Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352197/bmid_mezi-dvema-kimy-5VQ-352197.jpg
4
1048
216
Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení o zřejmě nejděsivějším režimu současnosti. Za sedm dekád mají obyvatelé KLDR dokonale vymyté mozky a myslí si, že si lidé v ostatních státech žijí mnohem hůře než oni, přitom je tomu naopak. Oceňuji odvahu paní Špitálníkové napsat publikace o jejích zkušenostech s KLDR, stejně jako to, že se vůbec odvážila dvou studijních pobytů v této zemi.
Více se mi líbila její druhá kniha - svědectví o životě v KLDR. Tato klidně mohla být o něco delší, na to, že tam byla dvakrát, tak mi přišla knížka dost krátká. Přišlo mi, že je v knížce trochu zmatek, byla tam dvakrát, ale knížka byla také zvláštně napsaná, že to vypadalo jako jeden výlet. Nicméně se i přes to četla dobře, zase jsem se dozvěděla něco víc, bavili mě Niny zážitky
Opět super kniha. Můj mozek právě hýří kvanty nových informací. Při čtení se člověk lehce vcítí do autorky. Doporučuji všemi deseti.
Četla jsem až po autorčině knize rozhovorů,a i přesto se mi knížka líbila. Život v KLDR je pro mě nesvobodný a neuchopitelný,a to jsem zažila komunisty. Tam mi to prostě dle popisu přijde až jakoby fanatizmus.
Rezervačka v knihovně na Mezi dvěma Kimy na mě vyšla hned poté, co jsem dočetla Svědectví o životě v KLDR. Nininy poznatky ze studií v KLDR mi nedaly tolik, co rozhovory s uprchlíky - spoustu infa už jsem měla právě z poslední knihy, navíc mi Mezi dvěma Kimy přijde trochu zmatečná. Autorka hodně zdrojuje, její osobní zážitky jsem ocenila víc.
Pokud váháte, spíš doporučím Svědectví o životě v KLDR, ta mi dala víc, má zajímavější formu a je víc lidská.
Pro mě byla kniha velmi zajímavá a doporučím ji každému, kdo má touhu a odvahu vydat se alespoň prostřednictvím knihy na pár dní do KLDR. Mám i autorčinu druhou knihu a těším se na ni.
Nejdříve jsem s autorkou viděla a četla nějaké rozhovory. Téma KLDR a její podání, zážitky mě okamžitě chytly a objednávala jsem knihy. Začetla jsem se okamžitě. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení. Má rozhodně své místo v mé knihovně. Je to dílo, které si ráda za čas přečtu znovu. Nezapadne mi a rozhodně ji vždy doporučím i známým.
Musím také ale přiznat, že závěr už pro mě nebyl tak poutavým čtením. Poslední třetina knihy byla už víc jako průvodce a působila na mě ve finále useknutě.
Zároveň autorku obdivuji a smekám za odvahu se do země vůbec vydat. A dokonce 2x. Díky za vaše svědectví, rozhovory, knihy!
Celou knihu bych označila jako velmi kvalitní odbornou práci. Všechny informace jsou zde velmi zajímavé a také často velmi detailně popsané s mnoha a mnoha! odkazy na zdroje. Bohužel pokud už nalistujete zdroj na konci knihy, může vás nepříjemně překvapit, že se jedná jen o odkaz na internetovou stránku, knihu, autora či v tom lepším případě narazíte na kratičký odstavec, který vás do dané problematiky více uvede. Kdyby v knize nebyly osobní zážitky a poznatky autorky, myslím, že bych měla velký problém celou knihu přelouskat. Na druhou stranu, kniha splnila mé očekávání - tedy dozvědět se více o KLDR.
Autorce se rozhodně nedají upřít zásluhy za zprostředkování informací (i osobních zážitků a postřehů) z tak izolované země, jakou KLDR dozajista je. A také zasluhuje obdiv, že se do této země, kam by se mnoho lidí ani nepomyslelo vydat, vydala hned dvakrát, aby aspoň trochu poodkryla pravdu o skutečném životě v KLDR a rozšířila povědomí o propagandistických metodách ovlivňujících život celé této země.
Má-li čtenář dosud jen kusé poznatky o Severní Koreji, autorka určitě dává v této knize určitý základní pohled na danou problematiku, od níž se člověk může do nějaké míry dál odpíchnout, pokud ho dění v KLDR zajímá blíže. Z knihy jsem se dozvěděla skutečně mnoho věcí, za což autorce děkuji. Kniha mi v tomto ohledu hodně rozšířila obzory.
Přesto mám bohužel dvě drobná "ale", která mi nedovolují hodnotit knihu naplno. Jednak mi úplně nesedělo to, že se v knize přeskakuje od tématu k tématu. Na čtenáře se valí ze všech stran různé informace, které když slyšíte prvně, jen těžko je pochytíte všechny na první dobrou. Aspoň mně to tak připadalo. Autorka třebas začne vyprávět o kolejním/univerzitním životě studentů, ale než se dostane na konec povídání, dozvíte se ještě kvanta dalších informací na jiná, byť příbuzná témata. Faktem tak je, že jsem občas měla problém číst dál - musela jsem se občas vracet, abych se zvládla aspoň trochu zorientovat. Místy mi to trochu připadalo chaotické.
Druhým problémem pak pro mne byl fakt, že v druhé polovině mi kniha začala připadat o trochu sušší - v tom smyslu, že jakoby autorka zdánlivě ubrala osobních zkušeností, ale zaměřovala se spíše na popisy a výčty toho, jak se v Severní Koreji - jako z nějaké učebnice dějepisu. Nevím, možná jsem nebyla při čtení jen správně naladěná a leckomu se i druhá polovina knihy bude číst lépe, ale já měla trochu problém. Nějak to pro mne začalo ztrácet "šťávu", byť bych nerada, aby to vyznělo nějak neuctivě.
Celkově tak za mne slabší čtyři hvězdy, ale kniha si pozornost rozhodně zaslouží. Vyjmenované "mínusy" jsou spíše na mé straně v mém subjektivním vnímání, než že by kniha sama o sobě byla špatná. Knihu určitě doporučuji.
Nině se „poštěstilo“ něco „úžasného“ – dvakrát se mohla jako studentka vydat do KLDR, země opředené tolika mýty, spekulacemi a bizardními zkazkami, které jen občas prosáknout mimo tuhle přísně střeženou část Korejského poloostrova.
Pokud člověk o KLDR načteno alespoň něco, faktograficky mu kniha moc nových informací nepřinese. Vše navíc komplikuje neuspořádaná forma a žánrová neukotvenost – podivně se skáče od jednoho tématu k druhému, něco zajímavého se jen povrchně nakousne, něco se naopak rozebírá do úmorných podrobností akademického textu. Jakoby autorka při psaní nevěděla, jestli chce předat subjektivní zážitky či objektivní informace, které „našprtala“ a pak porovnala s realitou.
Informace na navíc často opakovaly (v dané kapitole, u popisů fotek a ve slovníčku pojmů na konci – šlo většinou o 3krát doslovně zkopírovaný text).
Nepřehledně působil i obsáhlý poznámkový aparát, protože část byla jen odkazy na zdroje, mezi které ale byly „náhodně“ zasunuty komentáře rozšiřující některá témata. Z průběhu autorčiných pobytů toho nedozvíme tolik, kolik bych od publikace postavené marketingově především na těchto pobytech čekala.
Bohužel, kniha je pro mě jako celek docela zklamání – druhá (ale dříve přečtená) autorčina knížka vyhoupla laťku do nebeských výšin a bude ji těžké překonat (či se k ní minimálně přiblížit).
Kdyby to nebyla pravda, byla by to vtipná dystopie. Autorce se povedlo nahlédnout do světa, kam se většina lidí nedostane a co víc, povedlo se jí i nadzdvihnout onu líbivou oponu pro turisty a poodhalit realitu skutečného života. Právě o to je její svědectví cennější.
Jen by mě tedy zajímalo - co je to za hru, přivazovat cikády ke stromů? Vygooglit se to nedá :-)
Kniha sice nezprostředkovává ty největší hnusy, co se v téhle zemi dějí (pochopitelně), ale jako osobní svědectví české studentky, která měla cojones na to vydat se do země, ze které se nemusí nikdy vrátit, je to opravdu výživné čtení. Každodenní realita až děsivě věrně připomínající sci-fi román 1984. A to i přesto, že Nina viděla a zažila spíše to lepší, co tahle v jistém smyslu pozoruhodná země, vytržená jak z jiného světa, nabízí. Napsané je to čtivě - mnohé zážitky pobaví, některé trochu rozesmutní, ale líbil se mi nadhled a pozitivní přístup. Přesto se celou knihou nese jistá aura něčeho nepříjemného a zlovolného. Kromě popisování vlastních zážitků je kniha doplněna o vlastní analýzu propagandistické mašinérie a i v téhle rovině je to zajímavé a obohacující čtení, byť pochopitelně spíše pro ty, kteří toho o KLDR ještě tolik nevědí. Cením si i stručného shrnutí historie v závěru, které poodhalí vznik KLDR a zasadí ho do kontextu tehdejších událostí. Zároveň přehledně porovnává realitu s roztomile absurdními propagandistickými texty, jež jsou od malička Severokorejcům tak intenzivně vštěpované. Jediné dvě výtky bych směřoval ke struktuře, která je občas trochu chaotická a nedostatečné korekci textu. Těch překlepů tam nebylo zrovna málo.
Nečekejte žádné zuřivé pojednání o KLDR. Tato kniha není ničím jiným než vyprávěním zážitků ze studijního pobytu. Ale díky zemi ve které se to odehrává, je zajímavá každá čárka.
Autorce se, jako jedné z mála, podařilo téměř nemožné, a to, že hned 2x navštívila KLDR jako studentka na tamější univerzitě. Přibližuje nám tak život v KLDR, hlavně pak přímo v Pchjongjangu.
Toto je už několikátá kniha o Severní Koreji, kterou jsem v poslední době četla a musím říci, že byla zase něčím jiná. Autorka nám zde popisuje převážně život v hlavním městě, oproti jiným knihám, kdy jsme se většinou dostali až k těm nejchudším obyvatelům. Opět však zajímavý pohled a pro nás nepředstavitelné situace, nad kterými budete jen kroutit hlavou, jak takto může někdo žít.
Co mi v knize vadilo, tak množství číslovaných poznámek, které byly vysvětleny až na konci knihy, takže jsem celou dobu listovala tam a zpět. A pak některé věci a situace byly pro mě málo popsané. Čekala bych to o něco více podrobnější.
Avšak i tak velice zajímavá kniha a já si z ní odnáším spoustu nových informací. Rozhodně více mě zaujala další kniha autorky – Svědectví o životě v KLDR, kterou Vám rozhodně doporučuji.
Dle meho nazoru velmi pekne napsana kniha. Ctenar se spolecne s autorkou vydava na studia do KLDR a zaziva situace, o kterych se muze obycejnym turistum jen zdat. Prihody a mista jsou doplnena hlubsim politickym, spolecenskym a kulturnim kontextem a navic analyzou celeho systemu. Moc se mi na konci libilo porovnani vykladu dejin tak, jak ho zname my, s tim, jak je vyucovan v KLDR.
Take smekam pred autorkou, jeji odvahou a zapalem. Pro me velmi zajimava osobnost. Velmi ocenuji, ze v jejich textech nejde o hon za senzaci, ale o snahu vyzdvihnout i pekne veci, o kterych neni v zaplave toho negativniho moc slyset.
Čekala jsem trochu více. V podstatě jsem nedostala informaci, kterou bych neznala. Navíc autorka líčí, a to celkem povrchně) život těch “štastnějších” žijících v hlavním městě KLDR. Četla jsem o Severní Koreii více knížek, které nám podají neuvěřitelné líčení života lidí na venkově nebo v pracovním táboře např. Útěk z tábora 14, to je hodně silný příběh. Nicméně určitě to je hodnotná kniha pro někoho, komu informace o KLDR chybí. Ještě bych měla kritiku k poznámkám, člověk u čísla v textu očekává vysvětlení, listuje na konec knihy a pak dostane odkaz na literaturu, to není čtenářsky příjemné.
Štítky knihy
Severní Korea totalitní režimy Japonská okupace Koreje
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Kniha Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 1 489x |
| Čtenářské výzvě | 325x |
| Doporučených | 59x |
| Knihotéce | 229x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 147x |
| dalších seznamech | 6x |
o KLDR jsem četla už jinou knihu, konkrétně Dokonalý soudruh Kim Čong-un od novinářky Anny Fifield, a tak jsem se nemohla ubránit určitému porovnávání, které z mého pohledu Anna Fifield vyhrává.
Nina Špitálníková KLDR v rámci studií koreanistiky navštívila dokonce dvakrát. Obě návštěvy v knize ale splývají, autorka přeskakuje od zážitků z jedné cesty k zážitkům z druhé a čtenář se nemusí vždy úplně chytit. V průběhu čtení jsem se ale naučila nekoukat na chronologii a soustředit se na to statické, čili popis života v Pchjongjangu (ten se totiž za to meziobdobí výrazně nezměnil:-)). Čtení celkově odsýpá, kniha obsahuje i seznam použitých korejským termínů, aby se člověk trochu orientoval. Přesto ale samotné odbíhání na konec knihy ke zdrojům je dosti nešťastné, osobně bych více ocenila poznámky pod čarou, protože než se člověk přes číselné odkazy dostane v seznamu termínů k tomu, co hledal, často objeví jen odkaz na internetovou stránku:-). Jedná se o celkem zajímavý náhled do běžného života v KLDR, ovšem očima Češky. Věřím, že ještě zajímavější bude autorčina druhá kniha vedena v rozhovorech, která dá hlubší vhled do procesů v Severní Koreji. Po dočtení knihy mám pocit, jako bych se tři dny procházela sama v Severní Koreji. Zajímavé, ale vůbec to nestačilo.
Pro ucelený popis KLDR jakožto aparátu a Kim Čong-una doporučuji již výše zmíněnou knihu, psanou především velmi čtivě. Je vidět, že Špitálníková není ani spisovatelka, ani novinářka, neboť text byl plytký, věty občas kostrbaté. Zároveň se mi nelíbila taková neucelenost - autorka odbíhala od tématu k tématu zcela náhodně, často se k nim v rámci jiných témat opětovně vracela a přijde mi, že si neuměla ani vybrat, v jakém stylu chce knihu psát. Učebnice dějin? Osobní výpověď a zkušenosti? Já ti nevím, Karle...