Miláček
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295793/bmid_milacek-gix-295793.jpg
4
1465
180
Maupassantův Miláček nás přivádí do Paříže konce 19. století, kde se Georges Duroy snaží přežít na svém ubohém platu úředníka, dokud díky příteli z vojny nedostane místo v malých novinách. Brzy se mu tak podaří proniknout do vyšší společnosti, mezi pařížskou smetánkou se začne těšit velké oblibě a získá si přezdívku Miláček. Nebojí se ale zneužívat své prohnanosti a slabosti opačného pohlaví pro něj a na cestě za svým snem o penězích a moci se nezalekne téměř ničeho. Maupassantův satirický text popisuje morální úpadek člověka posedlého pouze osobním úspěchem a i dnes k nám promlouvá naprosto jasně.... celý text
Přidat komentář
Objevíme-li v sobě všichni skutečné životní hodnoty, stane se Maupassantův Miláček pouhou sociální dystopií...
Milacek je TA kniha, se kterou me zacalo bavit cist! Pocatecni zamilovani do hlavniho hrdiny se postupne prerodilo v nechut a odsuzovani jeho cinu :-) coz mi pripomina, ze jsem ho dlouho necetla, musim se k Milackovi vratit!
Kniha mě naprosto nadchla! Zvláště od druhé poloviny jsem knihu nemohla odložit. Chovaní hlavního hrdiny mi ze začatku prislo pochopitelné, o to více jsem z něj byla rozčarovaná v druhé polovině. Naprosto zvládnutá psychologie a vývoj postav. Donutilo mě to zamyslet se nad některým mým chováním. A mrazilo mě, jak neuveritelne aktualni kniha stale je.
Další návrat k francouzské literatuře - ambiciózní kariérista Miláček...
Reálie francouzské společnosti podává autor věrohodně...
S každou další stránkou mi byl hrdina vzdálenější - svým pojetím života, svojí touhou po moci a postavení , láska pro něj není citová potřeba, ale cesta ke vzestupu...
Ovšem - on v té hře nehraje sám, má zdatné sekundanty a on je využívá ...
Snad jedině dlouhodobý vztah k paní de Marelle ho mírně ospravedlňuje...
Závěr : Cítil, jak mu po kůži přebíhá lehký mráz, chladný pocit nesmírného štěstí.
Neviděl nikoho. Myslil jen na sebe.
Další z klasiky, která se přenesla i do dnešní doby.
Budu lehce spoilerovat. :) V podstatě až do takové 182. stránky jsem Duroyovi docela přál. Byl cílevědomý, oženil se s vdovou po Forestierovi, po které toužil od začátku, a v práci se mu začalo dařit. Pak však přišlo dvoření se dalším ženským, do toho se připletla politika (zájem Frantíků o dění v Maroku), z čehož se Duroy snažil vytěžit maximum jak po kariérní, tak finánční stránce, a hned ty sympatie k němu začaly dostávat vážné trhliny! Především za způsoby, jimiž se snažil těchto cílů dosáhnout.
Každopádně... dávat knize o nějakou tu hvězdičku méně jen proto, že je hlavní hrdina proradný slizoun, to mi přijde padlé na hlavu.
Za mě další úžasné dílo od Guye, naprosto nadčasové, čtivé a plné všeho (negativního), co ve společnosti přetrvalo až dodnes. Až z toho člověk dostává husí kůži...
Devätnáste storočie prinieslo okrem technických novôt aj mnoho negatívnych fenoménov. Napríklad kariérizmus tak, ako ho poznáme dnes.
Pán Duroy nemal šťastie ani na univerzite a ani vo vojne (ak nerátame to, že ho niekto nezastrelil) a rozhodne sa niečo dokázať v Paríži - v prvej metropole vtedajšieho sveta. Začínal tak, ako takí ľudia začínajú dnes. Vôbec nič sa nezmenilo; rodinkárstvo, pokrytectvo, povýšenie v práci získané v posteliach osamelých dám. Hra, do ktorej mnohí mladíci vsadia len jednu jedinú kartu a len pár z nich vyjde z tejto partie ako víťaz. George je jedným z nich.
A vôbec, prečo moralizujem? Veď mnohí z nás robia prakticky to isté, len v iných životných situáciach. A mnohí majú také šťastie, že sa im to aj prepečie. Neviem či ma to štve alebo im len závidím alebo to chcem nejako zmeniť. Z Gorgea mám také isté zmiešané pocity.
Maupassant sa vyjadruje jednoduchým a zrozumiteľným jazykom. Ako realista si dáva záležať aj na podrobných opisoch. Niekomu sa zdá, že príbeh sa vlečie a nie je v ňom žiadna akcia, ale život nie je vždy len o tom.
Kniha je lepší nežli film. Téma, jak se dělala kariéra dříve, tak se dělá i dnes. Stále se používají stejné prostředky.
Film mě nebavil a tak jsem po knize sáhla pouze kvůli výzvě. Kniha mě ale nad očekávání bavila. Možná to bylo tím, že hlavní postava byla záporná a čekala jsem, koho kde obelstí. Na druhou stranu nemůžu říct, že by mi byl sám Miláček vyloženě proti srsti, zkrátka věděl, co chce a šel si za tím a bylo mu jedno, jestli nemá třeba zrovna taky máslo na hlavě.
Máme tu príbeh o mužovi, čo zneužil dve ženy, s ktorými sa oženil, minimálne tri milenky, podviedol a oklamal nespočetné množstvo priateľov i nepriateľov a azda ani jediný cit v jeho živote nebol hlboký a pravdivý. Takto zdolal všetky prekážky a žil šťastne až do smrti....! Autor príjemným prirodzeným spôsobom (realizmus) opisuje spoločnosť konca 19.storočia na pozadí krehkých prírodných opisov. Každá jedna postava v knihe je skazená a hrabe len pre seba. A súhlasím s užívateľom patrik0816, všetci sa snažia nájsť chvíľkovú rozkoš počas svojho zúfalého úteku pred smrťou. Kniha nám zanecháva znepokojivú otázku: Sme takí aj my ?
Nevím, kdy jsem (jestli tedy vůbec), četl něco s tak odpornou hlavní postavou. Jako samozřejmě. Vrazi, lupiči, černokněžníci, podvodníci a jiní zloduši... Jenže všichni ti jsou společností buď úplně vyloučeni jako její nejšpinavější odpad a nebo svou zlou povahu (alespoň) nijak neskrývají.
Nejhorší totiž je, že Duroyovi vše naprosto přesně vychází a nenese za své chování vůbec žádné následky. Takhle to totiž (bohužel) často chodí i v reálném světe a bylo dost revoluční, že Guy de Maupassant někoho takového ukázal. Dokážu si totiž představit, jaké tohle dílo muselo vyvolat pobouření v době svého vzniku a Maupassant mě tímto provokováním tehdejší upjaté společnosti dost bavil. Zajímavé bylo také sledovat vývoj Duroye. Ze začátku měl k němu člověk sympatie, dokonce ještě i po svedení de Marell.
Ostatně jeho vědomý i podvědomý strach ze smrti a jeho vnitřní argumenty typu: Je nutné si užívat, dokud člověk není starý a dokud pomalu neuléhá do vlastního hrobu, můžete konfrontovat, ale taky byste asi měli uznat, že něco na nich bude. Potom to ale s užíváním si života už nemá nic společného a Duroy si své chování už ani nijak neomlouvá sám pro sebe a otevřeně přiznává, že mu jde hlavně o moc a prachy.
Za odvahu zaslouží velký respekt, bohužel -- a ačkoliv si uvědomuji, že to byl záměr --, Georges Duroy byl vážně takový prevít, že se mi zvyšoval po čtení pasáží tep tak o 20 úderů za minutu a knihu se mi skoro ani nechtělo dočíst. Beru čtení přece jen z velké části jako zábavu, tak pardón, ale prostě nemůžu hodnotit výše. Takže ponaučení na závěr: Nebuďte děcka takoví hajzlové jako Duroy!
A nejhorší je, že hajzl nebyl jen Duroy, ale i většina dalších postav. Slušná kritika společnosti. V době #metoo hodně nadčasová a skvělé je, že nešetří muže ani ženy.
Nahlédnout do francouzské společnosti pár set let zpátky bylo bezpochyby zajímavé. Všichni do jednoho byli prohnaní a prolhaní až do morku kostí a s žádným z nich jsem nesympatizovala. Možná to ani nebylo účelem knihy. Zkrátka mi byly všechny postavy protivné.
Miláček Duroy je tak křivý, že když spolkne hřebík, tak z něj vyleze vývrtka. Všivák jeden.
Milácka jsem našla v antikvariátu a pošlu ho dál přes nějakou nejbližší knihobudku. Jde o nadčasový příběh o egu a ješitnosti, který by sedl na spoustu reálných lidí kolem nás. Autor to popsal skvěle, hlavním hrdinou jsem na konci velmi opovrhovala.
Miláček mě, jako spoustu jiných žen, dost rozhodil. Než že by se mi z něj však podlamovala kolena, spíše jsem mrkala nad tou drzostí a hlavně nad tím, v co ona drzost nakonec vyústila. Duroy je postava, kterou nemůžete mít rádi a na rozdíl třeba od Vicomta de Valmont z Nebezpečných známostí jej nemůžete ani obdivovat. Má příliš mnoho špatných vlastností toho typu, který nechce nikdo z nás. Hlavně jeho nenasytnost a věčná nespokojenost, díky nimž se cítí tím ublíženější, čím více získává, z něj dělají tvora naprosto nesympatického. Přesto vás fascinuje dostatečně na to, abyste knihu dočetli až do konce. Chcete totiž vědět, jak to s ním dopadne. Ne, přesnější je říct, že chcete vidět, jak si konečně namlátí ústa, jak mu to někdo spočítá, jak se mu některá z jeho milenek krutě pomstí a vesmírná karma bude vyrovnána. Dočtete to, protože ho chcete vidět trpět.
Miláček Duroy však není one-man show. Zdatně mu sekundují i další postavy, obvykle pohlaví něžného, které se dočkají stejné propracovanosti jako on. Autor zvládl takřka nemožné a vystupuje do popředí mého čtenářského seznamu jako jeden z mála spisovatelů mužů, jejichž ženské hrdinky mi přijdou skutečné, procítěné a lidské. A to i přesto, že na ně nahlížíme jen zvnějšku a o jejich myšlenkách nevíme zhola nic. Kritika tehdejší společnosti (obzvláště pak střední vrstvy), politiky a jejích vazeb na média jako by vypadla ze současných událostí. Dílo je to ve všech ohledech stále aktuální a, byť vás vyloženě neunese a neokouzlí, rozhodně stojí za přečtení.
(Můj vnitřní Forsyte by řekl: "Jak francouzské!"
Můj vnitřní Vikomt de Valmont by řekl: "Tohle není fér!")
Knížku jsem četla kvůli maturitě. Některé pasáže mě bavily, ale spíše sem se do čtení musela nutit. Nebyl mi ani moc sympatický hlavní hrdina, však se mi líbil jeho progres celým příběhem.
Nadcasova kniha o tom, ze kdyz nekdo vyuzije vsechny sve schopnosti k tomu, aby prosadil to, co chce, v podstate mu nic nebrani dostat se az na vrchol. Milacek je schopny manipulator, ma stesti u zen a dokaze obratne prestupovat z jedne naruce do jine tak, aby z toho vzdy vytriskal maximum. Obdivuhodne, zavrzenihodne, misty sympaticke a kazdopadne navzdy aktualni... A navic dobre napsane.
Štítky knihy
láska 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura autobiografické prvky naturalismus rozhlasové zpracování společenské romány realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Kniha Miláček je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 2 594x |
| Čtenářské výzvě | 164x |
| Doporučených | 102x |
| Knihotéce | 816x |
| Chystám se číst | 489x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 18x |
Miláček je příběh o vzestupu naprosto bezskrupolózního egocentrického kariéristy. Muže, který má úspěch u žen a přitom se neštítí podvádět a zrazovat. Nejde o nějakou postupnou proměnu ambiciózního mladíka a jeho postupný úpadek vinou peněz a zhýralého života ve vysoké společnosti, jak se na začátku může zdát. Miláček je špatný od samého prvopočátku; jen se mu nabídne příležitost.
Kniha je napsaná velmi čtivě, má rozhodně blíže k autorům 20. století a neztrácí se v rozvlekých popisech. Je dramatická, psychologicky věrohodná a jak hlavní hrdina stoupá ve společenských kruzích, tak se také zvyšuje nechuť čtenáře k němu. Myslím, že nejsem sám, koho ponoukla k nahlédnutí do vlastního svědomí, aniž by sama moralizovala.
Bezpochyby jeden z lepších románů konce 19. století.