Milena a Margarete

(SPOILER) Svědectví o neobyčejném vztahu mezi ženami za zdmi koncentračního tábora Ravensbrück.

Ihned na úvod musím zmínit, že se nejedná o milostný lesbický román, což se může možná na první pohled zdát. Jedná se o intimní zpověď Gréty, protkanou vzpomínkami Mileny.

Tyto dvě ženy mezi sebou měly skutečně nevídaný vztah, nicméně, o sexuálním podtextu nepadne ani zmínka. Byly jako jedno tělo a jedna duše. Rozumněly si i beze slov, což je v prostředí tábora dokázalo ochránit před nařčením z lesbismu a následné likvidaci. A v bloku Asoziale to platilo dvojnásob.

Byly jako jedno tělo, přitom nemohly být rozdílnější. Milena působí spíš jako superhrdinka doby, neohrožená, neustále optimistická, nebojácná, odvážná, někdy až lehkomyslná. Oproti tomu Gréta - jemná, bojácná, oproti Mileně v pozadí. Milena se nebála říct a prosadit svůj názor i za cenu nasazení vlastního života. Možná proto si mohla dovolit tolik. Byla velmi ochranitelská nejen vůči Grétě, ale i vůči ostatním ženám v táboře.

Sen dvojice Milena&Margarete o svobodě, společném životě a sepsání knihy pamětí se s léty strávenými v Ravensbrücku postupně rozplývá. Milena je velmi nemocná (za což může i její velmi bouřlivé mladí) a oběma dochází, že Milena se osvobození nedočká. Nicméně, Margarete slib dodrží a po osvobození knihu skutečně napíše.

Kniha je postavená na skutečných osudech skutečných postav. Autorka má specifický styl psaní, hodně skáče mezi přítomností a minulostí, což mi čtení značně narušovalo a lehce jsem se ztrácela. Pořádně jsem se začetla až zhruba v polovině.

Příběh je ale naprosto strhující a jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst. Čtenář se zde dozví nejen o Mileně a Grétě, ale i o všech tabu ženského koncentračního tábora, o kterých se jinak tolik nemluví.

Milena a Margarete – Svědectví, které odmítá zmlknout. I tak by se dala nazvat tato kniha od spisovatelky Gwen Strauss.

Když při čtení listujete jejími stránkami, máte pocit, že se dotýkáte něčeho posvátného. Tuto knihu nejen čtete, ale přímo ji prožíváte, a přitom na vás působí jako tichý výkřik.

Gwen Strauss zde oživuje bolestný příběh lásky a přátelství, k čemuž jí jako primární zdroj a hybná síla vyprávění slouží vzpomínky samotné Margarete Buber-Neumann.

1. Podrobný rozbor děje: Mezi dvěma pekly

Děj knihy je strukturován jako dialog mezi přítomností a minulostí. Tato literární dualita, kterou autorka zvolila, je klíčová nejen pro pochopení hloubky vztahu obou žen, ale i celého příběhu. Vypravěčkou prožitých hrůz je převážně Margarete, která skrze své vzpomínky promlouvá nejen za sebe, ale dává hlas také Mileně. Obě hlavní hrdinky si musely projít naprosto odlišnými cestami. O těchto rozdílech se dozvídáme postupně, přesto si k sobě našly cestu hned při prvním setkání.

Margarete přijíždí do Ravensbrücku jako „vyvrhel“, ostřílená vězeňkyně, která doplatila na svou víru v lepší svět tím, že přežila roky úplné apatie. Svitla jí naděje, která ale rychle vyhasla. Její drsné zkušenosti jí však pomohly přežít úvodní dny v novém táboře. A pak potkává Milenu. Ta okamžitě upoutá její pozornost, protože v lágru neexistuje jako oběť, ale jako ztělesněná vůle.

Pouto: Jádro děje netvoří jen hrůzné události tábora, které Margarete barvitě a děsivě popisuje, ale především rozhovory obou žen. Vytvořily si kolem sebe mentální bublinu. Zatímco kolem nich ženy šílely hlady nebo byly bity, ony rozebíraly Kafkovy dopisy, politiku a plánovaly společný život v Praze. Jejich jedinou starostí byl strach o tu druhou a udržení vzájemné solidarity.

Zápas o důstojnost:

Milena pracovala v lágru na ošetřovně (tzv. Revieru). To jí umožňovalo pomáhat ostatním, ale také naplno vidět nacistickou mašinérii smrti. Děj graduje Mileninou nemocí. Margarete zde s mrazivou upřímností vzpomíná na srdcervoucí detaily toho, jak se pro ni snažila sehnat léky a jídlo, zatímco Milena do poslední chvíle utěšovala ostatní.

2. Charakterová studie: Dvě tváře odporu

Milena Jesenská: Aristokratka v pruhovaném

Milena je v knize vykreslena jako téměř mýtická postava, není to ale jen neohrožená hrdinka. Gwen Strauss ji na základě Margaretiných svědectví ukazuje v její naprosté komplexnosti: dělala vše naplno – milovala, psala, rebelovala. Její vztah s otcem i s Franzem Kafkou ji formoval v ženu, která nepotřebovala vnější svobodu, aby byla vnitřně volná. V lágru byla „matkou“.

Pomáhala mladým polským dívkám zneužívaným k pseudolékařským pokusům a absolutně odmítala táborovou logiku „každý za sebe“.

Autorka přesně vystihla její nezlomný a občas tvrdohlavý charakter; její kroky byly někdy unáhlené či spontánní, protože to tak zkrátka cítila. Při čtení máte pocit, že stojíte přímo vedle ní.

Margarete Buber-Neumann: Ta, která přežila, aby svědčila

Margarete je vypravěčkou a tou, která prochází největší osobní proměnou. Je to ona, kdo přináší unikátní srovnání dvou totalit, což dodává knize neuvěřitelnou politickou hloubku. Margarete otevřeně přiznává, že bez Mileny by nepřežila. Možná ani ne tak fyzicky, jako spíše duševně, protože jí vrátila schopnost cítit krásu a empatii. Je zde krásně vidět kontrast obou žen. Margarete Milenu v mnoha věcech nechápala, ale naprosto ji respektovala.

V absolutní beznaději v sobě našly bezpečné místo a zamilovaly se do sebe s vědomím, že je jejich láska může stát úplně všechno. Staly se z nich „vášnivé přítelkyně“.

Styl Gwen Strauss se k tomuto příběhu velice hodí – vše zpracovala s jemností, citem a obrovským respektem, což přesně vystihuje pouto obou žen. Co musím vyzdvihnout, je i fakt, že kniha dostává do povědomí okrajovou skupinu vězňů, které nacisté zjednodušeně nazývali „asociálové“.

Pokud ale očekáváte jen romantiku, čtení vás z tohoto omylu rychle vyvede. Je to bolestivé utrpení, ze kterého vám bude úzko.

3. Pocity a dojmy: Co s vámi kniha udělá?

Při čtení se občas budete cítit nepatřičně, jako byste nahlíželi do intimní katedrály přátelství uprostřed masového umírání. Nejsilnější je kontrast mezi špínou lágru a čistotou myšlenek. Margarete s láskou vzpomíná, jak Milena v mrazu na apelplacu dokázala vyprávět o vůni pražských kaváren. Fyzickou bolest ucítíte ve chvílích, kdy se Milenin stav zhoršuje.

Zpracování je bez zbytečného patosu a autorka píše věcně, což dělá děj o to drsnějším. Smrt Mileny v knize není koncem, ale splněním slibu, který Margarete kdysi dala: „Ty přežiješ a řekneš jim, kdo jsem byla.“

4. Hlubší rozbor: Symbolika a styl

Dílo je výjimečné intelektuálním přesahem. Skrze paměti tu sledujeme analýzu totalitního myšlení – obě ženy dekonstruovaly komunismus i nacismus a chápaly, že oba systémy míří na zničení individuality. Z literárního hlediska se tu potkává Margaretin bohatý a vzdělaný jazyk se schopností Gwen Strauss poskládat z něj fungující biografii, svědectví a filozofickou esej v jednom.

Ačkoliv se může zdát, že středobodem je Milena, na mě osobně postava Margarete a její krutý příběh zapůsobily o něco silněji.

5. Hodnocení:

Plusy a úskalí knihy

Plusy:

Zdroj o Kafkovi: Unikátní vhled do Milenina vztahu s Kafkou z první ruky.

Srovnání totalit: Jedna z mála knih dávající do souvislostí nacistické a sovětské lágry bez ideologických brýlí.

Vzdor vůči zapomnění: Kniha vrací Mileně její vlastní hlas, nezávislý na Kafkovi.

Na co si dát pozor:

Extrémní smutek: Pro citlivější čtenáře jde o psychicky vyčerpávající a depresivní dílo. Popisy mučení, hladu a nelidských podmínek jsou syrové.

Složité politické pasáže: Diskuse o komunistických frakcích mohou být pro laika těžší na orientaci.

Mínusy:

Pomalejší tempo a roztříštěnost: Autorka ráda skáče v čase, prostoru i mezi postavami. Tyto vsuvky tříští už tak pomalý děj a dělají text občas útržkovitým a matoucím.
Celou recenzi najdete na Instagramu: pribehy_stranek

Milena a Margaret je kniha, na ktorej prečítanie musíte mať náladu. Nie je to žiadna jednohubka, i keď nemá ani 300 strán. Venovať sa jej aj niekoľko dní a možno popri tom čítať niečo odpočinkové, bude lepšia voľba. Jednak, čítať o koncentračných táboroch je ťažšie stráviteľné pre nejedného človeka; dvojak, v knihe je nespočet citácií, postáv, odbočiek, a teda si čítanie vyžaduje sústredenie a plnú pozornosť. A ak nie je jasné, že ide o romantický vzťah dvoch žien už z obálky, malé upozornenie pre homofóbov- áno, kniha je o vzťahu dvoch silných osobností (aj) našich dejín rovnakého pohlavia. Tu by som rada spomenula veľmi zaujímavé fakty o lgbt komunite už pred rokom 1920. Úprimne, sama som tieto zaujímavosti nevyhľadávala ani sa s nimi doposiaľ nestretla. O to viac som prekvapená, že ako ľudstvo pravdepodobne nejdeme dopredu, ale cúvame. Aspoň ja mám ten dojem vo viacerých smeroch.

Kto by nepoznal Milenu Jesenskú?! Česko-slovenská historická osobnosť, ktorá svojou zvláštnou povahou predbehla dobu. Na jednej strane bola nespoľahlivá, márnotratná i promiskuitná, na druhej však bola inteligentná, obetavá priateľka, žena, ktorá keď sa nadchla pre nejakú vec, zahryzla sa a nepustila, ani keď jej hrozilo nebezpečenstvo. Zaujímavosti z jej života, detstva, manželstva, sa dozviete v tejto knihe, pretože autorka si naozaj dala záležať. Jej zber informácii akoby nemal konca kraja. Podarilo sa jej zistiť spojitosti s Kafkom a ďalšími ľuďmi, ktorí hýbali dejinami pred, počas a dokonca aj po druhej svetovej vojne. Milena bola spisovateľka, žurnalistka a prekladateľka. Stretávala sa s “celebritami” vtedajšej doby v oblasti umenia, módy či psychológie. Ako bonus, vo svojom byte skrývala ľudí židovského pôvodu. Doba bola ťažká, ale Milena mala svoje morálne zásady a držala sa ich aj v Ravensbrücku.

Tu spoznáva Margaret. A čitateľ tiež. Mne osobne meno Margaret Buber-Neumann nič nehovorilo. Jej život nebol prechádzka ružovou záhradou. Prišla o možnosť byť v kontakte s dcérami, prežila väznenie v Sovietskom zväze, niekoľkoročný “pobyt” v gulagu a čerešničkou na torte bolo, keď si ju Stalin vymenil s Hitlerom. Tak sa ocitla v Ravensbrücku Margaret. Ako novinárka a spisovateľka sa po vojne podelila o svoje životné útrapy a bojovala proti mocnostiam tým, že písala pravdu, nikým nevidenú(alebo nechcenú?). Napriek tomu sa nevzdávala a svoje spomienky odovzdávala ďalej a vytrvalo, až do roku 1989, kedy opustila tento svet.

V knihe Milena a Margaret sa dozviete naozaj veľa. Kniha je rozdelená do piatich častí, ktoré sa s časovou postupnosťou venujú priateľstvu týchto žien. Ako som spomínala, Gwen použije nespočet odbočiek od hlavnej línie príbehu, tým dotvára širší obraz skutočností, ktoré obe ženy ovplyvnili počas ich života. Za mňa to bolo veľmi podnetné a hodnotné čítanie, občas sa však fakty i situácie opakovali, čo mňa osobne rušilo napriek tomu, že som knihu čítala týždne. Treba nám len dúfať, že sa dejiny nebudú opakovať- ľudská túžba po moci je stále prítomná…