Metamor(d)fóza

Čtenáři už vědí, že můj život rozhodně není nudný. Většina věcí se mi stává tak nějak mimovolně a vybírám si je patrně za zbytek celé populace. Asi karma nebo co. Na regresní terapii jsem byla vždycky hodně zvědavá, ale bojím se zjištění, že místo Kleopatry nebo Marie Curie-Sklodowské budu mít hluboký zářez třeba u Stalina, Charlese Mansona nebo Adolfa Hitlera. K příběhu Metamor(d)fóza jsem si ale dopomohla sama. Tak urputně jsem se snažila zbavit jednoho neestetického doplňku svého těla, že jsem se dobrovolně rozhodla pro plastickou operaci s představou, že to bude hračka. Záležitost tak na hodinku. Jenomže skutečnost byla maličko jiná. Z člověka jsem se postupně stala velrybou, hrochem, ropuchou při námluvách i zoufalcem v posledním tažení. S konečným výsledkem... Ale to si už přečtěte sami. To, co se zdá nejméně uvěřitelné, bývá paradoxně někdy úplně reálné. A tak i když přiznávám, že v mých příbězích je spousta věcí nadsazených, u výletu do Španělska popisuje každé slovo holou skutečnost. Vážně. Ani kapka nadsázky. Jen většina toho humoru byla dodána až ve chvíli, kdy jsme se živé a relativně zdravé vrátily na domácí hřiště. Uf. V příběhu Corrrida! Corrrida! se dozvíte, co všechno se může stát, když si jen tak lehkomyslně vyrazíte na dovolenou za někým, koho vlastně vůbec neznáte. A moc se mi nesmějte, jo?... celý text