Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136721/bmid_memento-F9p-136721.jpg
4
3665
444
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.
Přidat komentář
Memento je skvělá knížka, strašně zajímavě napsána a když si člověk zvykne na styl autorova psaní čte se to samo. Michal mi i přes svou závislost byl sympatický a strašně dobře se mi to četlo. Knížka skvěle slouží jako odstrašující příklad závislosti na drogách. Přečtení určitě nelituji. Doporučuji.
(SPOILER)
Příběh románu se odvíjí ve dvou rovinách. Na začátku se setkáváme s drogově závislým Michalem, který je odvezen do nemocnice kvůli zánětu žil. Čas, který tráví v nemocnici, tvoří rámec příběhu – Michal vzpomíná, jak se během studia dostal k drogám a jak se postupně propadal hlouběji do drogové závislosti.
Závislost je rakovina mysli. Memento (překladem pamatuj) je román s reportážními prvky o partě narkomanů. Děj se odehrává v Praze v osmdesátkách 20. století. Dílo je zajímavé jak jazykem, tak vypravěčskou formou. Vyskytují se zde prvky argotu a slangu drogově závislých, typické krátké úsečné věty, monology a prolínání ich-formy a er-formy. Autor píše realisticky, občas detaily spadají až do naturalistické roviny. Před těmi 6 lety, kdy jsem knihu četla, ve mně zanechala dojem skvěle vystihnuté atmosféry – prostředí narkomanů, o kterém jsem neměla v tu dobu ani zdání. Radek John tímto dílem asi trošku rozboural tématiku tehdejší literatury. Je to totiž první dílo za totalitního Československa, které se této problematice věnovalo. Počet narkomanů narůstal, ale jednoduše se o tom nemluvilo. Mnozí kritici tvrdí, že by svedli knihu napsat mnohem lépe než Radek – jenže v té době ji nikdo jiný nenapsal. Podle mě nemá vůbec smysl porovnávat tuto knihu s dílem My děti ze stanice Zoo. Je to jako jablko a hruška – jsou podobné, v obchodě je najdete ve stejné sekci vedle sebe, ale přesto chutnají úplně jinak. Každopádně knihu bych doporučila každému jako takovou „kultovní“ drogovou knížku a pokud máte možnost ji číst v rámci povinné četby, neváhala bych.
Skvělé. Já jsem nadšená. Jako malá jsem četla knih s touto tematikou spousty, ale tehle jsem se vyhla a čtu ji až ted, v dospelosti. A jsem možná i ráda. Jako dítě bych ji určitě po pár stránkách odložila. Neskutečně mě baví, že je to psáno jako jednoduchý tok myšlenek. Co v mysli to na papiře, přesně jak to je, jak se honí hlavou. Ti co ví, porozumí. :-)
Miluju knížky o feťácích, knížky psané feťáky, knížky čtené feťáky... Takže jsem tohle nemohl nechat jen tak a víte co?
Ono je to fakt dobrý. Teda jako občas mi to přišlo celkem zkreslený (už nevím kde) a nepochopil jsem, jestli je to skutečný nebo vymyšlený příběh. To ale nechme teď stranou. Je to psané takovým stylem, že se občas jeden ztrácí v tom, zda je to realita či jen myšlenka. někomu by to mohlo vadit, mě to vyhovuje. Udržuje to člověka bdělého. Má to velice spletitý děj. Udržuje to jednu táhlou linku hlavního hrdiny, ale ta linka se pořád kroutí a kroutí, furt se mu něco stává, až se z něho stane úplná troska a skončí... nečekaně. Mě fakt překvapilo, že tohle je možný! To jako fakt takhle může někdo skončit? Brrrr.
Zhruba do půlky knihy jsem si nemohla v hlavě srovnat dějové linie, nevěděla jsem, co které části předcházelo a co se stalo až potom. Autor míchá dohromady ich a er formu, někdy jsem nevěděla, jestli si něco hlavní hrdina Michal Otava představuje nebo jestli se to opravdu stalo. Většinou psáno tak zvláštně heslovitě (např. Rozrazit dveře, vyběhnout ven, utíkat přes ulici, ohlédnout se, jestli ho někdo nesleduje, zastavit se až v další ulici...)
Přesto mě to stále nutilo číst dál a zhruba za půlkou knihy jsem si dějové linie srovnala. Znovu bych to asi číst nemusela, ale jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.
Kniha byla velmi zajímavá, ale vzhledem k tomu, že neměla kapitoly, tak se mi hůře četla.
Kniha, která mi svým tématem nic neříká, posloužila mi ve své době jako odstrašující příklad toho co mi bylo maximálně vzdálené. Vzpomínám na dosti svíravé pocity při čtení. Pokud ve mě kniha měla zanechat negativní stopu k drogám, tak ano, účel maximálně splnila.
Skvělá kniha, myslím, že jako odstrašující případ poslouží víc, než "My děti ze stanice ZOO".
Chvilku trvá si zvyknout na autorův styl psaní, avšak pokud vás osloví, tak nezbývá nic jiného než žasnout nad šíleností a zároveň realističností příběhu. Osobně ve mně místy kniha vyvolala i zhnusení.
Nemuzu jinak než 5*. Ty myšlenkový pochody mne dostali. A verim ze tomu tak je. Šílené, šílené a šílené. Doporucuju.
Ty blaho!!! Slušná jízda. Ze začátku jsem měla trošku potíž se stylem psaní, pak jsem si ale zvykla. Dostalo mě jak to gradovalo, ke konci jsem se chytala za hlavu, že to už je fakt psycho. Některé pasáže nechutné ale asi to tak je. Nedokážu si takový život představit. Bohužel si lidé myslí, že všechno mají pod kontrolou a přitom se řítí do pekla... Rozhodně doporučuji
Je těžké knihu ze startu nesrovnávat se ZOO, je napsaná úplně jiným stylem, i ten příběh je úplně odlišný,ale neméně silný. Občas mi vadilo skákání v dějových liniích. Kniha na mě bohužel na rozdíl od ZOO působila příliš moralisticky - popisovala vyloženě pouze špatné a deprimující chvíle,takže na ni člověk opravdu musi mít naladu. Rozhodně ale patří do top 3, co jsem četla. Skvělý je i zajímavý náhled do 80. let - do života mezi mladými.
Když jsem tuto knihu začala číst,tak jsem ji v hlavě neustále srovnávala s Dětmi ze stanice ZOO.Zpočátku se mi Děti ze stanice ZOO zdáli lepší,ale když jsem se do Mementa pořádně začetla,nemohla jsem knihu odložit a nakonec se mi libila vic než Děti ze stanice ZOO.Každopádně za přečtení stojí obe a rozhodně obě vřele doporučuji.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Kniha Memento je v
| Právě čtených | 36x |
| Přečtených | 6 563x |
| Čtenářské výzvě | 468x |
| Doporučených | 315x |
| Knihotéce | 1 032x |
| Chystám se číst | 532x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 29x |
Tato kniha mě celkem bavila. Jak je příznačné pro knihy s touto tematikou, tak se to svým způsobem pořád opakuje. Touha hlavního hrdiny po očištění od drogy, a pak poslední šlehnutí a tak pořád dokola. Svým způsobem je to otravné, ale buďme rádi, že je to v knize, která se dá odložit.
Lidé, kteří mají ve svém okolí člověka, který je závislý na alkoholu, drogách atd. nemají možnost toho závislého prostě zavřít jako knihu a tak velmi často trpí spolu s ním a zažívají pocity naděje, že se člověk, který jim byl blízký konečně bude léčit a pak kruté rozčarování z toho, že tomu tak není. A budou to prožívat s ním tak dlouho dokud to dovolí a nepřistoupí na myšlenku, že je to život toho závislého a oni nemají jak jej ovlivnit. A raději se začnou soustředit na svůj vlastní život, který ovlivnit mohou.
V knize mě asi nejvíce dostal konec, který byl pro mě poměrně překvapivě surový, když do toho člověk vložil fantazii a uvědomil si, co takový konec vlastně hlavní postavě přinesl.