Město & Město

Když je v pozoruhodném a dekadentním městě Beszel kdesi na okraji Evropy nalezeno tělo zavražděné ženy, vypadá to jako všední případ pro inspektora Tyadora Borlúa z Oddělení těžkých zločinů. Ale jakmile se Borlú pustí do pátrání, důkazy začínají napovídat, že je na stopě konspiraci mnohem podivnější a nebezpečnější než si jen dokázal představit. Brzy se v ohrožení ocitne nejen on, ale i jeho rodina. Borlú musí navštívit jedinou pozemskou metropoli stejně zvláštní jako je ta jeho vlastní. Jeho cesta vede skrze krajně neobvyklé hraniční pásmo. Jde o putování stejně tak duševní jako fyzické, o posun ve vnímání, vidění neviděného. Cílem je sousední bohaté a prosperující město Ul Qoma, s nímž Beszel již dlouho soupeří. * S odstíny Franze Kafky, P. K. Dicka, Raymonda Chandlera a románu 1984 je Město a Město detektivním příběhem, jež nás zavede do metafyzických a uměleckých výšin....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/21645/mesto-a-mesto-21645.jpg 4.2128
Originální název:

The City &The City (2009)

Žánr:
Sci-fi
Vydáno:, Laser-books (Laser)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Přidat komentář
archandelka
07. dubna

Jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem od Miévilla četla, napětí sálalo z každé stránky, naprosto nečekaná dějová línie, myšlenka dvou měst, které se navzájem nevidí, prostě pecka.

B4LU
13.12.2017

K předchozím dvěma knihám od Miévilla chovám uznání, ale tahle mě prostě dostala, nepochybně i tím, že je výrazně stravitelnější než Kraken a Ambasadov. Naprostá paráda!
Kniha je koncipována trochu netradičně - dějová (detektivní) linka zde funguje spíš jen jako takový oslí můstek, přes který autor čtenáře provází nejrůznějšími zákoutími Besźelu, města, které se současně prolíná ještě s dalším, a kde zákony nařizují to druhé město vůbec nevnímat. V podstatě máte dvě možnosti - buď na tuto hru přistoupit a pak vás kniha dostane jako mě, anebo ji nejspíš odhodíte po pár stranách. Za sebe pouze doporučuju - vytrvejte, stojí to za to :)

Elea
23.11.2017

Zajímavá knížka, velmi dobře se četla, autorova fantazie je naprosto nekonečná.

Finn69
25.02.2017

Miéville mě prostě zase dostal, tohle je skvělá věc. Detektivní zápletka sice nic moc, ale o to tu vůbec nejde. Hlavní je prostředí - dvě města existující jedno v druhém, na stejném místě. Nejsou mezi nimi vlastně žádné hranice, ty existují jen v myslích lidí, kteří se od malička učí "nevidět" to druhé město a jeho obyvatele. Překročení neviditelných hranic mezi městy okamžitě tvrdě trestá tajemné Trans-G...
Těžko se popisuje jak to vlastně funguje a v tomto stručném komentáři to snad ani nejde, Miéville to ale umí podat fantasticky. Rozhodně si to nenechte ujít.

Sakulnikov
25.09.2016

První polovina je taková zvláštní, než se čtenář dostane do pravidel světa je zmaten. V podstatě ale jde jen o přenesení myšlení obyvatel totalitních států na nejvyšší úroveň.

laeg2249
27.04.2016

Ta věc prostě nefunguje. Celá kniha obsahuje tak závažné nesmysly a logické trhliny, že ať už je to jinak další dobrý Miéville, každému, kdo nad tím zapřemýšlí, to musí připadat jako dokonalá blbost. Bohužel...

Skip
17.10.2015

Detektivní příběh odehrávající se v místě, kde se prolínají dvě města. Prostě na jednom místě stojí dvě města, přičemž je pod přísnými tresty zakázáno přejít z jednoho do druhého (mimo dovolený přechod ve Spojovacím paláci), a to třeba jen pohledem. Jako, zní to poněkud divně a divné to také je. Jedna z okrajových postav tam řekne, že tahle dvě města jsou všem ve světě leda tak k smíchu. To je přesně vyjádřeno. Bylo mi to celé spíš k smíchu, neviděl jsem na tom nic originálního, ač jsem se s něčím takovým doposud nesetkal. Možná tak trochu paralelní světy Neila Gaimana by mi to mohlo připomínat, ale nepřipomínalo, protože to Gaimanovo dává nějaký smysl, kdežto Miévillova prolnutá města jsou směšným nesmyslem. Detektivní linie celého příběhu by nebyla špatná, ale prostředí, kde se to odehrává, ji spolehlivě zabíjí. No a Miévilova kreativita co se jmen postav týče, ta je teda opravdu něco…něco až stupidního.

Darkleynon
03.07.2015

Jako jo, myšlenka naprosto geniální. Nicméně i tak mi tam něco chybělo, nějaká taková dokonalá nasycenost jakou nacházím v Jizvě. Která nutí tu knihu začít číst, pak se trochu zarazit (přiznávám, že se vždycky ze začátku trochu zarazím, než se do Mievillovy hlavy dokáži ponořit), pak se zase ponořit a zůstat ponořeni až do konce, kterého se nechcete dočíst. Já se konce tenrokrát dobrat opravdu chtěla. Možná proto, že mi nebylo sympatické, že v knize bylo velice málo citu. Nebo velice poskrovnu. Žádný vztah, jen čistá policejní korektnost a oddanost, která se tvoří během společné služby, ale ve výsledku nezanechá tak hluboký dojem. A možná to i tak Mieville zamýšlel. Takže jdu přidat navíc jednu hvězdičku.

Shampoo
16.10.2014

Nevím jak bych na tuhle knížku mohla správně reagovat. Tenhle pán píše výborně, ale jeden se musí začíst, kouskovat jeho knihy naprosto likviduje atmosféru. Tohle bylo výborné čtení, ačkoliv jsem musela přemýšlet jak co a kam zařadit a vůbec, nu jen 4 protože je to moje první od něj a věřím že jsem mu přišla na chuť.

Zlosynus
08.05.2014

jen dvě slova - geniální knížka

malazluta
15.03.2013

Můj první přečtený Miéville, který se okamžitě zařadil k mým oblíbeným autorům. Detektivní příběh není zase tolik důležitý, hlavním hrdinou jsou dvě vzájemně se prolínající města a mě nezbývá než obdivovat fantazii autora.

Petrvs
08.03.2013

Po Perdidu můj druhý Miéville a rozhodně ne poslední. Některé autory mám rád kvůli břitkým pointám (Dahl), jiné kvůli fantastickému prokreslení postav (King), další kvůli příběhu a naraci. Řekl bych, že v ani jednom z těchto atributů Miéville výrazně nevyniká, ale síla dopadu jeho neuvěřitelné imaginace tkví jinde: v popisu prostředí.

Souhlasím s se stavikem, že Město & Město je proti Perdidu výrazně komornější, přesto má fantastickou atmosféru a doslova bych řekl chuť (nemohu si pomoci, ale města Ul Qoma a Bészel mi neuvěřitelně připomínají "City 17" - prosím, přidejte se se někdo ke mně ;-)). Stejně jako v Perdidu jste hozeni rovnou dovnitř a nikdo se s Vámi nepáře, aby Vám přiblížil mechanismy prostředí nebo aspoň klíčová slova jako lokace/palokace, totální prostor, alterna, prolínání, nevidění, neslyšení a potažmo i nebytí, trans-g, Trans-g (ano, s velkým písmenem to má jiný význam), invokace, ad. Tyhle termíny pro mě geniálně dokreslují atmosféru toho všeho... byť jsem se začal chytat až někdy ve třetině knihy... přesto je i po přečtení knihy zajímavé položit si otázku, do jaké míry se s absolutním vyznění prolíná metaforický výklad a jestli tyhle dva způsoby čtení náhodou nekoexistují paralelně vedle sebe ;-)

Detektivky moc nemusím, nikdy jsem to moc nečetl a v zásadě mě nebaví. Tuhle jsem doslova zhtl - prostředí je tak fantastické a sugestivní, že jsem vzal i příběh a vcelku nezajímavé/nepropracované postavy, ke kterým jsem nic moc necítil... Pointa... no, nějaká byla, každopádně oblouk jsem si užil, protože vzhledem k mé hlouposti a rezistenci chápat detektivní zápletky jsem byl napnutý téměř až do konce knihy.

Pokud máte rádi fantasy takovou, o které zde (ne-)píše nightlybird, tj. netolkienovskou a neklišoidní (pro mě jí představují autoři jako Holdstock, Gaiman, v pozdějších dílech Barker, jistým způsobem Pratchett a nově určitě i Miéville) a shledáváte zajímavé příchuti typu noir, kafka, dysto, orwell, urban a weird, určitě se do těchto měst vypravte. A pozor na trans-g ;-) abychom se spolu ještě mohli někdy potkat v jednom městě...

PS: velice zábavná a podivuhodně trefná recenze Petra Čáslavy: http://jdem.cz/bx8t7

stavik
27.08.2012

Oproti Perdidu minimalističtější a civilnější Miéville. Tam, kde dříve exhiboval sáhodlouhými popisy, nyní podřizuje slova samotnému příběhu, jenž se drží v mantinelech tak trochu jiné noir detektivky s pečlivě budovanou atmosférou. Nedílnou součástí celé knihy, která ji odlišuje od standardních žánrových děl, je fantaskní prvek tkvící v podivné koexistenci obou měst. Neočekávejte však vzletnou imaginaci, celé dílo se drží daleko více při zemi. Autor již od začátku stanovuje pravidla hry, která v zásadě neporušuje - žádná deus ex machina á la Perdido se nekoná -, což činí celý román daleko uvěřitelnějším, pro někoho možná méně zajímavějším. Mě si však tato tvář Chiny Miévilla získala.

nightlybird
02.04.2011

Úvodem bych chtěl prohlásit, že nepatřím k fandům žánru fantasy, naopak pokládám jej za okrajový a ve většině produkce bych řekl dokonce podokrajový druh literatury. Autor zpravidla vezme základní atributy z pohádky, hororu či detektivky případně scénáře céčkového akčního filmu (podle toho co zrovna mezi masami čtenářské obce frčí a je momentálně in), okoření to vlastním nerealizovaným sexem, hektolitry krve, případně nějakými fujtajbly a toho, co dalo žánru vlastně název – fantasie – je tam zpravidla tak málo, že by jeden plakal (pokud nebyl autor šikovný a neukradl něco „ze sousedovic stromu“). O myšlenkovém náboji je zbytečné mluvit, mimo standardních klišé tam zpravidla těžko narazíte na myšlenku a ani je vlastně moc nepředpokládáte ( to je nejspíš to, co k nim čtenáře jistého druhu přitahuje a láká jako světlo můry). Jsou ale knihy, které se té bezbřehé šedi docela vymykají, které z ní trčí jako žraločí ploutev a nutí vás zbystřit mysl. Mezi ně bezesporu patří
Město & Město. Vlastní dějová linka je bezpředmětná – standardní detektivka, na které nic extra ani komplikovaného není. Tedy kromě skutečnosti, že se jedna vražda vyšetřuje ve dvou městech. Nic moc, říkáte. Že už jste četli o vyšetřování vraždy, kde se pátralo po celém státě, celém kontinentu. A tady je jádro pudla. Autor umístil dvě města a jejich obyvatele do jednoho identického prostoru, ve kterém se prolínají, ve kterém spolu jsou a nejsou, kde se lidé potkávají a navzájem míjejí aniž by se vnímali. A vy se musíte spolu s nimi naučit vidět a „nevidět“. Vidět to, ve kterém právě jste a nevnímat to druhé, cizí, byť je na dosah ruky. Pokud to dokážete, pokud vás autor spoutá silou své imaginace a zaplete do sítě své fantazie, získáte nevšední zážitek. A nemusíte si ani lámat hlavu transgéčkem. Naposled jsem obdobný zažil, když jsem před lety četl povídku, kde stěžejní roli hrál teserakt a nebo když jsem četl Heimovy úvahy o n-rozměrném prostoru

Kvothe
31.03.2011

Otázka: Města jsou skutečně metafysicky - abnormálně propojená a lidé je nevnímají proto a nebo je to jen jedno město a lidé se rozhodli si ho ve svých hlavách rozdělit na dvě a dělat, jako že se o dvě města jedná a tak k nim přistupovat. Tedy chci říci - je prolínaní měst realita nebo je to pouze v myslích obyvatel těchto měst? Rozdílné barvy, styl vystupování, mluva, chůze....přesto je schopné z jednoho města do druhého (protiprávně) vystřelit a zabít člověka ve městě druhém - čím to asi je? Super sci-fi, které stojí za přečtení. Teším se na další knihu od Chiny Mievilla.

s-reader
15.02.2011

Jedna z knih, která mě v poslední době výrazně zaujaly. Dvě města, která se částečně prolínají, obyvatelé, kteří jsou zvyklí nevnímat druhé město přesto, že ho mají na očích, nesmírně složité soužití těchto dvou měst, to považuji za zajímavý a inspirativní nápad. Detektivka a akční příéběh, který se nad tímto tématem odehrává je už obvyklý, ale celek dělá knihu zajímavou a čtivou.