Meluzína

Poslouchala jsem ,strašidelné ,ale zdlouhavé a průměrné.

Volá tě a kvílí,
meluzína sílí,
černá ústa, velké oči,
uvidí tě a pak skočí...
Sežere tě, utíkej!
Od domu pryč pospíchej!

Mrtví je lepší nechat spát. Tak se to aspoň říká. Pokud si jich totiž nevšímáte, odejdou a budou zapomenuti. Jenže tady tahle teorie bohužel úplně neplatí. To zjišťuje i Monika Šemberová, která je novou majitelkou krásné prvorepublikové vily. Jenže po nastěhování se ukazuje, že ne vše bude tak růžové, jak to vypadalo. Proč se místní tomuto domu vyhýbají?

Meluzína je již druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Její Baladu pro Emily naprosto miluji, a tak jsem se i na Meluzínu neskutečně těšila. Zároveň jsem se i malinko bála. Kdo četl Baladu, ví, že je vážně hodně temná a strašidelná.

I tady se strašidelná atmosféra celkem povedla. Byly místa, kde jsem měla husí kůži a děsila se toho, co přijde. Starý dům, kde všechno vrže a nikdy nevíte, zda je to jen stářím nebo na vás za chvilku něco vybafne. Tohle autorka zkrátka umí.

To samé se ale nedá říct o vztazích v knize. Vztahy jsou tu totiž ušité horkou jehlou. Hlavní postava po prvním seznámení sedne k neznámému do auta, i když to samozřejmě nikdy nedělá. Ihned se seznámí s jeho rodinou, která ji okamžitě pozve na večeři atd. No zkrátka jsem tomu úplně nevěřila.

Hodně rozhovorů mi přišlo velice kostrbatých a pocity hlavních postav se měnily jak na horské dráze. K žádné postavě jsem si tak úplně nedokázala vytvořit vztah.

Příběh jako takový byl zajímavý. Já některé zápletky odhadla uz hodně brzy, takže žádné wow překvapení se nekonalo. To mi ale nijak nevadilo.

Poslední část knihy mi přišla až moc přehnaná. Chápu, že příběh gradoval právě k tomuto velkolepému finále, mne ale krvavá lázeň nějak neuspokojila.

Samotný závěr je vlastně dost otevřený. Tam jsme se taky úplně s autorkou nesešly v prioritách. Brala bych ho více uzavřený a některé věci více dovysvětlené.

Co ale musím vyzdvihnout jsou opět nádherné ilustrace. Černobílé a tajemné. Rozhodně perfektně dokreslují atmosféru. A já přiznávám, že častokrát jsem z nich měla hrůzu.

Bohužel nedočteno. Za mě měla ta kniha atmosféru jen v prvních pár kapitolách. Možná jsem od příběhu čekal víc, než mi mohl nabídnout, nebo nejsem cílová skupina.

Kupovat starý dům je vždycky riskantní. Kdo ví, jaké otisky v jeho zdech zanechali dřívější obyvatelé. A pokud ještě ke všemu stojí na samotě, není to nic pro lidi poučené četbou detektivní a hororové literatury. Meluzína je strašidelná hned od začátku. Postupně se k napjatým nervům přidává zvědavost, zda rozuzlení bude v racionálním duchu, nebo zvítězí duchařina. Kupodivu se podařilo skloubit obě možnosti.

Opuštěná prvorepubliková vila byla tím hlavním, co mě k příběhu okamžitě přitáhlo. Má v sobě zvláštní druh tajemna, který na stránkách funguje překvapivě dobře – atmosféra je lehce mrazivá, plná skrytých vzpomínek, rodinných stínů a dávných křivd. Postupné odhalování minulosti domu i starých zmizení dokáže zaujmout a nenápadně vtáhnout čtenáře hlouběji do děje.

Na druhou stranu mě některé postavy zanechaly spíše rozpačitou. Na to, jak vážné rodinné tajemství se postupně odkrývá, bere ho většina postav s překvapivým nadhledem – skoro jako by nebyl důvod se jím příliš trápit. Mnohé reakce pak působí povrchně a postavám chybí větší hloubka. Monika sice prochází zásadní životní změnou, ale její emoce i vztahy mi občas připadaly nedotažené, což platilo i o tempu vyprávění. Vyšetřování chvílemi gradovalo, jen aby vzápětí na dlouho ztratilo dech. V kombinaci s poměrně velkým množstvím postav se děj začal tříštit a napětí postupně vyprchalo.

Četlo se mi to ale dobře. Začátek působil velmi silně – atmosféra krásně gradovala a dokázala mě do příběhu vtáhnout. Postupem času však, i kvůli výše zmíněným aspektům, moje pozornost slábla a spolu s ní i celkové zaujetí. Závěr sice opět nabral spád, ale děj už mě nedokázal zcela pohltit.

Celkově to bylo příjemné čtení s výbornou atmosférou a lákavým prostředím, jen bohužel ne takové, které by mi vyrazilo dech nebo se trvale zapsalo do paměti.

Musím říct, že "BpE" byla pro mě více emočně vypjatá a děsivá. Ta mě opravdu chytla za srdce a navodila ty správné stísněné nepříjemné dusivé pocity, což se u Meluzíny nekonalo.
3/4 knihy mi přišla celkem nezáživná, hlavní hrdinka mi lezla svou až nelidskou neohroženosti na nervy (normální člověk by po událostech co se jí děly, utekl a ona nad vším mávne rukou a v podstatě vlastně nic neřeší) a další postavy mi nějak k srdci nepřirostly. Sem tam se stane něco duchařského jako náznak, že se něco děje ale pak to zase upadne do šedi.

Nicméně závěr, asi cca 10 Kapitol příběh zachraňuje a já je zhltla najednou, nedalo se od nich odtrhnout a já musela vědět, jak to dopadne. V závěru se autorka opravdu rozjela až mě to překvapilo (nebudu spoilerovat ale ke to síla ).

Trochu mi to připadalo, jako by si vše nechala až na závěr. Každopádně kniha je krátká, dobře se čte, líbí se mi autorčin styl psaní, žádná zbytečná omáčka kolem, příběh do sebe lehce zapadal.

Ještě jednou děkuji a těším se na další, doufám, že děsivější příběhy

Tak to se moc nepovedlo. Celkově kniha působila dost primitivně, hlavní hrdinka nenadchla. Navíc mi dost vadí chyby v textu. Balada pro Emily byla bez debat lepší.

Naprosto fascinující hororový příběh, který čtenáře vtahuje už od prvních stránek. Monika si splní sen, který sdílela se svou tetou – koupí nádhernou prvorepublikovou vilu a těší se na rekonstrukci a nový začátek. Jenže vila není tak úplně opuštěná, jak by se mohlo zdát. Někde v jejích stěnách a sklepeních se skrývá tajemství, které svírá původní rodinu a pravidelně si vybírá svou daň.

Postupně se odhalují příběhy předchozích obyvatel, temná tajemství a záhady, které dům chrání nebo spíš trestá každého, kdo se odváží vstoupit. Monika se musí vypořádat nejen s fyzickou rekonstrukcí, ale i s psychickými nástrahami minulosti, která se v domě zhmotňuje.

Zvědavost party puberťáků a zarputilost jednoho policisty nevědomky rozjede kolotoč, ze kterého vám bude hvízdat v uších.... a možná.... možná uslyšíte i písničku meluzíny.... Ale vážně chcete?

Pokud se chcete bát, tak tohle je ta pravá volba!

11.10.2025

Knihu jsem četla ve společném čtení ušima v práci. Musím říct, že za audioknihy jsem fakt ráda. První polovinu jsem čekala, co se z toho vyvrbí. Hodí se každopádně do říjnové atmosféry, kdy na každém kroku vyskakují dekorace k halloweenu.

Téma knihy bylo zajímavé, ale bohužel zpracování malinko pokulhávalo. Nevyvolávalo ty správné emoce, kdy nemůže člověk knihu odložit. V tomto případě sluchátka.

Přitom audiokniha byla hezky namluvená. Druhou polovinu už jsem si užila a dostala to, co jsem od knihy očekávala až na ten konec. Spíš mi přišlo, že nápad byl skvělý, ale kniha potřebovala napsat trochu víc do hloubky.

Tajemství tam bylo, poměrně brzy jsme ale odhalili, čí tajemství to je. Kdo vlastnil starou vilu a že rodina nechce, aby se v tom Monika, která dům koupila nějak víc vrtala. Parta malých dětí, která vyšetřovala staré případy domu byli spíše rušivý element.

Na druhou stranu od takovýchto knih nečekám kdovíjakou velkou literaturu, ale oddechovku s kapkou tajemství. A to kniha splnila. Závěr byl dost překombinovaný a to mi asi vadilo nejvíc. Za mě lepší průměr.

"Všechny věci, které jsou opravdu zlé, začínají nevinností."

Na tuto knihu jsem se neskutečně těšila, protože jsem byla naprosto uchvácena Baladou pro Emily. Za mě jedna z nejlepších knih a autorka tak nasadila laťku hodně vysoko. Meluzína není zlá, naopak, je velmi čtivá, ale...
Prostě Baladě se nevyrovná. Tento příběh mi připomněl Darcy příběhy domů. Mám je ráda, je to spíše odpočinkové čtení, ale rozhodně žádný horor, u kterého by se člověk nějak extra bál. A tak tomu bylo i s Meluzínou. Chvílemi jsem měla pocit, že jde o červenou knihovnu s prvky tajemna. A co úplně nechápu a asi nepochopím je, proč mají zrovna holky potřebu zachraňovat staré domy.
Věřím, že každé místo si v sobě nese odkazy těch, kteří v nich žili.

Knihu jsem četla v rámci společného čtení.
Tak to teda byl příběh. Od začátku až nakonec to mělo dynamiku .
To prostředí a atmosféra wau.
Držela jsem se ale po dnešní části, jsem musela číst až na konec příběhu, potřebovala jsem vědět jak to dopadne.
Jedná část příběhu byla zvláštní ale potom mi to všechno docvaklo do sebe.
Nečekala jsem od knihy nic a dostala jsem skvělý příběh.

Darcy Coates po česku, ale protože mám tématiku strašidelných domečků díky této autorce v oblibě, přečetla jsem i naši Meluzínu. Původně jsem měla v knihovně políčeno na jinou knihu autorky Balada pro Emily, která ovšem byla půjčená. Nechala jsem se nachytat na marketingovou návnadu na mrazivý thriller... snad jen kdybych knížku odložila do mrazničky. Horor to také tak úplně nebyl, na můj vkus hodně průhledné, ale nelogické a detektivka už vůbec ne. Možná trochu fantasy s historickým kořínkem pro jinou zájmovou a věkovou kategorii. Ovšem pěkně se to četlo a děj měl spád. Nedovedla jsem si představit, že by se příběh mohl odehrát v naší krajině. Hvězdička navíc za krásné ilustrace.

Rozhodně nejsem cílová skupina čtenářek. Proto se snažím být v hodnocení zdrženlivá, ale přesto si myslím, že je to pouhá červená knihovná říznutá duchařinou. Přiznávám, že jsem to nebyla schopná dočíst kvůli průhlednému a očekávanému vývoji v ději. Nic originálního ani kvalitního to není. Začínajícím dětským čtenářkám to ale může přijít vhod.

No gradovalo to pěkně,raději jsem dočítal kolem poledne a ne v noci :-)

Očividně nejsem na duchařiny a ten konec jsme teda nečekala... To byl masakr...

(SPOILER) Spoiler je tu jen malý a nejasný ;)

Moc hezký horor a detektivka zároveň. Je skvělé, jak je čtenář udržován v nejistotě, zda jde o nadpřirozené jevy, činnost čistě lidskou, nebo snad obojí :)
Občas iracionální jednání některých postav, včetně hlavní hrdinky, pro mě nebylo tak iritující jako pro některé další autory kritických komentářů, protože to do hororu holt patří. I když i v tomto žánru bych předpokládala, že když sdělím policistovi svůj objev mrtvoly a její umístění, půjde se tam podívat, zvl. když všemu, co říkám, věří. Nicméně kdyby se hlavní postavy nechovaly iracionálně, nebyl by z toho horor.
Stejně tak by to nebyl horor, kdyby měla kniha absolutní happyend. Jen se přidávám k jednomu z komentů a souhlasím s tím, že jedna smrt byla nelogická a zbytečná. V klasickém hororu je to sice většinou padni komu padni, ale v tomto příběhu se této osobě ze strany, odkud to přišlo, stát nic nemělo, jelikož s ním neměla nic společného.
Velmi oceňuji sugestivní a barvité popisy osob, jevů i situací, kdy nemá čtenář příliš mnoho práce si vše představit a nechat se zatáhnout do děje.

Přečteno jako audiokniha v autě a mohu jen doporučit. Pokaždé, když jsem musela zastavit, měla jsem tendence dál nechat běžet motor a doposlouchat to :)
P.S. Balada pro Emily je o chlup lepší, ale Meluzína mě nezklamala

Na knížku jsem se neskutečně těšila a neskutečně mě zklamala. Autorka baladou pro Emily nasadila vysokou laťku a tohle bylo pro mě zklamání. Nudné, nezáživné...

Jedna stará prvorepubliková vila, dávný zločin, který ovlivní jednu rodinu až do současnosti. Monika Šeberová - mladá architektka si plní svůj sen a rozhodne se starou vilu koupit a zrekonstruovat. Bohužel netuší, do čeho se pouští. Vila je léta opuštěná a vypráví se o ní děsivé historky, které sahají do dávné minulosti. Monika nic z toho neví a s velkým odhodláním a nadšením začne plánovat opravy. Bohužel je tady někdo, kdo se její plány snaží překazit. Je to někdo z bývalých majitelů? Jak s tím vším souvisí lidé, kteří zmizeli s odstupem 10 let a nikdo je nikdy nenašel? Stane se Monika další zmizelou, nebo ji čeká jiný osud?
Hezký duchařský příběh spojený s domem a jednou dávnou vraždou. Doporučuji.

Dobrá kniha o strašidelném domě. Jen mě nic nepřekvapilo (což asi je tím, že knih s tímto tématem je víc).