Metallica: Kompletní příběh

14.03.2023

Metallicu mám rád, hlavně starší alba, rád jsem si početl tento magazín, ale místy jsem byl zklamán. Fanoušek se toho nového moc nedozví. Některá alba se moc neprobírají.

29.12.2022

Kaleidoskopicky tříštěný, bulvárně laděný barvotisk A4 mi ovšem lichotí víc nežli by bývala monografie z pera jednoho kronikáře.
Kdesi kolem roku 1996, dokdy jsem kapelu ještě hudebně vnímal, jsem plánoval bookazine odložit, ale jářku: možná bude výživnější si o té muzice jen přečíst, než ji poslouchat. A bylo, a spíše o lidském dospívání a střízlivění, protože získat samu hudbu lze dnes jakkoliv...
Kdeže je konec osmdesátek, kdy jsem měl Master Of Puppets nahrané na jedné straně ferro-extra BASFky 90 (stála tehdy málem stovku), a myslel si, že je to všechno. Pásek totiž naschvál doběhl zrovna když se Orion tišil do mezihry. Bylo mi to divné, poněvadž seznam skladeb jsem měl přepsaný (na stroji) komplet, takže kde se skrývá ta Damage Inc.?!
“Zbylých” 10 minut monstralba jsem holt okusil až později z licenčního cédéčka (za 280 Kčs), ke kterému jsem nastřídačku posvátně vzhlížel do výlohy a úkosem do vycuclé peněženky.
Hle, jak kompletní příběh oživil vzpomínky!

26.10.2020

Fakt by so rád vedel kam by sa Metallica uberala nebyť nešťastia v 86tom. A nižšie citovaná "nekoncepčnosť", veď všetci dobre vieme čo bolo v kufríku Through the Never.

13.09.2020

Tohle není žádná chronologická biografie, byť tak částečně může působit. Je to "jen" posbíraný soubor článků a rozhovorů, seřazených pokud možno co nejvíce chronologicky. Žádný ucelený celek, spíše jen smetené drobky. A snad i proto, pro tu pestrost vyjádření a autorských pohledů, to působí zajímavě a poutavě. Jsem fluidní fanda Metallicy - jako malý smrad jsem ji považoval za nejlepší metalovou kapelu, po Black albu ji vypustil z hledáčku, vracel se jen k prvním čtyřem deskám a vrátil se u Death Magnetic. I proto jsem si rád přečetl, co se za doby mé fanouškovské nepřítomnosti s touhle kapelou dělo. Pokud jste supermeganejlepší fanda/fanynka Metalliky, asi vám tenhle výtisk nic moc nového neřekne. Mě ale řekl poměrně dost, i konkrétně o jednotlivých hráčích a některých situacích (pořád tak nějak nemůžu zkousnout, co udělali Newstedovi, mému nejoblíbenějšímu a nejsympatičtějšímu členu kapely), rád jsem se dozvěděl plno nových věcí o (mém druhém nejoblíbenějším a nejsympatičtějším členu) Cliffu Burtonovi. K tomu všemu spousta fotek. Celkově je to zpracováno hodně sympaticky.

06.08.2020

Chlapi z Metallicy se na mě z obálky dívali téměř každý den, protože v regálu Albertu mají časopisy umístěné zákeřně těsně za vstupem. Nejdřív jsem hrdinně odolával a kolem časopisu jsem procházel bez nejmenších emocí. Postupem času ve mě rostla zvědavost a následně jsem si časopis 2x či 3x otevřel a po pár dnech se rozhodl, že si ho tedy koupím. Spousta fotek, článků, rozhovorů. Určitě to bude bomba. Nebyla. Jako hlavní mínus beru nekoncepčnost. Články psali různí lidé v různém období, co je v jednom z nich vychvalováno, to je v jiném zatracováno. Rozhovory se členy kapely jsou často jalové, pánové samozřejmě obhajují svou hudbu, své filmy, přístup k jednotlivým nahrávkám, ale co se z toho čtenář dozví? Nic, co by běžně poučený fanoušek nevěděl. Především získá pocit, že všichni členové kapely jsou dost bohatí a úspěšní na to, aby si mohli dělat, co se jim zlíbí a jejich úspěšnost to nijak neovlivní, protože mašinerie kolem Metallicy je nezastavitelná. :o) Nicméně jsem si alespoň opět poslechl poslední dvě alba, která mě téměř minula a opět si přehrál akustické motivy, které jsem svého času dřel téměř nepřetržitě. :o) Příště si půjčím nějakou hodnotnější biografii.