Mezi vírou a racionalitou

Mezi vírou a racionalitou https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157846/mezi-virou-a-racionalitou-157846.gif 3 3 1

Kniha zachycuje dvě fáze autorova myšlenkového směřování. V první, teologické, se soustředil k problematice demytologizace a existenciální interpretace zvěsti křesťanské víry. Ve druhé, filosofické, se orientuje na ritickém racionalismu a v rámci religionistiky se zábývá studiem křesťanství jako lidského jevu lidských dějin a kultury.... celý text

PeterRainhard
PeterRainhard
02.08.2023 4 z 5

Pečlivá a zajímavá explikace tzv. existenciální interpretace Evangelia, založená na snaze o tzv. "demytologisaci" křesťanské zvěsti. Jádrem knihy je Fundův (původně samizdatový) spis "Víra bez náboženství" a několik menších prací z následného období autorova vývoje, kdy se již odklonil od liberálního protestantismu (jakkoli moderně interpretovaného) k neopositivismu a evoluční ontologii.

Je to přitom vývoj, který má při pozorném čtení textů jasnou vnitřní logiku. Jakmile reinterpretujeme hlubokou, konkrétní, žitou zkušenost starých Hebreů s existencí Boha (kterou nerecipovali, ba nemohli recipovat racionálně - pro to absolutně neměli ani myšlenkový, ani jazykový aparát), a prohlásime B-ha koneckonců za "šifru existence", "horizont bytí" chtě nechtě formulujeme už ne jádro víry, ale filosofický teorém. Jeho zásadní slabinou pak je, že neoslovuje cit, nýbrž jen a pouze rozum.
Rudolf Bultmann a jeho pokračovatelé (Dietrich Bonhoeffer, Paul Tillich, Gerghard Ebeling aj). vytvořili poměrně koherentní výklad, jehož snahou bylo oddělit náboženství (pověrčivou víru v nedokazatelná fakta a církevní dogmata) od víry (existenciálního postoje ke skutečnosti, jež člověka přesahuje). Jeho problémem je (jak sám Funda naznal) abstraktnost a racionálnost.
Existenciální výklad pak při veškeré snaze o očištění (zmodernisování?) křesťanského kérygmatu pak jeho pevné obrysy rozmyje - odebírá jednu slupku za druhouv ve snaze dobrat se věčného jádra, až nezbyde... nic.

Velice správně si podle mého mínění Funda všíml, že pak chybí přesvědčivá odpověď na otázku Karla Jasperse, proč se tedy vůbec hlásit ke křesťanství, když jiná náboženství (minimálně ta theistická) hlásají v jádru totéž - tedy, jakýsi horisont bytí, vyšší smysl existence.

Kniha rozhodně stojí za přečtení - je psaná fundovaně, přístupně a současně se vhledem do problematiky, kterou autor promýšlel dlouho a úporně. Jen si nejsem jist, koho může uspokojit, protože koneckonců z celého Fundova duchovního vývoje plyne více otázek, než odpovědí.
Pokud však inspiruje čtenáře k tomu, aby šel "ad fontes" a otevřel buď přímo Bultmanna, Tillicha, Jasperse, nebo naopak Carnapa a Whiteheada, pak zcela jistě splnila svůj účel.