Metafory, kterými žijeme

No, kniha je to zajímavá, ale rozhodně není určená širokému publiku, což je škoda. Měl jsem co dělat, abych se filozofštinou prokousal, přitom by se dala určitě napsat "lidsky". Cca druhá část, kde si autor "vyřizuje účty s opozicí" byla asi nezbytná, ale za mě se dala nahradit několika odstavci. Každopádně jsem rád, že jsem se ke knize dostal.

Nereduktivní pojetí metafory a metononymie, které nepředstavují jen jazykové prostředky, zajímavé nanejvýš pro rétoriku, básníky a spisovatele, ale ukotvují a strukturují lidskou zkušenost, nemá samozřejmě původ v hlavách autorů předmětné knihy - ti pouze systematizovali a v návazném empirickém výzkumu doložili relevantnost myšlenek, jimiž nás nějaké století před nimi obohatil Friedrich Nietzsche (jejž kupodivu jediným slovem nezmiňují, přestože používají podezřele nietzscheovské výrazy jako třeba vtělení). Navzdory tomu, že autoři deklarují radikální rozchod s dosavadní objektivistickou i subjektivistickou tradicí (a razí přitom jen zlatou střední cestu experiencialismu), zůstávají jimi vyvozené důsledky pro poznání, pravdu a morálku úsměvně nesouměřitelné s důsledky Nietzschova devastujícího útoku, který tento velikán vedl navíc úspěšně, aniž by byl vyzbrojen metodologickým, konceptuálním a technologickým arzenálem, jejž měli k dispozici Lakoff s Johnsonem v posledních dekádách minulého a v první dekádě našeho století (odkazuju tu na doslov k druhému vydání z roku 2003, o který je obohaceno ukázkově vyvedené loňské české vydání).

Určitě se nebráním kognitivní lingvistice a celá kniha mi přijde naprosto průlomová ve snaze popsat tuto poměrně mladou vědu, nicméně mi přijde, že si Lakoff možná bere až moc velké sousto a ve snaze být tím, kdo vymezí kognitivní lingvistiku jako vědu se vším všudy, se tohoto cíle chopil až moc universalisticky. Velká spousta poznatků tak podle mě je funkční, ale najdou se i takové teorie, které jsou nedostatečně podložené pár účelnými příklady, případně i takové teorie, které podle mě jen čekají na vyvrácení nebo doplnění. Ostatně obrovskou nezakotvenost terminologie vidíme už jen u druhů metafor, které se takřka u každého (nejen) kognitivního lingvisty liší (viz Lakoffova imaginativní a konvenční metafora proti Vaňkové a její uzuální a aktuální metafoře). Když se pak podíváme na knihu v kontextu dalších Lakoffových děl, např. Ženy, oheň a nebezpečné věci, vidíme, že Lakoff se možná v kognitivní lingvistice snaží hledat až moc, jako když například uvádí, že většina procesů spojených i s kognitivní lingvistikou, třeba kategorizaci, dělá i améba a skutečně pak souhlasím s kritikou Vaňkové, která se proti tomu vyhraňuje s tím, že kognitivní lingvistiku a vědu celkově skutečně nemůžeme vypočítávat pouze na aktivitě neuronů atd. Takže za mě rozhodně obohacující kniha, která je potřeba ale ještě trošku víc učesat do nějaké aplikovatelné verze. Jako první uvedení do kognitivní lingvistiky tak trošku děsivé svým rozsahem, ale velmi stravitelně popsáno.

Začiatok je fascinujúci. Metafora a jej prenikanie do úplne základných pojmových entít a jej rozdelenie. Koniec knihy sa však snaží o akúsi tretiu cestu medzi objektivizmom a subjektivizmom v podobe experiencializmu prostredníctvom metafory, čo znie zbytočne hegelovsky všezahrňujúco či prekombinovane.
Ps: dočítal som a išiel som spať a pomyslel som si, že som "fajne unavený" - tým, že som použil metaforu odkazujúcu na jedlo gastronomicky fajne, znamenalo aj "poriadne" aj "akurát" - to asi metaforicky vystihuje aj knihu.