Miláček
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295793/bmid_milacek-gix-295793.jpg
4
1465
180
Maupassantův Miláček nás přivádí do Paříže konce 19. století, kde se Georges Duroy snaží přežít na svém ubohém platu úředníka, dokud díky příteli z vojny nedostane místo v malých novinách. Brzy se mu tak podaří proniknout do vyšší společnosti, mezi pařížskou smetánkou se začne těšit velké oblibě a získá si přezdívku Miláček. Nebojí se ale zneužívat své prohnanosti a slabosti opačného pohlaví pro něj a na cestě za svým snem o penězích a moci se nezalekne téměř ničeho. Maupassantův satirický text popisuje morální úpadek člověka posedlého pouze osobním úspěchem a i dnes k nám promlouvá naprosto jasně.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2016 , Garamond
Originální název:
Bel-Ami , 1885
více info...
Přidat komentář
Když jsem byla v deváté třídě, setkala jsem se na olympiádě z češtiny s maturantkou, která právě četla Miláčka. Vtiskl se mi do paměti tolik, že jsem si ho sama později zařadila do maturitní četby. Ale zklamala jsem se.
Je to jedna z opravdu mála knih, kterou jsem nebyla s to dočíst. Začátek mi přišel zajímavý jako exkurs do naturalismu, ale zbytek mě nudil – na můj vkus fádní dílo o nezajímavém tématu. (Společenský vzestup po stupních milostných afér – koho to může upoutat?). Nejsem prudérně pobouřena, ale spíš znuděně znechucena. Asi s tím má dělat i to, že mně osobně nesedne naturalismus jako směr a že nemám ráda Francii v éře fin de siècle.
Knihu jsem četl jako součást doporučené četby k maturitě. Silný příběh, výborně napsaný. Kdepak přečtení nelituju ani dnes.
Nechal by se sám Maupassant též svést od Miláčka, potažmo Duroye, potažmo Du Roye?
Těžko hledat odpověď, nicméně láskyplných popisů zakrouceného kníru v knize najdeme habaděj.
Poslední dobou jsem četl spoustu postmoderních, experimentálnějších knih a byť na ně nedám dopustit, není nad vyváženost. Tedy tento běžný repertoár proložím občas nějakou klasikou a z tohoto důvodu se mi v knihovně zjevil Miláček.
Nebudu chodit kolem horké kaše, pochutnal jsem si. Vyloženě jsem si liboval v té klasické formě vyprávění, kdy děj stojí na prvním místě a jeho kompozice je v mistrných rukou vtahující. Je znát, že se Maupassant kamarádil se Zolou a jemu podobnými.
Jazyk je tu vcelku květnatý, podle popisu Paříže ze začátku knihy muselo jít tehdá o pěknou stoku, o čemž mě již dříve informoval zmiňovaný Zola.
Když už jsem knihu začal podezřívat z určité plochosti, přílišné přímočarosti, dostane se mi krásné, několikastránkové, nihilistické úvahy nad smrtí.
"K čemu se máme přimknout? Ke komu vysílat své zoufalé výkřiky? V co máme věřit?
Všechna náboženství jsou hloupá se svou dětinskou morálkou a sobeckými sliby, jsou až obludně pitomá. Jedině smrt je jistá."
Jedno velké mínus. Kniha má celkem jednoduchou zápletku. Demonstrovat bezbřehou lidskou vychcanost na příběhu chudého chlapíka, jemuž náhoda naskytne příležitost dostat se společensky výš a vzhledem k tomu, že oplývá krásou stejně jako onou vychcaností, jde mu to moc dobře.
Konkrétně pomocí svého péra si otevírá spoustu dveří. A to je právě ono. Na Maupassantovi je znát, že by rád popustil stavidla, leč společenské konvence tehdejší mu to nedovolují. Tak se vyžívá v popisu otírání se stehny pod stolem, prsa popisuje Xkrát, ovšem jen v souvislosti se zrychleným dechem a sex je odbytý pouhým "pomilovali se". Ne že bych nutně potřeboval explicitní mrdání v každé knize, ovšem v Miláčkovi je to hlavní prostředek pro sunutí děje a byť hlavní pointa je někde jinde, cítil jsem se ochuzen.
Jako taková kompenzace mě potěšila silná hrdinka, jediný opravdový talent, bez níž by byli Duroy i její nebožtík manžel pouhými rádoby pisálky.
Madeleine si šla za svým a v rámci tehdejších prapodivných norem, kdy žena byla v podstatě mužův majetek, dokázala ze svého postavení vymačkat maximum a mám pocit, že ona jediná skončila opravdu spokojena, takovým tím hřejivým vnitřním pocitem.
PS: Nevím, co to o mě vypovídá, ale postava Duroye mi seděla mnohem víc než nějaká za každou cenu čestná bábovka. Podobně jsem to cítil u Welshova Sviňáka, což by vlastně mohl být název i této knihy.
Uděluji 8 nakroucených knírů z 10.
"Pod důstojným zevnějškem je člověk v podstatě jednou provždy mrzkým tvorem."
Kniha, která člověka ničím příliš nepřekvapí. Hlavní hrdina je vykreslený jako kariérista, který pro svůj posun využívá vysoce postavené ženy. Celou knížku mi vrtalo hlavou, jestli je vlastně George Duroy/du Roy kladná nebo záporná postava, nejzajímavější jsou v ní úvahy o životě a zejména smrti.
Moje první kniha od Maupassanta a bohužel asi i poslední. Nějak jsem se nemohla začíst.
Když to tak vezmu, ukazuje Maupassant v knize úplně skvěle, jak je tzv. demokracie skvěle uzpůsobená pro kariéristy a bezskrupulózní osobnosti.
Rozhodně se jedná o zajímavou knihu. Autor velmi jasně a realisticky vykreslí "Miláčka" a přitom na něj nevynucuje žádný názor.
A právě názor na hlavní hrdinu jsem si vytvořila velice brzy a pak už jsem jen z komentáře: "To je ale hajzlík" vyslovovaného během knihy často, odebrala koncovku.
"Miláček" je kniha o velmi ambiciózním muži bez jakékoli morálky, o jeho kariéře a jeho (mírně řečeno) zajímavém vztahu k ženám.
Na knize je také zajímavý konec: je trochu otevřený, ale tím způsobem, že přesně víte, jak bude pokračovat - vždyť vám to autor celou dobu ukazoval.
Lidé jako je George Duroy (ať si třeba říká du Roy, my víme pravdu) tu budou vždy a tak pro vám mám na závěr radu (zvlášť pokud jste žena): Jestli někdy potkáte nějakého "Miláčka", radši ruce pryč a utíkat.
Přečteno kdysi dávno k maturitě na základě naprosto náhodného výběru - ležela doma v knihovně, tak si říkám zkusím to, kdyžtak ji tam zase vrátím že jo.
A ono ne, kniha je vtipná a má co nabídnout i dnešní generaci, byť jsme v naprosto jiném století a společnosti.
Miláčka si každý zamiluje, i přesto, že to byl pěkný hajzl.
A to, že kniha zaujme a baví 18leté děcko, no právem se o ní ve škole učíme, což se o jiných knihách ze stejné doby říct už nedá.
Knihu mi donesl do práce kamarád,který ji našel na půdě.Se všemi povídkami a dalším čtením měla téměř 700 stran a pár dní mi zpříjemňovala nejen pracovní přestávky.70%.
Naprostá pecka. Po asi 15 letech jsem se ke knize vrátil a zase mě nezklamala - zejména druhá část knihy, po sňatku s Madeleine, je prvotřídní.
Přestože byl Miláček prevít, tak i já podlehla jeho kouzlu. Líbí se mi Maupassantův styl, umí skvěle vystihnout i popsat charakter a poukázat na špatnosti člověka. Zaměřeno hlavně na Georgese, ale i vedlejší postavy dostaly prostor ukázat svoje. Stále aktuální a platný, lidi se jednoduše nemění.
Zajímavý příběh, klasika od Maupassanta. příběh je sice z 19. století, ale řekla bych že spoustu věcí platí i dnes... Knihu jsem přečetla během chvilky, je to odpočinkové čtení, rozhodně doporučuju.
...jediná kniha od Guy de Maupassanta, kterou ještě někdy přečtu
121% pěkná klasika
Skvělá kniha, ukazující praktiky tehdejší doby. Celý příběh byl zajímavý a poutavý. Kniha se četla velmi dobře a rychle. Na to, že je to příběh z 19. století, pořád má co přinést dnešnímu čtenáři. Za mě skvěle napsáno a rozhodně doporučuji.
S láskou,
Rose
Když jsem knihu četla v pubertě, zaujala mě víc. Maupassant je můj oblíbený autor, proto dávám čtyři hvězdičky.
Musím se přiznat, že jsem se do čtení nutila. Místy mě příběh bavil, jindy zase nudil, ale čte se celkem dobře. Jsem ráda, že si knihu mohu vystavit ve své knihovničce jako dočtenou.
Opravdu skvělá a nadčasová kniha. Lehce se čte, nemohla jsem oči odtrhnout, ačkoliv jsem věděla, jak se bude příběh odvíjet již z filmového zpracování. Bel-Ami je prostě sexuální predátor, moc dobře to o sobě ví a ví jak to využít ke svému prospěchu. Kdyby mládež věděla, co všechno v románu najdou, určitě by se nad povinnou literaturou, vlastně teď už doporučenou, tak neošklíbala. Doporučuji přečíst.
Vyborne dilo. Kniha se cetla velice hezky, dej byl poutavy (ac s trosku pozdejsim nastupem). Obcas prekvapive zjisteni, jak se v te dobe opravdu zilo. Rada si prectu i jine dilo autora.
Štítky knihy
láska 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura autobiografické prvky naturalismus rozhlasové zpracování společenské romány realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Kniha Miláček je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 2 592x |
| Čtenářské výzvě | 164x |
| Doporučených | 102x |
| Knihotéce | 816x |
| Chystám se číst | 488x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 18x |
Knihu, kterou zrežíroval Ivan Chrz a hlavní roli ztvárnil Jan Šťastný, jsem poslouchala na radiu Vltava a moc se mi toto nastudování zamlouvalo. Bezohledný kariérista, který je pro peníze a moc schopný udělat téměř cokoli, zneužít a využít kohokoliv, citově, politicky i profesně zničit každého, kdo mu stojí v cestě k ještě většímu majetku a vzestupu do vyšších kruhů...