jsou někdy pro čtenáře zdánlivě všední, ale nekončící souboj běženců s ostrahou hranic státu, do kterých míří, nepostrádá prvky napětí a dobrodružství. Nechybí ani humorné okamžiky (např karetní „bitva“ Steinera s rakouskými celníky při jeho zadržení na hranici):
-
Steiner roznesl celou celnici. Vyraboval ji, především v době mezi třetí a pátou hodinou. Celník s vousy a la Franz Josef v zoufalství zavolal pomoc. Telefonoval tarokovému přeborníkovi z Buchsu, který se přiřítil na motorce. Ale ani to nepomohlo; Steiner svlékl i jeho. Poprvé, co ho znal, byl Bůh na straně potřebného; Steiner měl takovou kartu, že litoval jen jedné věci: že nehraje s milionáři.
-
Remarque umí psát, umí vyprávět, umí velmi citlivě a působivě popsat i krátké emotivní okamžiky; starý Moric Rosenthal, Steinerem nazvaný „poslední potomek Ahasvera“ se na svém putování vrací do Paříže umřít:
-
Edit Rosenfeldová se usmála a křehkým hlasem začala zpívat starou židovskou píseň. Její hlas zněl měkce jako něžná melodie staré hrací skříňky. Moric Rosenthal si zase lehl a poslouchal. Zavřel oči a klidně dýchal. Stará žena zpívala tichounce v holém pokoji zádumčivou melodii o životě bez domova...
...Ruth a Kern seděli mlčky a poslouchali. Nad hlavami jim šuměl vítr času – čtyřicet, padesát let přelétlo za hovoru staré ženy se starým mužem, a oběma staříkům se zdálo zcela samozřejmé, že uplynula. Ale mezi nimi seděly dvě dvacetileté bytosti, pro něž byl už jeden rok čímsi nekonečným a téměř nepředstavitelným a které cítily cosi jako plíživý strach; že všechno pomine a musí pominout a že to jednou sáhne také po nich.
-
V závěru knihy postavil autor do dramatického kontrastu dva příběhy; zatímco pro jednu dvojici emigrantů končí románový příběh velkou nadějí, právě díky kamarádství a solidaritě, druhá dvojice se po nuceném odloučení shledává ve vlasti a zároveň tragicky končí.
-
Vlak se pomalu rozjel. Nikdo nepromluvil. Steiner zvedl ruku. Ti tři na nádraží se za ním dívali, dokud vozy nezmizely v zatáčce.
„Zatraceně!“ promluvil konečně Marill chraptivě „Pojďme, musíme si dát něco ostrého. Už jsem viděl hodně lidí umřít, ale ještě nikdy jsem nebyl při tom, když někdo páchá sebevraždu.“
-
Miluj bližního svého bývá někdy označován jako nejangažovanější autorův román. Nevím, netroufám si až tak posoudit, Remarque se válečnými, či spíše protiválečnými motivy zabývá často a dělá to velmi dobře. Každopádně je to jeden z mých oblíbených autorů a každý román rozhodně stojí za přečtení.

pavla.nos
05.02.2020

Nádherná knížka plná emocí, lásky a silných příběhů. Remarque nikdy nezklame..

1