Města na planině

12.12.2023

Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši.
Najíti za horou když někdo čeká nás a uhodnout kde srdce skrývá se a buší.
S Johnem a Billym sejít se u baru po náročném dni na ranči u sklenky pálenky v tomhle pajzlu na rohu ulice.
Prohodit pár krátkých slov s barmanem Cormacem a nebo s místními zajít na kus řeči. Zavzpomínat na ztracený svět dávno před námi.
Prolejzat vobčas do hampejzu pro trocha vášně a kdo ví i trocha něhy.Mechiko volá ....
Další den pro další dobrodružství.Co nám to stádo zase přichystá.Jen ne obyčejný rutinní den.
Vyslechnout spousty hlášek i přemítat vo životě.Ženských.Kamarádech.Co je nového.Co se přihodilo.Na pokéc.
Celkem spokojený život ? a mohl být ještě spokojenější.
... tam hlína voněla lidská bolest srdce a duše tak marně toužily.
Ten malý domek.Tam co smích mohl vyprávět.Co jiný příběh stát se mohl.Dětský smích ani pláč nikdy nezazní.
Mladík s jednou slečnou v podzimní nostalgii v zašlých hájích toulají se.
Kytaru srdce zdvihni a hrej. S kytarou s pentlí v okraji.
Neplač.
Umírej.

28.07.2022

Města na planině mě z trojice hraničářské ságy nadchla nejmíň a to hlavně díky tomu, že všechno, co mě v prvních dvou knihách nadchlo tady chybělo a nebo se nějak změnilo. Tím mám hlavně na mysli dlouhé putování nepředvídatelnou krajinou, úvahy o životě a noci pod hvězdami, kdy nebylo vidět zítřka. Téma knihy bylo pochmurný, ale konec, ačkoliv zdrcující, mě sebral ze všech nejmíň. Bill a Grady mi v minulých dvou knihách přirostli k srdci a knížku jsem tak víceméně přelouskala jen díky tomu, abych se dozvěděla, jak to s klukama kovbojskýma dopadlo, i když mi bylo jasný už od začátku, že to dopadne víc než bídně. Co mi čtení Cormaca rozhodně dalo je očekávat to nejhorší a i to se bohužel někdy hodí. Jsem docela ráda, že čtvrtej díl už není, páč bych se do něj už pouštět nechtěla.

23.05.2022

Když to nebudu mít já, tak nikdo. Mohlo by být motto této knihy.
Důstojné, dá-li se to tak nazvat, zakončení „kovbojské trilogie", které bylo velmi smutné a konec s paní Betty, se vyrovná koncům předešlých „dílů".
Škoda, že už jsem knihy přečetl, bude se mi stýskat po koních, planinách, přátelství, odvaze...
Jednou se sem vrátím.

11.07.2021

Několik knih C.McC., včetně "Hraniční trilogie", bývá označováno jako "existenciální western". Jsou zasazeny mezi koňáky, resp. kovboje, do světa rančů, stád dobytka a širých plání na americko-mexické hranici. Je to svět skomírající, který odchází, a proto v něm potkáme třeba také kamiony nebo dálnici. Podle všeho ho C.McC. osobně velmi dobře zná, a tak působí autenticky, obeznámeně, zažitě, přirozeně. Navozuje zároveň určitou atmosféru nebo náladu romantiky, tajemství, nostalgie, dobrodružství a také jakéhosi "přechodu" resp. "hranice". A tam pak C.McC. "vysílá" své hlavní "existenciální" hrdiny.
Většina z nich ale mluví a uvažuje jako, troufám si říct, málokdo v tomto prostředí, a o to víc pak působí odloučeně, opuštěně, bezradně a ztraceně. Ale také o to silněji a krásně pak vyznívá občasná pomoc, podpora a zastání, kterých se jim mnohdy nečekaně a překvapivě dostává.
C.McC. bývá často podsouvána absolutní skepse, studená beznaděj a bezedná temnota, ale myslím, že je to dost velký omyl. Myslím, že nás spíš, nezapíraje své křesťanské kořeny, chce strhnout k prožívání, přemýšlení a doprovázení svých toužících, hledajících a zkoušených hrdinů a uvědomit si to nejpodstatnější, co člověk v životě má.
Závěrečná replika Billyho a paní Betty mi z tohoto pohledu přijde jako dokonalý závěr.

17.03.2021

"jako kluk máš představu, jak všechno bude, řekl Billy. Pak ti přibude něco let a trochu to přehodnotíš. A řekl bych, že nakonec už ti jde jen o co nejmenší bolest" .... Tato věta hovoří za všechno :( ..

26.03.2020

Nej... celá trilogie

06.03.2018

Ten příběh je vlastně docela banální, láska kovboje a mladé prostitutky, kolikrát jsme to už četli? Ale Cormac McCarthy z toho dokáže udělat knihu, od které nedokážete odejít. Je to hrozně smutné a nostalgické, nejen příběh samotný, ale celá atmosféra konce éry kovbojů v Novém Mexiku kterou je kniha prodchnutá.

04.06.2017

První třetina knihy se vlekla a nebylo mi jasné, jakou motivaci John Grady a Billy Parham mají. Vystupovalo zde také několik postav, o kterých jsem nevěděl, jsou li pro příběh zásadní, nebo jen plní roli komparzu. V momentě, kdy motivace Johna Gradyho vykrystalizovala, rozjíždí se příběh postavený na základních lidských hodnotách a pohnutkach, kterým se McCarthy ve své tvorbe věnuje. Je to smutný příběh a McCarthy rozhodně není mistr happy endů. Právě na takto neutešených osudech lze ale sledovat pestrost lidských povah, záměrů a schopnosti vyrovnat se s tím, čím život dokáže překvapit, i kdyz si ho zrovna malujeme úplně v jiných barvách.
Jedná se o důstojné zakončení trilogie, která čím víc je smutná, tím víc dává vyniknout přítomným prvkům lásky, soudržnosti, laskavosti a vůle nasadit vlastní život - a to jak pro někoho, s nímž nás pojí letitá historie, tak pro cloveka, jehož a naše cesta se teprve setkaly.

16.12.2014

Musím říct, že jeho grafická úprava mi opravdu vadí. To, že nevím, kdo říká co, mě opravdu trápilo. No v půlce knihy jsem se s tím dokázala smířit a pochopit o co přesně jde. Taky jsem už skoro na začátku tušila, jak kniha skončí. Nebylo to moc překvapivé po přečtení Hranice, Všech krásných koní a Suttree. No ale i přesto se kniha od půlky četla fajn a se zápalem jsem jí dočetla. Nutno ale podotknout, že jsem na vážkách, jestli dát tři nebo čtyři hvězdičky. Pokud bych ji hodnotila nezávisle na již přečtených knihách byly by to čtyři hvězdičky. Pokud i s přihlédnutím, co všechno vím, tak pouze tři. No ale zůstaňme u čtyř, že to byl kvalitní závěr trilogie, kdy se člověk opravdu dozví celý osud hlavních postav.

04.04.2013

Pro mě možná místy trošku nezvyklý McCarthy. Pod obvyklou jazykovou i emoční strohostí prosvítá melancholie, nostalgie a "naděje". A konec který bere slova. Perfektní zakončení hraniční trilogie.

21.02.2012

Svým způsobem jedna z nejsmutnějších věcí, jakou jsem četl. Vynechaje Všechny krásné koně a Hranici, rovnou jsem skočil po závěrečném dílu trilogie a možná se tak připravil o gradaci děje. Zcela nepřekvapivě je to kniha úžasně napsaná, pěkná, jednu chvíli jsem jí, jak tomu u Cormaca bývá, chtěl dát i pět hvězd. Postupem času si však říkám, že tohle téma jde tak trochu mimo mě. Ta látka ve mně vlastně nic víc neprobouzí. Jen mi z konce toho příběhu bylo smutno, tušil jsem, jak to dopadne.

Kovbojové a jejich konec, to je zkrátka neodmyslitelně spjato s Amerikou, popřípadě Austrálií, mě, Evropanovi, to zkrátka nic neřekne, nikdy mě nebraly jejich klobouky ani jejich boty ani nic, co ke kovbojům patří. Sice znám spoustu skvělých filmových westernů, ale to holt k docenění tohohle nestačí. Dokonce je to na McCarthyho značně komerčněji působící a ukecanější záležitost, i když na tom komerčního v zásadě není vlastně vůbec nic. Nezvyk číst tolik dialogů u jeho knihy, ale ohledně tohohle kroku jsem byl jen a jen rád. Bohužel, ten konec, kde se filozofuje dokolečka dokola o tom samém, myslím, že byl možná i zbytečný, s ohledem ke zbytku celého příběhu.