Milosrdenství
Toni Morrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39565/bmid_milosrdenstvi-2tz-39565.jpg
4
77
16
Román Milosrdenství Toni Morrisonové v mnohém připomíná její nejlepší a nejvíc oceňovanou knihu – Milovanou. Shodné je nejen téma otroctví, ale i způsob, jakým ho prozaička zpracovává. Příběhy jednotlivých postav, jež jsou stejně jako v Milované zejména ženské, vypráví s neobyčejnou intenzitou, která čtenáře hluboce zasáhne. Děj románu zasadila spisovatelka do doby, kdy Američané práci otroků teprve začínali využívat. Skutečné břímě dějin i pohnuté osobní historie na svých bedrech nese úvodní a klíčová vypravěčka Milosrdenství: celý příběh zahajuje Florensina zpověď, jež rekapituluje svízelnou cestu černé otrokyně k vnitřní svobodě. Její doslova otrockou lásku k africkému kováři zapříčinilo někdejší upření lásky mateřské, a Florens se tudíž zbaví šance na budoucí štěstí zrovna ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost jej dosáhnout. A krutou ironií osudu se s matkou v jistém slova smyslu opětovně setká pouze na závěrečných stránkách knihy... Devátý román Toni Morrisonové je více než důstojným pokračováním toho, co John Updike nazval „vznešeným a nutným literárním projektem, jehož cílem je odhalení hrůz otroctví a potíží, s nimiž se potýkají Afroameričané". Autorka se tu sice zabývá tzv. velkými tématy jako rasové předsudky, ponížení a nesvoboda, ale v konečném efektu je Milosrdenství daleko poetičtější a mnohoznačnější, než by se na první pohled zdálo.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2010 , Odeon
Originální název:
A Mercy , 2008
více info...
Přidat komentář
Život lidí na dně společnosti byl a je vždycky těžký, to všichni víme. Od této stránky života máme spíše tendenci se odvracet, (jinak bychom se mohli zbláznit). Není v našich silách řešit všechna neštěstí světa. Neštěstí je spousta, ale vytáhnout z něho příběh a napsat jej tak, aby upoutal, to už je umění. A to Toni Morrison umí.
Toni Morrison je vynikající spisovatelka, ale já jsem mizerná čtenářka. Kniha napsaná krásně, ale já jsem se ztrácela v postavách, časech, a tak jsem si ji nedokázala užít tolik, jako by si nepochybně zasloužila.
Kniha Milosrdenství pro mě byla velmi příjemným překvapením. Na začátku jsem trochu váhala, zda je to můj šálek kávy, protože prvních zhruba 25 stran bylo zahaleno jakýmsi mlžným oparem, kdy čtenář čte a příběh nedává smysl. Je totiž jen střípkem z mozaiky, která se skládá až později. V poměrně útlé knize se Toni Morrison podařilo nastínit smutné osudy hned několika lidí, jejichž problémem nebyla jen nesvoboda, ale také osamění a životní bolest.
Obdivuji vypravěčské schopnosti Toni Morrison, kdy dokáže příběh poskládat z různorodých úhlů pohledů, kdy je každá postava jiná, uvěřitelná a jedinečná. Obdivuji práci překladatelky, protože autorčin jazyk je sice nádherný, ale velmi těžký a v angličtině ji vždy čtu s vypětím všech sil. Oceňuji možnost nahlédnout do části dějin, o kterém mám pouze mlhavé představy (v podstatě mezi Kolumbem a válkou za nezávislost mám jen nejasné historky o válkách s indiány a osídlování Divokého západu). Příběh o boji s těžkými životními podmínkami, hledání lásky i sebe samého, svobody vnější i té vnitřní a boji s předsudky si mě získal. Snad jen škoda relativně často vypadlých písmen ve slovech.
Trvalo mi, než jsem se do knihy začetla, ale potom jsem se od čtení nemohla vůbec odtrhnout. S každou další kapitolou jsem byla pohlcenější a pohlcenější, až jsem s nelibostí zjistila, že už jsem na konci. Strašně moc jsem chtěla, aby kniha ještě pokračovala.
Milosrdenství je mistrovsky napsaný poutavý příběh, který čtenáře nenechá klidným. Střídání vypravěčů nám připomíná, že nic není černobílé, na všechno je třeba se koukat z více úhlů pohledu.
Z hodin dějepisu si otroky představujeme především jako černochy-Afroameričany, ale v knize se dozvídáme, že v počátcích otroctví nebylo neobvyklé, aby se otrokem stal bílý muž nebo indián a že i muž černé pleti mohl být nadřazený muži bílému.
Zajímavý námět, první půlka knihy mi přišla docela nudná, druhá byla lepší. Co se mi na knížce poměrně nelíbilo že černošský otroci byli často vyobrazovány jako slabí a zlomení, možná tomu tak bylo, ale ironicky mi přišla knížka poměrně vyhroceně rassistická vůči každé rase...
Zdržuji se hodnocení, první polovina mě nudila, druhá docela zajímala, ale celkem jsem si jistá, že jsem tu knihu nějak hluboce neprožívala.Možná jenom nebyla nálada.
Vynikajúca kniha. Ako, téma otrokárstva je veľmi silná káva a v poslednom čase som videla pár dobrých filmov na túto tému (The Butler, 12 Years a Slave,...), ale nečítala som veľa kníh o otroctve v Amerike. Je to aj moja prvá kniha od Toni Morrisonovej a musím povedať, že sa mi veľmi páči ako rozprávač. Táto kniha vlastne sleduje osudy viacerých ľudí, ktorí sa stretnú v určitom čase a sú rôzneho postavenia. Páčilo sa mi, ako postupne písala jednotlivé kapitoly z pohľadu hlavných postáv a ako odhaľovala ich vnútro. Miestami bol vývoj niektorých postáv, aspoň pre mňa dosť nečakaný, ale zasa na druhej strane, zažívať to, čo zažili Lina, Sorrow, Florence ... Klobúk dole pred autorkou a len smutné pokrútenie hlavou nad ľudstvom, že niečo také ako otrokárstvo, segregácia a rasizmus trvali tak dlho, a niekde ešte stále pretrvávajú.
Nádherná kniha. Poetický pohľad na veci v živote, ktoré nie sú pekné. Štýl autorky mi pripravil nezabudnuteľný zážitok z knihy. Určite si prečítam aj ďalšie knihy tejto autorky...
Morrisonovej Milosrdenstvo by som nazvala akýmsi poetickým rébusom, vymykajúcim sa zo šedi bežného priemeru. Je určená skôr hĺbavému a trpezlivému čitateľovi disponujúcemu zmyslom pre lúštenie indícií a hľadanie skrytých súvislostí . Priznávam, že aj keď ide o relatívne útlu knižku, slušne som sa pri nej zapotila - istý čas trvalo, kým som sa zorientovala v identifikácii rozprávačov a pospájala si mozaiku osudov do uceleného obrazu (neustále spätné vracanie sa v deji bolo nevyhnutné...).
Kniha, ktorej príbeh siaha do ďalekej minulosti osídľovania Ameriky (do čias začiatkov otrokárstva) čitateľa pohltí, avšak vyžaduje si jeho úplnú a maximálnu koncentráciu. Ak sa človek práve v takomto rozpoložení nenachádza, je lepšie ju odložiť na „lepšie časy“, inak si knihu neužije a pravdepodobne zostane nepochopená.
Žádná kniha Morisonové mě nezklamala a tahle asi bude "číslo dvě" po Milované. Ztrhující, živá freska doby dávno minulé mě uchvátila, můžu jen a jen doporučit.
Zvláštny štýl autorky si vyžaduje 100% účasť čitateľa, no pokiaľ si zamilujete niektorú z postáv, nebude to problém :-)
Štítky knihy
americká literatura otroctví rasismus
Autorovy další knížky
| 1996 |  Milovaná |
| 1995 | Velmi modré oči |
| 2013 | Domov |
| 2002 | Šalomounova píseň |
| 2010 | Milosrdenství |
Kniha Milosrdenství je v
| Přečtených | 104x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 46x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Příběh a námět na 500 stránkovy román napsaný na 150 stranách. Přitom nic není napěchováno, odfláknuto ani zpatláno. Chytré minimalisticke psaní. Nobelovce za literaturu se nedivím.