Milostný dopis klínovým písmem
Tomáš Zmeškal
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5922/bmid_milostny-dopis-klinovym-pismem-IdR-5922.jpg
4
220
63
Prozaická prvotina Tomáše Zmeškala je velkým českým románem o druhé polovině dvacátého století. Románem napínavým, historickým i milostným. Nenápadně a zároveň neobyčejně sugestivně ukazuje - bez velkých dobových obrazů a jakékoli prvoplánové politické proklamace -, jak odporná může být doba, která dovoluje vyřizovat si osobní účty prostřednictvím státní perzekuce, jak hluboce dokázal stát vstupovat až do soukromých ložnic a rozvracet vše, čeho se dotkl, kolik síly si žádal i malý odpor proti němu. Román popisuje i míjení, vinu a trest, nesnadnost odpouštění a nenápadnou lidskost podloženou soucitem a neokázalou pomocí. Součástí románu je několik odboček, ucelených příběhů na morální témata, obrazů v obraze. Román nabízí čtivý, nepodbízivý a hluboký čtenářský zážitek, při němž nechybí ani humor. Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze a vystudoval anglický jazyk a literaturu. V současnosti pracuje jako středoškolský učitel.... celý text
Přidat komentář
Tohle byla velká depka. Nic neskončilo dobře. Přesto se jedná o silný, krutý a místy dosti pokořující příběh. Milostný dopis klínovým písmem se neposlouchal snadno, v určitých momentech je z toho člověku duševně špatně. Název a anotace se navíc totálně negují, takže jste měli mlhavou představu, o co půjde a dostali něco úplně jiného, což je báječné, protože díky tomu to v člověku velmi dlouho rezonuje. A milostného dopisu se na konci taky dočkáte.
Nečetlo se to úplně jednoduše, možná za to mohl ten styl a jazyk, ale příběh má kniha krásný, moc se mi líbila.
Tohle číst nebudu, to by mě nebavilo.., zareaguju občas iracionálně na knížku
ze seznamu „čekatelek“, která se mi už po několikáté bezděky ocitne v hledáčku.
A proč jakóó..?? udělám na sebe v duchu obličej. Někdy se neuznám hodna odpovědi, jelikož je to jasné. Někdy prostě nevím. Tentokrát, protože jsem sáhla v knihovním regále omylem po této audionahrávce namísto jiného titulu téhož autora, prostě čtu. V tomto případě se onen „přehmat“ týká ovšem pouze a jen nedokonalé motoriky.
Jinak jsem měla vážně štěstí.
V začátku jsem se trochu topila. Nepřečetla jsem si dopředu nic; nevěděla jsem, že se jedná o prvotinu (sic!), ani oč půjde, do děje jsem vplouvala namáhavě, od začátku ale lapena a připoutána velkorysostí formulací, barvitostí výrazů, fantaskností atmosféry. Témata se valila jedno přes druhé, vina, trest, odpuštění, nevratnost, zrůdnost manipulace a moci, to vše interpretováno tak civilně, s takovou dokonalostí a kázní, že nebylo možné se odtrhnout. A ruku v ruce s tím křehkost leitmotivu, prolínajícího příběhem až k rozuzlení… Tohle byla vážně nádhera.
Pro mě bylo trochu nepochopitelné jen jedno. A sice, že z toho výsostně celistvého tvaru vyčníval – neohlídán – nejmladší z mužských hlasů, který na rozdíl od ostatních „hrál“. Ke škodě věci.
Knihu jsem měla z knihovny a půjčila jí kamarádce, které se nějak záhadně ztratila. Tak působivá ta kniha je, že to nepřikládám za blbost kamarádce, ale obsahu, který do těch tří set stran Zmeškal vtisknul. Někde ke konci se debata věnuje víře, citují se křes'tanští mystici i církevní otcové. "Věřím, protože je to nesmyslné", nebo "věřím, abych pochopil"? Kdybych měla být nudná - je to skvělý postmoderní román (absurní a magický), který bude bavit i toho, kdo jen povrchně přelouská detektivní zápletku, ale i filosofa srdcaře, který bude všechno převracet do metafor a hledat odkazy na jiná díla. Krása. Ještě se k tomu vrátím.
kolaz slepovanych kousku, mohly byt samostatne povidky.
nekde v pulce jsem si myslela, ze nedoctu a odlozim, musela jsem se trochu prinutit.
trefny byl moment s medaili; nenechame ho do toho stourat a udelimu mu vyznamenani, nejlepe posmrtne, at se to moc nerozmazava
Úžasná vícevrstevná kniha. Autor dokáže bravurně měnit vypravěčské styly, informovat, napínat i překvapit čtenáře. Dávám 5 hvězdiček a budu dlouho vzpomínat... :-). Krása se střídá s nádherou.
Nedokázal jsem se v téhle knížce ničeho chytit. Přitom teoreticky je to kniha přesně pro mě – baví mě vícegenerační příběhy, líbí se mi způsob vyprávění, kde se jako skládačka doplňují informace o osudech postav. O život v minulém režimu se zajímám a řekl bych, že bych se s autorem na hodnocení komunismu, devadesátých let i české povahy obecně, shodl.
Ale stejně to vůbec nefungovalo. Byl mi docela protivný styl psaní, taková ta hrabalovská upovídanost a přezdobenost vět. Nerozuměl jsem dějovým odbočkám, nechápal jsem jejich význam pro celkové vyznění románu. Minul mě Zmeškalův humor – a to totálně (Jiřího dopisy sestře a zejména Josefův rozhovor s policisty, tam jsem dost trpěl). Pronášené úvahy mně nijak neobohacovaly. Nevěřil jsem příliš ani motivaci postav, především vyšetřovatel Hynek, který byl zároveň geniální, chladný psycholog a zároveň se neovládl a objímal židli po ženě, která právě odešla z místnosti. A který se sice dokázal perfektně orientovat ve fungování totalitní moci, ale přitom po svých nadřízených žádal vydání svých mučících metod jako vysokoškolských skript – to mi přišlo opravdu hodně přehnané.
Místy mě dokázal autor zasáhnout – popis rozpadu manželství Maxe a Alice byl působivý, stejně tak i vztah Josefa k dceři a jejich ztracené roky. Občas trefil na citlivou strunu. Ale to jen zřídka – většinu času jsem se dost trápil a párkrát vážně zvažoval nedočtení. Nakonec jsem dočetl, ale pocity mám hodně rozpačité.
Cítím, že Tomáš Zmeškal psal ze srdce a se zájmem o upřímnou výpověď. Podle reakcí kolegů čtenářů se mu dílo povedlo a já mu úspěch přeji. Ale zůstal jsem tisíce mil daleko.
Milostný dopis klínovým písmem na mě působí jako stručná rodinná historie poskládaná z příběhů o mnoha dějstvích a nepřeberného množství postav, které místy nejsou analogicky ani logicky spojeny. Některé příhody tak lehce narušují jinak zajímavou dějovou linii a určité osoby vyvolávají dojem nadbytečnosti.
Například přílet bratránka se mi jevil jako osobní nutkavá potřeba poukázat na některé české zvyky, určité generalizující charakteristiky Čechů i historicky dané tendence vzbuzující celkově negativní obraz. Bez této postavy by si kniha vystačila. Dokreslovala sice kontrast s okolní Evropou a nastiňovala propast, zároveň však vnášela do knihy těžce stravitelná témata, která by sama o sobě vystačila na román, proto nebylo nutné jich tolik okrajově zmiňovat.
Některé pasáže mě v důsledku této husté sítě životně důležitých otázek rušily. Přerušovaly. Ztěžovaly dokonce i čtení mezi řádky. Kniha je skutečně hutná; skutečnost, že nepatří mezi oddechovky, zde nicméně na škodu není. Dílo Tomáše Zmeškala je svým osobitým způsobem kouzelné a jazykově vybavené. Mimo to, nabízí podmanivý, hluboký příběh nejstaršího ražení, který nikdy nezklame. Příběh o nezlomitelné, zraněné, oddané, kruté, nepolapitelné, vášnivé, bolavé, nepochopitelné, naplňující, zrazující, všudypřítomné síle lásky.
Připomenutí doby, kde si státní režim a osobní prospěch vyvolených zahrál krutou hru s jednou láskou a vlastně v důsledku s celou rodinou. Vedlejší vsuvky a odbočky mne moc nebavily, ale celkově nerušily. Každopádně knihy Tomáše Zmeškala budu dál sledovat.
Pavlov...
Jsem roztrpčená, pár vět fajn, příběh dobrý, ale velmi špatně napsaný. Míchání několika oblastí do jedné knihy. Otevřela jsem a začala číst a cítila jsem, jak se hned zde formulují věty, tak těžce a nutně, aby se to mohlo nazvat literaturou. Skončila jsem v půlce, protože nehodlám číst knihu, která mě nenadchne a ano, i když sem tam bylo něco formulováno pěkně, většinou jsem si říkala: z toho si téměř nic neodnesu. Neříkám nic, ale jsem zklamaná.
Zajímavá kniha která vypráví milostný příběh dvou lidí. Láska je přervána konkurentem, který jako agent STB dostane hlavního hrdinu do vězení a pak mu ještě svede manželku. Když se to dozví, tak se odstěhuje a odpustí jí, když už je příliš pozdě. Další linií příběhu je vztah dcery a jejího manžela a jejich syna. Příběh je přerušen několika příběhy/sny, které nesouvisí s hlavním příběhem, ale jsou zajímavé.
Nesmírně smutný příběh. Ta doba taková byla, je dobré ji připomínat, ale já osobně raději něco lehčího. Třebaže ani dnes není život jednoduchý, souhlasím s předchozími komentáři, že je štěstí, že totalitní doba je za námi a že vyřizování si osobních účtů prostřednictvím státní perzekuce skončilo.
Po přečtení vím, že tuto knihu znovu číst nebudu, protože je na mne moc depresivní. I přesto ji hodnotím jako velice povedenou.
Jeden z nejsmutnějších milostných příběhů. Nádherné vyprávění plné metafor psané překrásným jazykem.
Velice zvláštní knížka. Určitě nebude pro každého.
Příběh Aliciny rodiny byl hodně dobrý a mě by asi stačil.
Ostatní příběhy jsou jaksi napojené, jsou hodně zajímavé, ale úplně do děje mi nezapadaly.
Poslední kapitola sice negraduje , ale příběh zvláštním způsobem vrací na začátek .
Je to velice zvláštní a smutná knížka.
Ale popis pražského metra viděn očima cizince mě teda velice překvapil a nadchl :)
Moc dobrá kniha. A taky zvláštní. Nejsem si jistá, jestli si nemyslím, že tahat do beletrie politiku je pro autora často zjednodušení, kvůli kterému bych oné knize pár bodů ubrala. Přece jen vytáhnout dramatický úsek (například) české historie je opravdu jednoduchý způsob, který autorovi rychle a lehce dopomůže k tomu, aby ve čtenáři probudil dojetí, nostalgii či jiné emoce. Tomáš Zmeškal ale historii a politické souvislosti jako nástroj k dosažení emocí u čtenáře nepotřebuje, zvldádá to svým příběhem vyprávěným ani přehnaně stroze, ani s patetickým nádechem. Také obdivuji to, jak je kniha souborem nejrůznějších literárních forem-dopisy, odborné zprávy, ich forma, er forma, téměř sci-fi vize... Jediné, co mě zklamalo, byla poslední kapitola. Čekala jsem gradaci a následné uzavření, místo toho přišlo mírné zmatení.
Tak trochu jiná Báječná léta pod psa... Hodně jiná. Začátek jako z nějakého lehce surreálného románku, ale kniha se brzy obrátí v příběh, který popisuje běžné dobro a zlo způsobem, jenž zasáhne přímo do srdce. Příběh a emoce, hodné legendy, obsažené v drobných epizodách. Snad jen ty záměrné lehce absurdní odbočky nebyly v tom množství pro čtenářův vhled nezbytné.
Poznámka: audiokniha, více předčítajících, velmi solidní přednes.
Kniha zklamala.
Moc zajímavé byly všechny příběhy, které autor v rámci knihy nabídl. Představivost umím ocenit!
Taky snaha o složitější kompozici. Která podle mě bohužel moc nevyšla. Líbilo se mi postupné odhalování příběhu kolem Aliciny rodiny. Ale proč cukrář a ty ostatní srandičky? Jaký význam to tam mělo?
Jazyk mě taky moc nedojal. Zajímavější než nějaký plytký bestseller, snaha každopádně byla, ale některé formulace byly prostě tak neobratné (a často i nelogické), že jsem se musela pozastavit... Pořád to nebylo dostatečně "inteligentní", pořád to při čtení dovolovalo přeskakovat řádky.
Proč jsou pořád naši čeští autoři tak zaseknutí v minulém režimu? Jako "teď budeme vzpomínat, jak těžké to bylo za komunistů". Dnešní doba taky ničí životy. Proč někdo nepíše o tom?
Ale neříkám, třeba taková moje mamka by z tohohle románu byla nadšená :-)
Štítky knihy
totalitní stát milostné romány česká literatura Československo socialismus politická perzekuce historické romány české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Milostný dopis klínovým písmem |
| 2009 |  Životopis černobílého jehněte |
| 2013 | Sokrates na rovníku |
Kniha Milostný dopis klínovým písmem je v
| Přečtených | 281x |
| Čtenářské výzvě | 17x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 130x |
| Chci si koupit | 15x |
Tak tuhle knihu jsem dočetla jenom proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy... Celkem zajímavý hlavní děj je prošpikovaný spoustou nesmyslných příběhů, které zhusta ani nadávají smysl...