Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2546
730
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Líbila se mi. To, že pěkně popisuje život i před válkou. Nikomu bych toto nepřála. Je moc fajn, že pak byla šťastná.
Obdivuji autorku, která v pokročilém věku vyprávěla svůj osobní příběh, reportérce a ta je čtivě knižně zpracovala. Muselo to být dost na psychiku, vzpomínat na strašné věci, které si prožila. Kniha se četla dobře a některé vzpomínky jsou opravdu kruté, tahle doba co prožila se nesmí již opakovat.
četla jsem tuto knihu pomalu bez dechu a uvědomila si, že si nemám na co stěžovat.
Je to krásná kniha a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně.
Tato kniha mě doslova chytla za srdce. Je to tak silný příběh, že jsem si i mnohdy pomyslela, že ji prostě nedočtu. Dostala jsem se na emocionální dno jen díky knize. Mnohdy mě totiž donutila přemýšlet nad lidmi jako takovými...jak jsou schopni se změnit, jak mohou tak ubližovat a žít s tím, jak se mohou nechat oblbnout, že nejaká rasa je horší než jiná.?. Ani bych snad nespočetla kolik kapesniků jsem probrečela. Hlavně když se začalo popisovat cokoli spojené s dětmi.
Jsem člověk, který miluje historii a vše s ní spojené a už jsem slyšela tolik příběhů, ale žádný mě tak nepohltil jako tenhle.
Až si zase někdo v mém okolí bude stěžovat na dnešní dobu, dám mu tuhle knihu do ruky. Tolik slz jsem nenaplakala u žádné knihy... člověk tomu stále nemůže uvěřit.. že něco tak příšerného byla skutečnost Číst tuhle knížku byla asi fakt chyba, protože jako matka ji vůbec nezvládám.
Tuto knihu mám v knihovně už dlouho a pořád jsem kolem ní chodila s tím, že na to nemám žaludek. Až čtenářská výzva mi dodala odvahy, ale musím přiznat, ze horor by mě stresoval mnohem míň. Těžko napsat pocity, chyba byla číst knížku v nemoci, přitížilo se mi a noční můry spíš než z horečky mám z toho co se dělo, co dokázali lidé dělat lidem, dětem. Je mi hodně smutno, ale nelituju, že jsem knihu četla a dočetla, ikdyž jsem často musela odkládat, se slzami v očích se špatně čte. Když si říkáte, že jste přežili to týrání a pak návrat domů je možná ještě horší než to co bylo tam? Ach jo, máme se dobře.
Velice silný příběh. Během čtení jsem si dávala pauzy abych to všechno pomalu vstřebala. Líbil se mi i autorčin styl psaní. Byla jsem ráda za přiložené fotografie. Za mě povinná četba !
Dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha doslova rozbrečela. U této knihy se mi chtělo brečet hned několikrát. Tak dobře byla na psaná, a tak silný příběh to byl. O to silnější, když člověk ví, že se opravdu stal.
Lidé, kteří si zažily druhou světovou válku a Osvětim byli neskutečně silní. Viola správně píše, že, kdo to nezažil nepochopí. A má pravdu. Nedokáže si představit, jak šílené bolesti musela prožívat. Jakou hrůzu musela zakusit. Obdivuju jí, že to ustála a dokázala o tom vyprávět.
Myslím, že tuhle knihu bysme si měli přečíst všichni, aby jsme aspoň trošku věděli, čím si židé za druhé světové války museli projít.
Sice se mi knížky s touto tematikou čtu opravdu těžce, ale je dobré je číst, aby jsme si vážili toho, co máme, svobody.
Poctivý občan aby se teď bál, že ho vystěhují na ulici! Kolik vás ještě přileze?
Tak tato věta mě z celé knihy zasáhla nejvíce, chtělo se mi zvracet a brečet zároveň, možná i proto, že mi došlo, že ta nenávist dnes proti Ukrajincům je ta stará lidská nenávist, která se převléká za vzorné občany.
Kniha až na úvod je velmi čtivá, čtenář je o násilí a šílenosti lágrů informován formou vyprávění spoluvězňů, což trošku obrušuje tu hrůzu, aby se to vůbec dalo číst. No a když dospějete ke konci, když hrdinka zazvoní u dveří svého bytu, uslyší výše uvedenou větu...
Kdo má děti, tak bude mít problém se ubránit slzám. Mnoho lidí z okolí mi říkalo, že takové knihy nečtou, protože ví, jaké jsou tam popsané hrůzy. Čtení to není hezké, ovšem nutné. Ono je něco jiného si říci, že se děly hrůzy a že to bylo špatné. Jakmile ale mají hrůzy konkrétní obsah, je to mnohem silnější a osobnější. U mě to vyvolalo velice nutkavou touhu podrobit dlouhému mučení konkrétní iniciátory těch hrůz (zejména při čtení pasáží od Dunaje a o dětech v "laskavé" péči "Dr." Mengeleho). To však není naneštěstí možné, tak alespoň doufám, že existuje peklo, protože pozemská spravedlnost zde zoufale selhala.
Velmi silný příběh dívky, která přežila nejeden koncentrák. A i přesto že mě její příběh zasáhl, zasáhly mě a možná i více příběhy, o kterých autorka vyprávěla, její spoluvězeňkyně Anny a jejích dvojčátek, Ester a její Juditky.
Je hrozné jak tohle může dělat člověk člověku. Ale ne všichni Němci (nijak je neobhajuji) byli špatní, třeba ten Hans.
Kniha ve mně dlouho zůstane. Měla by být čtena.
Ze všech knížek, které jsem o zvěrstvech koncentračních táborů přečetl, je tahle rozhodně nejlepší.
(SPOILER)
Je mi 30, přečetl jsem spoustu knih na toto téma. Navíc jsem i učitel dějepisu a 2. světová válka mi je hodně blízká. Ale tohle mě rozbrečelo. Některé pasáže pro mě byly tak traumatizující, že jsem si musel dát přestávku. I když si člověk myslí, že ho ty hrůzy, které se nedávno děly, už nepřekvapí, mýlí se.
Zůstane ve mně dlouho zarytá vzpomínka na to, jak v Budapešti u Dunaje svazovali lidi řetězem a poté je shazovali do vody, aby ušetřili na kulkách. Nebo příběh dvouletého klučiny s Mengelem. Naprosto šílený, a tak moc bych si přál, aby tohle vše patřilo do kategorie scifi, nebo šílené fantasy zvráceného autora. Bohužel, o to děsivější, že tohle vše je pravda.
Kniha je napsána nesmírně poutavě, zůstane v mé hlavě ještě hodně dlouho, ačkoliv bych snad rád radši zapomněl. Ne kvůli tomu, co se dělo. To je důležité připomínat! Ale kvůli nočním můrám, které se po přečtení rozhodně nevyhnu.
Kniha je dobře napsaná, první třetina je o běžném šťastném životě za První republiky. Pak přichází hrůzy antisemitismu a holocaustu, které člověk nemůže pochopit...Ale je důležité tyto knihy psát a číst, protože hranice mezi naším světem a peklem na zemi není tak velká, jak si myslíme....
S touto knihou jsem koketovala docela dlouho. Nevím proč. Z tohoto prostředí už jsem jich četla několik, ale této, jako bych se bála. Ale je to za mnou, za námi, za nimi. Paní Viola popisuje svůj život, který by byl úplně obyčejný, nebýt války. Ta změnila osudy milionů lidí a je na nás, abychom nedopustili opakování takových zrůdností.
Jako i jiné knihy z této doby, tak i tuto bych zařadila mezi povinnou četbu v devátých třídách a na středních školách.
(18. 2. 23 - 5 885 - 16)
Kniha Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory je v
| Právě čtených | 72x |
| Přečtených | 3 769x |
| Čtenářské výzvě | 1 159x |
| Doporučených | 342x |
| Knihotéce | 908x |
| Chystám se číst | 1 464x |
| Chci si koupit | 401x |
| dalších seznamech | 27x |
Jednou větou bych řekla: Páni, tak tohle byla fakt síla...
Mám ráda knihy z válečného období na toto téma, protože si myslím, že na hrůzy holocaustu se nikdy nesmí zapomenout! Nevím, co teď čtou studenti jako povinnou četbu, ale tohle by rozhodně mělo být do seznamu zařazeno.
Četla jsem už hodně podobných knih, ale tahle obsahuje všechno: zvěrstva koncentračních táborů, válečné zločiny spáchané na nevinných lidech i dětech, včetně děsivých Mengeleho pokusů, ale také silná přátelství, která lidé navazovali mezi sebou, když už nic jiného neměli...
Člověk prostě musí číst dál a dál, protože chce vědět, co se s postavami stane, ale zároveň tuší, že to bude tak hrozné a mučivé, že vlastně možná ani číst víc nechce...
Úplně bych knihu nedoporučila pro slabší povahy. Já sama jsem u ní brečela hned několikrát a to u knih pláču málokdy.
Velmi mě potěšilo i to, že kniha obsahuje i skutečná fakta, přičemž některá jsem předtím nevěděla, a tím pádem jsem si doplnila i mezery ve vzdělání.
Hodnotím plným počtem hvězdiček.