Memento
Radek John
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136721/bmid_memento-F9p-136721.jpg
4
3665
444
Příběh narkomana podle skutečné události. Kniha začíná hned zpočátku poměrně tragicky. Michal Otava se ocitá ne pokraji smrti. Tentokrát má štěstí,najde ho kolemjdoucí muž a zavolá sanitku. Touto úvodní pasáží se vlastně jen roztáčí bludný kruh drogové závislosti. Začíná vzpomínat, a tak se dovzíme něco o jeho minulosti.
Přidat komentář
Četla jsem asi před 20 lety a teď znovu. Stále aktuální problematika drog, napsáno tak, že si člověk říká: to snad ani není možný a přitom ví, že je......
Tohle je jedna z mála knížek který sem četla víckrát a asi mě nikdy neomrzí ale sto lidí , sto názorů . No a dalšího komentáře netřeba knížku přečtěte a uvidíte sami :)
Už jsem pár knížek se zaměřením na drogovou závislost četla, a proto ve mě tato kniha nevyvolala nějak velké zděšení. Dobře se čte, není to nějaké dlouhé.
Poprvé jsem se do ní snažila začíst někdy na gymplu po Úplné prázdnotě a Dětech ze stanice ZOO. Vadilo mi ale Johnovo přeskakování v čase, dočetla jse asi do čtvrtiny, začala jsem se ztrácet v ději a knížku odložila. Vrátila jsem se k ní až o 10 let později, když jsem hledala v knihovně něco na pískoviště :-). Do knížky jsem se zažrala a nemohla jsem od ní odtrhnout oči. Až teď v dospělosti mi ono skákání v čase naopak vyhovovalo a řekla bych, že ze všech knížek s drogovou tematikou se mi tahle líbila nakonec asi nejvíc.
Knihu jsem četla na střední - bylo to tehdy "v kurzu". Ale musím říct, že na rozdíl od "My děti ze stanice ZOO" mě příliš nezaujala a dočetla jsem ji jen s velkými obtížemi.
Neměl jsem to znovu číst.
Na základce to bylo boží a kdo to nečetl, byl mimo. Ale s odstupem let je to vyšumělá záležitost. I když...
Jako memento to platnost má a klidně bych to dal na základku jako povinnou četbu..
Díky i přes současnou kritiku ale patří naší češtinářce na ZŠ. Četla nám to při hodinách literatury a mě to tak vzalo, že jsem si to půjčil v knihovně. V osmé třídě jsem z toho byl vyvalenej jako tele a pak četl ještě jednou někdy kolem dvaceti let, ale nedočetl. Téma feťáků šlo tehdy mimo mě.
A tento poslední pokus jsem dělat neměl. Setřel jsem si z knihy kouzlo kultu.
Proto ty 3/5
Kniha se čte velmi dobře, není zbytečně vulgární, ale celkově se mi líbila o něco míň než My děti ze stanice Zoo.
Moc pěkně napsaná kniha, četla jsem ji poprvé v době, kdy byla vydaná a přečetla jsem ji jedním dechem. Nedávno jsem si ji opět půjčila v knihovně s tím, že si ji po letech přečtu, ale ani jsem ji nedočetla do konce, nebavilo už mě to číst, i když jsem si už některé momenty nepamatovala. Přitom se ráda vracím ke knížkám, které jsem četla před lety, nevím, proč. Jestli věkem, nebo jinou dobou, nebo současná drogová problematika vypadá jinak .... těžko říct. Každopádně je hodně dobrá a dávám pět hvězd.
Pro mě ta nejlepší knížka o drogách, jakou jsem kdy četla, a že jich mám hodně načteno.
Všem vřele doporučuji.
Četla jsem již před mnoha lety,tipuji tak před dvaceti,ale stále si vybavím podstatné věci z děje a hlavně ty,co na mě tak zabůsobily,to asi mluví samo o sobě,kniha,která mě neosloví u té už za pár týdnů nevím o čem byla.
Memento je velmi krutý, ale pravdivý příběh. Jediné dva rozdíly mezi skutečným příběhem a příběhem v knize jsou takové, že jsou v knize použita jiná křestní jména a příjmení a je pozměněn konec. Ale ať to máme pěkné popořádku: Příběh v knize začíná tím, že Michal je odvezen do nemocnice (v té době už je drogově závislý), zjistí se u něj tromboflebitida = hluboký zánět žil. V čase, který strávil v nemocnici, vzpomíná na to, co se stalo v minulosti (=většina příběhu knihy). Chodil do gymnázia, náhodou zapadl do párty ,,feťáků" a zamiloval se do Evy. Po pár letech byli zavřeni do vězení - kvůli drogám (braunu, éčku, morfinu, pervitinu) vyloupili lékárnu. Michal pak často abstinoval - přestal užívat drogy, ale nešlo to. Byl ještě dvakrát ve vězení, dvakrát v léčebně a dvakrát mohl být otcem. Konec je velmi smutný.
Kniha je psána retrospektivně - pomalu se dozvídáme děj. V každé větě je aspoň jedno nespisovné slovo nebo-li hovorový výraz, např: koukání, pitomej, hodnej, mladej, mák sis, byls dobrej, zdevastovanej... Našla jsem zde i spoustu sprostých slov, takže knihu doporučuju pro lidi starší 13-ti let a mladší než 60 let. Radek John napsal Memento dle námětu, tedy podle příběhu, který se doopravdy stal. Kniha je psána v ,,ichformě" a ,,erformě", byla vydána v roce 1986, přeložena do osmi jazyků a zfilmována.
V knize jsem našla tato přirovnání: ,,mám pravou nohu oteklou jako balónek z pouti," ,,klepal jsem se už zimou jako ratlík," dále se Michal přirovnával ke gólmanovi (brankářovi), že by rychleji skočil pro svůj morfin, než on pro míč (byl ve vězení-abstinoval) a hlídače vězení přirovnával ke kukačce (všechno opakuje po svém pánovi). Podle mě to jsou originální přirovnání.
Pro zajímavost spisovatel použil v příběhu prostá křestní jména: Michal, Eva, Ichard, Pavel, Dáša, Honza, Zdeněk, Tomáš, Václav, Jiří, Martin, Ondřej a Olina.
Memento je podle mě zajímavé tím, že vždy Radek John začne popisovat nějakou situaci (např. jaké to je ve vězení) a vypráví o tom, jako kdyby ten dotyčný člověk strávil za mřížemi pouze 30 dní místo 850. Pak najednou popisuje příchod dotyčného člověka ke kamarádovi domů, aniž by popsal odchod z toho vězení, dle příkladu. Takže spisovatel popisuje začátek určité situace, ale nepokračuje. Nerozvíjí a nedokončí ji. Asi si myslí, že všichni pochopí, jak ten život ve vězení pokračoval a skončil, a třeba ti čtenáři řeknou: ,,Poslední den za mřížemi. Zítra můžu jít domů. Půjdu nejdřív navštívil kamaráda.", zatímco spisovatel napíše asi něco jako toto: ,, Zazvonil jsem. Ticho. Po pár vteřinách slyším chůzi. ,,Kdo je?", ptá se." Je to téžké na vysvětlení, ale kvůli tomuto se mi Memento tak líbí.
Ještě ohledně toho příběhu se mi líbila jedna část... V léčebně se ptal doktor drogově závislých, proč berou drogy, odpověděli mu: ,,Chceme to vyzkoušet.", ,,Jsmě zvědaví.", ,,Přeceňujeme kamarádství.", ,,Chceme uniknout před problémy.", ,,Je to nǎse východisko z nudy..." I když jsem žádnou drogu nikdy neměla a nechci mít, tak je to podle mě pravda.
Jako shrnutí této knihy bych ráda připomněla důsledky užívání drog: Michal přestal kvůli drogám chodit do gymnázia (24 neomluvených hodin + z matematiky a fyziky nedostatečná). Začal s Evou hodně rychle hubnout. Když nedostali včas látku, tak jim bylo špatně, točila se jim hlava, bolelo je břicho, báli se, že je někdo sleduje... Měli zničené nohy, ruce, přímo celé tělo od vpichů injekce s drogou. Michal měl pravou nohu obrovskou, zhnisanou, smradlavou, hnusnou, napoužitelnou a to jenom díky drogám. V té době si mysleli, že: ,,pár společných fetů je víc než čertví, kolik let přátelství".
Nakonec jsem ráda, že jsem si Memento přečetla, protože díky této knize jsem si ještě víc znechutila představu: ,,Co se stane, když je někdo narkoman." - a to nikdy není na škodu. :3
Knihu jsem četla a myslím že se k ní ráda vrátím. Pro náctileté by měla být samozřejmostí.
Knihy s drogovou tematikou čtu velmi ráda, proto jsem využila maturitní četby a i tuto zařadila do mé knihotéky a nelituji toho :).
Neber drogy, neber drogy, nedobře skončíš. Mám ráda knihy s tematikou závislostí, takhle a My děti ze stanice ZOO ale vedou.
Trošku jsem se ztrácela v časových liniích, přesto se mi kniha líbila a zaujala mne. Radka Johna osobně moc nemusím díky jeho působení v politice, ale knihu jsem přečetla jedním dechem a doporučila jí dále.
Je to dlouho co jsem tu knihu četla a musím se přiznat, že jsem v ní byla občas zmatená a občas mě nebavila...
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny dospívání rozhlasové zpracování feťáci, narkomani krádeže a loupeže
Autorovy další knížky
| 2008 |  Memento |
| 1990 |  Džínový svět |
| 1990 | Jak jsem viděl Ameriku |
| 1995 | Drogy! |
| 1984 | Začátek letopočtu |
Kniha Memento je v
| Právě čtených | 37x |
| Přečtených | 6 563x |
| Čtenářské výzvě | 468x |
| Doporučených | 315x |
| Knihotéce | 1 034x |
| Chystám se číst | 532x |
| Chci si koupit | 109x |
| dalších seznamech | 29x |
Memento ve mě zanechalo zásadní stopy v tom, že se Radek John do knihy úplně vžil a drogovou tématiku zde rozpracoval od A až do Z až do svých konečných důsledků. Kniha je plná drog, propíchaných rukou, smrti. S hlavními hrdiny jsem prožíval všechno a uznale musím kývnout hlavou před tím, jak nám byl zde život feťáků dopodrobna vylíčen.