Miláček
Guy de Maupassant
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/1612/bmid_milacek-cWd-1612.jpg
4
1465
180
Georges Duroy je bývalý důstojník, který žije, jak se říká z ruky do huby. Vše se ale začne obracet k lepšímu, když potká svého starého přítele Forestiera, který mu zařídí místo novináře v La vie Francaise. S Georgesovým vzestupem přichází i úspěch u žen, které mu říkají Miláček...
Přidat komentář
tohle je opravdová lahůdka a také plná skvělých rad třeba ohledně voleb - posoudit zdravotní stav kandidáta a nejdřív zvolit staré a nemocné, kteří brzy umřou a mezitím ti mladí dozrajou a pak zvolit je. Tak a výzva 2021 splněna!
Dobrý příběh o člověku, který vlastně myslí vždy jen na sebe a svůj prospěch. Využívání žen, známostí a pak jen zkorumpovanost. Dost politický podtext už na tehdejší dobu.
Hrozně dlouho jsem měl Miláčka v knihovně, než jsem ho začal číst. A čte se opravdu dobře, takže to mi asi pomohlo překonat ten problém, že lidi typu Georgese Duroye opravdu, ale opravdu nesnášim. Ze začátku je všechno v pořádku, ale postupem času a při šplhání po kariérním a společenském žebříčku stále výš, je Georges čim dál tim odpornější. Nesnášim kariéristy jdoucí přes mrtvoly a takhle hnusně využívající svoje okolí, nehledě napravu nalevo. Takže je to jedna z těch knih, kdy hlavní postavu nesnášim. Ale musim dát 5*, protože je to moc dobře popsaný. Některý lidi jsou stejný, je úplně jedno kde a v jakym století se vyskytnou, budou tu vždycky.
Jedna z knížek ke kterým se ráda vracím. Zajímavý příběh člověka, jenž pro svoje dobro a úspěch je schopný zničit životy lidí okolo sebe. I za cenu ztráty svého svědomí. Doporučuji.
Na první pohled obyčejný příběh muže, který se nebojí šplhat po kariérním žebříčku takříkajíc přes mrtvoly. Tedy přes ty ženské mrtvoly. Ale... ale i když je hlavní hrdina sebestředný parchant, nemůžete jinak, než ho obdivovat, stejně jako ostatní obyvatelé Paříže té doby. Krásně, chytlavě napsaný román, který mě udržel v napětí do poslední stránky.
Jeden z mých nejmilejších miláčků i přestože Georges Duroy je vlastně lump k pohledání.
Tuhle knihu nepřestanu chválit a číst pořád dokola.
Dýchá na mne atmosférou Paříže dané doby a všechny postavy románu vidím živě před očima, díky Maupassantově neuvěřitelně barvitému popisu.
Autor je mistr vyprávění, o tom nelze pochybovat, a jeho Miláček je nadčasová záležitost, která nestárne.
Mistrné zobrazení společnosti v celé kráse a zkaženosti. Společenský román se skvělou drobnokresbou postav, zvláště v popisu okouzlujícího Miláčka, jehož přezdívka má pro čtenáře až hořce ironickou příchuť. Kariérista, který si ke společenskému vzestupu vybral všechny možné prostředky, zejména využívání žen, je bravurně popsaný, stejně jako ženy, s nimiž jsem musela mít často soucit. Román mě nesmírně bavil, četla jsem ho když mi bylo – náct, nemohla jsem se od něho odtrhnout a ráda se k němu zase vrátím. Guy de Maupassant patří mezi mé oblíbené autory. Po pár zklamání s našimi současnými spisovateli a několika přeceňovanými bestsellery s kolísavou kvalitou se budu raději zase pokorně vracet ke staré dobré klasice, prověřené delší dobou, která není ovlivněna ani pomíjivou módou ani současnou důmyslnou reklamou.
(SPOILER)
Maupassanta miluju, už mám od něj přečtenou Kuličku, Mont Oriol a asi 40 povídek, takže další na řadu přišel Miláček.
První asi polovinu jsem si říkala, že to přece vůbec není o chlápkovi, co šplhá po společenském žebříčku přes postele, jak nám říkali ve škole. Georges mi přišel jen přemýšlivý a ambiciózní; vždyť kdo se nesnaží o to, aby se měl lépe? (I když musím přiznat, že sympatický mi nebyl, ale to asi nikomu.)
Asi v půlce to začalo. Už dříve mi bylo zřejmé, že Forestier je tam, kde je, hlavně díky své ženě. Ale až později mi došlo, že se do ní Georges jenom nezamiloval, ale že taky chce, aby ho postrčila svými novinářskými schopnostmi a politickými intrikami výš. Vcelku nečekané pro mě bylo to, jak ji odkopl, aby si mohl vzít lepší partii.
Obecně ke knížce: Na rozdíl od Mont Oriolu, kde mě Maupassantovy popisy poprvé nudily, mě tady zase bavily, úplně jako bych tam byla. A řekla bych, že právě v této knize se autorovi nejvíc podařilo dokonale vykreslit charaktery postav. Ač neznáme vnitřní svět nikoho jiného kromě Georgese, hlavní ženské hrdinky jsou uvěřitelné a perfektně propracované.
Klasika, která je v mnoha ohledech stále aktuální. Doporučuji k přečtení.
Miláček je pro mě prototypem ideální knihy povinné četby. Poutavý rychle ubíhající děj, zajímavé dynamicky se vyvíjející charaktery, k tomu nadhled, jakýsi skrytý morální apel a zábava. Moje první setkání s autorem mě bavilo, navnadilo a těším se na další!
Když se řekne francouzský román, okamžitě se vzpomenu na Miláčka - nevím, proč zrovna na něj, snad je to způsobeno tím, jak věrně umí Maupassant vylíčit Paříž a Pařížany... Pro mě jeho "objektivní román" představuje příjemnou alternativu naturalismu (Ačkoliv Zolou taky nepohrdnu, takové guilty pleasure). Miláček je napsán decentním, ale dokonalým jazykem, fungujícím jako břehy, jimiž protéká čistý příběh muže jménem Duroy ( který je, řečeno žargonem dnešní pop-psychologie, psychopat), a který vypovídá o tehdejší Francii víc než lecjaká sociologická studie.
Ve zkratce: Miláček je jedno z nejlepších literárních děl, které se v 19. století ve Francii vůbec zrodilo. A že to bylo plodné století.
Knihu jsem před léty odložila a nyní se k ní opět vrátila. A stal se zázrak, přečteno jedním dechem. Asi ten časový odstup jsem potřebovala k setřídění myšlenek.
Prostě klasika!, kterou by měl mít ve své knihovně každý zavislák, čtenář, co miluje knihy.
Co dodat, syrovost příběhu dodává na uvěřitelnosti a vidíme, kam až člověk muže zajít, aby dosáhl svého.
Srdeční záležitost. Při každém čtení mám hlavní postavu méně ráda, ale na druhou stranu se mu jeho mazanost odepřít nedá. Jak mi připadá geniální, tak mi připadá odporný.
Lačný. Hladovost léčí, sytí. Pýřící se "konkubín," satyr. Pevnými upířími stisky. Mne si váček s léčkami. Leští čáry svodů. Známostmi mostí. Maří máry osudu. Tvořivý, dvořivý pán v cylindru. Sinavý syn s vysokými límci. Pusinky od smetánky hostí na líci.
V době covidové jsem objevila v knihovně Miláčka, kterého jsem již určitě v minulosti četla. Na to, že je kniha napsaná v 19 stol. mě mile překvapila stylem psaní a příběhem. Určitě i po tolika letech převyšuje mnohé dnešní knihy.
Kniha mě velmi překvapila, jedna z mála, která mě z povinné četby opravdu zaujala.
Je tam velmi dobře vykreslená Paříž, hlavní hrdina a udělala jsem si krásný obrázek o tom, jak to tehdy asi 'fungovalo'. Navíc je to celkem poutavě napsané a vy prostě chcete vědět, jak to s ním skončí.
Panebože, to je rozdíl!!! Přehrabovala jsem se právě v různých románech pojednávající o láskách a mezilidských vztazích, setkala jsem se s různým autorským přístupem a tohle realistické ztvárnění citů vyčnívá nad tím vším jako Mount Everest. Krásná kniha, která se dobře čte a vypovídá o lidech, o tom, jací mnozí z nás skutečně jsou. Spisovatel dokázal psát o milostných peripetiích jako málokdo, ačkoli to samozřejmě není autor jen jednoho tématu. Klobouk dolů. Maupassante, já tě prostě miluju. A žeru.
Štítky knihy
láska 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura autobiografické prvky naturalismus rozhlasové zpracování společenské romány realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 1972 |  Miláček |
| 1968 |  Kulička |
| 2014 | Kulička (19 povídek) |
| 1990 | Neteře paní plukovníkové |
| 1967 | Mont-Oriol |
Kniha Miláček je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 2 594x |
| Čtenářské výzvě | 164x |
| Doporučených | 102x |
| Knihotéce | 817x |
| Chystám se číst | 488x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 18x |
Skvěle zpracované téma, vykreslení společnosti a jejích lidí. Z malé části a širšího pohledu mi to přišlo v určitých pasážích jako Obraz Doriana Graye -- zkažený člověk, oblíbený ve společnosti (na rozdíl od Doriana, "Miláček" stále zůstává v oblibě společnosti), zkaženost a nemravnost, cynismus, strach ze smrti v podání básníka Norberta de Varenna, a potom vtíravé myšlenky... Celkově to ale mělo veselejší a vtipnější ráz.
"Nikdy se tady ta bytost znovu neobjeví. A narodí se miliony a miliardy skoro podobných bytostí, které budou mít nos, ústa, lebku a v ní myšlenku, ale nikdy se už nevrátí člověk ležící tady na tom lůžku. Několik let žil, jedl, smál se, miloval, doufal, jako všichni. A najednou pro něj všechno skončilo, jednou provždy. Co je to život! Pár dní a pak už nic! Narodíme se, vyrosteme, jsme šťastni, čekáme a pak zemřeme. Sbohem! Ať jsi muž nebo žena, už nikdy se na tuto zem nevrátíš! A přesto v sobě každý z nás nosí horečnou a neuskutečnitelnou touhu po nesmrtelnosti, každý je samotným vesmírem ve vesmíru a každý se brzy úplně rozpadne v prach a stane se hnojivem pro zárodky nových životů. Rostliny, zvířata, lidé, hvězdy, světy, všechno ožívá a potom hyne, aby se znovu přeměnilo. A žádný tvor se znovu nevrací, ani hmyz, ani člověk, ani planeta!"