Meta
Pavel Bareš
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428849/bmid_meta-Hi8-428849.jpg
4
683
179
Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina. Nikdo na začátku jednadvacátého století nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem. Zato po supershowbyznysu se lidé můžou utlouct. Ve světě, kde jsou superschopnostmi obdařené Mety světovými celebritami — nebo preventivně stíhanými nepřáteli státu —, nechce být Lenka Křížová ničím z toho. Je to zkrátka holka, která si chce odchodit vysokou, utratit alimenty a občas pomoct kamarádce u zkoušky svými mimickými schopnostmi. O slávu ani o davy fanoušků se nikdy neprosila. A přesto se zdá, že jednoho má.... celý text
Přidat komentář
5*/5*
Tahle kniha je neskutečně zvláštní. Předkládá vám, jak jsou sociální sítě povrchní, ale zároveň je používá jako vedlejší zápletku s metaverzem. Je to sci-fi, ale vlastně také alternativní současnost. Ukazuje vám hrdiny a antihrdiny v úplně jiném světle, než vám předloží americké akční filmy.
Ohromným způsobem na mě kniha zapůsobila. Ani v jednu chvíli jsem se nenudila, přečetla jsem ji za 6 dní, což je pro mě vzhledem ke škole celkem málo času. Někdy jsem se ztrácela v časových rovinách, ale to mi ani nevadilo, protože jsem nakonec vždycky přišla na to, co jsem pochopila špatně.
Pavel Bareš má neskutečný talent. Sama píšu, a asi by mě nikdy nenapadlo dát do jednoho příběhu tolik témat najednou.
A co mě opravdu překvapilo: že ten mix velmi dobře fungoval.
Dojem po přečtení byl úžasný. Thrillery nečtu, ale napětí ve větší míře se mi zalíbilo. Silný emoční zážitek :).
Jen bych vytkla nespisovnou mluvu postav i styl psaní. Sama jsem pak mluvila hovorově v běžném životě.
Shrnutí: doporučuji. Strašně moc. Všichni si to, prosím, přečtěte. Těším se na to, až si udělám čas na sérii Projekt Kronos.
Naprosto mi nesedl styl vyprávění, který na mě byl nuceně nespisovný, a jakožto příslušník generace mladší než mileniálové mi občas některé momenty a výrazy přišly vyloženě "cringe".Z krizí identity Lenny a její kamarádky jsem měla spíše srandu.
Pak ale přišel na řadu více thrillerová zápletka a já se nemohla odtrhnout. Normálně bych o takový příběh vůbec nezavadila, ale svět se super schopnostmi vše krásně podbarvoval a Lenny mi nakonec byla moc sympatická.
Kniha řeší drsnější téma, avšak Pavel Bareš si s tím pohrál úžasně, a některé zamyšlení pro mne byly opravdu krásné a dotýkající se lidské mysli i duše. Konec byl nepředvídatelný a celkem haluz, ale miluju, jak nebyl typické "všechno dobře dopadlo, všichni jsme šťastní", protože díky tomu nic, nad čím jsem se pozastavila neztratilo na váze.
Ano, také jsem čekala něco jiného. Nechala jsem se nachytat na superhrdiny, a vida, jak se to zvrtlo. Ale myslím, že superhrdina je nakonec každý, kdo si situaci hlavní hrdinky reálně zažil a vyšel z toho příčetný a se zdviženou hlavou.
Doprčic, já čekala něco jinýho. Superhrdinský to vlastně vůbec není, zato jsou nám předhozený jinačí témata, o to víc ale důležitý (hledání vlastního já s feministickýma podtónama, sexuální násilí nebo stalking). Varování - je to fakt dost mileniálský, jazykem i myšlením Léni, tak bacha na to, jestli trpíte milenialergií. Starej boomer, jako já, na to místy čučí, jak péro z gauče (jo, jo, myslim tim třeba ty kachničky, to mi fakt hlava doteď nebere), ale na druhou stranu chápu to hvězdný hodnocení tady, ne že ne. Tak závěrem - vzhledem k tomu, že jsem teď fakt v těžkym skluzu a nestíííháám, píšu tenhle koment skoro dva měsíce po přečtení a fakt si vůbec nemůžu vybavit, jak to kruci vlastně dopadlo. To by se u srdcovek stávat nemělo, že jo. No hlavně že ze mě nevyšuměl ten jazyk, aspoň něco trvalýho, no...
Čte se to rychle, je to chytré, je to uvěřitelné a vlastně i pravděpodobné. Nelíbil se mi styl, kterým je kniha napsaná, ale hltal jsem ho pro jeho absolutní autenticitu. Perfektní scifi thriller s nadhledem, jednoznačně doporučuji. PS.Chtěl jsem ubrat půl hvězdy za asi 7 stran z těch 330, které byly vata, ale vzhledem k tomu, že jich bylo jen 7 - zasloužila by si kniha spíš ještě jednu celou hvězdu navíc...
Asi jsem od toho, stejně jako někteří předrecenzenti přede mnou, očekávala zpočátku něco jiného. Pražský prostředí, českej autor, superhrdinové - to všechno znělo hrozně cool, když jsem na knížku narazila. Možná proto mě celkem vykolejilo, že superschopnosti a i jednotlivý metalidé nejsou tak úplně to, kam autor mířil. Problémy hlavní protagonistky jsou bohužel daleko lidštější a vůbec ne super.
Taky jsem se chvíli prala s postavou Lenky. Měly bychom být cca stejně staré a nějak se mi nepodařilo do ní zcela vtělit. Často mi přišla skoro až otravná a zbytečně pubertální, ale i takoví lidé pobíhají po naší planetě:) Většinou jsem to ale moc nevnímala, jen místy udělala zase nějakej exces, u něhož jsem musela odevzdaně povzdychnout.
Sdělení sedí do naší doby jako prdel na hrnec (excuse my French). Protože jsem Lenčina generace a tak nějak se na těch internetech pohybuju, předmět diskuze mi nebyl vůbec cizí a Pavel Bareš svými "fun facts" nepřinesl nic nového, čím bych si sama nebo mé okolí neprocházelo (viz ta část v knize proč se dnešní mladí lidé cítí tak smutně a nonstop tzv. fňukají - vyznělo to, jako by to měla být nějaká přelomová myšlenka, ale halo, to, že nám generace před náma házej klacky pod nohy is a well known fact:)
Z tohoto důvodů bych knížku spíš vrazila do rukou čtyřicátníkům a čtyřicátnicím a výš. Mileniálové a Gen Z jsou dnes natolik (alespoň doufám) obeznámení s četnými případy zneužívání (v jakékoli podobě), že stále největší hrozbu představují starší lidé s boomer názory, které byly všehovšudy v knize popsány. Asi bych se hodně rozčílila, kdybych měla uvádět byť jen příklady.
Děkuju Hostovi za publikaci něčeho takhle neotřelýho na český literární scéně. Je to odvážnej počin a moc si vážim toho, že český autoři otevírají podobná témata a nerestaurují jen socialistacká rodinná dramata. Cejtim konečně svěží vítr.
Čekal jsme trochu něco jiného, více superhrdinského, resp. větší využití superhrdinských schopností v ději. Nakonec sice se tam daný prvek objevuje, ale asi by příběh při určitých změnách dokázal fungovat i bez toho. Když už se autor vydal tímto směrem a dal si práci s vybudováním zajímavých pravidel fungování, tak mohl superhrdinskou linku využít více. Hlavní linie vyprávění je spíše o stalkingu, psychickém i fyzickém zneužívání, apod. Pokud na toto přistoupíte, tak kniha je čtivá, děj rychle ubíhá, je plný akce, zvratů, ale i vtipných situací. Oceňuji i jak autor dokázal příběh popsat pohledem hlavní ženské hrdinky.
Nemůžu knize upřít čtivost a zajímavý nápad, ale celkový styl mi prostě nesedl. Vadilo mi přeskakování v čase mezi jednotlivými událostmi a i mluva hlavních postav mi prostě neseděla a přišlo mi to … nevím … divné, ale to je spíš o mém konkrétním pocitu. Příběh jako takový nebyl vůbec špatný i když “fanouška” Lenky jsem odhalila poměrně brzy. Pokud vám sedne autorův styl kniha by se vám mohla zalíbit pro celkem napínavý příběh.
Tohle. teda. bylo. něco! Nemám slov. Fakt mě to dostalo a nějakou chvíli po dočtení jsem nebyla schopná jediného slova! Knížka je navíc neskutečně dobře napsaná, takže jsem ji slupla na jeden zátah. Dokonalost. Doporučuji! :)
Meta pro mě byla úžasným překvapením, protože zpracovává superhrdinský žánr velmi svébytně, originálně a tak nějak po našem. Mnohem blíž má ale ke společenským problémům a realitě, které superschopnostmi spíše jen přikrášluje a dělá je stravitelnějšími. Celou knihu jsem přečetl jedním dechem a je mi už teď líto, že není nějaké pokračování.
Bareš je překvapivě velmi dobrý vypravěč. Překvapivě spíš věkem, nechci ho nějak podceňovat, i když jsem zatím Krona nečetl, a byl tak pro mě novinkou. Celkově je kniha vyprávěná velmi svěže, dynamicky, děj graduje a zápletka není úplně okoukaná, i když celkově to téma už nějaká zpracování má. Když se znovu vrátím k superhrdinskému žánru, líbí se mi hned tři věci. (1) Superschopnosti jsou velmi logicky a realisticky popsané, nic není idealizované a ani samotné fungování není nijak pohádkové. Mimici křupou a roztékají se, pyromety mají spálenou kůži a puchýře a je fakt, že kdyby někdo měl schopnost mluvit se zvířaty, tak co by mu při svém IQ asi tak řekli. Zajímavosti jako pravděpodobnostní alterace jsou už jen třešničkou na dortu. (2) Celé tohle superhrdinství je popsáno opět velmi neidealizovaně, realisticky, a to co se týče využití pro svět. Na co jsou hrdinové zachraňující svět před lupiči a superpadouchy, tady frčí showbyznys a v dnešním světě kultu sociálních sítí je pravděpodobnější, že video se superschopnostmi bude mít miliardu zhlédnutí než že vás někdo chytí až spadnete pod auto. Navíc se kniha nese ve zvláštní atmosféře střízlivého skeptického realismu a nějak záhadně mi neustále evokovala Čechy, střední Evropu, postkomunistické státy bývalého východního bloku... V tomhle ohledu se asi dá říct, že Bareš píše velmi autenticky pro náš literární prostor a vytváří možná i nějaké modelové dílo pro tenhle geograficko-historicko-politický typ kultury. (3) Vlastně se tam moc schopností neukazuje, takže je to celé jen příjemné pozadí a můžeme se věnovat mnohem zásadnějším problémům, jako je např. stalking, znásilnění, přetvářka, digitální demence, promiskuita a život dnešní omladiny, mezigenerační pohled na svět apod. Meta je psaná neuvěřitelně věrně někomu v téhle věkové kategorii a nejde nutně o to, že jsem student VŠ a taky znám zkouškové na FHS i jinde, spolubydlení při studiu nebo snad zákoutí Prahy, ale Bareš velmi trefně popisuje naladění a zkušenosti mladého člověka. A co si budeme povídat, ono je hodně poznat, jestli si to autor vymyslí a přikrášlí, nebo jestli píše skutečně na základě vlastních zkušeností.
Po stránce děje je Meta hodně čtivá a povedená. Gradující děj, různé obraty a tajemství, např. už jen fakt, že několik kapitol nevíme, co vlastně Lenka umí. Tohle napětí Bareš využívá často, nejvýrazněji asi u hledání pachatele. A musím uznat, že přestože jsem měl hned několik teorií, výsledek byl překvapivý a nečekaný. Přesto nešlo o nějakou záměrně nenaznačenou vycucanou zápletku a viníka, ale byly nám předloženy dost konkrétní důkazy, podle kterých se dalo uvažovat a autor nás mate i navádí. Když jsem chvilku měl šílenou hypotézu, že za vším stojí Lenky otec, najednou, jako by to autor tušil, se objevuje kapitola o Lenčině otci. Když jsem myslel, že to je někdo další, protože splňuje tu a tu podmínku, najednou se objevila zmínka o tom, že něco nesplňuje apod. Bylo to tak napínavé a poutavé pátrání. Všechny události vedly k cíli, a i když zrovna ta část s tátou už byla taková lehce zdlouhavá a otravná, tak kniha neztrácela náboj až do konce. pro mě osobně nejdůležitější je, že mi příběh cloumal emocemi a několikrát jsem se přistihl, jak u čtení dělám grimasy, krčím obočí, koukám podezřívavě nebo naopak vykuleně podle toho, co se zrovna děje. A to se nejvíc počítá, čtenářský prožitek a zážitkové čtení.
Postavy jsou taky dost zajímavé, hlavně tedy Lenka, coby vypravěčka svého příběhu, která ostatní postavy jen popisuje a potkává, nikdy se tak nepodíváme do jiné hlavy než právě Lenčiny. Na to, že je autor muž, tak podle mě velmi dobře popsané myšlení mladé uvědomělé ženy. Celkově pak popis uvažování o věcech, procesy myšlení a různé odbočky do vzpomínek a zamyšlení umožňovaly pořádně se dostat do osobnosti postavy a na chvilku se Lenkou stát a vžít se do ní. Ostatní postavy byly taky super, i když některé trošku psycho, ale jinak si myslím, že dost střízlivě popsaná přátelství a vztahy, nic kouzelného, kdy pro sebe kamarádi riskují život a milují se na život a na smrt, ale zase nic chladného a nevypracovaného. Škoda je možná právě fokalizace vypravěče do Lenky, což jako dává smysl, ono by to jinak nešlo, ale neumožňovalo to úplně se dostat do jiných postav. Lenka se mi totiž třeba líbila, ale já jsem osobnostně spíš takový typ Debí. Ale kdo by fandil Debí, když je to jen nějaký postranní support, že... Přesto si nedokážu představit, že by Debí měla vlastní kapitoly, takže to je prostě takové něco za něco. Funkčnost přímého vypravěče za nutné soustředění se jen na jednu postavu. Jinak hlavní záporák... Asi vážně trošku moc psycho, ale kdo si v ČR neprošel stalkingem, jako by nežil.
Hledat cílovku Mety je složité, protože vše je psané z pohledu vysokoškoláků 20+, ale hlavní cílovka budou přece jen asi mládež 15+, včetně dospělých. Pokud si někdo knihu najde dřív, určitě mu neuškodí, ale přece jen to chce mít už trošku nadhled. Důležité ale je, že Meta potěší nejen fanoušky sci-fi a fantasy či superhrdinů, ale i náročnější a realističtější čtenáře zatížené na young-adult sociální a společenská dramata a mezilidské vztahy. V tomhle ohledu je kniha neuvěřitelně komplexní a rozsahem motivů dnešní společnosti je to možná v moderní české literatuře jedno z klíčových děl, které by si možná i zasloužilo povinnou četbu. Já jsem osobně spíš komiksový typ a knihy už čtu méně, ale když už se dostanu k takovéhle, tak to stojí za to. A závěrem, pokud někdy Češi začnou spolupracovat třeba s Netflixem, nebo se knižní předloha dostane někam do USA apod., tak okamžitě chci vidět Metu zfilmovanou, okamžitě!
Na úvod se patří říct dvě věci: Nejsem cílovka (je mi 40+) a Projekt Kronos jsem po pár stránkcáh odložila a vzdala. Na Metu jsem však slyšela/četla chválu ze všech stran, že jsem se rozhodla dát knize potažmo autorovi šanci. A výsledek?
Je to vážně dobré, ba přímo skvělé! Nejsem mileniál, zpočátku jsem si proto musela zvyknout na "styl mluvy", hovorová čeština, anglicismy, nicméně knize to sedlo, i s ohledem na cílovou skupinu. Autor umí napsat naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Tohle mě asi překvapilo ze všeho nejvíc. Dokáže do textu přidat vážné pasáže, které donutí se zamyslet. Chvílema mě při čtení mrazilo, nebyla nouze o překvapivé momenty a zvraty. Vážné společenské téma zpracované v kulisách SF/F světa. Po přečtení jsem uznale pokývala hlavou. Divím se, že kniha nesbírá jedno ocenění za druhým.
Autorovu tvorbu budu určitě dál sledovat, ráda bych si od něj přečetla opět něco dalšího, co přesahuje škatulku SF/F.
Knihu jsem dostala jako dárek, ale očividně mě darující zná :-D Výborné! Napínavé, čtivé, překvapující, občas úsměvné. Doporučuji
Jelikož jsem nevěděla, o co v knize jde, byla jsem poněkud překvapená. Tohle téma... no, řekla bych, že to zatím není nic pro mě.
Případ stalkingu ve světě plný superschopností, který se odehrává na pražském Žižkově.
Je rok 2020 a na instagramu zase koluje další hype train, tentokrát okolo knížky Meta. Úspěšně se mi povedlo se mu vyhnout. Ale teď, v roce 2022 jsem dostala chuť si přečíst nějakou super psychárnu o stalkingu a byla mi doporučena právě tahle knížka od Pavla Bareše. Takže se pro mě ten vlak po dvou letech přece jen vrátil aby mě srazil...
Za mě tam ty superschopnosti vážně nefungovali. První polovinu knihy jsem usínala a těšila se kdy tam přijde ten stalking. Když přišel stalker na scénu, říkala jsem si - to je ono? Aha.
Asi je moje chyba že jsem od toho očekávala nějakou psychologickou hru, nebo co jsem si vůbec myslela.
A prosím. PROSÍM! Jestli ještě jednou budu muset číst tu "nervózně-zmatenou" řeč tak se picnu. Špatně se to čte a bylo to fakt všude, ikdyž se to tam absolutně nehodilo.
Viz citace:
,,'Pamatuješ...ehm, na toho kluka, co jsem... Víš co, z toho tábora.' "
Přitom by se mnohem lépe četlo: ,,Hele mami, pamatuješ si na to kluka z tábora?"
A taky kdyby se v knize měly odstranit všechny tři tečky "..." Tak by najednou byla o sto stran kratší. Fakt neuvěřitelný že ty tři tečky byly vecpaný úplně všude :D
Nemám moc ráda, když muži píšou ženské postavy. V 95 % případů pak ty ženy v knihách nejednají a nepřemýšlí jako skutečné ženy, nýbrž tak, jak si muži myslí, že přemýšlí a jednají. A když to potom nějaká žena po nich musí číst, bolí ji oči z toho obrácení v sloup.
Tohle je těch 5 %, kdy mě oči nebolí. Sice je smutné, že to je tak vzácné, že na to musím obzvláště upozorňovat, ale muž napsal normální ženskou postavu a za to dávám 5 hvězd. (Taky je to fakt napínavý a skvěle napsaný, samozřejmě. Kdyby šlo dát šest hvězd, přidám ještě jednu za popkulturní narážky a své oblíbené kapely, a taky za song o motorkáři, ale už jsme na maximu)
Dále v komentářích hodně vidím, že čtenáři a čtenářky nadávají na anglicismy a nespisovnou češtinu. Přesně tímto jazykem já mluvím v každodenním životě životě, takže mi to přišlo dokonale přirozené, když jsme s protagonistkou Lenny cca stejný ročník. Naopak by mi přišlo divný, kdyby říkala "jestliže, poněvadž a bychom". Tohle si nechme pro Jiráska, za mě je čeština v knize autentická a odpovídající jazyku mladých lidí, výjimky možné, of course…
Tuhle knížku jsem si úplně zamilovala a hned se vrhám na Projekt Kronos, snad bude stejně dobrý.
Já vůbec nevěděla, do čeho jdu. Když jsem Metu rozposlouchala jako audio asi před rokem, řekla jsem si „jééé, superhrdinové“ a neměla žádný očekávání. Šanci jsem jí dala teprve před pár dny - do té doby jsem audio brala jen jako „ukolébavku“ před spaním a poslouchala každý večer jiný příběh (vždy prvních pár minut do usnutí).
Už po prvních pár minutách mi došlo, že mě neskutečně baví hlavní hrdinka a nechápu, jak autor - muž, dokázal takhle perfektně sepsat postavy holek, který se chovají tak, jak by se chovala každá taková holka v jejich věku a situaci - teda, alespoň myslím (tady se projevuje autorův talent)!
Moc mě bavilo, jak „čtivě“ ten příběh plynul. Jak přirozeně jsem - jako čtenář - dostávala odpovědi na otázky. A vždycky mě mrazilo po celým těle. Audio je navíc absolutně perfektně načtené a zpracované, takže mě mrazilo docela často a zamilovala jsem se do hudebních přechodů mezi kapitolami - kéž by jich bylo víc!
Bavilo mě, že se děj obešel bez „raw“ scén - občas mi u takových témat přijde, že se autoři snaží vyždímat maximum a pak je to až nechutný - příliš sexu, příliš násilí, příliš všeho. Tady nebylo vlastně vůbec nic z toho, ale čtenář moc dobře věděl, i bez toho.
Jediné co, tak - po jednom z posledních zvratů jsem čekala, že atmosféra bude gradovat. To jsem sice nedostala - děj tak trochu upustil od napětí, ale - v návaznosti na konec, který jsem čekala úplně jiný, to vlastně nemohlo dopadnout „líp“.
Já moc děkuju autorovi, že jsem díky němu po dlouhý době četla (poslouchala) něco, od čeho jsem se nedokázala odlepit! A určitě si koupím i papírovou knížku, ať si ji můžu olepíkovat! To jediný mi během poslechu chybělo.
Zajímavé téma, neobvyklé kulisy i zápletka – tedy minimálně na "suprácké" fantasy – fascinující zvraty a k tomu až "detektivní" závěr. Něco mi tam ale úplně nesedí. Jako by se chtěl autor z něčeho vypsat, něčeho dosáhnout, něco dokázat, ne jen psát z čiré radosti. Rozumím, i nepříjemná témata do literatury patří, tady jsem je ale úplně nečekal. Zvláště, když anotace jen velice skrytě naznačuje, přitom je to ale hlavní téma knihy (víc nechci spoilerovat...), jen ve velice neobvyklých kulisách...
Kniha je tedy svým pojetím i autorovým stylem pro mě bezpochyby "vysoce čitelná", ale zároveň docela nepříjemná na čtení. Zvláště na začátku, kdy čtenář ještě neví, kam to autor úplně směřuje. Není hezké o těchto tématech číst a pro pocit znepokojení a nepříjemnosti nemusí být kniha zrovna nějakým hororem.
Jinak ale není styl psaní – prolínání časů, dějů, myšlenek, stylů i nedokončování vět – pro čtenáře Bareše překvapením, a jestli se vám ne/líbil Projekt Kronos, tak se vám ne/bude líbit an/i Meta. Pro fanoušky to ale znamená, že se zakousnete a nepustíte až do konce. Je to přesně taková ta kniha, kterou nemůžete nechat ležet, protože je prostě nutné se dozvědět, jak to celé skončí.
Po tom všem hodnotím silnějšími třemi hvězdami. Je to opravdu dobré a zajímavé, třeba kniha pomůže i tam, kde by jiné metody nepomohly. Já ale nevidím důvod, proč se k ní znovu vracet. Se znalostí pointy už to nikdy nebude ono. A je pro mě otázka, proč Metu vydavatelství představuje jinou, než vlastně je...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie sexuální násilí znásilnění sebepoznání, sebepoznávání pro dívky akční identita reality show superschopnosti stalking
Autorovy další knížky
| 2017 |  Projekt Kronos |
| 2020 | Meta |
| 2019 | Kronovy děti |
| 2021 | Kronův odkaz |
| 2023 |  Lenochod Jimmy & jeho backup band |
Kniha Meta je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 790x |
| Čtenářské výzvě | 144x |
| Doporučených | 99x |
| Knihotéce | 298x |
| Chystám se číst | 357x |
| Chci si koupit | 136x |
| dalších seznamech | 10x |
Brutálně upřímná a kontroverzní výpověď o jedné ztracené generaci. Nenechte se zmást, superlidé jsou zde jen alerogie na všechny problémy, se kterými se dnešní mládež potýká, a proto nečekejte nadupaný scifi. O tom to není. Poselství mety je ukázat vnitřek hlavy jedný vysokoškolačky a věřte mi, nebude se vám líbit, co tam najdete. Některé pasáže mi mluvily z duše tak moc, že jsem je musela přečíst mamce, aby třeba konečně pochopila, co je s náma špatně. Smekám před autorem.