Meluzína

Není to úplně hrozné, ale přiznám se, že jsem měl trochu problém u toho udržovat pozornost. Určitě se nedá říct, že by vás příběh do sebe vtáhnul a držel v napětí, co bude dál. Možná je to i způsobeno naprostou nesympatičností veškerých zúčastněných postav. Nenaštve, neurazí, velmi rychle vejde v zapomnění.

Tak tohle se nepovedlo. Mohlo by se to líbit dětem kolem 13 let, ale já jsem to prostě dočíst nemohla. Nejlépe to vystihuje komentář od Sigurd_Lesandi.

Volá tě a kvílí,
meluzína sílí.
Černá ústa, velké oči,
uvidí tě a pak skočí.

Mám do značné míry ráda Darcy Coates a její sérii strašidelné domy. Proto jsem se pustila také do Meluzíny, abych zjistila, jak toto pojetí dokáže uchopit česká autorka a zda se strašidelné domy dají napsat ještě nějak originálně.

To, co si od takového příběhu vždy slibuji je temná a strašidelná atmosféra – a to se povedlo. Autorka dokázala postupně atmosféru budovat a prohlubovat a já jsem měla nepříjemný pocit, když jsem knížku sama doma večer četla. Navíc, stejně jako u Balady jsou v knize skvělé ilustrace, které zvýrazňují celý dojem z knihy. Jinak.. Pokaždé, když čtu takový příběh nechápu, že tam ti lidi v těch barácích reálně zůstávají. :D

Ve vyprávění se střídalo několik lidí, což bylo super, protože jsme měli více úhlů pohledů. Nicméně, nevím čím to, ale styl psaní mi přišel místy kostrbatý a dialogy prkené. Jinak se to ale četlo dobře a rychle.

Jak jsem říkala, tenhle námět strašidelných domů už byl tady nespočetněkrát, tady to do 1/3 knihy jelo jako podle šablony, pak ale na scénu vběhli teenageři a překvapením byl hlavně závěr. Postavy teenagerů mě ale vlastně neskutečně vytáčeli. Tak sobečtí a hloupí. Jejich chování snad ani nešlo svalit na mladickou nerozvážnost. Monika ale byla fajn (i když jsem ji ve spoustě věcech nechápala) - měla můj obdiv, že se nechtěla toho baráku vzdát. :D

Romantická linka byla slabší. Začátek byl hodně přemrštěný – jasně, člověk by si mohl říct: „zamilovanost na první pohled“, ale na mě to působilo neuvěřitelně. No ale nakonec jsem jim fandila, aby přežili, že jo. Nejsem necita. :D Ale.. přežili?

Konec byl za mě vyvedený až do extrému, navíc poměrně otevřený, na druhou stranu jsem ho opravdu nečekala. Celkově jsem si příběh ráda přečetla, ale nejsem nadšená tak, jak bych čekala. Pokud máte ale rádi příběhy o strašidelných domech a rádi byste podpořili českou autorku, tak Meluzínu zkuste. :)

Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier, kterým děkuji za poskytnutí výtisku. :)

Za mě měla ta kniha atmosféru jen v prvních pár kapitolách. Možná jsem od příběhu čekala víc, než mi mohl nabídnout, nebo nejsem cílová skupina. Baladu pro Emily jsem též nedočetla, k této autorce se opravdu už nikdy vracet nebudu .

Monika si splní sen, který sdílela se svou tetou – koupí nádhernou prvorepublikovou vilu a těší se na rekonstrukci a nový začátek. Jenže vila není tak úplně opuštěná, jak by se mohlo zdát. Někde v jejích stěnách a sklepeních se skrývá tajemství, které svírá původní rodinu a pravidelně si vybírá svou daň.

Postupně se odhalují příběhy předchozích obyvatel, temná tajemství a záhady, které dům chrání nebo spíš trestá každého, kdo se odváží vstoupit. Monika se musí vypořádat nejen s fyzickou rekonstrukcí, ale i s psychickými nástrahami minulosti, která se v domě zhmotňuje.

Zvědavost party puberťáků a zarputilost jednoho policisty nevědomky rozjede kolotoč, ze kterého vám bude hvízdat v uších.... a možná.... možná uslyšíte i písničku meluzíny....

15.02.2026

(SPOILER) Po Baladě pro Emily jsem s nějakým časovým odstupem sáhla po další autorčině knížce, opět v audioverzi.
Musím bohužel říct, že tato kniha mě až tak moc neuchvátila. Když na scénu vstoupili teenageři, říkala jsem si proč tam vůbec jsou, i když vlastně oni
víceméně v konečném důsledku posouvali děj. Příběh, který se odehrál v minulosti, mě zaujal, ale nemohl vyvážit slabší a často chaotický děj v současnosti, proto dávám nižší hodnocení.

Sigurd to napsal / a velmi výstižně , souhlasím se vším, jen dávám víc hvězdiček, za dobrou obálku a ilustrace. Ty byly super.

08.02.2026

(SPOILER) Na začátku to vypadalo opravdu slibně. Sympatická hlavní postava se zajímavou kariérou, velký prastarý dům opředený záhadou a pohledný bývalý majitel. Celé to působilo jako mix Julie Caplin a Darcy Coates. No, nelíbilo by se vám to? Bohužel to pak nabralo dost nemilý spád.
Dle anotace jsem očekával, že se budeme v příběhu točit hlavně okolo rekonstrukce domu a toho, jak bude hlavní postava dům procházet a objevovat stará tajemství, ale bohužel se v příběhu ani pořádně nedočtete, jak dům vypadá zvenku, natož zevnitř. Pokud se alespoň hodina a půl příběhu odehrávala v blízkém okolí domu, možná to je hodně.
Ještě větší problém jsem ale měl s hlavními postavami – ne s Monikou, protože ta tam popravdě také tak moc není, ale se čtyřmi teenagery, okolo kterých se příběh hlavně točí. Upřímně opravdu nemám rád, když vás anotace naláká na nějakou hlavní postavu, aby se pak v příběhu ukázalo, že je to o úplně někom jiném. Knize to kolikrát jen ublíží a myslím, že tady se opravdu mělo alespoň více naznačit, o kom příběh ve skutečnosti je.
Nejhorší ale je, jak strašné ty postavy byly. Nejde vůbec o jejich věk, ale o to, jak bezpáteřně se chovaly. Vždy se tu chci vyhnout spoilerům, ale dovolím si to poukázat na případu, který se stane ještě na začátku – přijde vám normální vloupat se do domu, postřelit tam (i když omylem) svého nejlepšího kamaráda, nechat ho tam vykrvácet a pak ještě seřvat osobu, do jejíhož domu jste se vloupali a ona vašemu kamarádovi zachránila život? No, měli byste chuť takovým parchantům jakkoliv fandit? Já ne. Nejlepší je, že oni nad tím jen tak mávnou rukou stylem: „Není potřeba to hrotit, každému se někdy může stát, že v cizím domě někoho postřelí a pak ho tam nechá umřít. Nechápu, proč to ta borka řeší.“
Příběh jako takový se hrozně táhne, až nakonec během pár chvil přijde konec a vy ani nechápete, jak jste se k němu najednou dostali.
Čím víc to na mě působilo tak, že se mělo původně jednat o knihu pro čtenáře v rozmezí 13–15 let, ale na konci se autorka rozhodla, že nechce být dětskou autorkou, a tak tam narvala pár dospělých postav. O to víc mě překvapilo, že se nejedná o prvotinu.
Bohužel tu není nic, co bych vám na knize mohl doporučit. Popravdě to jediné, co ji zachránilo od ještě horšího hodnocení, byl interpret a možnost zrychlení poslechu…

Za mě povedený kousek, jasně námět nic nového pod sluncem, hodně připomíná styl Darcy Coates a její sérii strašidelné domy, ale přece se liší. Kniha je čtivá, což je pro mě priorita. Ke zvolenému "závěru" kniha směřovala celkem dlouho, ale moc jsem nevěřila, že to autorka udělá. Takže rozhodně plusové body za to, že to vážně do značné míry udělala :D.
Celkem škoda je chyb, které v knize byly, ale to je nešvar, který mě v posledních letech provází skoro v každé knize, kterou vezmu do ruky...

Předchozí autorčiny knihy mi sedly do noty mnohem více. Tady jsem měla během poslechu pocit, že mi něco chybí a že nebyl využit plný potenciál námětu.

V čele stojí poměrně neuchopitelné postavy. Charakterově mi přišly velmi nevýrazné, a až na několik konfliktů projevovaly jen minimální dávku emocí. Kvůli tomu jsem si k nim nedokázala vytvořit pouto, které by mě vtáhlo do příběhu a „nutilo“ ho prožívat společně s nimi. U Moniky a Alexe jsem to schopná oželet, ale u Meluzíny mě to opravdu mrzí — tam bych ocenila více střípků i jasněji vystavěný finální charakter. Po Baladě ale tuším, že to nejspíš není autorčin primární cíl a postavy zde opravdu slouží spíše jako figurky na pozadí...

Ačkoliv si autorka vytvořila perfektní prostředí (starý dům na samotě u lesa), většina děje se odehrává úplně jinde (jiné domy, karavan, kavárna, policejní stanice…). Do domu se dostaneme spíše výjimečně a nejvíce až ve finální části. Je to škoda. Já osobně mám strašidelné domy ráda a vidím v nich obrovský potenciál pro vytvoření opravdu mrazivé atmosféry. Pokud se využijí „od sklepa až po půdu“, dá se s nimi pracovat mnohem víc a nešetřit návštěvníky.

Dějová linka se mi líbila, i když patří mezi pomalejší a může působit trochu stereotypně. V dnešní době je ale těžké napsat příběh, který by se stereotypu aspoň trochu neblížil. Opět však vidím větší potenciál, než co jsme nakonec dostali. Měla jsem pocit, že příběh často nikam nesměřuje a točíme se ve velmi širokém kruhu kolem hlavního problému. Jak vlastně došlo ke zjištění nutnosti oněch „darů“? Proč Meluzínu slyší jen někdo? A co by se stalo, kdyby k daru nedošlo? Atd...

K příběhu mám spoustu doplňujících otázek. Přemýšlení já ráda mám, ale tady je toho podle mě až příliš na to, aby se mi to dokázalo dostat pod kůži. Říkanka i některé scény jsou sice mrazivé, ale na to, abych z příběhu byla paf, mi to tentokrát nestačilo.

Hodnocení: 3/5
Audio: 5/5 — výborná interpretace

(SPOILER) ahle knížka si mě získala hned svou tajemnou obálkou a také zkušeností s předešlou knihou - Balada pro Emily - od autorky, která si mě absolutně získala a věděla jsem, že ty emoce a scény umí nabombit.

Tady mi ale bohužel přišlo, že se kniha moc zaměřuje na vztahy a ne na samotný děj, který byl podstatný. A ty vztahy za mě autorce úplně skrz popis nevyšly. Bylo to takové...zrychlené? To je asi to slovo. Vůbec jsem jim to nevěřila a přišlo mi, že se aktéři nechovají adekvátně k tomu, jak dlouho se znají.

Dalším minusem knihy bylo klišé. Barák, tajemství, SPOILER dejme tomu nějaký duch, u kterého mi bylo poměrně brzy jasné, proč se chová tak, jak se chová. KONEC SPOILERU. Zkrátka trošku mód Darcy Coates a to jsem od autorky úplně nečekala.

Co se mi na knize moc líbilo, tak byla linka dětí. Jejich touha po poznání a to, kam to až může vést - super. Kolikrát jsem opravdu nadávala nahlas, aby nedělaly, co dělají. No, neposlechly!

Musím ocenit i nějaké scény, z kterých běhal mráz po zádech, ač bych jich snesla víc. Nebylo mi to příjemné, ale nebála jsem se. Což musím ale objektivně hodnotit jako plus, protože se bavíme dle DK o thrilleru. Ale to byla i Balada a tam to teda bylo strašidelné tak, že si to doteď vybavuji. Možná maličko "ach ta očekávání".

Suma sumárum - autorka rozhodně umí psát a myslím si, že by se měla zaměřit na horory a prostě to tam napálit, jako to udělala v Baladě. Vím, že za to kolikrát dostala špatné hodnocení, protože to právě nebyl thriller, ale prostě - horory umí líp! Určitě ale knihu doporučuji k přečtení a milovníci Darcy - must have!

Celkem klišózní horůrek pro mladší nebo nenáročné čtenáře, až na ten konec dost ve stylu Darcy Coates.
Čte se to docela dobře, ale intelektuální zábava to fakt není a děsivé nebo atmosférické mi to také nepřišlo (vzala jsem si knihu na dlouhou cestu vlakem, což atmosféře asi nepřidá, ale dokončovala jsem v noci v posteli a fakt jsem se nebála ani na minutu). Postavy, i dospělé, se všechny chovají jako puberťáci, hlavní hrdince jsem vůbec nevěřila, že je úspěšná architektka (pracovně také za celou dobu nedělala nic, což dojem teenagerky zesilovalo). Děj je dost předvídatelný, hrdinové se chovají, jak je v žánru zvykem, často nelogicky. Doufala jsem, že bude nějak víc využita postava zesnulé tety, ale je to prostě jen slepá odbočka, na zdi pověšená puška, ze které se nikdy nevystřelí. Finále mě zaskočilo, ale ne zrovna pozitivně, protože jsem neměla pocit, že výstavba příběhu k něčemu takovému směřuje, rozhodně ne v tomto rozsahu.
Text potřeboval ještě jedny redakční úpravy, obsahuje dost velké množství věcných chyb - odlišné informace o různých osobách, které by měly být stejné (např. věk, zmatek v datech) - i stylistických nedostatků.

Kniha nebyla špatná,líbila se mi.Měla napětí,akorát mě zklamal konec,ne úplně dobře dopadl.

Zajímavý horor o strašidelném domě.

Poslouchala jsem ,strašidelné ,ale zdlouhavé a průměrné.

Volá tě a kvílí,
meluzína sílí,
černá ústa, velké oči,
uvidí tě a pak skočí...
Sežere tě, utíkej!
Od domu pryč pospíchej!

Mrtví je lepší nechat spát. Tak se to aspoň říká. Pokud si jich totiž nevšímáte, odejdou a budou zapomenuti. Jenže tady tahle teorie bohužel úplně neplatí. To zjišťuje i Monika Šemberová, která je novou majitelkou krásné prvorepublikové vily. Jenže po nastěhování se ukazuje, že ne vše bude tak růžové, jak to vypadalo. Proč se místní tomuto domu vyhýbají?

Meluzína je již druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. Její Baladu pro Emily naprosto miluji, a tak jsem se i na Meluzínu neskutečně těšila. Zároveň jsem se i malinko bála. Kdo četl Baladu, ví, že je vážně hodně temná a strašidelná.

I tady se strašidelná atmosféra celkem povedla. Byly místa, kde jsem měla husí kůži a děsila se toho, co přijde. Starý dům, kde všechno vrže a nikdy nevíte, zda je to jen stářím nebo na vás za chvilku něco vybafne. Tohle autorka zkrátka umí.

To samé se ale nedá říct o vztazích v knize. Vztahy jsou tu totiž ušité horkou jehlou. Hlavní postava po prvním seznámení sedne k neznámému do auta, i když to samozřejmě nikdy nedělá. Ihned se seznámí s jeho rodinou, která ji okamžitě pozve na večeři atd. No zkrátka jsem tomu úplně nevěřila.

Hodně rozhovorů mi přišlo velice kostrbatých a pocity hlavních postav se měnily jak na horské dráze. K žádné postavě jsem si tak úplně nedokázala vytvořit vztah.

Příběh jako takový byl zajímavý. Já některé zápletky odhadla uz hodně brzy, takže žádné wow překvapení se nekonalo. To mi ale nijak nevadilo.

Poslední část knihy mi přišla až moc přehnaná. Chápu, že příběh gradoval právě k tomuto velkolepému finále, mne ale krvavá lázeň nějak neuspokojila.

Samotný závěr je vlastně dost otevřený. Tam jsme se taky úplně s autorkou nesešly v prioritách. Brala bych ho více uzavřený a některé věci více dovysvětlené.

Co ale musím vyzdvihnout jsou opět nádherné ilustrace. Černobílé a tajemné. Rozhodně perfektně dokreslují atmosféru. A já přiznávám, že častokrát jsem z nich měla hrůzu.

Bohužel nedočteno. Za mě měla ta kniha atmosféru jen v prvních pár kapitolách. Možná jsem od příběhu čekal víc, než mi mohl nabídnout, nebo nejsem cílová skupina.

Kupovat starý dům je vždycky riskantní. Kdo ví, jaké otisky v jeho zdech zanechali dřívější obyvatelé. A pokud ještě ke všemu stojí na samotě, není to nic pro lidi poučené četbou detektivní a hororové literatury. Meluzína je strašidelná hned od začátku. Postupně se k napjatým nervům přidává zvědavost, zda rozuzlení bude v racionálním duchu, nebo zvítězí duchařina. Kupodivu se podařilo skloubit obě možnosti.

Opuštěná prvorepubliková vila byla tím hlavním, co mě k příběhu okamžitě přitáhlo. Má v sobě zvláštní druh tajemna, který na stránkách funguje překvapivě dobře – atmosféra je lehce mrazivá, plná skrytých vzpomínek, rodinných stínů a dávných křivd. Postupné odhalování minulosti domu i starých zmizení dokáže zaujmout a nenápadně vtáhnout čtenáře hlouběji do děje.

Na druhou stranu mě některé postavy zanechaly spíše rozpačitou. Na to, jak vážné rodinné tajemství se postupně odkrývá, bere ho většina postav s překvapivým nadhledem – skoro jako by nebyl důvod se jím příliš trápit. Mnohé reakce pak působí povrchně a postavám chybí větší hloubka. Monika sice prochází zásadní životní změnou, ale její emoce i vztahy mi občas připadaly nedotažené, což platilo i o tempu vyprávění. Vyšetřování chvílemi gradovalo, jen aby vzápětí na dlouho ztratilo dech. V kombinaci s poměrně velkým množstvím postav se děj začal tříštit a napětí postupně vyprchalo.

Četlo se mi to ale dobře. Začátek působil velmi silně – atmosféra krásně gradovala a dokázala mě do příběhu vtáhnout. Postupem času však, i kvůli výše zmíněným aspektům, moje pozornost slábla a spolu s ní i celkové zaujetí. Závěr sice opět nabral spád, ale děj už mě nedokázal zcela pohltit.

Celkově to bylo příjemné čtení s výbornou atmosférou a lákavým prostředím, jen bohužel ne takové, které by mi vyrazilo dech nebo se trvale zapsalo do paměti.

Musím říct, že "BpE" byla pro mě více emočně vypjatá a děsivá. Ta mě opravdu chytla za srdce a navodila ty správné stísněné nepříjemné dusivé pocity, což se u Meluzíny nekonalo.
3/4 knihy mi přišla celkem nezáživná, hlavní hrdinka mi lezla svou až nelidskou neohroženosti na nervy (normální člověk by po událostech co se jí děly, utekl a ona nad vším mávne rukou a v podstatě vlastně nic neřeší) a další postavy mi nějak k srdci nepřirostly. Sem tam se stane něco duchařského jako náznak, že se něco děje ale pak to zase upadne do šedi.

Nicméně závěr, asi cca 10 Kapitol příběh zachraňuje a já je zhltla najednou, nedalo se od nich odtrhnout a já musela vědět, jak to dopadne. V závěru se autorka opravdu rozjela až mě to překvapilo (nebudu spoilerovat ale ke to síla ).

Trochu mi to připadalo, jako by si vše nechala až na závěr. Každopádně kniha je krátká, dobře se čte, líbí se mi autorčin styl psaní, žádná zbytečná omáčka kolem, příběh do sebe lehce zapadal.

Ještě jednou děkuji a těším se na další, doufám, že děsivější příběhy