Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136721/bmid_memento-F9p-136721.jpg
4
3665
444
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.
Přidat komentář
Tohle by mela byt povinna četba ve školách.Byla jsem v šoku kdyz jsem ji četla a opravdu jsem postavam nezavidela. Jsem tak rada ze se mě tohle netýká. Strašný život byt v zajetí pervitinu a porad chtít víc a víc si píchnout i kdyz není už kde na těle a mate samé bolaky. Ani to člověka neodradí . Hrůza.
Výborná kniha ze života narkomanské komunity, která existovala i za socialismu, v 80. letech obtížně sehnatelný bestseller.
Tak dlouho jsem se této knize bránila...a když jsem ji začala číst, bránila jsem se už jen tomu ji odložit. Úžasně čtivá, skláním se, pane Johne. Když vyšla musel to být absolutní mazec - ovšem to je i teď... Věřím, že se k ní opět vrátím - zařazuji si pro sebe do škatulky "číst opakovaně". Tohle mi snad přijde ještě lepší než My děti ze stanice ZOO.... Souhlasím s předchozími komentáři, že by si to měl přečíst každý - a nudící se omladina obzvlášť! Uff, byl to masakr, ale jsem moc ráda, že jsem k této knize dospěla a konečně si ji přečetla.
Skvěle napsaná kniha. V době svého vzniku to musela být naprosta pecka.A i dnes má sakra co říct, změnili se sice kulisy a možnost si drogu obstarat je asi jednodušší.Ale princip bludného kruhu a totálního psychického a tělesného rozpadu zůstávají.Opravdové Memento se vším všudy.
I když se kniha točí kolem drog, drogové závislosti a padnutí člověka až na úlné dno, což není nijak příjemná tématika, byla neskutečně čtivá a zajímavá.
Vždycky mě u podobných knih fascinuje to, že některé lidi údajně motivují k vyzkoušení zmiňovaných drog. Vážně je tak inspirativní někdo, kdo je tak v háji, že už víc snad ani být nemůže? Kdo si zhuntoval žíly a tělo celkově tak, že sestry v nemocnici marně hledají místečko, kde by mu mohli odebrat krev?
S hlavní postavou - Michalem - se setkáváme v nezáviděníhodné situaci - leží v kritickém stavu kdesi na chodníku, kam ho vyhodili jeho spolufetující, protože nechtěli, aby se přivoláním záchranky prozradilo jejich doupě. Naštěstí (?) nakonec někdo záchranku zavolá, Michal je převezen do nemocnice a my se tak můžeme dozvědět jak se na ten chodník vlastně dostal.
Nebylo to vlastně nikterak napínavé čtení a časem nejspíš dostanete pocit, že se Michal prostě potácí v bludném kruhu. A tento pocit bude oprávněný. Jaký teenager by totiž věřil doktorovi, který mu tvrdí, že zatím ještě s drogami možná skončit může, ale že velmi brzo na to už bude prostě a jednoduše pozdě? Michal si myslí, že kdyby chtěl skončit s drogama, tak skončí, ale že on přeci nechce! A když už se náhodou snaží skončit a nepovede se mu to, ospravedlní si to tím, že s tím ve skutečnosti skončit nechtěl. (Všimněte si, že takový mylný představy občas mají např. i někteří kuřáci).
Vadila mi jen jistá zmatenost, kdy občas nebylo zcela jasné jsme-li v minulosti či přítomnosti. A taky mi přišla dost podivná jakási kombinace ich-formy a er-formy, ale když se na to člověk nesoustředí, dá se od toho odpoutat.
Při čtení doporučuju zamyslet se i nad (z hodin literatury oblíbeným) literárně-historickým kontextem. Jak totiž říkala máma - pro mě to zas TAK zajímavé či šokující není, protože naše generace se s drogovou tematikou vlastně setkává od malička. Ale dřív se v jisté době vlastně ani nevědělo, že někdo takový jako feťák existuje, a najednou někdo poskytl takhle děsivou sondu do života jednoho z nich.
A těm, kdo již mají přečteno, doporučuju přečíst si autorův dovětek na wiki.
Tuto knihu bych dnešní mládeži předčítal ráno v poledne i večer.Myslím,že by to bylo stejně na prd protože dnešní mládež má jiné myšlení,škoda naší populace.
Knihu jsem četla, když mi bylo náct. A myslím si, že k tomuto věku i patří a měli by si ji přečíst všichni náctiletí. Dnes už je asi situace v této problematice trošku jinde, ale kniha i dnes je stále MEMENTEM, jak může člověk dopadnout při užívání drog.
Ráda bych Memento nejprve všem doporučila. Knížka se zajímá o závislosti na drogách a vypráví o takzvaných narkomanech. Hrozně mě zaujalo, že se o tomto tématu mohu dozvědět něco víc a o tom jak je život těžký a nebezpečný. Určitě stojí za přečtení. Děj byl čtivý, ale co se týče romantické linky, tak ta se mi moc nelíbila. Hodnotím 4,5*/5*
O drogách vznikly zajímavější, autentičtější a uvěřitelnější knihy, ale k nám to tehdy přineslo neinformovaným lidem aspoň nějaké (a celkem komplexní) povědomí o užívání návykových látek; kromě nastolení nesčetných rizik možno interpretovat knihu jakožto výklad pro rodiče potenciálních uživatelů, metody zjištění/zjišťování, zda se jev objevuje u potomků... Nepopiratelnou hodnotu jistě má, respektive měla.
Stále téma, které by nemělo být přehlíženo. Tato kniha byla tehdy boom a byla vychvalovaná a i dnes má stejnou sílu.
Čisté zjevení mých mladých let. Kniha ve mě nechala hlubokou brázdu a myslím, že nějak zásadně pomohla zformovat můj negativní postoj k drogám a vlastně jakýmkoliv oblbovákům mysli (negativní možná ne vždy ku prospěchu). Ten kolotoč neustálých slibů a zemřelých nadějí je dostatečně depresivní, celé napsané sugestivně a bravurně. Možná, že dnes v záplavě všeho možného kniha mladého člověka už tak neuchvátí, ale pro mě jedna z určujících knih života.
Knížku jsem poprvé četla v době jejího vzniku a tenkrát mne doslova šokovala. Ač se doba změnila, téma zůstává stále aktuální. Doporučuji
Memento - pamätaj na smrť, v prenesenom zmysle pripomienka vážneho nebezpečenstva alebo smrti....
Výstižnejší názov ani táto kniha nemohla mať.
Zmietá mnou množstvo emócií...
Knihá prináša veľmi silnú výpoveď, kam až môže droga dostať človeka.
Viac slov k tomu nie je potrebné dodávať.
Kniha se mi líbila, byla čtivá, určitě i v dnešní době stále aktuální varování před užíváním drog. Zajímavé bylo, že se v knize nevyskytují kapitoly, v románu se střídají časové roviny. Knihu hodnotím na 5*. V době, kdy ji autor napsal, nebylo určitě v Československu tolik narkomanů, jak je tomu v současné době v České republice a na Slovensku. Po otevření hranic po roce 1989 se k nám dostalo mnohem více drog a tím pádem více závislých lidí na drogách. Knihu určitě doporučuji přečíst také mladším čtenářům, aby to bylo pro ně varování, aby s drogami nikdy nezačínali!
Hlavní postavou románu je Michal Otava, který se dá dohromady s jednou partou a poprvé vyzkouší drogu a následně pokračuje v užívání drog, stává se závislým a zcela pod jejich vlivem. Také se zamiluje do dívky Evy, která je rovněž narkomanka.. Sledujeme jejich rozklad osobnosti, sledujeme jejich opětovné „odvykací kůry“, sledujeme Michalův pobyt v psychiatrické léčebně a ve vězení..
Upřímně řečeno jsem nikdy nevyzkoušel žádnou drogu, i když jsem v minulosti zvažoval s jednou kamarádkou, že bychom to mohli jednou vyzkoušet. Zažít pocit, abychom zahodili všechny problémy za hlavu a jen si „užívali“ chvíle, kdy budeme pod vlivem drog. Chtěli jsme vyzkoušet „trávu“, ale zůstali jsme pouze u povídání. Možná jsme to nemysleli ani vážně, ale kdoví, kdybychom se ocitli v jejich dosahu, jak bychom se zachovali.. Někteří lidé dělí drogy na „lehké“ a „těžké“, ale myslím si, že nejlépe je vůbec nezačínat s užíváním drog. Většinou si lidé řeknou, že jen drogu vyzkouší a už více se k ní nebudou vracet, anebo si dají dávku jen příležitostně, jenže většinou to dopadne právě naopak. Vyzkoušíme jednou, podruhé a už se nemůžeme dostat z tohoto začarovaného kruhu. Autor dobře popsal, jaké zdravotní problémy Michalovi způsobovaly drogy – fyzické a psychické. Znám osobně případ, kdy jeden student vysoké školy začal užívat drogy – nejdříve „trávu“ a potom přešel na „tvrdší“ drogy a stal se na drogách závislým. Podstoupil dvakrát léčení v Opavě, pokusil se několikrát o sebevraždu, získal částečný důchod. Bohužel v jeho případě došlo k nenávratnému poškození mozku, takže jeho stav lze stabilizovat jen tím způsobem, že bude brát léky, bude pravidelně navštěvovat psychiatra a již nikdy nebude užívat drogy. Bohužel realita je jiná.. Většina lidí, kteří se léčí ze závislosti na drogách, opětovně sklouzne na scestí, když se vrátí domů. Někteří vydrží určitý čas, ale většina se stejně navrátí do starých kolejí. V knize se mi líbily také terapeutická sezení s jednotlivými pacienty, kteří vyprávěli své příběhy, a doktor jim pokládal otázky a snažil se jim vysvětlit, že užívání drog je cesta do pekel a že by si měli najít něco smysluplného, čím by zaplnili svůj čas, něco, z čeho by měli radost a co by je naplňovalo.
Jsem přesvědčený o tom, že je lépe vůbec s drogami nezačínat. Někteří mladí lidé vyzkouší drogu třeba z důvodu, že se cítí sami a chtějí zapadnout do nějaké party a tím se to celé spustí. Raději zůstat sám, než patřit k partě, která užívá drogy. Někteří začnou užívat drogy z důvodu, aby zmírnili napětí, stres, aby si oddechli alespoň na chvíli od problémů, které je tíží. Lidé začnou brát drogy z různých důvodů, ale nikdy si nemůžeme být jistí, jaká je jich kvalita a co to s námi může udělat. Někdy si pokládám otázku, co je horší – jestli být alkoholikem nebo narkomanem. Myslím si, že mnohem horší je být závislý na drogách. Autor se také v knize zamýšlí nad otázkou, jak k tomu přijdou lidé, kteří platí daně a zdravotní pojištění a doplácejí na narkomany, kteří dostanou invalidní důchod. Radek John napsal knihu za komunismu, takže častým problémem narkomanů bylo to, že nechodili do práce a byli obviněni z příživnictví, pokud do 30 dnů nenalezli práci. V dnešní době je to státu jedno, každý je strůjcem svého osudu.. Je to otázka k zamyšlení. Má se stát postarat o narkomany, kteří jsou v léčebnách opakovaně hospitalizováni, má jim přiznávat invalidní důchod, když si za svůj zdravotní stav mohou sami?! Když je jim přiznám invalidní důchod, tak většinou stejně pokračují v užívání drog.. Myslím si, že je velmi těžké se dostat z drogové závislosti. Člověk musí mít hodně silnou vůli, aby to dokázal a co je hodně důležité je také to, aby měl tento člověk nějakou podporu – rodinu, přátele, kamarády, kteří mu mohou podat pomocnou ruku. Ale nejdůležitější ze všeho je, aby dotyčný člověk sám chtěl se z drogové závislosti dostat. Je to podobně jako s alkoholem. Člověk, který se léčil z alkoholismu nebo z drogové závislosti by už nikdy neměl pít alkohol nebo zase začít brát drogy. Měl by být abstinent do konce svého života, pokud nechce zase sklouznout na scestí a dostat se do začarovaného kruhu.
O tématu drog by se dalo toho napsat hodně, ale myslím si, že to, co jsem napsal, je už dostačující. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Nevím, proč jsem si knihu nepřečetl už dříve. Každopádně jsem rád, že nejsem závislý na alkoholu a také na drogách. Neplánuji, že bych někdy vyzkoušel nějakou drogu po tom všem, co jsem četl a vím z případů drogově závislých z mého okolí. Z vyprávění vím, že jeden kluk byl hodně chytrý, ale na průmyslovce začal brát drogy a dnes je z něho troska. Jediným jeho cílem je sehnat další dávku.. Pokud jsme na dně, bez energie, jsme ve stresu, je lépe použít jiné prostředky než drogy. Každý člověk by si měl něco najít, aby mu bylo v těchto situacích lépe. Ale DROGÁM SE URČITĚ VYHNOUT!!!
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Kniha Memento je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 6 563x |
| Čtenářské výzvě | 468x |
| Doporučených | 315x |
| Knihotéce | 1 032x |
| Chystám se číst | 532x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 29x |
za mě nestárnoucí kniha, která má s nynější dobou víc společného, než by se mohlo zdát. Hlavní vypravěč Michal je sice narkoman prvního kalibru, ale zároveň je to taky člověk. Člověk, který utekl od despotického otce, zamiloval se do Evy, která je taky feťačkou a už to jelo.. vykrádání lékáren, vězení, vaření pervitinu doma, pak zase vězení, psychiatrická léčebna a v neposlední řadě nemocniční lůžko se zanícenými žílami a vředy všude po těle, bezmoc a halucinace. Tohle všechno v téhle knize je a i když je psaná velmi milým jazykem, je to vlastně mnohem náročnější než nějaká příručka o tom jak se vyhnout drogám.
Radek John v téhle knize podal svědectví narkomanů "jinak", jejich vlastním vyprávěním a rozhodně se to povedlo. Knihu jsem četla několik let zpět, ale v té době jsem ji jen prolítla. Dneska ji musím hodnotit o mnoho lépe, protože jí mnohem víc rozumím