Milenci z bedny
Ludvík Aškenazy
Autor vypráví o tom, jak chlapeček s holčičkou objevili na dvoře starou bednu, ve které si hrají na maminku a na tatínka. Mají spolu dokonce i svatbu, svatební hostinu a svatební cestu. V knize dochází ke konfrontaci světa dětí se světem dospělých, vyšla roku 1959.
Přidat komentář
Oddychová akniha o odložené bedně. Jojo kolik jich odkládáme, kolik jich má využití. Zde si děti v ní najdou svůj příběh - život dospělých. Jednoduše psané pro pobavení.
Do modravé tmy nebe, pavučinek z nitek snů, položeni. Pod "napudrovaným" sluncem noci, melancholickým princem oblohy... Poezie fantazií k rozjímání. "Svoji" malí tuláci k levandulovému usínání.
Velmi nápaditá knížka, která zobrazuje paralelu mezi světy dětí a dospělých. Navíc vykreslena poetickým jazykem, což pomáhá i k navození "dětského vidění světa".
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
Kniha Milenci z bedny je v
| Přečtených | 62x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 2x |
Tak to bylo... krásné.
První věc od LA a velmi milé překvapení. Děti si hrají na maminku a tatínka a stačí jim k tomu fantazie a chování odkoukané od dospělých. Dokonale zmáknuté role.
"Tatínku, copak děláš?" zeptala se s velkou něhou.
"Hovno", řekl tatínek, a bůhví, kde k tomu slovu přišel:)