Meluzína
Jarmila Stráníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/557509/bmid_meluzina.jpg
4
68
68
Mrtvé je lepší nechat spát. Tak se to alespoň říká. Pokud si jich nevšímáte, odejdou a budou zapomenuti, jenomže u tohoto domu to prostě nefunguje. Když se Monika Šeberová rozhodne splnit si sen o renovaci opuštěné prvorepublikové vily, ještě netuší, že ji čeká mnohem víc než oprýskané zdi a harampádí. Dům skrývá tajemství a ta se odmítají nechat pohřbít. Jako by to nestačilo, děsivé historky o záhadných zmizeních přitáhnou partu teenagerů, kteří svým pátráním uvedou do pohybu řetězec podivných událostí. Dokáže Monika včas odhalit pravdu a vzdorovat temnotě, než ji zcela pohltí? Anebo se stane jen dalším střípkem zapomenuté historie této tajuplné vily?... celý text
Přidat komentář
Monika ma sen, kúpiť starý dom a celý ho zrekonštruovať, nádherná vila, pohľadný bývalý majiteľ... Nie, nie našťastie toto nebola romantika, toto bolo opäť skvelé dielo českej autorky, ktorá si získala mnoho čiernych sŕdc svojou knihou Balada pro Emily, s ktorej mám zimomriavky este teraz, stačí si na ňu spomenúť.
Veríte na povesti, duchov, strašidelné domy a pomstu?
O áno sladká pomsta a nasratý duch si idú ruka v ruke.
Takže ešte raz... Monika si kúpi starý dom aby ho zrekonštruovala, zatiaľ býva v karavane hneď vedľa. Uz od prvého večera ju sprevádza divný pocit, ma divoké sny plné strachu a hrôzy a ba možno dokonca záblesky minulosti?
Alexova rodina, bývalý majitelia domu nie sú veľmi spokojný, že sa ich majetok predal a my zachvidkku zistíme prečo.
Temná minulosť domu a 100 ročnej krivdy na seba nenechá dlho čakať a strhne sa desivý boj o život, ktorý pre moje veľké potešenie nekončí zas tak úplným happyendom, juchu.
Takže ďakujem za túto knihu za pocit strachu a perfektného vykreslenie všetkých "poser" scén, ktoré boli dokonalé a kresby v knihe boli krásnym doklepnutím atmosféry.
Meluzína si mne obtočila a vtáhla do napínavého a mistrného vypravěčství Jarmily Stráníkové. Ze začátku se děj jen tak pozvolna rozjížděl. Zvykal jsem si na vícero postav a snažil se v nich zorientovat. Jak se příběh dostával do obrátek, měl jsem vyhráno a nemusel se vracet o pár kapitol zpátky, abych zůstal v obraze. Vše doslova zapadlo do sebe a já už si držel pomyslnou čepici, protože tohle byla hodně rychlá horská dráha s překvapivými zvraty. Jak jsem do poloviny knihy stránky jen tak mírným tempem otáčel, ve druhé části už to zběsile šustilo, abych se co nejdřív dobral konce. Noční vlak mi byl ideálním prostředím. Zpočátku jsem si říkal, že mne nějaké obydlí, kde straší nemůže ničím překvapit, ale stalo se. Knížka mě vtáhla do děje a když mne vyplivla, tak jsem zůstal uvězněn v takovém zvláštním mezičase se zvláštní touhou se do děje ještě na chvilku vrátit. Pro mne byla Meluzína příjemným čtením s patřičnou dávkou pomalu odkrajované hrůzy. Temná duše čtenářova je u mne doslova nafouknutá a spokojená a já se těším na další díla téhle skvělé autorky, kterou jsem si zařadil po bok Kateřiny Surmanové a Petry Klabouchové aneb jak se z mého oblíbeného dua stalo trio královen napínavých příběhů.
Monika koupí starý dům, který chce zrekonstruovat. Bydlet chce zatím v přívěsu na pozemku domu. Vše vypadá na parádní horor, je tam všechno, sklep, tma, duchové, vítr, bouřka, řetězy, osamělá žena... ale nějak to nefungovalo, já se tedy nebála. Vždy jsem si říkala, teď už to přijde a ono to nepřišlo. Klidně bych knihu zařadila do kategorie pro náctileté.
Starý dům, historie, nová majitelka. Tři stěžejní prvky knihy Meluzína. Monika a její teta měly společný sen. Koupit starý dům, který zrekonstruují a budou v něm společně bydlet. Bohužel teta se už koupě domu nedožila, ale Monika si jejich společný sen splnila. Stará prvorepubliková vila ji nadchla. Dům skrývá tajemství, která přitahují v její návštěvě i partu kamarádů. Monika, která bydli kvůli rekonstrukci vedle domu v karavanu, zažívá podivné chvilky. V určitých situacích jako kdyby se jí před očima odehrávala v záblescích minulost někoho z domu. A jsou to divné záblesky. Děsivé, tajemné. Navíc má Monika pocit, že se v domě někdo pohybuje. Někdo, kdo není vidět fyzicky, ale v místnostech je podivná tísnivá atmosféra. Monika se rozhodne, že dohledá informace o minulých nájemnících. To se však jakési entitě v domě vůbec nelíbí...jsou to opravdu duchové a nebo někdo Moniku straší, aby jí překazil všechny plány?
Na Meluzínu jsem se moc těšila. Chtěla jsem zažít mrazení v zátylku a děsivé chvíle, které by mě natolik vystrašily, že bych měla problém usnout. Tak jako tomu bylo v Baladě pro Emily. Bohužel v tomto případě jsem se pronudila do konce. Ano, mělo to pár světlých chvilek, kdy byly scény napínavé, ale jinak mi to přijde jako vykrádačka béčkových hororů. Starý dům, nová majitelka, děsivé tajemství. Celé se to táhlo jako žvýkačka a já už v polovině tušila, jak to celé dopadne a říkala jsem si, hlavně ať to nemá takový a takový konec….no a ono mělo. Upřímně, jsem opravdu zklamaná, protože netuším čím to je, že od Balady přišel takový sestup dolů. Možná bych knihu zařadila spíš jako čtení pro náctileté. Protože ano, v určité chvíli jsem si připadala, že čtu Správnou pětku. Dobrodružné příběhy pro mládež.
Co musím ale vyzdvihnout, jsou nádherné ilustrace, které se opravdu povedly. Jo a dům, který je na obálce, opravdu dle slov autorky existuje.
Balada pro Emily mě (v dobrém) málem zabila. Čtení Meluzíny postrádalo wow efekt a přemíra postav ho trochu komplikovala - ale konec je skvělý. A jsem ráda, že máme autorku, která se věnuje strašidelným domům (a myslím, že kvalitou Darcy Coates překonává).
70%
Volá tě a kvílí,
meluzína sílí,
černá ústa, velké oči,
uvidí tě a pak skočí.
Sežere tě, utíkej!
Od domu pryč pospíchej!
____________________________________________________________________________
Knížka je slušná duchařina, ale myslím, že je určena spíš pro mládež. Honosná zchátralá vila, kterou si Monika koupí s cílem ji zrekonstruovat. Četla se hezky, bylo tam napětí a strašení. Doporučím.
Obálka této knihy mě pěkně naladila k přečtení. A tak jsem se pustila do příběhu o starém domě,kde straší a o Monice,která po smrti rodičů zůstane sama a tak se jí ujme teta Bereninka.
Teta je restaurátorka a tak vede Moniku k lásce k historii.Mají spolu sen koupit si vlastní starý dům a zrestaurovat ho podle svých představ .Bohužel to s tetou nestihla a tak tento sen si splnila sama,koupila si starý dům a každý starý dům má svou minulost a tajemství a tak je to i zde a navíc tu straší.
Autorka dobře popsala atmosféru a postupně nás seznamuje jaké tajemství dům skrývá.
Kniha se mi líbila četla se dobře,místy byla i dost napínavá,ale klidně bych ji zařadila mezi čtivo pro mládež než pro dospělé.
.
Knížka je čtivá, místy dost napínavá, ale zařadila bych ji spíš do literatury pro mládež než pro dospělé. Líbí se mi nápad, zápletka, ale zároveň je za mě v příběhu pár logických skoků a nevysvětlených, jakoby nedotažených věcí. V předchozí autorčině knížce do sebe na konci všechno přesně zapadlo, tady mi bohužel řada souvislostí chyběla, nebo možná jen utekla. Navíc se občas vloudila chybička - viz návštěvní hodiny v nemocnici ráno a záměna jmen Týny a Elišky v jedné ze závěrečných scén.
Pro mne se strašidelné příběhy nepíší, nějak mi přijdou takové směšné. Občas nějakou takovou knihu sice přečtu, ale spíše jen pro tu vlastní změnu žánru. I tato kniha byla ten případ, nic zvláštního jsem tedy nečekal, ani jsem se tedy nemohl ničeho dočkat. Oceňuji práci, kterousi s tím autorka dala, přeji jejím čtenářům hodně takových knih, možná, že časem na nějakou, třeba i lepší, zase narazím.
Naprosto skvělá a čtivá kniha (parádní tajemný horor)! Kdyby byla ještě o chloupek lepší, tak jí snad i zakážou.
Uff, tak tohle je opravdu těžké klišé postavené na vybydlených holčičích stereotypech. Proč se autorka rozhodla nestydatě vybrakovat laciné "harlekýny" z novinových trafik? Sexy cowboy prohánějící se na koních, levný románek jako argentinské telenovely... A ta stylistika a slovní zásova hodna 13 -leté puberťačky? Tohle bylo opravdu velké šlápnutí vedle... ODPAD!
Tak nejdřív mi to přišlo jako taková duchařina pro dospívající.Pak se z toho vyloupl slušný příběh s tajemstvím a rodinným prokletím.
Monika Šeberová koupí nádherný, přes 100 let starý dům. Tato vila však skrývá tajemství, které není dobré rozkrývat. Monika se však nebojí a je odhodlaná si svůj sen o krásném domově splnit. Záhadnou historii vily je však chce odhalit i parta teenagerů a jejich pátrání může skončit katastrofou.
Každou noc je slyšet meluzína a Monika začíná mít pochybnosti. Jsou to jen noční můry nebo se skutečně ve staré vile něco strašidelného děje?
Přečtete si knihu od a zjistěte pravdu.
Jsem sice strašpytel ale musela jsem číst dál a dál abych zjistila, jak příběh skončí! Autorka má velmi čtivý styl psaní a musím říct, že se budete hezky bát!
Do knihy jsem se hned začetl, už prolog je děsivý, k tomu se přidává děsivá atmosféra, napětí, akce a tajemství které mělo zůstat navždy pohřbeno.
Postavy, dům a okolí jsou dokonale popsány a každá má svůj charakter. Monika byla sympatická od začátku stejně jako další postavy.
Konec byl pořádný mazec, ve kterém nechybí překvápko. V knize jsou úžasné ilustrace od Jiřího Dvorského které přidávají na kvalitě příběhu.
Meluzínu doporučuji číst večer nebo v noci máte z toho větší zážitek, možná se budete i trochu bát.
Jarmila Stráníková opět dokazuje jak umí skvěle vyprávět. Knihu velmi doporučuji.
Těším se na další knihu od autorky.
Staré křivdy můžou přetrvávat století a krev se krví splatit musí.
Máte rádi historky o strašidelných domech ? Já ano. A ač se může zdát téma klišoidní, tak mě tahle zápletka opravdu bavila :-)
Ze začátku si říkáte jo tak klasika, osamělá mladá žena, koupí starý dům a v něm straší....ale ono to není tak jednoduché ;-) Třeba i tím, že rodina bývalých majitelů bydlí v sousedství a s prodejem tak úplně nesouhlasili všichni členové.
Když se Monika přistěhuje ke svému novému domu - bydlí zatím v přívěsu, než se dům zrekonstruuje - začne vídat divné záblesky minulosti a vůbec to nesnáší dobře. V okolí domu pulzuje zvláštní energie, a všichni o jeho historii samozřejmě mlčí.
Kola osudu se roztočí v okamžiku, kdy se partička mladých lidí v čele s Týnou, neteří bývalého majitele, rozhodne dům prozkoumat a zažije tam velmi nevídané věci. V těchto pasážích jsem se, přiznám se, trošku i bála :-D
Líbilo se mi, jak se nám postupně a nenásilně odkrývaly střípky minulosti, líbila se mi postava Týny a její partička, líbily se mi ilustrace, které neskutečně dokreslily atmosféru celé knihy, líbil se mi závěr celé knihy, ten byl super a v neposlední řadě se mi líbila i obálka :-)
Četla jsem od autorky také Baladu pro Emily a ta se mi líbila ještě o fous víc, ale Meluzína ji těžce šlape na paty a já teď budu muset opět netrpělivě čekat, než vyjde Jarmile další kniha :-)
Po temnějším prologu následuje postupně rozvíjející se příběh, který známe z hororových domů. Ona koupi dům, je tam sama, seznamuje se s okolím (ehm tady jsem se bál, že to uklouzne do R, ve stylu Darcy Coates) . Autorka ovšem nabírá jiné tempo, temnější. Partička přátel, které se zvrtne nápad a temný dům, který nemá valnou pověst. Nová majitelka, která začne být na pochybách jestli je sama sebou. Dávné tajemství, které pomalu vyplouvá na povrch. Střídání kapitol, které nechává napnutou strunu a ilustrace Jiřího Dvorského doplňují temný příběh Meluzíny. Řetězec podivných událostí a děsivých historek okolo domu vás příjemně nechají proplouvat příběhem.
Knihu Meluzína mohu rozhodně doporučit.
Tak jako u předchozích knížek autorky Jarmily Stráníkové se mi líbil velice čtivý styl psaní. Skvěle vykreslená atmosféra, napětí, které člověka nutí číst dál a dál. Ač je v příběhu hodně postav, dobře jsem se v nich orientovala. Opět úžasné ilustrace i obálka knihy.
A super epilog! Tyhle závěry miluju i ve filmech.
Autorce tleskám a těším se na její další knihy.