Zlatý kříž
Pavel Renčín
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151527/zlaty-kriz-mestske-valky-1-151527.jpg
4
152
31
Městské války série
1. díl >
Václav Vran pracuje jako analytik v bance. Vede všední život, který udržuje pod kontrolou pomocí mobilního telefonu, množství peněz a povrchních přátel. Když si jednoho dne krátí cestu z práce přes park, zaútočí na něj démon. Přestože srážku díky oběti neznámého muže v kroužkové zbroji přežije, jeho život se navždy změní. Dále už příběh pádí zběsilým tempem, strhává závoje všední reality a odkrývá skutečnou duši Prahy. Srdce města bije o překot. Kdo jsou Pražané, co nosí pod kabáty meče? Kde se vzali městští druidové? Jaké zlo číhá v labyrintu pražských kanálů a kde je ukryta duše města? Na odpovědi bude čas později, pro začátek Václavovi postačí mnohem méně. Přežít. Zlatý kříž je úvodním dílem fantasy trilogie Městské války. Jde o městskou fantasy z České Republiky, která vypráví o zrození hrdiny. Pokud je ovšem hrdina to správné slovo.... celý text
Přidat komentář
Nikdy ma nebralo fantasy a bola som presvedčená, že žiadnu knižku s touto tematikou neprečítam. Od p. Renčína som čítala knihu Vězněná a bola som nadšená. Tak som trilógii mestských vojen dala šancu a som rada. Mám za sebou Zlatý kríž a je to paráda. Renčín dokáže vtiahnuť do deja, občas mám pocit, že kráčam s Václavom a prežívam s ním jeho púť a zmenu z pekného pankharta na celkom fajn chlapa. Prvá časť je skvelá, už pomaly končím druhú a tá je podľa mňa ešte lepšia. Oživiť mestá a dať im aj človečiu podobu - super nápad.
Přečteno na radu knihovníka a rada byla dobrá. Už dlouho se mi nestalo cestou vlakem, že bych se tak zabrala do četby až ohlásili Hlavní nádraží. Skvělá imaginace, postavy uvěřitelné a vtipné. Platí pro celou sérii.
Není to špatné, takové příjemné oddychové čtení. Kniha se zjevně nebere moc vážně, což se mi líbilo. Je to prostě zábavná ptákovina.
Nejvíc oceňuji nápad a autorovu schopnost zaujmout mě i přes to, že hlavní hrdina je poněkud nesympatický. Dost to navíc zachraňují ostatní postavy. Příběh je dost zajímavý na to, aby udržel zájem čtenáře. Je trochu znát, že Renčín ještě hledá svůj styl. Často si všímám opakujících se slov a frází (chtělo by to dobrého editora), dialogy jsou občas trochu nepřirozené. Místy se vyskytují situace, kde nějaká postava vypráví části příběhu, které by bylo lepší ukázat. Ještě bych ocenila, kdyby autor přestal psát o ženských postavách jenom jednou rukou. Obzvlášť rituál se Svratkou byla pasáž, nad kterou jsem celou dobu vrtěla hlavou.
Začátek mě úplně nadchl, postupně ale příběh upadal. Chápu, že když je víc dílů, že nějak to musí pak pokračovat, ale i tak bych uvítala první díl "ucelenější". Vadilo mi i to, jak autor naložil s postavami, které jsem si oblíbila. Místy chaos a vadily mi "kruťárny", tak za to další hvězda dolů. Jinak je to psáno krásnou češtinou, tak to jsem si užívala. Do pokračování se ráda pustím, ale zatím nevím, co si o tom všem myslet.
Opravdu je to originální nápad na knihu. Je to hodně fantazijní, pro někoho to může být až moc. Sotva skončí jedno napětí, hned se připravuje další. Pro milovníky fantasy knih je to dobré počteníčko. Až dočtu ČV, hned se vrhnu na další dva díly.
Za mě originální urban fantasy. Na působivosti jí hodně přidává, že je od českého autora, který pracuje s reálnými, dobře známými lokacemi a postavami a českou mytologií. Celá ta myšlenka oživených měst je skvělá.
Další, co mě zaujalo je hlavní hrdina Václav, který je pro hlavního hrdinu naprosto nevyhovující. Je nesympatický, zbabělý, sobecký... Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že jde o zcela záměrný prototyp "obyčejného člověka" a to je trochu děsivé... Václav reaguje na nadpřirozené věci podle mě dost autenticky a je zábavné sledovat, jak se mu postupně odhaluje "druhý" svět, ta "druhá Praha", kterou předtím neviděl.
Celkově je příběh poutavý, ale také děsivý, nechybí ošklivé zvraty a myslím, že na čtenáře útočí podobně, jako na Václava. Až zase půjdete do města, možná už se nebudete dívat stejně.
Literární sloučenina Řek Londýna a Nikdykde, snahou vměstnat do jednoho příběhu prostě VŠECHNO lehce koketuje i s Kronikami železného druida. Jedním aspektem se ale od všech jmenovaných děl liší.
Jelikož na Databázi knih nemůžu používat slova jako „pičus“ nebo „přizdisráč“, musím hlavního hrdinu označit za velmi nesympatického člověka velmi špatného charakteru. A to byl větší problém než výše uvedené.
Kniha se četla lehce, byla napsána krásným jazykem, autorova fantazie je opravdu bezbřehá. Poetické popisy Prahy mě vzaly za srdce. Bohužel však autor o hlavním městě možná někdy vzdáleně slyšel, jinak by se nemohl dopouštět do očí bijících faux pas. Léčba tramvajovými jízdenkami vypadala vtipně a neotřele, jenže tramvaje 7 a 12 na Andělu netvoří kříž. Linky 20 a 10 ano, 12 a 16 také, ovšem linka 7 zahýbá do Nádražní ulice. V kterém vesmíru autor zažil, aby pracovník DPP vyhodil bezdomovce z MHD? A dál. Vašek v podzemí ztratí svůj meč, dovleče se na Hrad, tam usne a ráno si meč připne k boku. Výraz „staroušci“ pro Vaškovy rodiče (kolik jim mohlo být? kolem padesátky?) byl úplně za hranou.
O hektolitrech cákající krve, stříkajících mozcích a rozpáraných břichách nemá smysl polemizovat, brutalita k dnešní fantasy patří jako ke Gandalfovi vousy.
Jelikož se jedná o první díl trilogie, nečekala jsem, že budou otázky, které se vrší jedna na druhou, zodpovězeny. Ovšem nedostala jsem ani náznaky, které by udržely mou pozornost a přiměly mě sáhnout po pokračování. Václava Vrana mám plné zuby a rozloučila jsem se s ním navždy. Pokoj jeho egu.
Přiznám se, že váhám a nevím...
Příběh mě zaujal, to ano, a další díly si určitě přečtu. Vše, co píšou komentující pode mnou, je pravda, a i na mě to udělalo ohromující dojem. Jen někdy to na mě už působilo trochu moc fantasmagoricky. Jak se říká, někdy je méně více...
První díl z trilogie Městské Války.
Tak a je tu opět můj nejoblíbenější žánr urban fantasy, a opět český autor ale tentokrát musím říct, že tohle je úplně něco jiného než všechno z tohoto žánru, co jsem dodnes četl. Začněme třeba hlavním hrdinou, překvapivě to není dítě ani puberťák nebo tak něco, je to dospělý, né moc sympatický muž s dobrou kariérou a životem se vším co k němu patří. Vašek jak se hlavní hrdina jmenuje, je arogantní záletník pracující v bankovní sféře. Trochu překvapivé v tomto žánru, že ? A co teprve zjištění že ten magický svět, který je v každé knize, vždy nějak oddělen od toho našeho, zde oddělen není, bytosti z tohoto světa se prostě pohybují mezi námi a nám je to fuk. No nejde popsat v čem všem je tahle kniha odlišná to prostě musíte zjistit na vlastní pěst :) A teď už k nějakému hodnocení. Začátek knihy mě popravdě dost odrazoval. Přehnaně poetické popisy, skoro básnická přirovnání, která se mi zdála hrozně umělá, a velmi nesympatický hrdina, byly důvodem proč jsem knihu chtěl odložit. Neudělal jsem to a jsem tomu hrozně rád, po pár desítkách stránek většina těchto věcí vymizela a já se ponořil do příběhu. Kniha si mě připoutala a já musel číst a číst. Miluju tu myšlenku ztělesnění měst a vše okolo, miluju toho zdánlivě nesympatického ale nevyumělkovaného hrdinu a miluju toho mnohem více v celém příběhu. Opět tu máme lehce ekologickou propagandu, ze které už jsem většinou lehce otráven, protože se objevuje skoro všude a je většinou vešroubována dost uměle a násilně, tady mi ale nevadila ba naopak mi přišlo, že nemůže být přirozenější a k příběhu se skvěle hodila. Celou knihu se stále něco děje a my už od začátku jdeme z akce do akce. Musím také říct, že tohle určitě není žádné ya urban fantasy ale opravdové dospělácké fantasy, s peprnými výrazy i scénami. Moje hodnocení není pět hvězd jenom kvůli tomu uměle květnatému začátku, protože jinak je to pecka a pro mě příjemné překvapení, které musím doporučit každému kdo už je unavený z šedi ya příběhů :)
(SPOILER) Upřímně nevím co o této knize napsat. Po přečtení recenzí jsem byla zvědavá a natěšená. Manžel mi ji po několika stránkách vrátil s tím, že se to nedá číst. Mě se ta kniha četla lehce, ale představa dětí žijících ve stokách pražské kanalizace a obřích mloků tamtéž mi na klidném spánku moc nepřidala. Poslední stránky jsem hltala jako malá holka Honzíkovu cestu, ale s posledními stránkami přišlo rozčarování a zklamání. Není těch obětí věrných zbytečně moc? Nešlo to napsat jinak? Museli Itivan a Tibor zemřít? Do dalších dílů už nejdu. Ráda bych spala, aniž bych kontrolovala, zda nemám pod postelí bubáka.
Do pěti hvězdiček tomu něco chybí. Možná ten závěr byl už trochu "moc." Ale jinak jsem docela nadšená. Dobrá městská fantasy se vždy vyznačuje tím, že v něm dané město ožívá, člověk si může potom na procházce představovat jeho skryté stránky. Pavel Renčín pracuje hodně intenzivně s konkrétními místy v Praze, což je super, ale není to zase tak originální. Myslím ale, že v žádné urban fantasy, co jsem četla, nevstupuje město do děje tak aktivně a intenzivně. Autor má navíc velmi bohatou fantasii a nebojí se ji použít. Tam, kde by si možná jiný spisovatel řekl "dost, to už je příliš" a poslední řádky smazal, tam se Renčín odváží nechat je v čistopise na papíře. A ono to (většinou) funguje. A co víc, projevuje se to i v jazyce. Normálně se přiznám k tomu, že popisy přeskakuji. Tady ne, protože ona nezřízená fantazie se popisuje i v elegantních a originálních metaforách v popisech a celém jazyce knihy.
Díky on-line románu "Labyrint" jsem měla poměrně jasnou představu, co od "Zlatého kříže" očekávat; žádné velké překvapení se nekonalo. Autor se nechává unášet svou fantazií a já si při četbě připadala, jako při projížďce nablýskaným kabrioletem rozmanitou krajinou - s výborným řidičem, co příliš razantně šlape na plyn: ocenila bych ne až tak zběsilou jízdu s možností více se kochat výhledem. Bavila jsem se, užívala si, přece jen bych však ráda některým postavám, situacím i prostředí nakoukla hlouběji pod povrch. Charakteru hlavního "hrdiny" je prostoru věnováno dostatek, jsou tady nicméně další osoby, o kterých se nedozvíme skoro nic.
Závěrem mě Pavel Renčín, jak to napsat slušně... nadefekoval: s odstavením mých oblíbenců klesla hladina natěšenosti na "Runový meč". Ovšem v anotaci třetího dílu jsem postřehla zmínku o Ostravě a zmítá mnou zvědavost, jak si autor poradil s rázovitou duší mého rodného města. Příznivci akce a dobrodružstí by rozhodně neměli "Zlatý kříž" minout, mírný myšlenkový přesah snad nikoho nevyděsí ;-). 75%
Krátký a strhující Labyrint se rozvinul ve složitý a poutavý příběh. Líbí se mi styl a nápaditost pana Renčína (zejména popis zkoušky hlavního hrdiny v mrazu ve volné přírodě, popis bohyně Swrotky a jejího království,... je toho hodně). Výborný začátek propracované trilogie.
Od knihy jsem nic nečekala a byla jsem velice mile překvapena. Výborně vykreslené postavy i prostředí. Milovníkům sci-fi doporučuji.
Štítky knihy
Praha česká fantasy démoni městská (urban) fantasy Franz von der Trenck, 1711-1749
Autorovy další knížky
| 2015 |  Vězněná |
| 2016 |  Když ti to udělá radost... |
| 2018 | Klub vrahů |
| 2010 | Labyrint |
| 2009 | Beton, kosti a sny |
Kniha Zlatý kříž je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 210x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 109x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 8x |
To je zas jednou kniha, která ve mě vzbouzí protichůdné pocity. Hlavní hrdina je (zvláště na začátku) tak hrozně nesympatický, že jsem to chtěla odložit, ale nesnáším mít něco nedočtené. Příběh je napsán poutavě, plný zvratů (bohužel se neobejde bez zemřelých), a tak plyne docela rychle. Je pravda, že hlavní hrdina reaguje naprosto přirozeně, jak by v podobných situacích reagovala většina normálních a obyčejných lidí, není najednou nesmyslně zázračný, ale možná člověk od hrdiny trochu vyjímečnosti, statečnosti a charakternosti čeká. Václav je úplně jiný hrdina než jsme zvyklí a některé jeho reakce mě vyloženě vytáčely. Musím ale uznat, že příběhu to nikterak neškodí a když člověk zkousne Vaška na začátku, pak už se to zlepší. Nadpřirozené bytosti jsou na mě vkresleny až moc bizardně, ale rozhodně oceňuju autorovu představivost. Je to tedy docela netradiční fantasy zasazené do našeho světa. Jestli se pustím do dalších dílů, nevím (úplně mě to nezaháčkovalo, ale úplně bych sse tomu nebránila), ale knihu bych snad i doporučila.